Jaká je dnes role obce při zajištění péče v komunitě?

Pokud nás kvalitní cestovní kancelář chce oslovit a seznámit s nějakou zemí, nestaví svoji nabídku jen na množství míst a budov, které bychom měli navštívit, ale důmyslně promýšlí způsob, jak nám přiblížit skutečný život v daném místě. Kvalita života se však neměří pouze množstvím vybudovaných chodníků.

MOTTO: PUTUJME ŽIVOTEM TAK, ABYCHOM OCENILI I STOPY DRUHÝCH.

Šlégr, J., Poklady misií, Karmelitánské nakladatelství, vydáno 2009

Poměrně rychle poznáme, zda se nacházíme v satelitním, nově zbudovaném městečku na okraji nějaké aglomerace, které je sice velmi dobře logisticky vyřešeno, ale lidé v něm jen přespávají, nebo jestli jsme se ocitli ve vesničce s hlubokými kulturními kořeny, v níž lidé spolu sousedsky skutečně žijí a vytvářejí příjemnou komunitu. Je-li v takové obci nějaký kulturní soubor, neměří se jeho kvalita množstvím dobře placených dojíždějících profesionálů. Ale největší úspěch má takový soubor, v němž profesionál získá k vystoupení obyčejné místní lidičky hrající s nadšením. Obdobně je tomu s dobrým tenisovým zápasem. Je pěkné se na něj dívat. Ale ještě lepší je se hraní tenisu naučit, i když Petru Kvitovou nebo Tomáše Berdycha nikdy neporazíme.

TRANSFORMACE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB VEDE K BOURÁNÍ ZDÍ

Součástí našeho života jsou i lidé s nejrůznějšími handicapy, kteří se s většinovou společností v určitých výkonech nemohou nikdy měřit. Například v již zmíněném tenisovém zápase nebudou stačit ani na podprůměrného hráče. Přesto zapojení těchto lidí do života místní komunity dokáže přinést nové, dosud netušené hodnoty.

Následující řádky se proto snaží přispět k otevřenému a nezatíženému hledání cest obecních samospráv k plnohodnotnému životu všech členů místního společenství včetně jeho handicapovaných členů.

Jedním z kritérií kvality života dané komunity je postoj majoritní společnosti k těm z nás, kteří mají nějaké postižení. Ve starověku, kdy se kladl velký důraz na přežití dané obce, případně na dobytí většího území, se postižených lidí zbavovali jejich usmrcením, někde vyloučením za hradby, což ve svém důsledku bylo téměř to samé. Ještě v poměrně nedávné době se budovaly velké ústavy, často na místech mimo obce v bývalých klášterech či zámcích. Některé z těchto ústavů jsou na naprosto odlehlém místě, odříznuté od běžného společenského života. O postižené zde bylo a někde stále je po hmotné stránce postaráno. Ale kvalita jejich života je poznamenána životem za zdí v uzavřeném prostoru, do kterého většinová společnost nevidí.

Transformace sociálních služeb sleduje cíl zbourání těchto zdí a vzájemného obohacení v přirozeném prostředí při každodenním setkávání všech lidí bez rozdílu, zda jsou zdraví nebo handicapovaní. Naučíme-li již malé děti úctě ke slabším, k vzájemnému naslouchání, pomoci a obdarovávání, získají hodnoty, které se v životě společnosti mnohokrát vrátí nejen ve vzájemné toleranci a úctě, ale i v ochotě spoluvytvářet prostředí, v němž daní lidé žijí.

OBAVY, KTERÉ JE TŘEBA ROZPTÝLIT, NIKOLIV VŠAK POUZE SLOVY

Rozhodnutí k bourání výše uvedených zdí, jinými slovy ke změně poskytování sociálních služeb, ztěžuje mnoho předsudků, obav a otázek, zejména:

obava lidí z něčeho odlišného, neznámého a ze změny zaběhlých zvyklostí;

obava z finanční náročnosti, jinými slovy, že ubude peněz na stávající potřeby;

obava z udržitelnosti projektu, zda budou peníze nejen na spuštění projektu, ale i na zajištění běžného provozu;

obava některých poskytovatelů služeb z konkurence;

obava ze změny struktury obyvatel a z dopadu na navazující služby;

absence závazných pravidel pro příspěvky ostatních obcí – obdobně, jak je tomu ve školství.

S těmito obavami se potýká snad každá obec, která se do transformace sociálních služeb zapojí. V následujících řádcích se pokusím s vámi podělit o některé praktické zkušenosti v našem městě – v Novém Jičíně.

JAKÁ BYLA V NOVÉM JIČÍNĚ VÝCHOZÍ SITUACE?

Město Nový Jičín (přibližně 25 tisíc obyvatel) se zapojilo do transformace sociálních služeb mezi prvními. Na území města nebyl sociální ústav. Jednalo se o transformaci sociálních zařízení v Tiché (vzdálené zhruba 20 kilometrů) a částečně v Nové Horce (asi 15 kilometrů od města). Bezprostředním impulsem k úvahám o zapojení do transformace sociálních služeb se stala petice rodičů dětí Základní školy speciální a Mateřské školy speciální se Speciálním pedagogickým centrem.

Signatáři petice upozornili na skutečnost, že v Novém Jičíně od počátku devadesátých let úspěšně rozvíjí svou činnost uvedená škola a je vyčerpaná kapacita 21 klientů denního stacionáře »Škola života«, provozovaného Společností na podporu lidí s mentálním postižením.

CO MOHLA NAŠE RADNICE NABÍDNOUT A CO SE PODAŘILO?

Zejména tradici a příznivé společenské klima, vytvářené dlouhodobě okolo již uvedené Základní školy speciální a Mateřské školy speciální se Speciálním pedagogickým centrem. Dále aktivitu rodičů postižených dětí uvědomujících si, že po ukončení docházky do výše zmíněné školy hrozí umístění jejího absolventa do ústavního zařízení daleko od přirozeného prostředí, ve kterém vyrůstal.

Město také nabídlo dvě prázdné budovy v místní části Žilina, které v minulosti sloužily školským účelům, a zkušenosti pracovníků úřadu v oblasti projektového a organizačního zabezpečení. Moravskoslezský kraj navíc ve stejném období začal řešit transformaci sociálních zařízení. Ve vzájemné spolupráci kraje a města se hledaly dotační tituly a partner pro realizaci záměru.

Výsledkem jsou:

Rozšíření sítě služeb pro mentálně postižené a postižené s kombinovanými vadami o Chráněné bydlení Archa (Slezská diakonie, dále SD) s kapacitou 16 klientů, denní stacionář EDEN (SD, kapacita 20 klientů), sociálně-terapeutické dílny EFATHA (SD, kapacita 30 klientů). Moravskoslezský kraj zřídil chráněné bydlení v ulici Slovanská (kapacita 9 klientů + 2 v samostatném bytě).

Opravené budovy chráněného bydlení v hodnotě 15,1 mil. Kč (dotace Regionálního operačního programu Moravskoslezsko ve výši 12,9 mil.) a denního stacionáře v hodnotě 10,6 mil. Kč (dotace Moravskoslezského kraje 7 mil. Kč).

Dvacet nových pracovních míst na volném trhu práce.

Postupný rozvoj sociální sítě včetně navazujících služeb, dobrovolných zájmových organizací zdravotně postižených. Zde je nutno jmenovat alespoň organizace: Podané ruce, Tamtam, Kafira, Centrum pro zdravotně postižené, Pečovatelská služba Nový Jičín, SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých), Svaz postižených v ČR – místní organizace Nový Jičín, RAIN-MAN – sdružení rodičů a přátel dětí s autismem.

Pozitivní společenské klima se projevilo i ve výrazném rozvoji dobrovolnictví. Město Nový Jičín na podporu této aktivity zahájilo i pravidelné vyhlašování ocenění »Dobrovolník roku«.

Tento proces také naučil odpovědné pracovníky hledat cesty k efektivnějšímu využití nebytových prostor. Například Pečovatelská služba Nový Jičín nabídla některé nevyužité prostory pro sociálně-terapeutické dílny. V oblasti sociálního poradenství využívá jeden nebytový prostor (určený pro tyto účely) více organizací, které poskytují své služby jen několik hodin týdně a mají sídlo mimo naše město.

Tento proces přinesl vyšší kvalitu života klientů či jejich soukromí a posun v jejich dovednostech. Velmi dojemné je, když se podaří překonat počáteční předsudky a začlenit postižené spoluobčany do života společenství obce.

ZÁKLADEM JE KVALITNÍ PŘÍPRAVA

K dobrému výsledku vede kvalitní příprava. Při ní je nutné nepodcenit zejména následující oblasti:

diskuse s lidmi v okolí;

včasný výběr vhodného provozovatele;

co největší zapojení lidí z provozu;

spolupráce odborné veřejnosti s politickou reprezentací;

spolupráce s ostatními organizacemi a zasazení do celkové koncepce.

První oblastí je tedy příprava občanů v dané lokalitě. Lidé, jak již bylo uvedeno výše, se obvykle bojí něčeho nového, neznámého – a hlavně odlišného. Mají obavy z narušení zavedených zvyklostí ve svém okolí, přitom jim zpravidla chybí dostatek relevantních informací. O to více jsou však ovlivněni různými předsudky.

Zde mohou pomoci i rodinní příslušníci postižených přiblížením jejich životních osudů. Odtud je už jen krůček k tomu, aby se objevili první dobrovolníci, kteří si najdou způsob pomoci těmto lidem (například prodavačka nebo řidič městské hromadné dopravy při nácviku dovedností sebeobsluhy postižených). Pak se snadno zorganizuje setkání sousedů, třeba při táboráku, a mnohé předsudky pak už jdou stranou samy od sebe.

V našem případě paradoxně pomohly i povodně, když postihly místní část, kde se budoval denní stacionář a chráněné bydlení. Slezská diakonie, která provozuje tato zařízení, se zapojila do humanitární pomoci občanům, a tím si u nich získala dobré jméno.

ODPOVĚDNOST PŘI HLEDÁNÍ PROVOZOVATELE

Druhou oblastí je včasné hledání budoucího provozovatele a jeho zapojení do přípravy celého projektu. To se osvědčilo v mnoha směrech. Zde pomohly i zkušenosti a reference pracovníků Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Samospráva obce ocenila přístup provozovatele, který se aktivně zapojil do různých dotačních fondů a díky svým bohatým zkušenostem směroval přípravné práce optimálním směrem.

Velmi se osvědčilo i zapojení lidí přímo z praxe již do projektové přípravy. Tím se předešlo mnoha eventuálním dodatečným úpravám a vyřešily se i následné případné provozní problémy, byť se mnohdy zdálo, že se jedná o nepodstatné drobnosti (například barevné řešení pro lepší orientaci uživatelů podle dané cílové skupiny).

ODBORNÁ VEŘEJNOST A POLITICKÁ REPREZENTACE MUSÍ BÝT PARTNERY

Další oblastí dobré přípravy je spolupráce odborné veřejnosti s politickou reprezentací. Odborná veřejnost je soustředěna na svůj problém, pro který obvykle méně intenzivně vnímá například omezené finanční prostředky obce. Politická reprezentace místní komunity zase naopak kromě sdílení výše uvedených obav svých občanů vidí mnoho potřeb, přičemž potřeby v oblasti sociálních služeb pro ni v řazení priorit zpravidla nejsou na prvních místech.

V našem případě se podařilo spojit řešení více problémů ve správnou dobu. V období transformace sociálních služeb se místní samospráva zabývala dopady malého počtu dětí v jedné místní části. Radní se rozhodli nevydat se cestou krátkodobého zisku prodejem nemovitostí, ale naopak zachovat tradici dvou objektů, které vždy sloužily obecním zájmům. Ve spolupráci s Moravskoslezským krajem byly nalezeny zdroje na jejich obnovu. Nemalým ziskem byla i zaměstnání místních občanů k zajištění provozu sociálních zařízení.

Nejde však jen o to, přesvědčit politickou reprezentaci, že sociální služby mají mít vyšší prioritu při řešení kvality života dané komunity. V prioritách musí mít jasno i odborná veřejnost. Potřeb je mnoho, proto priority je nutno stanovit i zde.

Navíc, ne vše se musí řešit jen na úrovni obce. V tomto směru je velmi důležitým nástrojem střednědobé plánování sociálních služeb, pro něž se vžil pojem komunitní plánování. Jde o metodu plánování, ve které probíhá hledání řešení v triádě: zadavatel (obec, která má přehled o svých finančních i materiálních zdrojích, jež jsou ovšem limitovány), poskytovatelé sociálních služeb (se zájmem uplatnit své kapacity) a zástupci příjemců služeb (hledající řešení svých životních situací).

Tento proces není jednorázový, nýbrž permanentní, reagující na vývoj potřeb i legislativy. Jeho výsledkem je rovněž to, že si všichni musí uvědomit, že stejně jako doma i v obci je nutné hledat společně optimální řešení při daných možnostech. Toto uvědomění, spojené s promyšleným stanovením priorit může výrazně pomoci při sestavování obecního rozpočtu.

K postupnému zvyšování kvality procesu komunitního plánování pomohlo i zpracování projektu »Nový Jičín vstříc sociálním službám«, financovaného z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, což umožnilo financovat některé aktivity včetně různých průzkumů, analýz a »Dne sociálních služeb«.

DŮLEŽITÁ JE SPOLUPRÁCE OBCÍ V DANÉM REGIONU

V mnoha případech přesahuje řešení definovaných potřeb hranice dané obce či města. Proto je nutno uvědomit si možnost řešení v několika úrovních.

První dvě zůstávají na úrovni obce (řešení potřeb v rámci rodiny a sousedské výpomoci a zavedení poskytování služeb s kapacitou v rámci obce). Pak lze mnohé definované potřeby postoupit k řešení v rámci krajů, které jsou jedinými subjekty, jež mají povinnost plánování sociálních služeb stanovenu zákonem.

Mnohé potřeby lze řešit spoluprací sousedních obcí, nejlépe v rámci území pověřeného obecního úřadu. V praxi však »středisková« obec často narazí na problém, že okolní obce sice rády vyčíslí potřeby svých občanů, jenže následně už neslyší na vyčíslení své nutné finanční spoluúčasti pro zajištění těchto potřeb. Takto jinak dobře započatá spolupráce leckdy brzy končí.

V našem městě jsme se rozhodli pro postupné zapojování okolních obcí. Nejprve jsme pro obce se zájmem o spolupráci připravili několik přednášek zaměřených na sociální poradenství. Pak jsme těmto obcím nabídli status pozorovatele v našich pracovních skupinách (pro seniory, pro zdravotně postižené, pro sociální začleňování a pro rodinu). Obce také mohly využít aktivity výše uvedeného projektu »Nový Jičín vstříc sociálním službám«. Tak směřujeme k cíli společného plánování a zajišťování sociálních služeb v regionu.

V rámci komunitního plánování a stanovení priorit je důležité si také uvědomit, že ne vše je nutné řešit vlastními silami. V některých oblastech jsou v daném regionu lepší a v jiných horší předpoklady a podmínky. Proto je při zachování základní sítě nutné se zamyslet nad tím, co přednostně rozvíjet, k čemu jsou v dané obci nejlepší podmínky. Některé služby je naopak lepší zajistit v jiných obcích než budovat vlastní zařízení.

Takové rozdělení rolí může přinést i lepší kvalitu poskytovaných služeb. V sociální oblasti však není povinnost přispívat jiným obcím na zajištění potřeb svých občanů, proto tyto příspěvky jsou v současné době bohužel výjimkou. To však souvisí s daňovou reformou, což je téma mimo rámec tohoto článku.

Metoda komunitního plánování sehrává však ještě jednu důležitou roli. V praxi se osvědčila i jako platforma vzájemné komunikace poskytovatelů sociálních služeb, což se projevilo ve zlepšení jejich vzájemné spolupráce.

KROK ZA KROKEM VE PROSPĚCH JEDNOTLIVÝCH SKUPIN LIDÍ S POSTIŽENÍM

Jak již bylo uvedeno, potřeby a jejich řešení v oblasti sociálních služeb, se neustále vyvíjejí. V případě našeho města se ukázalo, že silnou stránkou je péče o osoby s mentálním postižením a s postižením s kombinovanými vadami. Využili jsme těchto zkušeností i při řešení potřeb osob s poruchou autistického spektra (dále PAS). V současné době řešíme zapojení osob s PAS s menší mírou postižení do společenského a pracovního života. Díky tomu vznikla úzká spolupráce Odborného učiliště a Praktické školy Nový Jičín (věnující se těmto osobám v rámci výuky) se Slezskou diakonií (má zkušenost s provozováním sociálně-terapeutických dílen), zahradnictvím Kubálek Kunín a odborem sociálních věcí našeho města. V první fázi jde o zapojení malé, čtyřčlenné skupiny osob s PAS, na což by mělo navazovat využití absolventů uvedené školy v dalších ročnících.

Na závěr bych se rád vrátil k mottu článku. Ctíme-li stopy druhých, i těch slabých, vytváříme z nadhledu smysluplnou mozaiku cest, které si sobě navzájem nepřekážejí, ale jež naopak na sebe přirozeně navazují a vhodně se doplňují. Místo chaotického obrazu tak vytvářejí předpoklad pro vznik krásného obrazu pro všechny, kdo chtějí tyto cesty respektovat, spoluvytvářet a nalézat smysl ve společném bohatém životě dané komunity.

ANTONÍN URBAN

vedoucí odboru sociálních věcí obecního úřadu s rozšířenou působností v Novém Jičíně

»Středisková« obec často v praxi narazí na problém, že okolní obce sice rády vyčíslí potřeby svých občanů, ale už neslyší na vyčíslení své nutné finanční spoluúčasti pro zajištění těchto potřeb.

ARCHA Nový Jičín, chráněné bydlení, je zařízením Slezské diakonie. Ve spolupráci s městem poskytuje dospělým lidem s mentálním postižením bydlení v samostatných domácnostech s možností využití společného zázemí a podpory asistenta podle individuálních potřeb.

Slezská diakonie navštěvujue s loutkovým divadlem i dětské pacienty v nemocnicích.

EDEN Nový Jičín, denní stacionář, prostřednictvím vzdělávacích, pracovních a volnočasových aktivit pomáhá lidem se středně těžkým až těžkým mentálním kombinovaným postižením upevňovat a rozvíjet jejich dovednosti a schopnosti, aby mohli být co nejvíce samostatní.

Lidem s mentálním postižením je třeba pomáhat při zapojení do běžného života.

FOTO: ARCHIV SLEZSKÉ DIAKONIE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *