Kategorie:
Různé

Integrovaný systém, nebo i jiné způsoby než centralizované pojetí nakládání s odpady?

Předmětem diskusí o odpadech je Integrovaný systém nakládání s odpady (ISNO) už bezmála čtyři roky. Přesto je těžké udělat si konkrétní představu, co přesně bude do systému - v případě jeho schválení - spadat a jak to ve výsledku ovlivní původce odpadu, převážně obce a jejich obyvatele. Pokusme se zamyslet nad některými aspekty, které by změnu současného systému odpadového hospodářství v souladu se strategií ISNO doprovázely.

Z informací, které dosud byly prezentovány na mnoha odborných konferencích, vyplývá, že hlavním cílem je posílení centralizovaného řízení toků odpadů v jednotlivých regionech, případně v celé České republice, zaměřené na nasměrování odpadu do připravovaných spaloven.

Mezi některé z cílů strategie ISNO patří:

Zavedení určité centralizace řízení toků odpadů (dosud to funguje tržně).


Zdražení služeb odpadového hospodářství. Citelné navýšení skládkovacího poplatku, z jehož výnosů mají být podporovány vybrané technologie pro nakládání s odpady, např. spalovny.

Větší přerozdělování prostředků v sektoru odpadového hospodářství.

Výstavba nákladných spaloven komunálního odpadu (ZEVO) za peníze občanů a obcí podle rozhodnutí samosprávních celků, nikoliv na základě potřeb trhu.

Povinné zapojení vybraných skupin živnostníků do systému sběru odpadů obce (původce by následně hradil 1-10násobek místního poplatku pro obyvatele).

Zrušení či omezení sběren a výkupen odpadů (zavedením zákazu výkupu odpadů od fyzických osob).

Stanovení minimálních požadavků na zařízení pro nakládání s odpady nad úroveň stávající a evropské legislativy (technologie, ekonomika).

Závazná část plánu odpadového hospodářství kraje má navrhovat konkrétní druhy zařízení a jejich kapacity pro daný region (omezení možností podnikání); krajské úřady by zcela nově měly kompetenci neudělovat souhlas k provozu zařízení, a to i v případě, že žadatel splní všechny legislativní a technické podmínky pro provoz zařízení.

Zavedení nové povinnosti původce odpadů znát koncové zařízení, kde je jeho odpad využit nebo odstraněn (nová neodůvodněná povinnost, technicky obtížně proveditelná, další zátěž podnikatelů).

Změny v povinnostech vedení evidence odpadů.

Úprava statistiky a hodnocení odpadového hospodářství.

Co by tyto změny přinesly obcím a jejich občanům, se budeme snažit popsat na následujících stránkách.

POTŘEBUJE SOUČASNÁ SITUACE ZMĚNU?

VÝVOJ ZA POSLEDNÍCH DVACET LET

Dříve, než podrobně rozebereme principy ISNO, je vhodné se chvíli věnovat současné situaci v odpadovém hospodářství v České republice a shrnout, čeho všeho se od začátku 90. let podařilo dosáhnout. České odpadové hospodářství funguje na velmi vysoké úrovni. Za posledních dvacet let, kdy oblast odpadového hospodářství vůbec v ČR s příslušnou oporou v legislativě, byl vybudován kvalitně fungující systém obsahující širokou škálu různých forem nakládání s odpady.

Na základě spolupráce svozových firem, působících v tomto segmentu na českém trhu, s obcemi se postupem času vyvinul kvalitní systém svozu odpadů, a to i z těch nejodlehlejších částí republiky. V mnoha zemích Evropské unie takový komfort nebývá samozřejmostí. V České republice rovněž velmi dobře funguje systém třídění recyklovatelných složek komunálních odpadů a jejich dalšího využití. V různorodém spektru provozoven odpadových společností lze v širokém zastoupení najít zařízení pro využití stavebních odpadů (třídičky, drtičky), zařízení pro energetické využití odpadů či paliv z odpadů (spalovny, cementárny, vápenky apod.), dále provozovny pro úpravu a využití biologicky rozložitelných odpadů (kompostárny, bioplynové stanice, MBÚ) a v neposlední řadě také zařízení pro úpravu nebezpečných odpadů. Nelze zapomínat ani na environmentálně zabezpečené skládky odpovídající všem evropským normám, provozovny na materiálové využití vytříděných složek odpadů (sklo, plasty, kovy) a mnoho dalších zařízení, která se na trhu uplatňují. Společnosti, které u nás tyto služby poskytují, fungují zcela standardně v rámci stávajícího volného trhu a jeho ekonomických podmínek.

Díky výše vyjmenovaným zařízením nakládání s odpady v České republice odpovídá legislativě Evropské unie a tuzemské odpadové hospodářství je plně srovnatelné s ostatními jejími členskými státy. Podle dostupných čísel jsou i dlouhodobé trendy jednoznačně pozitivní.

Statistické ukazatele jsou příznivé. Celková produkce odpadu v České republice v období od roku 2003 do 2011 klesla. Podíl využívaných odpadů naopak postupně roste a v roce 2011 činil více než 78 %. Ruku v ruce s tím pak dlouhodobě klesá množství, které je třeba odstraňovat.

Stejné trendy lze vypozorovat i u komunálního odpadu, který se stále častěji dále zpracovává. Pro srovnání: v roce 2007 bylo opětovně využito 21,1 % komunálního odpadu, zatímco v roce 2011 toto číslo stouplo na 30,8 %1), tedy za čtyři roky o celých 10 %. Pozitivní jsou i výsledky v oblasti recyklace obalových materiálů, z nichž až 69 % slouží jako surovina pro další výrobu.

Skládkování sice u nás – podobně jako v celé Evropské unii – stále patří k nejzastoupenějším způsobům odstraňování komunálního odpadu, jeho podíl však v posledních letech výrazně klesá. V roce 2011 byla uložením na skládky odstraněna přibližně polovina (55 %) komunálního odpadu oproti 86,2 % v roce 20072). V absolutní hodnotě jde o pokles o více než milion tun a tento trend stále pokračuje. V rámci států Evropské unie je na skládky uloženo průměrně 207 kg na občana ročně. V ČR je toto číslo podobné – 218 kg.3) Srovnáme-li Českou republiku s ostatními zeměmi EU, patří jí v produkci odpadů jedna z nejnižších příček. Množství vyprodukované v roce 2008 bylo šesté nejnižší v rámci 27 zemí EU4). Ve stejném období byla Česká republika na sedmém místě v míře opětovného využití odpadu. Hůře dopadly např. Francie, Irsko a Velká Británie.

JAK JSOU NA TOM V SOUČASNÉ SITUACI OBCE

Protože český trh s odpady není nijak výrazněji regulován, nalezlo na něm uplatnění velké množství soukromých společností, které obcím a jejich občanům nabízejí široké rozpětí služeb. Jejich vzájemná konkurence působí na cenu služby a dává obcím a dalším původcům svobodu zvolit si ten nejlepší servis a nejvíce vyhovující technologie pro vypořádání se s odpadem.

Rozhodnout se mohou nejen na základě nabízené ceny, ale také podle spolehlivosti dodavatele či dojezdové vzdálenosti. V případě, že by se požadavky původců odpadů (obcí a firem) či kvalita poskytovaných služeb v průběhu času změnily, mohou službu poptávat u jiného dodavatele a vyjednat si lépe vyhovující podmínky. O tuto možnost obce v případě schválení ISNO s velkou pravděpodobností přijdou nebo se s ohledem na připravované dlouhodobé smluvní závazky výrazně omezí.

CO SE SKRÝVÁ POD ZKRATKOU ISNO

Zkratkou ISNO je označován Integrovaný systém nakládání s odpady. Podstatou zavedení nové strategie integrovaných systémů nakládání s odpady je podle dostupných informací mimo jiné potřeba sdružování obcí do větších svazků. V rámci jednotlivých regionů (krajů) je to pak centralizovaný výběr a směřování toku odpadu do vybraných zařízení tak, aby byly splněny předem vytyčené cíle plánu odpadového hospodářství (POH) jednotlivých krajů, který bude předem navrhovat konkrétní druhy zařízení a jejich kapacity. V poslední době se k těmto obecným charakteristikám přidala ještě otázka financování chodu systému z vybíraných poplatků za ukládání odpadů na skládkách.

Kromě toho si ISNO klade za cíl snížit množství skládkovaného biologicky rozložitelného komunálního odpadu (BRKO) a zvýšit procento komunálního odpadu, který je dále energeticky využit. K energetickému využití mají sloužit primárně nově postavené nákladné spalovny komunálního odpadu. Omezení skládkování by mělo být dosaženo citelným zvýšením poplatků za skládkování. Již nyní se navrhuje navýšení o sto procent, které je na základě původních návrhů z minulého roku pouze prvním krokem v plánovaném zdražení. Takto vybrané peníze ovšem nezůstanou obcím, které na svém území skládku provozují, jako tomu bylo dosud, avšak mají být využity k podpoře spaloven.

S centralizací odpadového hospodářství souvisí také poměrně diskutabilní povinné zapojení vybraných skupin živnostníků do systému sběru odpadů obce, stanovení minimálních požadavků na zařízení pro nakládání s odpady nad úroveň stávající a evropské legislativy a zavedení nové povinnosti původců odpadů znát koncové zařízení, v nichž je odpad využit nebo odstraněn. Jedná se také o zákazu výkupu odpadů od fyzických osob či zrušení nebo alespoň omezení zařízení ke sběru a výkupu odpadů.

CO CHYSTANÉ ZMĚNY PŘINESOU OBCÍM A OBČANŮM

ÚSKALÍ, KTERÁ JE TŘEBA VZÍT V POTAZ

Omezení svobody výběru. V případě zakotvení v legislativě může být nejvýznamnější změnou pro obce již zmíněné možné povinné sdružování obcí do větších svazků a s tím spojená jistá centralizace řízení toku odpadů, kdy se obce budou muset v rámci větších společenství domluvit a smluvně dlouhodobě zavázat, jakým způsobem a kým budou zajišťovány služby nakládání s komunálním odpadem. Z toho pro jednotlivé obce logicky vyplývá ztráta dosavadní svobody vybrat si dodavatele, jenž jim tuto službu nabídne za nejvýhodnějších podmínek. Stejně tak vzhledem k dlouhodobým smluvním závazkům hrozí, že jednotlivé obce nebudou moci v případě potřeby poskytovatele služby změnit. Protože ISNO byl zamýšlen mimo jiné i jako nástroj k dlouhodobému nasměrování potřebného velkého množství odpadů z velké části území daného regionu do nově zamýšlených velkých spaloven odpadů, jsou taková opatření z pohledu určitých zájmů logická. Zásadní otázkou však je, zda budou výhodná pro obce.

Omezení trhu a soutěžního prostředí. V tomto směru logicky vyvstávají určité obavy, že volný trh bude nově ovlivněn dalšími doposud nepotřebnými aspekty a bude tzv. řízen shora, s cílem zajistit dlouhodobý provoz spaloven na dobu 25-30 let. Výsledkem této regulace může být deformace zdravého konkurenčního prostředí, které v současnosti pomáhá udržovat ceny odpadových služeb v rozumné a akceptovatelné výši. Na dotčeném území, kde bude většina odpadů směrována do spalovny, se pak velmi pravděpodobně sníží počet dalších zařízení, která s odpady nakládají jiným způsobem, kterým je např. třídění, materiálové využití, úprava odpadů apod. Logickým důsledkem bude i menší počet firem, které budou v tomto sektoru působit. S tím je samozřejmě neoddělitelně spojeno poměrně významné riziko střednědobého navýšení ceny služeb, a tedy i plateb za městské a obecní systémy svozu a zpracování odpadů pro samotné občany a firmy. Potřebuje-li české odpadové hospodářství skutečně novou centralizovanější strategii řízení toků odpadů, když jsou cíle Evropské unie v tomto sektoru plněny, je tak zcela zásadní otázkou.

ISNO a spalovny. Některé regiony řeší otázku výstavby spalovny odpadů. Ty díky pokročilým technologiím představují ekologicky bezpečné řešení, jak energeticky využít odpady. Jenže na druhou stranu představují ten nejnákladnější způsob jejich využití. Počáteční investice do jejich výstavby se pohybují v řádu miliard korun. Podle původních záměrů měla být nemalá část nákladů na výstavbu pokryta z dotací Evropské unie. V roce 2008 se hovořilo o 40 % dotací. Tato možnost se však nyní jeví jako poměrně nereálná, neboť postoj EU je již dlouho zdrženlivý. To se už mnoho měsíců ukazuje na dvou konkrétních příkladech. Prvním z nich je spalovna v Komořanech u Mostu, která měla být realizována holdingem EPH a jíž se nepodařilo získat dotaci EU. Podobně je tomu v případě spalovny v Karviné, pro niž Ministerstvem životního prostředí deklarovanou podporu Evropská komise neschválila. Postoj Evropské unie k dotacím na výstavbu spaloven komunálního odpadu v ČR se postupem času a s vývojem v EU mění. Unie se chce do budoucna zaměřovat výrazně více na třídění a materiálové využití odpadů, což deklaruje ve svých písemných výstupech. Některé členské státy EU se potýkají s nemalými problémy způsobenými velkým množstvím spaloven. V současnosti je jich v Evropě už tolik, že pro jejich provoz chybí dostatek energeticky využitelných odpadů. Snaha zajistit »palivo« pro spalovny může negativně ovlivnit třídění a materiálové využití odpadů, což souvisí rovněž s potřebným parametrem jejich výhřevnosti. Problematickou situaci samozřejmě již vnímá a vyhodnocuje Brusel. Pokud EU setrvá ve svém stávajícím postoji, zbývá pravděpodobně pouze možnost dotačního financování z národních zdrojů (ani to však pravděpodobně nebude reálné).

Zdražení služeb. Další možností je nyní diskutované téma citelného zdražení skládkovacího poplatku, což by podle některých názorů mělo vygenerovat peníze na podporu spaloven. V první fázi se tak navrhuje zdražení o 100 % na 1000 Kč za tunu. V loňském roce byly silně prosazovány návrhy kolem 2500 Kč za tunu. Ovšem částka 1000 Kč za tunu na podporu spaloven jednoznačně nestačí, proto je otázkou, kam až by mělo zdražení skutečně dojít v budoucích letech. Je logické, že náklady zdražení neponese nikdo jiný než původci odpadů, tedy obce, jejich obyvatelé a firmy působící na jejich území. Občan se jistě může ptát, v čem bude ona dražší služba lepší. Odpověď na tuto otázku je dosti obtížná. Obce ji však pravděpodobně budou muset řešit. Na konci minulého roku byla schválena novela zákona o místních poplatcích s možností navýšit poplatek až na tisíc korun. Radnice to vyhodnotily a ve většině případů se rozhodly cenu nezvýšit. Obce, které poplatky zvýšily, se začaly potýkat s neochotou občanů služby hradit. Jinými slovy řečeno, narazily na akceptovatelný strop u výše poplatků, a to je třeba brát velmi vážně.

Omezení rozvoje technologií. Dalším problémem, který upřednostňování spaloven prostřednictvím ISNO před jinými způsoby zpracování odpadů patrně přinese, je potlačení rozvoje a uplatnění nových technologií na využití odpadů, a to na dobu životnosti spaloven, tedy na 25-30 let. Takových technologií, které jsou již nyní na rozdíl od nových spaloven ekonomicky smysluplné, budou vycházet z tržního prostředí a jež nebude nutné dotovat zavedením prosazovaných vyšších poplatků za komunální služby (třídičky, kompostárny, zařízení na materiálové využití odpadů, zařízení na výrobu paliv z odpadů apod.).

KTERÁ ALTERNATIVNÍ ŘEŠENÍ SE NABÍZEJÍ

VARIANTY, JEŽ NEJSOU CHIMÉRAMI

Zachovat svobodu ve výběru služeb. V prvé řadě je třeba zachovat svobodu původců odpadu, obcí a firem vybírat si služby podle vlastního uvážení. Jednotlivé obce se mohou sdružovat či společně podnikat i nyní – a často se tak také děje. Není tedy třeba je ke vzájemné spolupráci nutit. Obcím je nutné ponechat stálou rozhodovací schopnost vybírat si výhodné dodavatele, technologie, rozsah služeb, jejich kvalitu a cenu v závislosti na jejich aktuálních potřebách. Toto by však ISNO v podobě, která je nyní projednávána, neumožňoval.

Nechat prostor konkurenčnímu prostředí, nesvazovat trh. Odpadový trh v České republice by měl i nadále fungovat na bázi volné soutěže. Mezinárodní ekonomické studie potvrzují, že na nízkou cenu a kvalitu služeb nejlépe působí konkurenční prostředí volného trhu. Tak jako tomu bylo během posledních dvaceti let, je třeba i nadále ponechat prostor komerčním subjektům, aby investovaly své vlastní finanční prostředky do nových a ekonomicky udržitelných technologií, jimiž jsou třídírny, zpracovatelská zařízení, kompostárny, úpravny odpadů aj., obzvláště když peníze z veřejných rozpočtů jsou třeba na mnohem naléhavější záležitosti. Spalovny jako jeden z možných a ekologicky nezávadných způsobů využívání odpadů by tím nebyly vyloučeny ze hry – pouze by se musely začlenit do běžného konkurenčního boje. Každý podnikatel si umí spočítat, zda a jaká technologie se mu vyplatí.

Respektování hierarchie nakládání s odpady. Jako zcela nereálný se jeví návrh na ukončení skládkování jako takového. Konstruktivní řešení je ukončení skládkování neupraveného směsného komunálního odpadu s termínem roku 2025. Pokud by měla být stanovována další kritéria, pak je reálné určit kritérium výhřevnosti tak, aby nemohly být skládkovány odpady, které za stanovených podmínek samovolně hoří s dostatečným uvolněním energie, tedy odpady s výhřevností vyšší než 8 MJ/kg. Stanovování dalších podmínek se zdá být nadbytečné, z hlediska praxe problematické a špatně kontrolovatelné. Toto opatření vytvoří podmínky pro další postupný rozvoj širokého spektra technologií nakládání s odpady, a to bez potřeby citelného zdražení služeb v sektoru odpadového hospodářství.

Otázka zdražení skládkování. Jestliže se ČR rozhodne jít cestou zdražení skládkování, je rozumné zachovat trajektorii zdražování, která již byla uzákoněna. Tedy přibližně o sto korun jednou za tři roky, a to pouze v případě, že by zdražení mělo přinést nějakou přidanou hodnotu pro sektor a bylo to skutečně objektivně třeba. Česká republika cíle Odpadového hospodářství stanovené Evropskou unií plní. Sektor tudíž nepotřebuje masivní financování občany, firmami či obecními rozpočty. Ke zdražování je možné přistoupit jen ve chvíli, kdy je to sociálně únosné, což – jak plyne ze zkušeností mnoha obcí – za současné ekonomické stagnace nyní rozhodně není.

Zobjektivizovat výkaznictví BRKO ČR v odpadech. Již poměrně dlouho se v odpadářské odborné veřejnosti vedou diskuse o zcela relevantní potřebě objektivizace a přepočítání původních dat, která byla nahlášena v roce 1995, jež se stala základnou pro výpočet budoucích cílů. Je známým faktem, že tehdy byla dosti podhodnocena. Relevantní údaje z evidence odpadů ČR v té době nebyly k dispozici. Nebyly tedy vzaty v úvahu některé skutečnosti, hlavně vysoká míra neevidovaných biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na »černých skládkách«, kompostovaných v domácnostech, kaly z čistíren odpadních vod obcí a měst a odpad ze zeleně produkovaný v obcích a městech, které byly využívány v rámci obecního kompostování a v dalších formách zpracování – avšak bez evidence. Takto stanovené cíle, které jsou prokazatelně založeny na nereálných číslech z roku 1995, tak zbytečně a nezanedbatelně do budoucna zdražují odpadové hospodářství a vystavují Českou republiku riziku sankcí ze strany Evropské unie. Cestu objektivizované revize původně ohlášených údajů již zvolilo více členských zemí EU.

Další možnosti energetického využití odpadů. Podíváme-li se do zahraničí, zjistíme, že jiné způsoby, jak energeticky využívat odpady bez stavby drahých spaloven, jednoznačně existují, jsou ekonomicky realističtější, z environmentálního hlediska bezpečné – a zároveň plní všechny požadavky legislativy EU. Mnoho zemí se v návaznosti na platnou evropskou směrnici o odpadech vydanou pod číslem 98/2008 ES a na v ní zakotvené nové nástroje, jak lépe a bezpečně využívat surovinové a energetické zdroje v odpadech, vydalo jinou cestou. Zvolilo modernější variantu větší úpravy odpadů (třídění a různé technologie zpracování), a s tím kombinované výroby a uplatnění paliv z odpadů v k tomu určených často již existujících energetických zdrojích (cementárny, vápenky, některé typy elektráren a tepláren). Jako příklady lze uvést Itálii, Polsko, Slovinsko, Finsko a Německo.

Respektovat aktuální střednědobá doporučení Evropského parlamentu. Evropský parlament vydal dne 24. 5. 2012 usnesení, v němž členským státům mimo jiné doporučuje kolem roku 2020 přijmout postupný zákaz spalování recyklovatelných a biologicky rozložitelných kompostovatelných odpadů. Tento přístup tedy určitým způsobem omezuje možnosti spaloven odpadů a na druhou stranu podporuje cesty větší úpravy odpadů jejich tříděním a dává prostor většímu materiálovému využití odpadů a technologiím na výrobu paliv z odpadů.

Evoluce, nikoliv revoluce. Je zřejmé, že legislativa EU se bude dále vyvíjet i v sektoru odpadového hospodářství. V tomto směru bude třeba v budoucnu dále vyhodnocovat plnění cílů a stanovené strategie. Se změnami v legislativě se bude vyvíjet i technologické spektrum zařízení na území našeho státu tak, jak se to úspěšně děje již déle než dvacet let. Je tedy třeba postupně, tak jako dosud, implementovat a následně plnit závazky vůči Evropské unii v odpadovém hospodářství, vždy však s ohledem na sociální aspekty a nákladovost v sektoru, a to s pomocí ekonomicky smysluplných technologií, které obstojí v prostředí volného trhu.

JAK SI STOJÍME V POROVNÁNÍ S OSTATNÍMI ČLENSKÝMI ZEMĚMI EU

STANDARDY ODPADOVÉHO HOSPODÁŔSTVÍ ČR JSOU SROVNATELNÉ S VYSPĚLÝMI ZEMĚMI

České odpadové hospodářství je plně harmonizované s legislativou Evropské unie a snese srovnání s ostatními vyspělými zeměmi. U nás zavedené standardy se nikterak neliší od těch, které fungují v západních zemích. Odpady, pokud se s nimi nakládá podle platných právních předpisů, nepředstavují zvýšené riziko. Všechny zákonné typy zařízení v ČR, v nichž je odpad upravován a ve kterých se s ním dále nakládá – ať už jde o třídičky, bioplynové stanice, zařízení k úpravě nebezpečných odpadů, skládky nebo třeba o spalovny, splňují požadavky evropské legislativy a mají vydaná povolení příslušných orgánů.

Úroveň jejich zabezpečení je vysoká a podléhají opakovaným kontrolám. Pak je to již jen otázkou efektivity kontrolních mechanismů. I v tomto směru je patrné, že v ČR k tomu existuje dobře zavedený a funkční systém.

V produkci odpadů patří České republice jedna nejnižších příček. Množství vyprodukované v roce 2008 bylo šesté nejnižší v rámci 27 členských zemí EU. Ve stejném období byla Česká republika na sedmém místě v míře opětovného využití odpadu a svými hodnotami se těsně blížila Německu, Rakousku a Polsku. Hůře dopadly např. Francie, Irsko a Velká Británie. Velmi dobře si stojíme i v celkové produkci komunálního odpadu. V roce 2010 byla produkce komunálního odpadu v České republice čtvrtá nejnižší v rámci 27 nejvyspělejších zemí EU.5)

Skládkování je v Evropské unii stále nejzastoupenějším způsobem nakládání s odpadem, i když se trend poklesu množství odpadů ukládaného na skládky EU daří úspěšně naplňovat. Nejinak je tomu i v České republice. Za posledních pět let se v naší zemi skládkováním odstranilo o milion tun odpadu méně, z přibližně 5 milionů tun byl zaznamenán pokles na 3,8 milionu tun. Nastavený trend je velmi pozitivní. V České republice bylo v roce 2010 v přepočtu na občana uloženo na skládky méně směsného komunálního odpadu, než je tomu například ve Finsku, Velké Británii nebo Irsku.6)

Energetické využívání odpadu ve spalovnách komunálního odpadu je běžné např. v Dánsku, Švédsku a Německu, tedy v bohatých státech EU. Parita kupní síly v ČR a ve zmíněných státech je však velmi rozdílná, což je třeba mít na paměti, pokud s nimi má být ČR v některých otázkách srovnávána. Méně bohaté členské státy se ve vztahu ke zvýšení procenta energeticky využívaných odpadů vydávají spíše cestou větší úpravy odpadů a výroby definovaných a legislativou stanovených paliv z odpadů. Ta následně využívají ve vhodných již existujících energetických zdrojích. Odpadají tak vysoké náklady na výstavbu spaloven a jejich provoz. V České republice jsou v současnosti v provozu tři spalovny komunálních odpadů. Fungují zde ale zároveň desítky dalších energetických zdrojů. Poměrně pozitivní realita je taková, že v ČR je ročně energeticky využito zhruba 1 milion tun odpadů v přibližně 47 zařízeních umístěných na celém území.7) Situace na poli energetického využívání odpadů by mohla být ještě lepší, pokud by naše země stanovila podobně jako jiné státy v EU jasná legislativní kritéria pro paliva z odpadů. Sektor by pak dostal potřebnou dlouhodobou informaci, jak se v dané oblasti pohybovat, a vytvořil by se prostor pro soukromé investice. Tato cesta má jednoznačně nemalý potenciál dalšího rozvoje.

Německé spalovny hledají energeticky využitelný odpad v zahraničí. Systém velkých spaloven začíná být postupně přehodnocován. Například některé německé obce, které posílají odpad do spaloven, si za to již několik let velmi výrazně připlácejí. Částky se pohybují i v řádu statisíců eur na konkrétní spalovnu. Zásadním problémem je, že pro spalovnu je třeba zajistit přísun paliva na 20 až 30 let, čehož si lze všimnout právě v sousedním Německu. Němci jsou environmentálně cílevědomí a komunální odpad kvalitně třídí, což v kombinaci s opravdu velkým množství spaloven způsobuje problém s nedostatkem pro ně vhodného odpadu pro energetické využití. Jako možné řešení německé obce zvažují dovoz odpadů, např. ze sousední České republiky, avšak také až z Velké Británie nebo z Itálie.

Maďarsko omezilo podnikání v odpadovém hospodářství. Co to přinese? Dění v Maďarsku ukazuje na další možná rizika ISNO. Je známé, že v posledních letech se situace v odpadovém hospodářství v Maďarsku z hlediska soukromých společností dosti zkomplikovala poté, co bylo přistoupeno k legislativnímu omezení možnosti podnikání v tomto sektoru. Poskytovat tyto služby mohou pouze společnosti s většinovým vlastnictvím z veřejné sféry, nikoli ze sféry soukromé. Soukromé subjekty tak z této země spíše odcházejí, což tam může deformovat konkurenční prostředí. Na základě dlouhodobých ekonomických pouček a obecných historických ekonomických příkladů z mnoha států se lze domnívat, že tato situace ovlivní funkčnost sektoru v Maďarsku spíše negativně. Existuje tam zvýšené riziko zhoršení kvality služeb a střednědobého zvýšení cen. Až čas ukáže, jak se Maďarsku zásah státu do trhu s odpady vyplatil nebo vymstil.

ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ PODLE LEGISLATIVY EU

ENERGETICKÉ VYUŽITÍ ODPADU AŽ PO VYČERPÁNÍ JINÝCH MOŽNOSTÍ

Všechny členské země Evropské unie se musí řídit rámcovou směrnicí o odpadech, kterou v roce 2008 přijal Evropský parlament. Asi nejvýznamnějším prvkem, který ji odlišuje od té, která byla v platnosti od roku 1975, je zavedení pětistupňové hierarchie nakládání s odpady.

Na vrcholu pomyslného žebříčku se nachází prevence vzniku odpadů. Hlavním záměrem Evropské unie je tedy odpadu předcházet. Na druhém místě je jeho opětovné použití a posléze materiálové využití. Teprve až po recyklaci přichází na řadu další využití odpadu, mezi které patří energetické využití prostřednictvím spalování. Na posledním místě se nachází odstraňování (ukládání na řízené skládky).

Samotnému vzniku odpadu chce Evropská unie zabránit např. kladením důrazu na eko-design výrobků a na prodloužení jejich životnosti. EU bude podle svých vyjádření usilovat mimo jiné i o změnu spotřebních vzorců.

Co se recyklace týče, je cílem EU do roku 2020 opětovně využít 50 % odpadů z domácností a jim podobných a 70 % procent stavebních a demoličních odpadů. Do roku 2015 musí každý členský stát separovat alespoň sklo, papír, kov a plast.

Členské státy jsou dále povinny zřídit odpovídající síť zařízení na využívání a odstraňování komunálního odpadu. Evropská unie musí být v tomto ohledu samostatná. Členské země by ale daných cílů měly dosáhnout s ohledem na konkrétní geografické podmínky a využívat pouze ty způsoby a technologie, které jsou pro ně vhodné. Nelze tedy generalizovat a tvrdit, že pouze jeden systém nakládání s odpady je správný. Co se týká situace v České republice, ze statistických údajů z objektivních zdrojů, jako je např. Ministerstvo životního prostředí, plyne, že České republice se dlouhodobě daří dosahovat stanovených cílů v odpadovém hospodářství, že se síť různých zařízení na nakládání s odpady za poslední roky výrazně zahustila a je plně funkční.

Dalším důležitým rozhodnutím, které bude mít výrazný vliv na odpadové v hospodářství v EU, je loňské květnové usnesení Evropského parlamentu. Podle tohoto dokumentu by měl do konce desetiletí začít platit postupný zákaz spalování recyklovatelného a kompostovatelného odpadu. Se stávající skládkami se počítá jako s potenciálním zdrojem surovin (Urban Mining). Usnesení dále podporuje kaskádový přístup k využití biomasy, upřednostňuje recyklaci a účinné využívání zdrojů, jako jsou např. produkty a průmyslové materiály založené na biomase, před bioenergií. Od roku 2020 budou zrušeny všechny dotace, jež mají škodlivý vliv na životní prostředí, včetně těch, které pobízejí k neúčinnému využívání obnovitelných zdrojů.

ZÁVĚREM

REVOLUCE, NEBO EVOLUCE?

Českému odpadovému hospodářství se i v porovnání se zeměmi Evropské unie daří velmi dobře a je pravděpodobné, že nastavené pozitivní trendy budou pokračovat i v budoucnu. Jako v každém odvětví existuje i v odpadovém hospodářství prostor pro zlepšení. Radikální změny ovšem mohou napáchat více škody než užitku. Škody, kterou by ve výsledku musely uhradit obce a jejich občané, což je v současnosti, kdy jsou finance třeba k řešení důležitějších problémů, krátkozraké a zbytečné.

Optimalizace dosud velmi dobře fungujícího systému, by byla daleko efektivnějším a hlavně levnějším řešením.

 

PETR HAVELKA
výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství

 

Poznámky

1) MŽP – Zpráva o životním prostředí ČR 2011, Statistická ročenka ŽP 2012

2) MŽP – Zpráva o životním prostředí ČR 2011, Statistická ročenka ŽP 2012

3) Údaje Eurostatu (2008)

4) MŽP – Zpráva o životním prostředí ČR 2011

5) MŽP – Zpráva o životním prostředí ČR 2011

6) Údaje Eurostatu

7) Statistická ročenka Životního prostředí, CENIA, MŽP

 

Možné důsledky v případě uplatnění cílů ISNO

Riziko dlouhotrvající ztráty samostatnosti obcí v rozhodování o vlastním odpadovém hospodářství a jeho cenách.

Zvýšení nákladů odpadového hospodářství pro obce, občany a firmy.

Financování očekávaných zvýšených nákladů na nový systém z peněz občanů a firem.

Uměle řízené směrování toků odpadů do nově budovaných velkých spaloven odpadů (dlouhodobé smlouvy, nutnost zajistit odpady pro spalovny v řádech stovek tisíc tun); omezení dalších způsobů nakládání s odpady; růst přepravních vzdáleností.

Ohrožení konkurenceschopnosti českého odpadového hospodářství jako celku, omezení tržního prostředí.

Nesoulad se záměry EU – od roku 2020 postupný zákaz spalování recyklovatelných odpadů a biologicky rozložitelných kompostovatelných odpadů; důraz na větší třídění a materiálové využití odpadů.

 

Recyklace a využití obalových odpadů v ČR v letech 2003-2012

Vývoj podílu skládkování z celkové produkce odpadů v ČR v letech 2000, 2003-2010

Způsob nakládání s komunálním odpadem v EU27 v letech 1999-2009

Bioplynové stanice využívající komunální bioodpady jsou zajímavým rozšířením možností odpovědi na otázku: Kam s ním?
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV

V areálu Technických služeb Zlín se dotřiďují a dále zpracovávají i některé složky separovaného odpadu včetně plastů.
ILUSTRAČNÍ FOTO: IVAN RYŠAVÝ

Cílem EU je do roku 2020 opětovně využít 50 % odpadů z domácností a jim podobných a 70 % stavebních a demoličních odpadů.
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV

Spalovna odpadů, resp. ZEVO v Praze-Malešicích využívá 80 % směsného komunálního odpadu v rámci celopražského systému.
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV

Sběrná hnízda kontejnerů na tříděný odpad je třeba ve městech a obcích umístit tak, aby donášková vzdálenost byla co nejkratší.
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *