Kategorie:
Kauza

Dobrovolné dražby majetku: Vyplatí se i obcím a městům?

Kouzlo veřejné dražby spočívá v tom, že se k ní musí dostavit více zájemců, kteří však přijdou jen v případě, že se buď draží atraktivní majetek, nebo je vhodně nastaveno nejnižší podání. »A dál už je to i o psychologii,« poznamenává Ing. Jan Sachr, statutární ředitel společnosti NAXOS a. s., s tím, že půvab takového prodeje se vztahuje i na přebytečný majetek obcí, měst a krajů.

Podle Jana Sachra účastníci dražby na ni sice často přicházejí s pevným odhodláním přihazovat pouze do určitého limitu, který si sami pro sebe vnitřně nastavili. »Jenže když už se na limit dostanete a soused přihodí dalších 100 tisíc korun, začnete se sám sebe ptát, má-li vám tahle zajímavá nemovitost „utéci“ jen kvůli této – s ohledem na cenu nemovitosti – relativně nízké částce? A znovu – už bez ohledu na své původní předsevzetí – přihodíte,« vysvětluje ředitel společnosti NAXOS.

Přesně tak to podle jeho slov např. zafungovalo při červencové dražbě polyfunkčního domu v Jablonci nad Nisou – bývalého hotelu Praha. Zatímco nejnižší podání činilo 22,9 mil. Kč, vítěz licitace o tuto jednu z nejpozoruhodnějších architektonických památek v centru města za ni zaplatí 34 milionů korun.

»Veřejná dobrovolná dražba je nejen v tomto ohledu zajímavá i pro územní samosprávy,« tvrdí Jan Sachr. »Probíhá v souladu se zákonem č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, s ohledem na svůj charakter primárního nabytí a maximální transparentnost je totiž vhodná pro všechny typy transakcí, u nichž nelze vyloučit možné zpochybnění předchozích převodů. Vedení územního samosprávného celku se při využití veřejné dobrovolné dražby svého přebytečného majetku nemusí např. obávat, že je opozice úspěšně obviní z prodeje majetku pod cenou či ze zmanipulovaného prodeje.

DRAŽEBNÍK PRO MSK SE PRAVIDELNĚ OBMĚŇUJE NA ZÁKLADĚ VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ

Moravskoslezský kraj využívá institutu veřejné dobrovolné dražby už od roku 2007. Jak poznamenává Ing. Ivan Strachoň, náměstek hejtmana, jenž má v gesci majetek a investice, územní plánování a cestovní ruch, zpočátku dražby pro kraj prováděla společnost NAXOS Ostrava, a. s., v letech 2009-2013 společnost Ostravská aukční síň s. r. o. a od letošního září až do roku 2017 to nově bude společnost NAXOS a. s.

Ivan Strachoň neopomene připomenout, že dražebníci majetku kraje pro jednotlivá období vzešli vždy z řádného výběrového řízení. Tentokrát hodnoticím kritériem výběrového řízení na dražebníka byla ekonomická výhodnost nabídky uchazeče. Konkrétně 70 % váhy kritéria představovala výše odměny dražebníka v případě úspěšné dražby, zbývajících 30 % váhy kritéria pak určovala výše odměny dražebníka v případě neúspěšné dražby.

Jan Sachr úspěch své společnosti ve výběrovém řízení přičítá i příznivým referencím – NAXOS totiž např. už před sedmi roky pro město Beroun realizoval prodej jeho lesů. Nyní bude ročně dražit majetek kraje v rámcové hodnotě zhruba 20 mil. Kč. Série veřejných dražeb pro MSK startuje už 24. září, kdy se bude licitiovat o budovu bývalé školy v Bohumíně při vyvolávací ceně 4 mil. Kč.

Proč však Moravskoslezský kraj preferuje veřejné dobrovolné dražby svého majetku a nepřiklonil se raději k přímým prodejům nebo výběrovým řízením?

Ivan Strachoň odpovídá: »Žádného ze tří způsobů prodeje přebytečného majetku, a to přímého prodeje, prodeje formou výběrového řízení a prodeje formou veřejné dobrovolné dražby, se nevzdáváme. Prodej formou přímého prodeje byl a je využíván nadále v případech, kdy je znám konkrétní vhodný zájemce o daný majetek, např. nájemce prodávané nemovitosti, vlastník sousedních nemovitostí či zájemce, který bude schopný garantovat vhodný způsob dalšího využití nemovitostí. Přímý prodej se uskutečňuje za tržní cenu. Prodej formou výběrového řízení byl využíván dříve – nyní však kraj od něho ustoupil. Důvodem bylo to, že majetek nabízený formou výběrového řízení mohl být prodán nejméně za tržní cenu stanovenou znaleckým posudkem a mnohdy se do výběrových řízení nepřihlásil žádný zájemce.«

»Prodej formou veřejné dobrovolné dražby,« pokračuje náměstek hejtmana, »je nejúspěšnější a nejtransparentnější formou prodeje přebytečného nemovitého majetku kraje. Nejnižší podání může být podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, stanoveno nejméně na 50 % tržní ceny stanovené znaleckým posudkem. Nižší cena dává větší šanci na prodej nepotřebného majetku, zvláště rozsáhlých nemovitostí. Výhodou tohoto způsobu prodeje pro kraj je mj. i to, že daň z nabytí věcí nemovitých hradí nabyvatel.«

KRAJ SE MAJETKU ZBAVUJE, AŽ KDYŽ JEJ NEPOTŘEBUJE ANI ŽÁDNÁ JEHO PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE

Sluší se dodat, že současná účetní hodnota nemovitého majetku Moravskoslezského kraje činí 35,4 mld. Kč. »Jeho tržní hodnota se však odhaduje na 60-70 mld. Kč,« konstatuje Ivan Strachoň. Podle jeho slov nepotřebnost nemovitého majetku většinou vzniká optimalizací činností jednotlivých příspěvkových organizací kraje. Typickým příkladem je třeba slučování škol. Kraj svůj přebytečný majetek (nemovitý i movitý) prioritně nabízí k využití svým ostatním příspěvkovým organizacím. Nenalezne-li se však pro tento majetek nový způsob využití v rámci organizací zřizovaných krajem, je rozhodnuto o jeho převodu i o formě tohoto převodu.

Seznam nepotřebného majetku kraje se průběžně aktualizuje. Ze seznamu se rovněž průběžně vybírá majetek vhodný pro prodej formou veřejné dobrovolné dražby. Hodnota majetku kraje určeného k prodeji formou dražby na následující období byla stanovena odhadem podle prodejů uskutečněných touto formou v předchozích letech.

Výnosy z prodeje majetku MSK – bez ohledu na formu prodeje – jsou zahrnuty do schváleného rozpočtu kraje na daný rok. Pro rok 2014 si kraj naplánoval výnosy z prodeje svého nemovitého majetku ve výši 30 mil. Kč.

Rozprostřít prodej majetku do delšího časového období je podle ředitele společnosti NAXOS Jana Sachra rozumné. »Kdyby kraj nebo město naráz vrhly na trh více svého zbytného majetku, bylo by pravděpodobně těžké jej najednou na daném regionálním trhu prodat.«

KOORDINACE POSTUPU PŘI PRODEJI MAJETKU MEZI VLASTNÍKEM A DRAŽEBNÍKEM SE VYPLATÍ

Ivan Strachoň také stručně popisuje roli kraje a roli dražebníka v případě veřejné dobrovolné dražby majetku: »Kraj předá dražebníkovi podklady a informace k prodávaným nemovitostem. Zajištění přípravy a průběhu dražby včetně zajištění aktuálního znaleckého posudku provádí dražebník. Kraj prostřednictvím svých příspěvkových organizací do procesu vstupuje až při předání vydražených nemovitostí vydražiteli. Dražebník působí i v roli konzultanta při přípravě dražby, kdy s ním kraj probírá prodejnost jednotlivých nemovitostí, vhodnost doby konání dražby, případně výši nejnižšího podání.«

Ředitel společnosti NAXOS Jan Sachr co nejužší koordinaci mezi vlastníkem prodávaného majetku a dražebníkem podporuje: »V privátní sféře je to už běžné. Zkušený dražebník dokáže dobře poradit, zda ten či onen druh majetku je výhodnější nabídnout k prodeji nyní, nebo prodej raději odložit. Nicméně v municipální sféře to takto zatím příliš nefunguje – co a kdy se prodá, bývá spíše záležitostí politického rozhodování. Pokud jde o Moravskoslezský kraj, očekávám, že po prvních úspěšných veřejných dražbách partnerství kraje a naší společnosti ještě více posílí a naše doporučení budou mít svou váhu. Ovšem konečné slovo samozřejmě vždy bude mít zastupitelstvo, které konkrétní majetek schvaluje k odprodeji.«

POJĎME HLEDAT NOVÉ PRACOVNÍ PŘÍLEŽITOSTI

Jan Sachr shrnuje: »Územní samosprávy se dnes majetku nezbavují proto, aby se rychle domohly peněz, které potřebují např. ke kofinancování projektu nečekaně podpořeného z národních či evropských zdrojů. Jestliže obce, města i kraje skutečně potřebují rychle dodatečné zdroje, není pro ně obvykle problém vzít si dnes zpravidla poměrně nízký úvěr u některé z bank, pro něž jsou váženými a spolehlivými partnery. Majetek však už prodávají hlavně proto, že pro něj nemají další využití. A správa nemovitostí, které nepřinášejí žádný užitek, jejich údržba, opravy, ostraha, temperování – stojí nemalé peníze. Pokud radnice finanční prostředky utržené za prodané nemovitosti okamžitě nepotřebuje, radíme jí, aby je vložila do podpory vytváření nových pracovních míst. Třeba tak, že – a lze na to získat také podporu z fondů Evropské unie – provede demolici beztak už rozpadávajících se budov v brownfieldu na svém území, uvolněnou plochu zbaví staré ekologické zátěže, nově ji zasíťuje a i s naší pomocí pro tuto lokalitu získá nového investora,« uzavírá statutární ředitel společnosti NAXOS a. s.

ANKETA

Města zatím veřejné dobrovolné dražby vnímají rozporuplně

V čem vidíte výhody veřejných dobrovolných dražeb majetku pro města a obce a kdy je namístě upřednostnit je před jinými formami prodeje majetku?

Ing. Pavel Sršeň, Ph.D., vedoucí majetkového odboru Magistrátu města Brna

Pokud jde o prodej nemovitostí realizací dobrovolných dražeb ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., kdy dochází k přechodu vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby příklepem, není tato forma prodeje nemovitého majetku statutárním městem Brnem využívána, a to zejména z toho důvodu, že podle některých odborných názorů není jednoznačně dán soulad zákona o dražbách s příslušnými ustanoveními ohledně dispozic s nemovitostmi dle zákona o obcích.

Statutární město Brno realizuje prodeje nemovitého majetku, pokud nejde o specifické případy, kdy jsou dány důvody pro přímý prodej, standardně formou nabídkového řízení. Jedná se zejména o takové případy, kdy lze očekávat, že nemovitost bude ať už svým druhem, polohou či využitelností zajímavá pro více zájemců, což je v řadě případů indikováno již evidencí více žádostí o prodej konkrétní nemovitosti.

Na základě zkušeností z průběhu celé řady nabídkových řízení, která již byla statutárním městem Brnem realizována, lze konstatovat, že tato forma prodeje nemovitého majetku města je ve většině případů úspěšná a výtěžek z prodeje nemovitosti touto formou prodeje je adekvátní. Dojde-li k situaci, že je nabídkové řízení neúspěšné z toho důvodu, že město neobdrží žádnou nabídku, je tento neúspěch nutno přičítat spíše nepříznivé situaci na trhu s nemovitostmi v kombinaci se zátěží, kterou je konkrétní nabízená nemovitost stižena.

Statutární město Brno zvažovalo využití výhod aspektů prodeje nemovitého majetku města,které skýtá forma dobrovolné veřejné dražby, přičemž s ohledem na výše uvedené skutečnosti ohledně zákona o obcích bylo uvažováno o realizaci prodeje nemovitostí formou elektronické aukce s tím, že konkrétně se mělo jednat o prodej formou kvalifikace zájemců obálkovou metodou s následnou elektronickou licitací výše kupní ceny a následným schválením kupní smlouvy zastupitelstvem města Brna. Tato forma prodeje však zatím nebyla realizována.

Mgr. Radek Homolka, vedoucí oddělení majetkoprávního, odbor správy majetku, Městský úřad Louny

Město Louny využívá pro prodej nemovitého majetku systému veřejných dobrovolných dražeb více než dvacet let. Hlavním důvodem je to, že se jedná dle našeho názoru o nejtransparentnější formu prodeje majetku, při které lze dosáhnout maximálně možné tržní ceny. Veřejných dobrovolných dražeb proběhlo za ta léta velké množství, a to především ve vztahu k prodeji bytů, kdy nevyužili své právo k jejich odkoupení nájemníci, prodeji pozemků a staveb v lokalitě Zahradního města apod. Máme systém nastavený tak, že proběhne první, případně druhé kolo veřejné dobrovolné dražby (není-li nemovitost vydražena v kole prvním) – a nedojde-li k prodeji ani poté, nabízí se nemovitost dále ve volné nabídce, to znamená, že je prodána prvnímu zájemci, který složí na účet města kupní cenu ve výši ceny vyvolávací. Jako příklad lze uvést letošní dražbu bytu na Tyršově náměstí č. 1974/14 v Lounech, o velikosti 1+2, výměra 51 m2. Nejnižší podání bylo ve výši 305 tis. Kč. Letos město připravuje dražbu dalších pěti bytů.

Ing. Michal Koláček, náměstek primátorky statutárního města Pardubice pro správu městského majetku

Město Pardubice využívá veřejné dobrovolné dražby zbytného majetku jako prioritní metodu prodeje. Výhodou je nejvyšší dosažitelná prodejní cena, nevýhodou je naopak to, že nelze předem určit konečný účel budoucího využití prodávaného majetku. Této metodě může konkurovat pouze otevřené výběrové řízení, ale zde je podstatně větší nárok na organizaci a administraci výběrového řízení a riziko nižší transparentnosti. Metodu přímého prodeje používáme pouze v případech, kde je možno nalézt určitý veřejný zájem, například v oblasti školství, sociálních služeb nebo zdravotnictví. Nejlepší výsledky máme při dobrovolných dražbách zbytných nebytových prostor, kde dosahujeme v průměru 2-2,5násobku ceny stanovené znaleckým posudkem.

Mgr. Přemysl Šťovíček, vedoucí majetkoprávního odboru, Městský úřad Ústí nad Orlicí

Obecně je účast města v řízení o nabytí nemovitého majetku formou účasti ve veřejné dražbě poměrně komplikovanou záležitostí. Město jako veřejnoprávní korporace rozhoduje o nabytí majetku v souladu se zákonem č. 128/2000 Sb. a výkup nebo prodej nemovitého majetku podléhá schválení zastupitelstvem města. Zástupce města v dražbě by tedy měl již v průběhu dražby vědět, jaký finanční obnos za nákup je tzv. prohlasovatelný v zastupitelstvu. To samozřejmě není možné vědět bez předchozího jednání zastupitelstva a jakákoliv informace o výši financí, které je město ochotno investovat do pořízení majetku, se tak stává informací veřejnou – a tudíž známou i pro případné konkurenční účastníky dražby. I proto se město Ústí nad Orlicí v případu areálu bývalého textilního závodu Perla 01 neúčastnilo veřejné dražby, ale odkoupení realizovalo formou přímého prodeje z konkurzní podstaty po jednáních s konkurzním správcem a věřiteli podniku.

Bc. Jiří Šolc, náměstek primátorky statutárního města Liberce pro ekonomiku

Město Liberec používalo dobrovolnou aukci při prodeji majetku velmi často. Zejména šlo o prodeje nemovitého majetku – bytů, domů, souborů pozemků atd. Město mělo jednoho dražebníka, který tehdy nevzešel z žádného transparentního výběrového řízení. Od kompletní výměny vedení města z roku 2010 dražby nejsou používány, a to jednak »díky« tomu, že není již »co« prodávat, a také kvůli nepříliš dobré odezvě veřejnosti na dražby obecně. Vítěz dražby navíc již není schvalován zastupitelstvem, město tedy nemá ono definitivní slovo. Upřednostňujeme dobře vedené, transparentní výběrové řízení, kdy celý proces je dozorován komisí, ve které zasedají všechny politické strany zastoupené v zastupitelstvu, a teprve vítěz jde na schválení kompetentním orgánům města.

Jana Zwyrtek Hamplová: Dobrovolné dražby ano, ale…

Kdy jsou dobrovolné dražby majetku obcí a měst výhodné – a kdy je naopak lepší raději sáhnout k jiným formám jeho prodeje?

Odpovídá advokátka Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová, dlouholetá specialistka na oblast veřejného sektoru a zejména územní samosprávy, autorka vzdělávacího projektu MUNICIPAL pro obce, městyse, města a kraje.

Pokud jde o obce a města, je skutečně vždy nutné především rozhodnout, ve kterém případě je dobrovolná dražba vhodná a kdy spíše ne. To není věcí práva, ale úvahy o vhodnosti nakládání s majetkem obce a města. Základním vodítkem bude otázka, zda v daném případě je prioritní zisk bez ohledu na cokoli dalšího (zejména využití nemovitosti) – pak je dobrovolná dražba velmi vhodným prostředkem. Nebo zda by obec či město raději rozhodovaly nejen podle ceny, ale také třeba s ohledem na to, co chce daný zájemce s nemovitostí dál dělat. To může totiž obec při dobré právní úpravě docela ovlivnit – například zakotvením práva zpětné koupě a podobně. Jinými slovy, chce-li obec vyhlásit záměr »nejvyšší nabídce« a nejde-li o nemovitý majetek menší hodnoty, je dobré o dobrovolné dražbě rozhodně uvažovat. Nejnižší nabídka se dá ovlivnit a pak už jde skutečně jen o to, kdo dá víc. A cena v klasické obálkové metodě se zpravidla nevyšplhá tam, kam by se mohla vyšplhat v dražbě. Nesmíme však zapomínat na to, že i tak musíme splnit povinnosti podle zákona o obcích – zveřejnit záměr o prodeji nemovitosti touto formou. Pak už se řeší vše dražební vyhláškou.

Pokud jsem občas tázána, zda by i obce mohly dražby organizovat, pak ony samy ne – zákon to připouští u fyzických osob, obchodních společností a družstev. Může si však na to založit vlastní obchodní společnost – potom by šlo teoreticky uvažovat i o tom, že bude tuto službu nabízet také jiným obcím a městům. Ovšem zůstává otázkou, je-li to v souladu s cíli, které má samospráva plnit, a zda by bylo hospodárné zakládat za tím účelem obchodní společnost. Na druhé straně tuto činnost přiřadit do jiné, již existující společnosti, například správy majetku, logiku má. Je však nutné splnit podmínky zákona a získat patřičné povolení.

(Problematika dobrovolných dražeb nemovitého majetku obcí a měst bude mj. obsahem už tradičního 3. ročníku kongresu místní správy FORUM MUNI- CIPAL 2015 ve dnech 10. a 11. března 2015 v Seči.)

Důkladnou konzultací s realitní společností ještě před zveřejněním záměru prodeje majetku předejdete řadě možných následných problémů, radí odborník

Jestliže municipality chtějí odprodat svůj přebytečný majetek, podle zkušeností společnosti NAXOS, historicky největšího dražebníka v zemi, zpravidla sáhnou k výběrovému řízení či k přímému prodeji. Pro zajištění těchto forem prodeje obvykle využívají svého odborného zázemí v podobě aparátu obecních, městských či magistrátních úřadů. Statutární ředitel společnosti NAXOS a. s. Ing. Jan Sachr k tomu ovšem poznamenává, že ne pokaždé je takové řešení šťastné.

»I když radnice disponuje kvalifikovanými zaměstnanci, nemusí to vždy být odborníci na prodej majetku,« vysvětluje Jan Sachr. »Spíše mívají zkušenosti se správou majetku – ale prodej majetku je přece jen o něčem jiném. Naproti tomu společnost dlouhodobě specializovaná na transakce na realitním trhu má vytvořené už vlastní know-how a umí si poradit s prodejem nejrůznějších typů majetku. Má k tomu zpracovaný komplexní marketing, jak k oznámením o prodejích využívat internet, média, a ví, koho a jak s nabídkou prodávaného majetku oslovit. To radnice většinou nedokáže, takže se spokojí pouze s vyvěšením oznámení na nějaký realitní server a s podáním inzerátu do novin. A pak je tu fenomén, který lze nazvat třeba ‚šeptanda‘. Zavedená realitní společnost, která si udržuje kontakty se širokým okruhem investorů, může oslovit investora, jehož majetek nabízený k odprodeji sice právě nezaujme, ale protože sám má obchodní kontakty na další subjekty, které by nabídka mohla zlákat, předá jim tento tip. Tak se nabídka šíří dál a musím říci, že ‚šeptanda‘ funguje báječně,« dodává Jan Sachr.

Kdy tedy dát přednost dobrovolné dražbě majetku města a kdy raději využít přímý prodej nebo výběrové řízení?

Prodává-li město nemovitost a chce si pojistit její budoucí využití novým vlastníkem, je vhodnější zvolit formu výběrového řízení. Tam si lze stanovit podmínku budoucího využití nebo předkupního práva. Příliš však nedoporučujeme přímý prodej. Vžijte se do kůže zastupitelů, když se na veřejném zasedání zastupitelstva projednává přímý prodej řekněme už nevyuží-

vané malotřídky za dva miliony korun – a někdo, třeba i z řad přihlížejících občanů, vstane a namítne: Já bych dal dva a čtvrt milionu. Zastupitelstvo prodej odročí a možná pak někdo skutečně dá o čtvrt milionu víc. Ale možná si to, jak to už někdy také bývá, nakonec rozmyslí. Výběrové řízení s jasnými termíny a s danými podmínkami, za nichž se nemovitost kupuje (tedy např. i její příští využití nebo stanovení předkupního práva), a ve kterém je stanovena i kauce (jakmile ji zájemce složí, lze předpokládat jeho vážný zájem o koupi i jeho solventnost), je pro takové případy vhodnější řešení.

Ovšem veřejná dobrovolná dražba je z našeho pohledu a s ohledem na svůj charakter primárního nabytí a maximální transparentnost vhodná pro všechny typy transakcí, u nichž není vyloučeno případné zpochybnění předchozích převodů. Veřejná dražba se zveřejňuje na Centrální adrese, v médiích a jejím plusem je i fakt, že pro ni dražebník obstarává i související služby, jako je zajištění znaleckého posudku, ochranky, místa dražby apod. Při uvážlivém nastavení nejnižšího podání se dobrovolná dražba osvědčuje pro všechny typy nemovitostí. Navrhovatel dražby nehradí daň z nabytí věcí nemovitých ve výši 4 % z ceny dosažené vydražením – takto vysokou daň (bez ohledu na výši hodnoty nemovitosti podle znaleckého posudku) hradí vydražitel. Dražba je tedy vhodná rovněž tehdy, kdy se reálná tržní cena a cena podle znaleckého posudku významně liší. A pokud si město za partnera vybere zkušeného dražebníka, který ročně vydraží majetek za 1,5 mld. Kč, pak se lze spolehnout rovněž na to, že dražba bude v pořádku i z procesního hlediska.

Ve kterých případech se vyplatí, aby si město najalo dražebníka? A měl by to být dražebník z regionu, nebo velká společnost s celostátní působností?

Je třeba si uvědomit, že náklady na přípravu dražby, ale třeba i na prohlídky nemovitosti nebývají nízké. Největší přidanou hodnotou služeb naší společnosti však je to, že už na samém začátku kontaktu s městem jako s možným partnerem stojí konzultace možného budoucího využití objektu. My víme, jak dosáhnout maximální ceny, dovedeme porozumět i místnímu trhu a provést jeho screening. Na druhou stranu vzhledem k našim celorepublikovým zkušenostem a k naší praxi s řadou typových řešení prodej řešíme i s určitým nadhledem. Bude-li radnice hledat dražebníka, jistě přihlédne k ceně jeho služeb. Na druhou stranu ještě větší váhu mají podle mého přesvědčení reference o společnosti, která dražby zajišťuje – jakou má historii, co vše už prodala, s kým spolupracovala a s jakým výsledkem apod.

Bude-li např. okresní město chtít v dražbě prodat majetek v hodnotě řekněme 5 mil. Kč, nic nezkazí, zjedná-li si k tomu regionální firmu, která se na místním trhu a mezi místními investory dobře orientuje. Ostatně nemovitost za pět milionů třeba v některém jihočeském městě pro investora z Ostravy zajímavá patrně ani nebude. Dlouholetá zkušenost naší společnosti praví i to, že v případě nemovitosti do zhruba 10 mil. Kč ji potenciální investor bude chtít mít v dosahu během dvou hodin jízdy. Naopak u majetku od 10 mil. Kč výše doporučujeme k dražbě přibrat většího partnera – a určitě s ním předem důkladně prokonzultovat, zda má smysl takovou nemovitost vůbec prodávat a zda by se pro ni případně neotevírala možnost ještě jiného využití městem. Vedení územního samosprávného celku by se nemělo ostýchat přizvat odborníky třeba i na jednání rady města nebo na zasedání zastupitelstva, když se bude projednávat záměr prodeje.

Ivan Strachoň, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje: Pro rok 2014 byly výnosy z prodeje nemovitého majetku kraje naplánovány ve výši 30 mil. Kč.

FOTO: ARCHIV

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *