Bude sociální bydlení znamenat konec obchodu s chudobou?

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) předložilo v březnu letošního roku do připomínkového řízení Koncepci sociálního bydlení. Déle než rok pracovalo několik týmů pod gescí tohoto resortu, aby se naplnil jeden z hlavních programových cílů současné vlády. Cílem navrhovaného systému sociálního bydlení je zajistit osobám, které splní zákonem stanovená kritéria, důstojné podmínky pro bydlení a rovněž snížit pravděpodobnost pádu do chudoby. Součástí systému sociálního bydlení mají být preventivní činnosti realizované státní sociální politikou, jako sociální práce apod. Neméně důležitými strategickými dokumenty budou plány rozvoje sociálních služeb na krajské úrovni, nebo komunitní plány obcí, popř. další dokumenty týkající se sociálního vyloučení. Koncepce má sloužit ke zvýšení dostupnosti bydlení pro ty, kteří jsou nyní bez domova, žijí v nejistých či nevyhovujících podmínkách, a ke zvýšení schopnosti udržet si bydlení u těch osob, které bydlení mají, ale jsou ohroženy jeho ztrátou. MPSV předpokládá, že sociální byty budou mít statut »sociálního bytu« na dobu neurčitou – nebude možné s nimi obchodovat. Vizí sociálního bydlení je, aby důstojné bydlení bylo dostupné každému za rovných podmínek, a to nejen skrze vlastnické bydlení. Navrhují se tři kategorie bydlení – krizové, sociální a dostupné, o jejich podobách se ještě diskutuje. starosta obce Zastávka

RNDr. Petr Pospíšil

starosta obce Zastávka

Bydlení patří k sociálním právům, nicméně naplnění práva na bydlení závisí zásadně na ekonomických možnostech státu. Bohužel právě nereálnost a související falešné sliby, jsou největší slabinou koncepce sociálního bydlení z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Koncepce správně konstatuje, že v naší zemi je věnována výrazně větší finanční podpora vlastnickému bydlení, ale rezignuje na to, aby byly stanoveny kroky, které alespoň zrovnoprávní podporu nájemního, a tedy i sociálního bydlení. Koncepce obsahuje tak široce nastavenou skupinu osob, která by měla dosáhnout na sociální bydlení, že by realizace této koncepce nemohla fungovat ani v těch nejbohatších zemích. Na koho se s největší pravděpodobností nedostane je jistě zřejmé.

Koncepce podceňuje roli příspěvku na bydlení. Doufal jsem, že naopak pomůže k tomu, aby došlo k pochopení, že tento příspěvek není sociální dávkou, ale skutečně efektivním a nejjednodušším způsobem jak rychle a účinně pomoci udržet či najít nájemní bydlení. Koncepce rezignuje na skutečnost, že bydlení musí být doprovázeno plněním alespoň základních povinností (placení nájemného, péče o majetek, dodržování pravidel, sociální práce, práce jako zdroj příjmů). Není mi jasné, proč by člověk, který dostane na základě rozhodnutí státního úředníka sociální byt, se měl snažit najít si práci či jinak legálně zlepšit svoji ekonomickou situaci, když to pro něj bude znamenat, že bude muset opustit nízkoenergetický sociální byt patřičné velikosti podle počtu osob, a začít si hledat normální byt v tržním prostředí. Toto podle mne nepředpokládali ani utopisté.

Zákon o sociálním bydlení bohužel již není ničím jiným, než politickým tématem. Jakákoliv argumentace končí tím, že se konstatuje, že co je napsáno v koaliční smlouvě, tak je správné. Mrzí mne, že pokud politici chtějí pomoci, tak k tomu potřebují další zákon. Ale dovoluji si jménem všech starostů a osob, kteří se ocitli se svými dětmi v nezaviněné bytové nouzi, poprosit, aby byl vytvořen reálný zákon, který dokáže pomoci. Koncepce z dílny MPSV podle mne vznik reálného zákona neumožňuje.

 

 

Bc. Miloslav Čermák

náměstek hejtmana pro zdravotnictví a sociální věci Karlovarského kraje a 1. místopředseda Komise Rady Asociace krajů pro sociální záležitosti

Problematika sociálního bydlení nepatřila mezi priority předchozích vlád a současná změna zákona o hmotné nouzi, zejména přijetí velmi unáhleného poslaneckého pozměňovacího návrhu, která ukládá obcím vydávat tzv. závazné stanovisko k doplatku na bydlení, celou situaci dále velmi komplikuje a vyhrocuje. Obce a města jsou totiž postaveny do situace, kdy obě jejich rozhodnutí jsou špatná. Buď souhlasným stanoviskem vzbudí nevoli svých ostatních obyvatel, nebo odmítnutím souhlasu riskují nárůst počtu lidí bez přístřeší, a s tím spojený nárůst kriminality. Dalším paradoxem je skutečnost, že lidé, kteří o žádostech rozhodují, nejsou oprávněni získat o dotčených osobách informace, které ke svému rozhodnutí nutně potřebují. Východiskem z této situace může být spuštění systému sociálního bydlení, a proto je rozhodně třeba pochválit současné vedení Ministerstva práce a sociálních věcí za přípravu Koncepce sociálního bydlení, a zejména za odvahu a pracovitost, s níž se do této

složité a komplikované problematiky pustilo.

O vzniklé situaci již v květnu ve Štiříně jednala Rada Asociace krajů ČR (AK) s vedením Svazu měst a obcí ČR (SMO). Bylo dohodnuto, že po ustavení nové sociální komise SMO proběhne společné jednání s Komisí Rady AK pro sociální záležitosti, která je připravena na řešení tohoto problému spolupracovat. Krajské úřady jsou totiž odvolacím místem pro případná odvolání proti rozhodnutí obcí a měst.

Je zřejmé, že hlavním společným cílem musí být poskytnout potřebným občanům v sociálně nepříznivé situaci dostupné bydlení a také likvidace nuzných ubytoven, které nesplňují hygienické, stavební a požárně bezpečnostní normy. Není možné, aby na této situaci dále bohatli majitelé ubytoven, kteří dosud za nehorázné částky poskytovali těmto osobám nuzné bydlení, mnohdy spíše přežívání.

Jsem přesvědčen, že je nutné iniciovat celospolečenskou diskusi, zda by měla mít města a obce zákonné zmocnění uložit osobám, kterým vydala souhlas s vyplácením doplatku na bydlení, vykonávat např. údržbu a úklid veřejného prostranství apod. Výsledkem by mohlo být zlepšení jejich integrace do společnosti a posílení vztahu k místu, kde žijí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *