Co dělat proti sociální exkluzi v marginálních regionech /1

Evropský projekt COST C27 vychází z teoretického konceptu územní, hospodářské a sociální deprivace. To je sice velmi obecný a široký pojem, avšak důsledky deprivace jsou již mnohem více patrné a homogenní a mohou být shrnuty pro účely hledání politik, jejichž cílem je rychlé zlepšení socioekonomických parametrů.

Smyslem mezinárodní akce COST C27 je shromáždit několik podobných rozvojových projektů, programů či politik pro rurální nebo příměstské oblasti z každé participující země, porovnat jejich přínosy a nedostatky z hlediska konceptu trvale udržitelného rozvoje, a vybrat z nich nejlepší či zajímavé případy, které budou rovněž přenosné do jiných zemí a regionů.

Sociální exkluze v důsledku snížené dostupnosti vzdělání, lékařské péče, zaměstnání, sociálních styků atd. souvisí se zvýšenou sociální polarizací lidí v odloučených regionech. Sjednocená Evropa zdědila z minulosti velmi nevyvážené podmínky pro život obyvatel a jeho kvalitu v různých územích. Vedle oblastí s prosperitou a vysokou životní úrovní existují místa, kde podmínky pro ekonomický rozvoj, podnikání a prosperitu, vzdělání a kvalitu života nebo participaci na sociálních, vzdělávacích a kulturních aktivitách jsou velmi omezené, či přímo špatné. Důsledkem je vyšší nezaměstnanost, nižší kvalita vzdělání – případně jeho úplná absence, omezený sociální a nerozvinutý kulturní život. Z toho následně vyplývá i odchod mladých a perspektivních lidí jinam, do národních metropolí nebo rozvíjejících se regionů.


To vše dále zhoršuje život v dotčeném území, kde stále více chybějí lidé, kteří by o tyto oblasti pečovali. Tato území upadají a fyzicky i demograficky chátrají – hovoří se fenoménu tzv. shrinking cities (smršťujících se měst v úpadku). Marginální oblasti či regiony bývají většinou na hranicích národních států, ale existují také jako tzv. vnitřní periferie i uvnitř států. K překonání tohoto negativního vývoje je třeba intenzivní evropské spolupráce, aby se zvýšila mobilita a doprava, tedy dostupnost školství, zaměstnání i sociálního a kulturního života v dotčených periferních územích. Vedle toho je důležité promyšlené a koordinované situování středisek a aktivit zdravotní péče, vzdělání, kultury atd.

Jedním z příkladů COST C27 za Česko a Rakousko může být Rozvojový plán pro oblast jižní Moravy a Dolního Rakouska.

SWOT ANALÝZA PERSPEKTIV A PŘÍLEŽITOSTÍ – PŘÍPADOVÁ STUDIE JIŽNÍ MORAVA A DOLNÍ RAKOUSKO

Je očividné, že jižní Morava má velké možnosti v rozvoji turistiky. Nelze však zapomínat ani na její výhodnou polohu z hlediska rozvoje kultury, obchodu, služeb a průmyslu. Vyřešení problematiky kvality pitné vody, čištění odpadních vod a dostatečné dodávky zemního plynu a elektrické energie získané třeba ze solárních zařízení, větrných elektráren, využitím energie bioplynu a dřevního odpadu vytvoří základní předpoklady pro další rozvoj regionu.

PROBLÉMY V ÚZEMÍ

Z potenciálních kladů i slabých stránek v území i zhodnocení možností vývoje, perspektiv a případných hrozeb či konfliktních míst vyplývá, že hlavním problémem tohoto příhraničního jihomoravského regionu je kvalita jak pitné, tak povrchové vody. Dále jde o ekologické zdroje energie a o náhradu za úbytek pracovních míst v zemědělství. Dalšími problémy jsou sociální exkluze, finanční nesolventnost soukromých vlastníků, mnohde dosud nevyjasněné vlastnické vztahy, neodborná renovace staveb, nekvalitní a nevhodný stavební materiál, zaostalá a nerozvinutá dopravní infrastruktura, nedostatečná mobilita a rekonstrukce silniční sítě atd.

Oblast jižní Moravy a Dolního Rakouska, jíž se rozvojový plán týká, je výrazně agrární oblastí, v níž podíl zaměstnaných v zemědělství klesá podle lokality. Pouze regionální centra, jako jsou Laa an der Thaya, Retz, Znojmo a Břeclav, vykazují určitý podíl průmyslu, řemesel a služeb. V ostatním území však lidé žili převážně ze zemědělské produkce. Ta kdysi tvořila základ jejich bohatství, jak dokazují četné stavby v území.

Dnes dolnorakouští sedláci a jihomoravští zemědělci naopak se svou produkcí mají značné problémy. Po desítiletí byly zemědělské produkční plochy rozšiřovány a krajina měněna tak, aby se zemědělská produkce co nejvíce zvýšila. Negativní dopad těchto úprav je dnes velmi zřetelný. Navíc tamní hospodářství nevydrží v soutěži s dumpingovými cenami agrární produkce jiných evropských regionů. Musí se hledat nové alternativy.

Voda, jíž v této oblasti byl vždy nadbytek, dnes chybí. Jihomoravské a dolnorakouské příhraničí je školním příkladem změn v krajině způsobených člověkem. Ze starých katastrálních map lze zjistit, jak velký tam byl podíl vodních ploch, zaplavovaných území a luk. Pro území byly typické pravidelné záplavy.

Se strukturní změnou v zemědělství a regulací říčky Pulkavy se situace od základu změnila. Říčka zmizela a mokřady byly vysušeny. Scelováním pozemků, které probíhalo po obou stranách hranice za odlišných společenských souvislostí v dlouhých desítiletích, vznikla odlesněná krajina. Tu především v období vegetačního klidu ohrožují eroze půdy. Ke zvýšení spotřeby vody v zemědělství nestačí zásoby spodní vody, jejíž hladina se dále snižuje. Na rakouské straně hranice je tento problém ještě vyhrocenější. Dnes je údolí Pulkavy jednou z nejsušších oblastí Rakouska. Existují projekty na přivedení vody do regionu (např. z Dyje z moravské strany hranice) či na snížení její spotřeby zmenšením zavlažování, zřizováním retenčních prostor, zvýšením zásob apod.

NÁVRHOVANÁ OPATŘENÍ

Další rozvoj jihomoravského a dolnorakouského příhraničí bude záviset na počtu a kvalifikaci práceschopného obyvatelstva. Jeho přísun, případně odchod bude ovlivňován celou řadou podmínek. Mezi nejdůležitější z nich bude šance na získání či udržení zaměstnání, možnosti zlepšení životní úrovně, dostupnost bytů a podmínky bydlení – a pro mladé lidi i příležitost získání vzdělání či pracovní kvalifikace. Kritickou otázkou, jejíž zvládnutí ovlivňuje řešení všech dalších otázek, je udržení zaměstnanosti v příhraničí, které nyní vykazuje poměrně vysokou nezaměstnanost v České republice. Je nutné hledat možnosti posílení a stimulace hospodářské činnosti regionu. Proto je nutné analyzovat možnosti rozvoje průmyslové a řemeslné výroby v oblasti a na základě těchto rozborů vytvářet podmínky pro podnikání.

Rozvojový plán předpokládá zachování či i zvýšení produkce u podniků, které:

vytvářejí kvalitní výrobky s přijatelnými tržními cenami;

hospodaří s ohledem na životní prostředí a obyvatelstvo regionu;

zpracovávají ve větší míře místní suroviny;

jsou dalším přínosem pro region (výkony pro uchování kulturní krajiny, kultury, informovanosti atd.).

Evropská unie, stát i kraj mohou podporovat rozvoj zaostalejších regionů s ohledem na jejich strukturu. Může se tak dít vytvářením zón spolupráce, obchodu, průmyslových parků nebo daňovými úlevami tak, aby příhraničí obstálo v konkurenci s lépe vybavenými a rozvinutějšími oblastmi. Dalšími možnostmi jsou posílení výrobních investic, přizpůsobení výrobních a zpracovatelských struktur novým podmínkám a zlepšování dopravní a další infrastruktury. A to po nezbytnou dobu, než se obyvatelstvo, které je hůře vybaveno z minulosti, adaptuje na nové podmínky.

ZMĚNY V ZEMĚDĚLSTVÍ

Protože jde o výrazně agrární region, zemědělství si v něm udrží svůj význam i v budoucnu. Před druhou světovou válkou v regionu existovala řada potravinářských podniků zaměřených na zpracování místních zemědělských produktů, které tyto produkty ve značně pokročilém stupni zpracování exportovaly nejen do blízkého Rakouska, ale např. i do Spojených států. Dnes jejich znovuoživení brání nejen vybudované průmyslové zpracovatelské kapacity ve velkých střediscích (Brno, Modřice), ale i v poválečné době vzniklý potravinářský průmysl v Polsku a Maďarsku, stejně jako nadvýroba dotované agrární produkce v zemích Evropského společenství.

Další zostřování hospodářské krize v zemědělství by jen zvýšilo nebezpečí útěku obyvatelstva z oblasti. Jeho nevyhnutelným důsledkem by byl rozklad četných oblastí života a dalších pracovních příležitostí. Od cenové politiky nelze očekávat žádné podstatné impulsy pro dynamický rozvoj příjmů místních zemědělců. Ten se musí odvíjet od aktivní politiky stimulačních opatření, nezávislých na zemědělské produkci. Zvláštní pozornost si zasluhují zemědělské podniky s vedlejší hospodářskou činností a dalším výdělkem, protože udrží v regionu větší počet osob.

(Dokončení příště)

 

KAREL SCHMEIDLER
REDECO-Stern, Brno

KATEŘINA MARŠÁLKOVÁ
Ministerstvo spravedlnosti ČR, Praha

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *