Aby archeologický výzkum nebyl pro malé obce strašákem

Není ojedinělé, že se při stavebních pracích učiní archeologický nález. Co s tím? Ohlásit jej, či zatajit? Vykopat, či nechat ležet? Ptáme se Mgr. Pavla Šlézara, vedoucího odboru archeologie Národního památkového úřadu (NPÚ) v Olomouci.

Ministerstvo kultury letos předložilo vládě novelu archeologické části památkového zákona (č. 20/1987 Sb.), která by měla zjednodušovat procesy týkající se archeologických výzkumů a nálezů. Zásadní připomínky k této novele uplatnil i Svaz měst a obcí ČR. Na výsledky legislativního procesu je třeba si počkat, ale Pavel Šlézar ve svých odpovědích zdůrazňuje, že archeologie je vědecká činnost prováděná ve veřejném zájmu.


Které předpisy či normy upravují pravidla archeologické památkové péče?

Základní normou je památkový zákon a jeho třetí část věnovaná výzkumům a nálezům, dále jsou to příslušné části stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.) a Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (tzv. Maltská konvence), která je součástí našeho právního řádu.

Jak v ideálním případě postupovat, když se při stavebních pracích v obci narazí na »vykopávky«?

Případný náhodný archeologický nález (např. zlomky pravěkých či středověkých nádob, kamenné zdivo, lidské kosterní pozůstatky) je nutné oznámit nejbližšímu stavebnímu úřadu a orgánu státní památkové péče (tj. NPÚ, pověřené obce, kraj), případně muzeu a Archeologickému ústavu Akademie věd (AV) ČR, a to co nejrychleji. Nález by měl být ponechán beze změny – nejlépe by stavebník měl práce v místě nálezu přerušit. Nejde totiž jen o nalezené artefakty, ale též o způsob uložení v půdě, odebírá se řada vzorků apod. Jednoznačně špatné a protizákonné je nález utajit.

Často zaznívají názory, že archeologové přijedou, stavbu zastaví a vše rozkopou …

Realita je samozřejmě jiná. Při zatajení nálezu navíc hrozí pokuta a správní řízení, které může vést ke komplikaci s kolaudací a k pozastavení stavby. Při zničení nálezu vznikne nenahraditelná kulturně-historická ztráta. Archeologie je tedy činnost ve veřejném zájmu. Ale ještě k úvodní otázce. V ideálním případě by mělo k náhodným nálezům docházet zřídka, protože pokud se má provádět stavba na území s archeologickými nálezy, mají stavebníci ze zákona povinnost oznámit záměr Archeologickému ústavu. Zda se stavba na takovém území nachází, lze zjistit už v době přípravy záměru konzultací s NPÚ. (Základní informace poskytne i veřejná část Státního archeologického seznamu na www.npu.cz.)

Pokud ano, lze vypracovat cílenou rešerši na danou lokalitu, realizovat zjišťovací sondy, geofyzikální průzkum, jež pomohou zjistit množství a význam nálezů. Tak se přibližně odhadnou náklady a čas nutné na výzkum a započítají se do rozpočtu stavby, zejména pokud jde o dotační programy. Když už stavba probíhá, je třeba koordinace s provádějící stavební firmou. Nemusí dojít ke kolizním situacím na stavbách, ale stavebníci a archeologové mohou pracovat vedle sebe. Samozřejmě zvlášť u malých obcí může záchranný archeologický výzkum působit jako »strašák«, ale včasnou spoluprací lze situaci uspokojivě řešit.

Co následuje po ohlášení nálezu?

Archeologický ústav AV ČR a NPÚ fungují jako distributoři ohlášených stavebních zásahů. Buď ony samy, nebo další organizace s oprávněním provádět archeologické výzkumy (viz seznam na www.arup.cas.cz) uzavřou dohodu o provedení prací s vlastníkem (správcem, uživatelem) nemovitosti. Ta zpravidla obsahuje i podrobný výpočet nákladů, čas a postup prací. Oprávněné organizace jsou vždy neziskové, jsou to státem, krajem či obcí zřizované organizace (např. muzea, NPÚ, ústavy archeologické památkové péče) nebo obecně prospěšné společnosti. Archeologie není předmětem podnikání. V případě nedohody rozhodne o podmínkách záchranného archeologického výzkumu krajský úřad.

Jak dlouho zpravidla výkum trvá?

Výzkumy se liší podle dané lokality a rozsahu zamýšlených zásahů. Archeologové se obvykle pohybují pouze v prostoru staveniště. Liniové stavby mohou být vyřešeny i během pár hodin, stačí dokumentace zjištěných situací, řez souvrstvím, vzorkování. Jen někdy je třeba vyzvednout a zachránit celistvé situace (např. hrob), zde mohou být nutné archeologické práce mírně rozšířeny. Naopak u velkoplošných staveb s vysokou koncentrací archeologických nálezů mohou výzkumy trvat řádově i měsíce. Terénní výzkum je jen jednou složkou samotného výzkumu, vyzvednuté nálezy je potřeba ošetřit, popsat a vyhodnotit. O výzkumu by měla být vyhotovena nálezová zpráva.

Co se stane s nálezy? Komu připadnou?

Vlastnictví nálezů určuje legislativa. Po zpracování a vyhodnocení připadnou muzeím zřizovaných státem, krajem či obcí. Cílem muzeí není artefakty jednotlivým obcím »zabavit«, ale zajistit jim péči a stabilní uložení. Díky výpůjčce lze tyto nálezy v obci vystavit případně udělat přednášku.

Jaké místo zaujímá archeologie z pohledu fungování místních samospráv?

Archeologická památková péče je prevencí, tedy ochranou archeologických nálezů na původním místě. Pokud nelze tyto nálezy již chránit, většinou z důvodů stavby, přichází ke slovu záchrana, samotný archeologický výzkum, zde je uplatňována zásada »kdo ničí, ten platí« (s výjimkou staveb staveb nepodnikajících fyzických osob, jako jsou rodinné domy). Nedílnou součástí je též prezentace, odborné a populární články, výstavy a přednášky, ale i přibližování minulých světů dnešnímu člověku. Jedná se o zpřístupnění památek, zařazení do turistických map, cyklostezek, tvorba informačních tabulí, populární jsou také archeoparky s ukázkami tradiční výroby. Samozřejmě zde už přichází ke slovu také nadšenci a spolupracovníci, ostatní veřejnost a v neposlední řadě obce.

Snímek z roku 2010 zachycuje výzkumné práce v Olomoucké ulici v Uničově.

ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV P. ŠLÉZARA

Pavel Šlézar upozorňuje, že zatajení archeologického nálezu je protizákonné.

FOTO: ARCHIV P. ŠLÉZARA

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *