Další varování ohledně změn klimatu

Česká ekonomika celkově čerpá 29 % všech vodních zdrojů ze zahraničí, většinou ve formě vody spotřebované při produkci dovážených výrobků (zejména potravin na textilu)[1]. Kvůli probíhající změně klimatu je však většina těchto zdrojů ohrožena suchem. Řekl to dnes v Praze na tiskové konferenci přední odborník na problémy s vodou a jejich řešení Dr. Ertug Ercin z nizozemské organizace Water Footprint Network. Přijel do ČR na pozvání českých rozvojových a ekologických organizací sdružených v Klimatické koalici a Českém fóru pro rozvojovou spolupráci.

Týká se to například sójových bobů, které se do ČR dovážejí jako krmivo pro dobytek. Je logické, že pokud se zdraží ceny vstupních surovin, hrozí zdražení produktů z nich vyrobených. Kromě zmíněných sójových bobů se jedná o další produkty, jako je rýže, káva či bavlna – dovážených ze zemí s vysokou zranitelností následky klimatických změn (Indie, část Asie, Afriky, Jižní Ameriky).

Rozvojové a ekologické organizace proto na tiskové konferenci zároveň představily společnou novou publikaci “Když klima není prima”. Popisuje, co musí Česká republika udělat, aby na změny klimatu připravila nejen sebe, ale také pomohla s přípravou chudým rozvojovým zemím, které budou zasaženy ještě více než Evropa. Právě zemědělství se bude muset výrazně změnit, pokud má produkovat dostatek potravin. V rozvojových zemích to znamená podporovat opatření pro ochranu polí před stoupající hladinou, využívání pestřejší škály plodin (místo jednostranného zaměření na exportní plodiny typu sójových bobů). V ČR to znamená zejména zvyšovat plochu ekologického zemědělství využívajícího místních zdrojů místo krmiv z Jižní Ameriky či zlepšovat ochranu proti erozi půdy. Místo biopaliv první generace (jako je řepka olejka) využívat vhodná místa (například zaplavovaná pole) pro pěstování energetických dřevin.

Změna klimatu však nepostihuje jen zemědělství a produkci potravin. Způsobuje také šíření nemocí v rozvojových zemích či nesnesitelná vedra ve městech na celém světě a ohrožuje hospodářské lesy. Všude tam musíme podniknout akce pro přizpůsobení se novým podmínkám. Adaptace však mají své meze a pomohou zvládat jen malou změnu klimatu (růst teploty o 1,5 až 2 stupně). Neobejdeme se tak bez významného snížení emisí. Zahraniční expert i místní organizace se shodují, že stávající státní koncepce nestačí, je nezbytné se pustit do praktických řešení. Ukazuje to i příklad dvou stěžejních koncepcí, které přijala současná vláda, jež stanovila strategii a konkrétní úkoly pro zadržování vody v krajině, některé důležité však chybí [2]. Další koncepce – Politika ochrany klimatu – zase na základě tlaku Ministerstva financí na Ministerstvo životního prostředí slibuje jen zlomek peněz potřebného českého podílu na pomoci chudým zemím s adaptacemi na změnu klimatu. Navíc financování předpokládá později, než bude nutně potřeba [3].

Co bude muset příští vláda dál podniknout na pomoc rozvojovým zemím a pro adaptaci na změnu klimatu v ČR:
–    Zvýšit pomoc rozvojovým zemím: škody způsobené změnami klimatu se už nyní počítají v desítkách miliard dolarů a adaptační opatření jsou chronicky podfinancovaná. Vláda však plánuje z dnešních 200 milionů korun ročně navýšit pomoc pouze na 1,8 miliardy korun, a to až v roce 2030. Potřebná částka vypočítaná podle výše českých emisí, počtu obyvatel a HDP se pohybuje kolem 10 miliard korun ročně.
–    Zafinancovat konkrétní projekty revitalizace co nejdelších úseků českých řek, které byly v minulosti přebagrovány na kanály a odvádějí vodu z krajiny příliš rychle.
–    Zásadně reformovat lesní hospodářství. Je nutné postupně přeměnit smrkové monokultury na listnaté a smíšené porosty, které do většiny naší krajiny přirozeně patří, a přejít od holosečného kácení k průběžné, výběrové těžbě po jednotlivých stromech. K tomu je nutné změnit lesní zákon tak, aby zajistil větší výsadbu listnatých stromů a omezil holosečnou těžbu, a ke stejnému účelu přejít ve státních lesích na standard hospodaření podle certifikátu FSC, který vyžaduje šetrnější přístupy než současná legislativa.
–    Vyčistit smog  – zdravotní rizika jsou totiž v rozpálených městech ještě horší. To znamená vyžadovat od elektráren dodržení nových evropských limitů znečištění, zpoplatnit i znečištění z domácích kotlů a aut a nastavit motivační prostředí pro rozvoj čistých domácích obnovitelných zdrojů energie. Ty budou překonaná fosilní paliva nahrazovat a srazí tak kromě znečištění i emise skleníkových plynů, které jsou příčinou změny klimatu.

Publikace “Když klima není prima” také uvádí příklady firem, které ve spolupráci s Water Footprint Network měří svoji vodní stopu a hledají možnosti omezení neefektivní spotřeby vody ve svých provozech. Je zajímavé, že se jedná například o firmy z odvětví u nás tradičního – z pivovarnictví.*

Jan Piňos, Hnutí DUHA
[1] http://waterfootprint.org/en/about-us/news/news/vulnerabilities-europes-economy-global-water-scarc/
http://www.imprex.eu/system/files/generated/files/resource/executive-summary-imprex-d12-1-final.pdf

[2] Na základně tlaku zejména Ministerstva zemědělství na Ministerstvo životního prostředí bylo vypuštěno ozdravení českých lesů i přísnější ochrana půdy před erozí. U revitalizace řek zmizel údaj, kolik kilometrů má být revitalizováno. Hrozí také stavba betonových přehrad, které by ničily krajinu a zadržování vody pomohly méně než přírodě blízká opatření (revitalizace řek a mokřadů, ochrana lužních lesů atp.).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *