Kategorie:
Kauza

Dilema veřejných zakázek: Priorita ceny, či priorita kvality?

Ze společné analýzy Komory administrátorů veřejných zakázek (KAVZ), Grant Thornton a CEEC Research vyplývá, že v letošním 2. čtvrtletí, tj. od vstupu tzv. protikorupční novely zákona o veřejných zakázkách (ZVZ) v účinnost, klesl počet oznámení o veřejné zakázce o 66,2 %.

Předseda KAVZ Mgr. Robert Pergl sice připouští, že propad může být dán i tím, že se obce snažily vyhlásit co nejvyšší počet zadávacích řízení ještě před 1. 4. 2012, kdy nabyl účinnosti zákon č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů – tedy tzv. protikorupční novela ZVZ. Zároveň však poukazuje i na fakt, že »počty i předpokládané hodnoty oznámených veřejných zakázek mezi 1. a 2. čtvrtletím letos výrazně propadly, ačkoliv novelizací byly sníženy limity pro veřejné zakázky malého rozsahu, a tudíž by se dal očekávat spíše nárůst počtu veřejných zakázek vstupujících do systému«.


»Ať tak či onak, celkově dochází k nežádoucímu negativnímu dopadu na národní hospodářství v podobě snižování HDP,« říká Robert Pergl. Opakuje tak vlastně to, co zaznělo na říjnové konferenci Fórum veřejné zakázky kvalitně, která se konala na Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO) a během níž byla zahájena činnost stejnojmenné platformy. Fórum veřejné zakázky kvalitně coby společný projekt MPO a KAVZ (viz wwww.fvzk.cz) požaduje návrat kritéria kvality do veřejných zakázek a aplikaci principu nepřípustnosti nepřiměřeně nízké nabídkové ceny.

APEL OBCÍ A MĚST VŮČI MINISTERSTVU NESTOJÍ NA VODĚ

Podobně o dopadech poslední novely ZVZ hovořil v závěru listopadu na Finanční konferenci Svazu měst a obcí ČR (SMO) jeho předseda Ing. Dan Jiránek. »Žádná novela zákona nebude nikdy naprosto bezchybná. Nicméně aplikace té k veřejným zakázkám v praxi způsobuje, že se téměř bojíme zakázky vypisovat. Důsledkem tak není zabránění manipulace se zakázkami, ale jejich razantní pokles až o 82 % oproti loňskému roku, který má bohužel přímý dopad na HDP,« zdůraznil předseda SMO.

V závěrech Finanční konference pak mj. najdeme jednoznačný apel na Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), aby »připravilo nový zákon o veřejných zakázkách, který by nekomplikoval obcím zadávání veřejných zakázek, např. umožňoval pro hodnocení veřejné zakázky využití kritéria kvality, nikoliv jen kritérium nejnižší nabídkové ceny, a umožňoval vyřadit uchazeče, kteří v předchozích smluvních vztazích se zadavatelem prokazatelně neplnili své závazky«.

MMR ústy ředitelky svého odboru komunikace a tiskové mluvčí Jany Jabůrkové oponuje: »Novela ZVZ z dubna 2012 nezměnila nic na textaci týkající se hodnoticích kritérií. Znění platné před novelou je stejné jako po novele. Zákon pouze umožňuje zadavateli vybrat si cenu nebo ekonomickou výhodnost. Je na zadavateli, aby zvolil kritérium, které mu umožní vybrat nejkvalitnější nabídku. V případě, že umí přesně specifikovat své požadavky, může hodnotit na cenu. V případě, že hodlá posuzovat nabídky v rozsahu, o kolik přesahují minimální požadavky zadavatele, může hodnotit ekonomickou výhodnost. V takovém případě však musí stanovit transparentní a přezkoumatelná kvalitativní kritéria.«

»ČERVENÉ KONTROLKY« NĚKTERÝM ZADAVATELŮM NEFUNGUJÍ

Přesto mluvčí MMR apel Svazu měst a obcí zcela neodmítá. Dodává totiž: »Je faktem, že systém kontroly jak národní, tak především evropský tlačí zadavatele do použití jediného kritéria, a to ceny, protože v případě použití kvalitativních kritérií automaticky předpokládá, že mohlo být koupeno levněji – a tudíž, že je veřejná zakázka chybně nastavena. Tento stav podpořen mediálními kauzami, kde opravdu zadavatel zneužil svého práva a kritéria nastavil nesprávně, vede k velké nechuti zadavatelů používat kvalitativní kritéria.«

Podle mluvčí největší současnou slabinou ZVZ je nefunkční dohled ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). »Zadavatelé i dodavatelé trpí právní nejistotou, který právní názor je správný, a na výsledek řízení čekají neúměrně dlouho. Druhou stranou téže mince je, že ÚOHS – na rozdíl od jiných přezkumných úřadů – musí řešit věci, které by měly být vyřešeny v rámci autoremedury zadavatele a vůbec by se neměly před ÚOHS dostat,« poznamenává Jana Jabůrková.

Také předseda výkonného výboru Asociace pro veřejné zakázky Mgr. Tomáš Machurek namítá, že dubnová novela nenutí zadavatele vybírat podle kritéria nejnižší nabídkové ceny.

»Nízké ceny jsou však fenoménem posledních zhruba 1,5-2 let. V některých oborech se začaly vyskytovat dříve, v dalších oborech se začaly projevovat později. Je zřejmé, že hlavní příčinou snižování cen je celková ekonomická situace a snaha dodavatelů o získání zakázek i za cenu nižších ziskových marží, popř. za jakoukoliv cenu. Paralelně je zde však zájem rozumného zadavatele na udržení a zajištění kvality,« zdůrazňuje Tomáš Machurek. »Takový zadavatel má pak možnost využít při posouzení nabídek institutu mimořádně nízké nabídkové ceny a podrobit daného uchazeče „křížovému výslechu“. S ohledem na rozhodovací praxi je nicméně nutné, aby zadavatel skutečně věděl a podrobně specifikoval, v jaké části či ve kterých položkách vznikají na straně zadavatele pochybnosti z dumpingové ceny (tedy ceny účelově i pod náklady uchazeče, ve snaze získat zakázku za každou cenu a s plytkou vidinou následného navýšení ceny během realizace) a dal tak uchazeči šanci cenu odůvodnit. Je třeba zadavatelům „rozsvítit červenou kontrolku“. Již při přípravě zadávacích podmínek a pak ve fázi posouzení nabídkových cen by si totiž měli uvědomit, že uzavřít smlouvu a realizovat zakázku s uchazečem, který zvítězil tendr s nízkou cenou, může (samozřejmě ale nemusí) pro zadavatele znamenat riziko

a) nekvalitního plnění (v konečném důsledku by mohlo vést i k vyšším celkovým nákladům na celou zakázku);

b) ztráty či snížení dotace, pokud jde o zakázku financovanou ze strukturálních fondů – a pokud by se ukázalo porušení na straně zadavatele při výběru uchazeče či během vlastního plnění;

c) potřeby změny smlouvy s vybraným uchazečem, které (s výjimkou nepodstatných změn smlouvy, zadávání víceprací v limitech dle ZVZ, aplikace inflačních doložek, popř. uplatnění opčního práva) mohou znamenat porušení ZVZ;

d) ztráty či snížení dotace, pokud jde o zakázku financovanou ze strukturálních fondů – a pokud by se ukázalo porušení na straně zadavatele při výběru uchazeče či během vlastního plnění.«

PŘED TLAKEM MÉDIÍ NĚKTEŘÍ ZADAVATELÉ VOLÍ ÚSTUP OD KVALITY K NEJNIŽŠÍ CENĚ

Náměstek ministra průmyslu a obchodu a vedoucí Úřadu ministerstva Ing. Jiří Jirka konstatuje, že základní hodnoticí kritérium nejnižší nabídkové ceny je zadavateli nadužíváno. Proč? »Protože jde o kritérium kvantifikovatelné, které lze velmi jednoduše vyhodnotit,« vysvětluje Jiří Jirka.

A dodává: »Navíc toto kritérium rovněž plně vyhovuje mediálnímu tlaku na protikorupčnost a transparentnost, kdy zadavatel nemá možnost výběr nejvhodnější nabídky jakkoliv ovlivnit. ZVZ sice umožňuje zadavatelům zadávat podle hodnoticího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, ale ti mají obavu pokoušet se o složitější hodnocení nejlepší nabídky s poměrem cena/kvalita. Posouzení kvality či technické úrovně nabízeného plnění vyžaduje větší odbornost na straně zadavatelů a hrozí zde i větší riziko napadení hodnocení ze strany nevybraných dodavatelů. Pro většinu zadavatelů tak soutěžení na cenu představuje cestu nejmenšího odporu.

Zadávání veřejných zakázek na základě nejnižší nabídkové ceny se podle Jiřího Jirky zavedeným větším dodavatelům pochopitelně nelíbí. Jejich ceny totiž obvykle bývají vyšší než ceny menších dodavatelů. »Takovým nabídkovým cenám pak mohou obtížně konkurovat, což má za následek, že se buď neúčastní zadávacího řízení vůbec, anebo jsou nuceni jít hluboko pod svojí obvyklou cenovou hladinu, a snížit tak i kvalitu svých služeb,« míní náměstek ministra.

Jeho slova tak v podstatě souznějí s výrokem ředitele společnosti CEEC Research Ing. Jiřího Vacka (viz str. 16 již uvedené společné analýzy KAVZ, Grant Thornton a CEEC Research – je ke stažení na www.fvzk.cz): »Z naší kvartální analýzy českého stavebnictví 3Q/2012 vyplývá, že některé společnosti jsou ochotny podstupovat rizika a nabízet ceny i s nulovou nebo dokonce zápornou marží. Ale také že každá čtvrtá firma potvrzuje záměrné snižování kvality svých realizací kvůli tlaku na cenu.«

KAŽDÁ RADA DOBRÁ

Dodavatelé se podle slov Jiřího Jirky oprávněně obávají, že při zadávání veřejných zakázek, kdy je vyvíjen primární tlak na cenu, někdo z jejich konkurentů nabídne dumpingovou nabídkovou cenu, aby veřejnou zakázku vyhrál. »Mnohdy takový dodavatel automaticky spoléhá, že se pak na zadavateli bude „hojit“ v průběhu plnění prostřednictvím víceprací či víceslužeb. Institut mimořádně nízké nabídkové ceny má sloužit k vyloučení těchto dodavatelů, hodnoticí komise má vždy povinnost posoudit výši nabídkových cen ve vztahu k předmětu veřejné zakázky,« říká náměstek ministra průmyslu a obchodu. »Současné znění ZVZ však vůbec neřeší porovnávání nabídkových cen uchazečů mezi sebou, kdy např. v případě odchylky ceny o více než 30 % směrem dolů od průměru ostatních cen by tato cena měla být automaticky považována za mimořádně nízkou. Zadavatelé se mohou snažit vyvarovat mimořádně nízkých cen i tak, že v zadávací dokumentaci stanoví nejen předpokládanou hodnotu zakázky, ale zároveň hranici, pod kterou bude cena považována za mimořádně nízkou. Dodavatelům tak dají jakýsi návod, v jakých mantinelech by se jejich ceny měly pohybovat,« doporučuje Jiří Jirka.

»Vzhledem k administrativní náročnosti a složitosti stávající zákonné úpravy, při současném nárůstu nákladů na přípravu zadávacího řízení a dalším problémům, bych municipalitám doporučil využívat externí subjekty – administrátory veřejných zakázek, kteří se uvedenou problematikou dlouhodobě profesně zabývají, a disponují tak potřebným odborným aparátem schopným realizovat celý proces zadání a realizace veřejné zakázky profesionálně a bezproblémově,« nabádá radnice Robert Pergl s tím, že pokud jde o nutnost vyrovnat se v praxi s mimořádně nízkou nabídkovou cenou, KAVZ zpravidla doporučuje využít možnosti orientačního vymezení mimořádně nízké nabídkové ceny přímo v zadávací dokumentaci. »V případě potřeby lze rovněž využít znalce, který posoudí reálnost ceny z hlediska předmětu veřejné zakázky, popř. je možno cenu podrobněji rozepsat do kalkulací jednotlivých dílčích cen,« poznamenává Robert Pergl.

ANALÝZA, KTEROU DOPORUČUJE OBČANSKÉ SDRUŽENÍ OŽIVENÍ

Občanské sdružení Oživení se již od roku 1997 zasazuje o prosazování principů transparentnosti veřejné správy a udržitelného rozvoje. Martin Kameník, projektový koordinát Oživení, o. s., potvrzuje, že v posledních letech skutečně zadavatelům veřejných zakázek přibývá vrásek na čele. Musí totiž reagovat na stále více omezené veřejné finance a vyšší nároky na zadávací řízení dané ZVZ.

»Po éře předražených zakázek stále více zadavatelů preferuje kritérium nejnižší ceny jako záruku transparentnosti a hospodárnosti,« uvědomuje si Martin Kameník. »Bohužel, toto kritérium se nemusí ve výsledku vždy vyplatit. Zejména hrozí nižší kvalita plnění. Proto sílí kritické hlasy volající po novelizaci ZVZ, který by kladl větší důraz na kritérium kvality než pouhé ceny. Obávám se však, že novela zákona v tomto duchu by problémy nevyřešila. I nynější právní úprava přece umožňuje stanovit kritéria kvality. Jde spíše o to, že zadavatelé často nedovedou kritéria dobře nastavit vzhledem k poptávanému předmětu zakázky. Oba extrémy, priorita ceny vs. priorita kvality nemusí být pokaždé tím správným vodítkem. Vždy je třeba posuzovat celkové náklady na zakázku ve vztahu k možným rizikům při její realizaci. Taková analýza by měla být východiskem nejen pro nastavení soutěžních kritérií, ale také pro způsob a nastavení projektového řízení,« uzavírá Martin Kameník.

Vypsání veřejné zakázky a stanovování jiných hodnotících kritérií než pouze na základě nejnižší nabídkové ceny dnes vyžaduje také značnou dávku osobní statečnosti, míní Robert Pergl, předseda Komory administrátorů veřejných zakázek (KAVZ)

Jak upozorňuje Mgr. Robert Pergl, partner Advokátníl kanceláře Dáňa, Pergl & Partneři a předseda KAVZ, zákon o veřejných zakázkách (ZVZ) sice pojem »mimořádně nízké nabídkové ceny« nedefinuje, ukládá však odnoticí komisi posuzovat u nabídek uchazečů výši nabídkových cen ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. Nabídka, která obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu, je nabídkou nepřijatelnou a musí být vyřazena. Robert Pergl připomíná i to, že nyní je v Evropském parlamentu projednáván návrh nové směrnice o zadávání veřejných zakázek a ta již reflektuje nepsané pravidlo z praxe, podle něhož odchylka nabídkové ceny o více než 30 % směrem dolů od průměru cen obsažených v ostatních nabídkách je považována za mimořádně nízkou cenu.

Není tedy spíše nedostatkem ZVZ to, že dostatečně nevymezuje poměr ceny a nabídky?

Zákonná úprava neukládá soutěžit výhradně na nejnižší nabídkovou cenu. Pouze nedefinuje, jak stanovovat dílčí kritéria a jak je vyhodnocovat. Mnohdy se pak stává, že zadavatelé mají obavy realizovat veřejné zakázky jinak nežli výlučně podle kritéria ceny, což může vést k dalším dodatečným nákladům a navýšení konečné částky – kvalita se totiž projeví v nákladech na opravu, resp. nutnou údržbu a provoz příslušného statku.

Dalším problémem je poměrně častá neodbornost úředních osob při aplikaci zákona o veřejných zakázkách. S jistou nadsázkou lze říci, že vypsání veřejné zakázky, stanovování jiných hodnotících kritérií nežli pouze na základě nejnižší nabídkové ceny nebo projednávání podrobností provádění rámcových smluv nyní vyžaduje nejenom vysokou míru profesionality a odbornosti, ale také značnou dávku osobní statečnosti a zejména znalost trestního práva. Úředníci, jejichž rozhodování je velmi zodpovědné a zároveň vysoce rizikové, čelí různým tlakům, a proto se mnohdy snaží o jediné – přežít« ve své funkci a nepřidělávat si problémy. Ve většině případů se proto na zadávání veřejných zakázek podle principu »3 E« rezignuje a výsledkem je, při současném odkladu účinnosti služebního zákona, nekvalitní a neefektivní hospodaření s veřejnými prostředky.

V čem vidíte největší slabiny zákona, pokud jde o jeho aplikaci?

Podle mého názoru je jedním z hlavních nedostatků stávající zákonné úpravy veřejných zakázek administrativní náročnost a složitost celé řady úkonů, které vedou k neúměrnému prodlužování a prodražování procesu zadávání a realizace veřejných zakázek. Za nepříliš šťastné řešení považuji dále snížení finančních limitů u jednotlivých veřejných zakázek a také přeřazení vodního hospodářství ze skupiny sektorových zadavatelů do skupiny veřejných zadavatelů – ze stavby vodovodu či kanalizace v obci se nyní stal zbytečně složitý proces. Největší problém spatřuji v tom, že ZVZ dostatečným způsobem nevymezuje poměr ceny a kvality. S tím bezprostředně souvisí otázka nemožnosti hodnocení kvalifikací, přitom u svobodných povolání, ale také např. v oblasti stavebních prací či ICT sehrávají členové týmu a jejich kvalifikace, odborné reference a zkušenosti zásadní roli. Připravovaná unijní úprava již tuto myšlenku poměrně důsledně reflektuje.

Které nápravné kroky v protikorupční novele ZVZ nyní prosazuje vaše komora a využívá i zkušenosti neziskových organizací typu Oživení, Transparency International apod.?

Pro další vývoj bude určující způsob implementace aktuálního znění novely zákona o veřejných zakázkách a také nutnost harmonizace národního práva s právem Evropské unie, které se v zásadě odklání od kritéria nejnižší nabídkové ceny a naopak preferuje celkovou ekonomickou výhodnost jednotlivých nabídek (návrh nové směrnice o zadávání veřejných zakázek počítá s transpozicí do právních řádů jednotlivých členských států ve lhůtě do 30.6.2014).

Jak jsem již jednou uvedl, Komora administrátorů veřejných zakázek považuje za klíčové především tyto body: 1. opuštění teze o nejnižší nabídkové ceně jako jediném hodnotícím kritériu – návrat ke kritériím kvality; 2. aplikaci principu nepřípustnosti nepřiměřeně nízké nabídkové ceny.

Že dubnová novela zákona o veřejných zakázkách nutí zadavatele vybírat jen podle kritéria nejnižší nabídkové ceny? Pouhý mediální mýtus, tvrdí Tomáš Machurek, partner AK MT Legal

Z politického hlediska poslední novela zákona o veřejných zakázkách podle Mgr. Tomáše Machurka, partnera MT Legal, s. r. o., advokátní kanceláře, a předsedy výkonného výboru občanského sdružení Asociace pro veřejné zakázky, naplnila část příslibů programového prohlášení vlády, že se v oblasti zadávání veřejných zakázek má zvýšit transparentnost. Promítnutí těchto snah lze nalézt zejména v povinném uveřejňování zadávacích podmínek na profilu zadavatele již při zahájení tendru, povinném uveřejňování smluv a skutečně uhrazené ceny pro veřejné zadavatele. A to jsem uvedl jen část z těch opatření, které dle mého soudu mohou v určitém směru transparentnost zvýšit Bude však nezbytné – a to je slabinou a současně i rizikem celé řady dalších novelizačních opatření, které byly iniciovány spíše politickými proklamacemi, než potřebou praktické aplikace – odstranit řadu výkladových a praktických nejasností novelizovaných ustanovení. Pokud vůbec platí rovnice, že vyšší transparentnost snižuje korupci, pak lze o této novele hovořit jako protikorupční jen zčásti. Přísnější a kazuistická právní úprava nikdy v českých podmínkách nepovede úměrně ke snižování korupce. Nicméně praxe nepotřebovala takovou novelu. Jako příklady přínosnosti z pohledu praxe lze, kromě uveřejňování zadávacích podmínek již při zahájení, uvést např. jednodušší zadávání víceprací, možnost doručování rozhodnutí ve zjednodušeném podlimitním řízení uveřejňováním na profilu zadavatele nebo navrácení mezních lhůt pro žádosti o dodatečné informace dodavatelů. O rizicích novely jsem již hovořil, obecně by se daly shrnout do výkladových a aplikačních nejasností a problémů novelizovaných ustanovení. Ať již jde o celou řadu otázek týkající se prokazování kvalifikace u zjednodušeného podlimitního řízení, způsobu plnění nových uveřejňovacích povinností dle § 147a ZVZ či povinného rušení zadávacího řízení při jedné nabídce, se kterým některé obory budou mít řadu problémů. Někde na pomezí jsou některé instituty, jejichž zařazení do novely bylo nevyhnutelné (např. s ohledem na rozhodovací praxi) nebo vhodné, ale bude ještě třeba dalšího výkladu či metodické podpory. To se týká např. povinného prodlužování lhůt při změně zadávacích podmínek, zákazu podstatných změn smluv či zákaz hodnotit smluvní podmínky, jejichž účelem je zajištění povinností dodavatele.

Novela je hojně kritizována za to, že zadavatelé jsou prý nuceni vybírat podle nejnižší, často nepřiměřeně nízké nabídkové ceny, Dále za to, že novela klade značné administrativní nároky na zadavatele a ¨nejméně zdvojnásobuje náklady na vlastní i externí spolupracovníky podílející se na implementaci změn a na jejich dodržování. Prodlužuje prý rovněž lhůty platné pro provedení výběrového řízení. Vidíte to také tak?

Lze souhlasit s tím, že zajistit přípravu a realizaci zadávacího řízení tak, aby byla souladná se zákonem, je z dlouhodobějšího hlediska čím dál náročnější. Zajistit řádnou přípravu a realizaci zadávacího řízení nepochybně vyžaduje profesionální přístup a značnou zkušenost v daném oboru. Příčinou je nejen dubnová novelizace (která se mediálně nejen přeceňuje, ale v řadě případů i špatně interpretuje), ale již předchozí novely, které způsobily celkový nárůst rozsahu a složitosti právní úpravy v oblasti zadávání veřejných zakázek. Příčinou zvýšené náročnosti celého procesu je i existence řady prováděcích předpisů a dnes již nezbytné znalosti rozhodovací praxe ÚOHS a soudů. Nicméně pokud zadavatel nepodceňuje přípravu zadávacích podmínek a vlastní realizaci zadávacího řízení, pak provedení vlastního procesu před dubnovou novelou a po ní (při vhodném načasování splnění povinností týkajících se např. předběžného oznámení a odůvodnění veřejné zakázky) není z hlediska časového harmonogramu zase tak výrazně odlišné.

Pokud jde o tvrzení, že novela nutí zadavatele vybírat podle kritéria nejnižší nabídkové ceny, musím tento mediální mýtus rozptýlit. Dubnová novela nenutí zadavatele k takovému způsobu hodnocení. Naopak, řada erudovaných zadavatelů ví, že v některých případech (např. některé druhy veřejných zakázek na služby) je hodnocení podle základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny nevhodné a značně rizikové s ohledem na potřebu a zájem zadavatele na udržení kvality, resp. zachování poměru cena/výkon (nejlepší hodnoty za peníze). Bohužel, je faktem, že vládní škrty a úsporná opatření se promítly do řady pokynů a nařízení právě v podobě příkazu určité zakázky hodnotit právě jen na základě nejnižší ceny, (aniž však toto vyvolala dubnová novela, jak se někdy mylně interpretuje). Domnívám se, že by bylo vhodné si po určité době vyhodnotit, zda takové pokyny a nařízení nevedly v některých případech, oborech či komoditách k razantnímu snížení kvality, a tím případně paradoxně ke zvýšení nákladů na straně zadavatele – a třeba i ztrátě či snížení některých dotačních prostředků. Mohu uvést z vlastní praxe několik případů, kdy si zadavatelé (ať již z vlastní iniciativy, neznalosti či v důsledku subordinačního pokynu) vybrali nejlevnější poradce v oblasti veřejných zakázek, tito následně zajistili zadávací řízení, které vykazovalo vadu, a v důsledku toho museli zadavatelé vracet (či nezískali, ač získání očekávali) značnou část dotačních prostředků.

Kterým směrem by se tedy měla ubírat příprava novely poslední úpravy ZVZ – a proč?

Je primárně otázkou, zda je vhodné jít cestou neustálých změn a novelizací ZVZ. Osobně zastávám názor, že pokud bude existovat rychlá, konzistentní a právně správná rozhodovací praxe a současně aktuální výklad problematických ustanovení ZVZ a metodická podpora gestora zákonné úpravy, pak není zdaleka třeba tak častých novel. Řada výkladových a aplikačních problémů, o kterých jsem hovořil, se těmito prostředky dá efektivně vyřešit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *