Den daňové svobody připadá na 29. květen

Celých 149 dní jsme v České republice pracovali a podnikali na pokrytí letošních veřejných výdajů. Teprve od dnešního dne začínáme vydělávat sami na sebe. Slavíme totiž Den daňové svobody, pomyslný den, od kterého máme vůči státu splněnu svou daňovou povinnost.

Přestože je letošní výsledek zdaleka nejlepším od roku 2000, kdy Liberální institut začal Den daňové svobody měřit, není co slavit. „Lidská kreativita, spolupráce a volný obchod přináší bohatství. Letošní výsledek je dobrým výsledkem navzdory fungování vlády. Naše bohaství vzrostlo jednoduše více než nenasytnost veřejných rozpočtů,“ říká ředitel Liberálního institutu Dominik Stroukal. „S oslavami bych byl opatrný hned ze tří důvodů. Zaprvé je velká část současného blahobytu jen růstem na dluh. Úrokové sazby jsou rekordně nízké a prosperita tak může být pouze dočasná. Zadruhé stát sice nezvyšoval své výdaje tolik, jako jindy, ale nezahálel v jiných oblastech. Oproti loňskému roku je tak zase o něco složitější podnikat, zaměstnávat i nechat se zaměstnat. Regulací přibylo a s nimi ubylo svobody. Zatřetí, 149 dní může být méně než vloni, ale stále je to hodně,“ dodává Stroukal.

V mezinárodním kontextu si Česká republika vede dobře. Je však stále hluboko pod průměrem Eurozóny (24. 6.), což je výsledek, jenž má relevanci i ve světle nových úvah o přijímání společné evropské měny. Na druhou stranu v porovnání s vyspělými ekonomikami OECD (průměr 28. 5.) jsme lehce podprůměrní. Jak ukazuje následující graf, jako první oslavili Den daňové svobody Irsku (20. 4.), poté v Jižní Koreji (26.4.) a ve Švýcarsku (7. 5.), které si sice o dva dny pohoršilo, ale stále patří k nejsvobodnějším ekonomikám světa. Již tradičně patří mezi poslední oslavence Finsko (28. 7.) a Francie (25. 7.). „I mezi okolními zeměmi si nevedeme špatně. Ze sousedních států slavíme Den daňové svobody první, za námi je Polsko (4. 6.), Německo spolu se Slovenskem (12. 6.) a poslední ze sousedů je Rakousko (4. 7.),“ říká Dominik Stroukal.

Na Den daňové svobody se každý rok podepíše řada vlivů. Přestože se očekává všeobecný hospodářský růst i v následujících letech, negativně se na výsledku může projevit i probíhající vládní krize, přetrvávající problémy zadlužených států eurozóny či krize v mezinárodní politice. „Obecně si polepšila většina zemí vyspělého světa, zejména kvůli všeobecnému hospodářskému růstu. Centrální banky zemí celého světa od sebe opisují a politikou uměle levných peněz pomáhají růstu HDP. Je to ale z velké části jen iluze růstu. Bublina, která může kdykoliv prasknout,“ popisuje Dominik Stroukal.*

Zdroj: Liberální institut (www.dendanovesvobody.cz)

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *