Dohoda s MŽP splněna, teď ještě vyhovět Evropské unii

Již 12 let v Česku funguje systém zpětného odběru použitých přenosných baterií. Nezisková organizace ECOBAT, která jej zajišťuje, v minulém roce poprvé vybrala více než 1000 tun použitých baterií a akumulátorů. Konkrétně šlo o 1031 tun.

Jednatel neziskové společnosti ECOBAT RNDr. Petr Kratochvíl tento výrazný meziroční nárůst proti roku 2012, kdy se takto se vybralo 919 tun, hodnotí jako jednoznačný úspěch. »Zatím se nám daří plnit minimální povinné kvóty EU a navíc jsme loni konečně naplnili dobrovolnou dohodu s Ministerstvem životního prostředí (MŽP),« poznamenává Petr Kratochvíl.

O jakou dohodu šlo?

Dobrovolná dohoda byla podepsána mezi Českým sdružením výrobců a dovozců baterií a ministrem Milošem Kužvartem v roce 2001. ČR v rámci přístupových jednání s orgány EU implementovala tehdejší Směrnici 91/157/EEC, o bateriích a akumulátorech obsahujících určité nebezpečné látky. Vzhledem k nedostatku zkušeností s rozšířenou odpovědností výrobců však nebyly pro sběr a recyklaci přenosných baterií stanoveny žádné konkrétní cíle ani možnosti kolektivního plnění povinností výrobců. Dohoda tak byla v letech 2002-2008 jakýmsi překlenovacím dokumentem, o který se opíral vznik a fungování kolektivní neziskové organizace ECOBAT.

Co dobrovolná dohoda upravovala?

Šlo o čtyři hlavní cíle. Vybudování komplexního systému pro nakládání s použitými přenosnými bateriemi, ze sebraného množství recyklovat 10 % (rok 2002) a 50 % (2006), dosáhnout sběru ve výši 120 tun (2002) a 1000 tun (2006). V neposlední řadě však také připravit a uskutečnit propagační a vzdělávací programy. Spolu s loňským překonáním limitu 1000 tun se plně zvládlo a nadále daří plnit i všechny další cíle.

Kolik baterií se u nás musí vybrat, abychom dostáli požadavkům Bruselu?

Směrnice EU 2006/66/ES požaduje zpětný odběr ve výši minimálně 25 % baterií, které se v průměru za tři roky dostanou na trh. To se nám již několik let daří: Loni jsme vybrali 32 %. Nicméně od roku 2016 se limit skokově zvyší alespoň na 45 %. Splnit ho by, podle našich propočtů, znamenalo přesvědčit nejméně polovinu českých domácností, aby sáhly do šuplíků a vybité baterie vrátily na sběrná místa.

A nepodaří-li se nám limit 45 % splnit?

Směrnice je vymahatelná. Přesto nedokážu zodpovědně říci, co by nám ze strany EU hrozilo. Precedens u zemí evropské osmadvacítky chybí. Všechny totiž, až na malé výjimky, zatím kvóty plní.

Jak je na tom Česká republika ve zpětném odběru baterií ve srovnání s evropskými zeměmi?

V roce 2002, kdy byl systém zpětného odběru ECOBAT v ČR spuštěn, sbírali lidé použité baterie jen v šesti až osmi nejvyspělejších zemích EU. Nyní je zpětný odběr povinný v celé unii. Nejlepších hodnot dosahují Belgie a Švýcarsko, byť není členem EU. Tam se do systému vrací více než 50 % vysloužilých baterií. Data o sběru v zemích EU se ještě upřesňují, ale díky našemu členství v asociaci Eucobat vím, že rozhodně patříme k lepšímu evropskému průměru.

Kolik tun baterií odevzdávají domácnosti a kolik tun firmy?

V uplynulém roce lidé odevzdali přibližně 40 % celkového sběru, firmy 60 %. Provozujeme celorepublikovou síť sběrných míst, na vybité baterie lidem nabízíme zdarma krabičky ECOCHEESE. Snažíme se však i o to, aby firmy ve svých prostorách poskytly zaměstnancům možnost odkládat použité baterie do boxů. Je to ostatně i v zájmu firem, neboť rovněž tato aktivita v konečném důsledku pomáhá k zisku certifikátu ISO a management firem nemusí řešit otázku nebezpečného odpadu.

Ve kterých regionech jsou Češi ve zpětném odběru nejzodpovědnější?

V absolutních číslech sběru loni zvítězila Praha. Odtud pochází 43 % veškerých baterií odevzdaných v ČR. Na druhém místě skončila jižní Morava a třetí byl Středočeský kraj. Protože jsou kraje různě velké co do počtu obyvatel, používáme pro srovnání přepočet odevzdaných kg baterií na jednoho obyvatele. I tomto směru loni zvítězila Praha s 0,39 kg /obyv., následovaná Jihomoravským (0,11 kg), Královéhradeckým (0,09 kg) a Středočeským krajem (0,08 kg).

Jak funguje spolupráce s obcemi?

Musím to zaklepat, funguje. Každá obec řeší otázku odpadového hospodářství a zapojení do kolektivních systémů zpětného odpadu, ať jsou to baterie či plastové lahve. Nakonec je to však vždy o konkrétních lidech. Někde jsou představitelé obcí spolupráci nakloněni hned, jinde ji navazujeme pozvolněji. Za dlouhou řadu měst, kde zpětný odběr probíhá ukázkově, mohu rád jmenovat řekněme Olomouc a Jablonec nad Nisou. Letos rozšiřujeme a prohlubujeme spolupráci s dalšími obcemi, například s Brnem.

Petr Kratochvíl: Směr, jímž se vydala EU, je správný. Ovšem dostat se od roku 2016 ve zpětném odběru vybitých baterií nejméně na limit 45 % bude velmi náročné.

FOTO: ARCHIV

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *