Insolvenční vyhledávače a ochrana osobních údajů

Mohou obce využívat služeb internetových aplikací pro vyhledávání údajů v insolvenčním rejstříku, případně v dalších veřejných dlužnických registrech, a to jak pro dlužníky, tak pro ostatní občany obce? Nebrání tomu zákon o ochraně osobních údajů? Z příslušných ustanovení zákona č. 182/ /2006 Sb.,...

Mohou obce využívat služeb internetových aplikací pro vyhledávání údajů v insolvenčním rejstříku, případně v dalších veřejných dlužnických registrech, a to jak pro dlužníky, tak pro ostatní občany obce? Nebrání tomu zákon o ochraně osobních údajů?

Z příslušných ustanovení zákona č. 182/ /2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, lze dovodit, že pokud chce věřitel úspěšně uplatnit svou pohledávku vůči dlužníkovi, musí v první řadě disponovat informací o tom, zdali bylo s dotčeným dlužníkem zahájeno insolvenční řízení. Za tímto účelem je tedy pro něj nezbytné pravidelně sledovat informace o zahájených insolvenčních řízeních, k čemuž slouží právě veřejně přístupný insolvenční rejstřík podle § 2 písm. i) insolvenčního zákona. Pro věřitele, kteří mají několik dlužníků, je však technicky i časově náročné sledovat každou událost v insolvenčním rejstříku. To vedlo některé komerční společnosti k tomu, aby vytvořily a začaly nabízet specializované aplikace, které na základě věřitelem poskytnuté databáze konkrétních dlužníků tyto subjekty pravidelně v insolvenčním rejstříku prověřují. Aplikace tedy mohou věřitele včas upozornit na zahájení insolvenčního řízení, což je předpokladem uplatnění jeho pohledávky. Tato služba může být zajímavá i pro obce, kterým může usnadnit sledování toho, zda jejich dlužníci, zejména je-li jich větší počet, nejsou v insolvenčním řízení a zda obec má přihlásit své pohledávky.

Databáze dlužníků, kteří pak budou prostřednictvím příslušné aplikace lustrováni, obvykle obsahuje jejich údaje v rozsahu jméno, příjmení, bydliště a datum narození nebo rodné číslo, na základě kterých je dlužník, jako subjekt údajů ve smyslu § 4 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, identifikovatelný, jedná se tedy o osobní údaje ve smyslu § 4 písm. a) zákona. Vytvoření takové databáze odpovídá pojmu shromažďování osobních údajů podle § 4 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů jde tedy i o zpracování osobních údajů ve smyslu § 4 písm. e) tohoto předpisu. V postavení správce osobních údajů podle § 4 písm. j) zákona bude subjekt, který určuje účel a prostředky tohoto zamýšleného zpracování, čili věřitel, který bude aplikaci využívat. Jako správce je věřitel povinen postupovat v mezích zákona o ochraně osobních údajů a plnit všechny povinnosti tímto zákonem stanovené, přičemž z některých povinností zákon umožňuje za splnění určitých podmínek i výjimky. V souvislosti s popisovanou službou je nutné na prvém místě upozornit na povinnosti upravené v § 5 odst. 1 písm. d) a f) zákona o ochraně osobních údajů, které správci ukládají shromažďovat pouze osobní údaje odpovídající stanovenému účelu zpracování a v nezbytném rozsahu a dále povinnost zpracovávat osobní údaje výhradně v souladu s účelem, pro který byly shromážděny.

K tomu, aby byly zpracovány osobní údaje pouze odpovídající stanovenému účelu, a to rovněž v rozsahu nezbytném pro naplnění tohoto účelu, jinými slovy, aby bylo zpracování proporcionální, a tím i zákonné, však lze výše popsaným způsobem zpracovávat pouze osobní údaje již existujících dlužníků. Pokud by databáze, kterou by obec předala správci aplikace pro sledování změn v insolvenčním rejstříku, obsahovala i osobní údaje »potenciálních dlužníků«, například všech plátců místních poplatků, nájemců obecního majetku, zaměstnanců obce apod., u kterých k lustraci v insolvenčním rejstříku v okamžiku předání vytvoření a předání databáze není dán relevantní důvod, jednalo by se o zpracování v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů. Za legitimní totiž nelze považovat vytvoření databáze všech fyzických osob se vztahem k věřiteli bez rozdílu a tyto údaje zpřístupnit dalšímu subjektu za účelem automatického porovnání obsažených osobních údajů s údaji v insolvenčním rejstříku. Jinak řečeno – není důvodné pohlížet na osoby, vůči nimž věřitel nemá žádnou platnou pohledávku, jako na možné dlužníky, s tímto zdůvodněním vytvářet novou databázi osobních údajů a zpřístupnit ji dalším subjektům pro její porovnávání s insolvenčním rejstříkem.

V případě databáze existujících dlužníků lze pak vytvoření dlužnické databáze obce a její využití pro rychlejší a snadnější kontrolu insolvenčního rejstříku, a tím i pro efektivnější vymáhání pohledávek dlužníka, označit za zpracování nezbytné k ochraně práv a právem chráněných zájmů správce. Jako takové potom může být na základě § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů prováděno i bez souhlasu dotčených osob, dlužníků.

Z dalších povinností uložených zákonem o ochraně osobních údajů je nutno upozornit především na skutečnost, že provozovatel popsané aplikace, který bude využívat osobní údaje z databáze vytvořené obcí, bude v postavení zpracovatele osobních údajů. V takovém případě je nutné uzavřít se zpracovatelem smlouvu o zpracování osobních údajů, jejíž nezbytné náležitosti upravuje § 6 zákona o ochraně osobních údajů.

Vzhledem k předmětu dotazu je vhodné upozornit i na povinnost zabezpečit osobní údaje podle § 13 zákona o ochraně osobních údajů, tedy povinnost přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům apod. V praxi se bude jednat především o posouzení toho, zda je zvolený komunikační nástroj pro předávání údajů o dlužnících dostatečně bezpečný a nemůže dojít k úniku těchto dat a o nastavení rolí a odpovědnosti obou zúčastněných subjektů.

Na závěr lze shrnout, že za přípustné za účelem uplatnění práv věřitele v insolvenčním řízení lze podle zákona o ochraně osobních údajů považovat pouze zpracování osobních údajů skutečných dlužníků. V rámci tohoto zpracování je pak správce povinen v odpovídající míře plnit všechny povinnosti vyplývající ze zákona o ochraně osobních údajů. Vytváření databáze osob se vztahem k věřiteli, vůči kterým věřitel nemá platnou pohledávku, z titulu kontroly možných budoucích dlužníků se jeví jako nepřiměřený a nelegitimní účel zpracování osobních údajů, přičemž takové zpracování by podle našeho názoru bylo v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů.

Mgr. ZUZANA RADIČOVÁ

Mgr. FRANTIŠEK NONNEMANN

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *