Jaká je současnost odpadového hospodářství v ČR a na čem by měl stát jeho další rozvoj?

1) Jak je podle vás na tom aktuálně české odpadové hospodářství? 2) V čem vidíte příležitosti i rizika ISNO v jeho současném pojetí, zejména ve vztahu k obcím a městům? 3) Jsou u nás vhodné podmínky (finance, infrastruktura, osvěta...) pro výstavbu spaloven odpadu? 4) Existují podle vás objektivní...

1) Jak je podle vás na tom aktuálně české odpadové hospodářství?

2) V čem vidíte příležitosti i rizika ISNO v jeho současném pojetí, zejména ve vztahu k obcím a městům?

3) Jsou u nás vhodné podmínky (finance, infrastruktura, osvěta…) pro výstavbu spaloven odpadu?

4) Existují podle vás objektivní důvody i prostor pro zvyšování poplatků za odpady?


 

Jiří Částečka, starosta Valašského Meziříčí

1. Tuzemské odpadové hospodářství je funkční, velmi rozmanitě nastavené odvětví s velkým množstvím podnikajících subjektů, které poskytuje původcům odpadů z řad měst, obcí a podnikatelů širokou škálu služeb za přijatelných cenových podmínek. Zároveň tento stav skýtá možnost zvolit si službu a dodavatele podle ceny a kvality.

2. Myšlenku ISNO chápu jako snahu centralizovat nakládání s odpady ve vymezeném regionu. Obávám se, že centrální řízení velké skupiny původců z řad obcí a podnikatelů nebude schopné pružně reagovat na změny včetně nových technologií. Zavedením ISNO by se zároveň výrazně oslabily možnosti volby každého původce. V návrzích ISNO byly městům v některých krajích předloženy nabídky závazků na dodávky odpadů i na dobu přesahující 10 let, které by nebylo možné v čase změnit. Již dnes – a bez ISNO – některé záležitosti řešíme jako mikroregion nebo sdružení obcí, ale dohoda o tom všech zainteresovaných subjektů je dobrovolná a každý z takového uskupení může kdykoliv a bez postihu vystoupit a řešit záležitost po svém. ISNO vnímám jako zásah do rozhodovacích pravomocí zastupitelstva obce, jelikož závazek k němu, včetně postihů za neplnění, překračuje jedno funkční období zastupitelů.

3. Nejsem příznivcem toho, aby prostřednictvím jakési daně na podporu energetického využití odpadu byla preferována jedna technologie na úkor jiné. Každý ať má právo svobodně podnikat v jakémkoli odvětví, ne však za pomoci »berličky« v podobě zákona ušitého na míru danému podnikatelskému záměru. Pokud někdo chce stavět spalovny, ať je staví za souhlasu místně příslušné obce a čistě jako podnikatelský záměr srovnatelný s konkurenčními technologiemi zpracování odpadů.

4. Nejsem pro zvyšování jakékoli daňové nebo poplatkové zátěže občanů či veřejných rozpočtů. Jestliže má být zvýšení poplatků (a tím i daní) cestou ke stavbě spaloven, pak jsem jednoznačně proti. Navíc jak ukazují stávající příklady, nejsou tato zařízení ani výrazně prospěšná pro ekologii a ochranu surovinové základny (např. v Liberci je výtěžnost separace zhruba na poloviční úrovni ve srovnání s jinými regiony). Navíc trendy v západoevropských zemích v posledních letech rozhodně neukazují, že by byl nedostatek kapacit pro spalování odpadů a že by Evropská komise v budoucnu tyto technologie preferovala.

 

Mgr. et Bc. Vít Rakušan, starosta Kolína

1. České odpadové hospodářství by především mělo dostat jasné směřování. V současnosti připomíná loď, kterou ovládá silný vítr, jenž každou chvíli fouká z jiné strany a nedává posádce příliš klidu a jistoty, kam vlastně její bárka pluje. Informace se objevují a mizí. Starostové, kteří ve většině případů nejsou v dané oblasti odborníky, dostávají značně rozporuplné a často i protichůdné informace.

2. Svoboda rozhodování obcí by bohužel mohla být výrazně omezena a na radnicích bychom ztratili prostor ke spolupodílení se na cenotvorbě, což považuji za významné riziko.

3. Pro mě jsou zarážející například informace ze skandinávských zemí, kde se od spalování odpadu výrazně ustupuje a kde je patrný příklon k modernímu skládkování a recyklaci. Byl bych skutečně velmi nerad, kdyby do České republiky přicházely již překonané trendy namísto inovativních přístupů. Zároveň mě zneklidňuje velký počet nevytížených spaloven v sousedním Německu. Byl bych tedy v otázce budování nových spaloven velmi obezřetný.

4. Za současné ekonomické situace obecně není příliš prostoru k prudkému nárůstu cen. Skokové navyšování poplatků za odpad považuji za nepředstavitelné.

 

Jaroslav Kubera, primátor Teplic

1. Jde o zcela funkční odvětví a proti minulosti je u něho zřejmá jasná výrazná progrese. Lidé se naučili třídit, a zejména – jako u nás v Teplicích, kde občané neplatí za odpad – objem vytříděného odpadu mnohonásobně narostl.

2. Díky privatizaci odpadového hospodářství, která byla možná až poté, kdy na českém trhu vznikl dostatek konkurenčních společností, jsme mohli odprodat do té doby městský podnik TS Teplice a začít řešit odpadové hospodářství prostřednictvím výběrových řízení, dodavatelsko-odběratelskou formou. O tuto možnost v budoucnu nechceme v žádném případě přijít. Důsledky vytváření monopolu na trhu, byť regionálního, známe z jiných podobných odvětví (např. voda).

3. Spalování je pouze jednou z možností likvidace odpadů, ale v žádném případě není samospasitelné. Velikost České republiky a vysoké přepravní náklady mohou mít za následek, že tato zařízení budou ekonomicky nevýhodná. Pokud by tento problém měl být řešen pomocí dotací, dočkáme se stejně hořkých konců jako v případě fotovoltaických elektráren.

4. Snaha zvyšovat poplatky za služby v odpadech ve formě kapitační platby, vede paradoxně k menší ochotě občanů třídit. Proto jsme v Teplicích ani po uzákonění možnosti poplatky zvýšit k jejich zavedení nepřistoupili. Dalším důvodem byly neustále rostoucí náklady na jejich vymáhání a narůstající dluhy, které se blíží desítkám milionů korun. Co se týče poplatků za skládkování, nevidím důvod, proč tímto způsobem zvyšovat cenu služeb nad možnosti našich občanů a uměle tak vlastně preferovat jednu technologii na úkor jiné. Vedlo by to k deformaci trhu a podvazování využití odpadů, které bychom měli naopak akcentovat.

 

Mgr. Jaromír Brychta, 1. místostarosta města Žďár nad Sázavou, člen Řídícího výboru ISNO pro Kraj Vysočina

1. Hodně pozadu za evropským, a to zejména co se týče využití směsného komunálního odpadu jako v podstatě obnovitelného zdroje energie pro tzv. kogenerační výrobu elektřiny a tepla. Namísto toho ho neustále ukládáme na skládky, aniž by byl dále využit, a zatěžujeme tak životní prostředí stále více skleníkovými plyny a kontaminací spodních vod.

2. V souvislosti se systémem Integrova-ného svozu a nakládání s odpady se ne-obávám vůbec ničeho, neboť to je při současném stavu vývoje lidské společ-nosti, vědy, techniky, výzkumu a jejich úrovni jediná možná a reálná cesta. A to bez ohledu na debaty o tom, kolik to všechno bude stát. Budeme-li totiž ne-ustále prodlužovat současný stav a neuděláme-li nic, bude nás to všechny stát v budoucnu při napravování současných chyb mnohem víc.

3. Všechno vyjmenované – tedy finance, infrastruktura i osvěta – u nás sice schází, ale přece právě proto je nezbytně nutné na tom začít okamžitě pracovat. A klidně v kooperaci s velkými energetickými firmami, které mají peníze, protože ve městech a obcích máme zase palivo – odpad. Tudíž se vlastně vzájemně potřebujeme a doplňujeme. Současné spalovny, neboli zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO), jsou a budou velkým byznysem odkud se vložené prostředky mnohonásobně vrátí. Nevýhodou je pouze velká vstupní investice. Jejich efektivní počet pro celou ČR musí spočítat a určit stát podle množství vyprodukovaného odpadu. Určitě není nutné, aby byly v každém kraji.

4. Samozřejmě že existuje, a to právě na základě objektivních důvodů, které jsou přece naprosto jasné: je nutno urychlit celý tento proces, neboť včera již bylo pozdě!

 

Ing. Vladimír Klatovský, jednatel ISES, s. r. o.

1. Odpadové hospodářství prodělalo za poslední roky znatelný posun, zejména v separaci odpadů. V oblasti energetického využívání však výrazně zaspalo. Již před deseti lety při zpracování koncepcí a plánů odpadového hospodářství jsme s tímto způsobem nakládání s odpady počítali, bohužel vlivem Ministerstva životního prostředí a kvůli nedotaženému právnímu rámci se žádný z navrhovaných projektů nepodařilo uskutečnit.

2. Původní myšlenka ISNO znamenala ucelený systém zařízení k nakládání s odpady založený na tržním prostředí a na jasných legislativních pravidlech. Nově prezentované návrhy ISNO se od původní myšlenky v některých bodech výrazně odklonily, což by mohlo vést nejen k omezení volného trhu, ale i ke zdražení odpadového hospodářství.

3. Nebude-li výstavba ZEVO dotována Evropskou unií, budou mít jejich provozovatelé následně velmi ztíženou pozici oproti zařízením již vybudovaným za našimi hranicemi. S ohledem na stávající energetickou a teplárenskou síť a množství produkovaných odpadů v zájmových lokalitách je na území ČR možné uvažovat o výstavbě čtyř až šesti nových zařízení.

4. Zvyšování poplatků je velmi citlivá záležitost. Cena skládkování se přímo projeví ve zvýšených nákladech obcí. Při dnešní sociální situaci většiny občanů ČR je však zvyšování poplatků neúnosné. Nezávislé studie optimalizace a zefektivnění odpadového hospodářství obcí, by mohly pomoci najít skryté rezervy v nákladech v této oblasti.

 

MVDr. Ctirad Mikeš, starosta Mělníka

1. V současné době vidím odpadové hospodářství jako odvětví, které původcům nabízí možnost vybrat si nejlepší způsob nakládání s komunálním odpadem. Na Mělnicku existuje velké množství zařízení pro nakládání s odpady a díky konkurenci mezi firmami máme možnost si zvolit ideální službu na základě ceny a nabízených podmínek.

2. Integrovaný systém nakládání s odpady, jenž je centrálně řízen a který víceméně povinně zapojuje všechny původce odpadů, se mně nejeví jako nejvhodnější řešení pro všechny obce v ČR. Zapojení původců má být v souladu se strategií ISNO dlouhodobé, což omezí možnost rozhodování měst a podnikatelů a podle mého názoru může vést ke zvýšení nákladů. Ty pak budou muset být hrazeny z veřejného rozpočtu města Mělníka nebo budou muset být přeneseny na občany města ve zvýšeném poplatku. Měl jsem možnost seznámit se s některými integrovanými systémy v Německu, kde se obce dopředu zavázaly k dodávkám odpadů na 25 let. Když nyní nejsou schopné dodávat spalovně daná množství, musejí provozovateli platit za nedodané tuny odpadů kompenzační platby, které každoročně narůstají. Tyto obce se tak ocitají ve velmi nepříjemné situaci bez možnosti volby. Tento model je proto pro naše město naprosto nepřijatelný.

3. Rozumím výstavbě spaloven odpadů v místech již existujících, zejména energetických zdrojů za velmi pečlivě nastavené celkové kapacity spalovaného odpadu a s ohledem na postupný nárůst recyklace a materiálového využití odpadů. Zařízení by mělo fungovat za standardních ekonomických podmínek, jako jedna z mnoha možností pro nakládání s odpady. V regionu středních Čech, kde se uvažuje o výstavbě spalovny v areálu elektrárny Mělník, to ovšem nepokládám za vhodné, aniž by se do dovozu odpadů zapojila i část Prahy. Transport odpadů ze vzdáleností přesahujících 60 km považuji za neekologický a neekonomický. Domnívám se, že bez dotací z EU spalovny nebudou konkurenceschopné. Ty stávající byly stavěny za jiných podmínek, např. liberecká spalovna byla oddlužena Českou konsolidační agenturou v řádu 1,1 mld. Kč. Domnívám se, že jakékoli umělé navýšení poplatků je pouhým zvyšováním daňové zátěže veřejných rozpočtů obcí, nákladů občanů a nákladů firem.

4. Ve městě Mělník nechceme zvyšovat poplatek za komunální odpad, stejně jako nechceme zvyšovat výdaje z veřejného rozpočtu na zajištění služeb. Domnívám se, že pro vyšší poplatky za odpady není důvod. Množství separovaného odpadu nám totiž trvale roste, zatímco množství zbytkového směsného odpadu klesá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *