Kraje chtějí svůj rozvoj opřít o hlubší ekonomický základ

Vyšší podíl krajů na inkasu sdílených daní, který by byl zakomponován i do nového modelu financování krajů. »Krajské« daně pro firmy, ale také větší podpora podnikání na území krajů, například efektivnější správou území. To jsou jen některá z témat, na něž se patrně zaměří ekonomičtí experti, které si na pomoc přizvali hejtmani.

Letos 12. ledna se v Brně na svém prvním plenárním zasedání sešli členové Ekonomické rady Asociace krajů ČR (ERAK). V diskusi s hejtmany shodli na tom, že priority jejich činnosti by měly spočívat v nastavení hospodářské politiky krajů pro nadcházející složité ekonomické období. Pod vedením předsedy ERAK, profesora Columbia University New York Jana Švejnara chtějí připravovat návrhy a doporučení krajům, jak v následujících měsících a letech čelit dopadům hospodářské krize.


Úřadující místopředseda ERAKu, ekonom Ing. Jan Mládek, CSc., stínový ministr financí České strany sociálně demokratické, v rozhovoru pro Moderní obec v té souvislosti však několikrát připomněl, že členové ERAKu si teprve věcně vyjasňují své názory a hledají shodné názory na cíle své činnosti a způsoby, jak k nim směřovat.

Vy sám jste však už dříve uvedl, že ERAK nemá ambici být protipólem Národní ekonomické radě vlády (NERV). Znamená to, že poradní orgán AK ČR, v níž s výjimkou pražského primátora jsou vesměs hejtmani za ČSSD, je srozuměn s tím, co středopravé vládě radí NERV?

Podíváte-li se na složení ERAKu (viz box na protější straně – pozn. redakce), zjistíte, že někteří jeho členové, včetně našeho předsedy profesora Švejnara, působí také v NERVu. Nepovažuji to za závadu. Uznávané odborníky si přece do svého týmu rád přivede snad každý politik. Nejsem pro to, abychom se vůči sobě vymezovali jen proto, že někdo radí vládě a jiný zase hejtmanům. Dojde-li však mezi těmito dvěma týmy k soutěži myšlenek, bude to jen ku prospěchu nejen krajů, ale i celé země. ERAK je navíc komplementární s NERVem v tom smyslu, že NERV jakoby oblast ekonomiky a hospodaření krajů neřeší. Nelze popřít, že má řadu dobrých nápadů. Pouze se v nich »jaksi zasekl« a není schopen se dohodnout, co je prioritní více a co méně. V ERAKu si hned zpočátku chceme hierarchizovat priority našeho zájmu a teprve potom dávat doporučení, ať už hejtmanům, nebo i vládě.

Jedna »superpriorita« pro ERAK však už je zřejmá. Po prvním jednání vašeho týmu ekonomických odborníků ji totiž veřejně oznámil předseda AK ČR JUDr. Michal Hašek. Jde o čerpání a využití fondů EU…

Myšlenku pana předsedy Haška bych ještě trochu rozvedl. V příštím programovém období EU po roce 2013 také půjde o ještě užší přeshraniční spolupráci regionů. Zatímco český premiér se v Bruselu odmítl připojit k evropské úmluvě o fiskální odpovědnosti (rozhovor s J. Mládkem se uskutečnil dva dny po lednovém eurosummitu v Bruselu, kde premiér Nečas odmítl bez mandátu připojit svůj podpis za ČR k tzv. fiskální úmluvě – pozn. redakce), čímž do jisté míry nastartoval odchod naší země z EU, (jistě nejen) pro kraje je naopak životně důležité, aby Česko v EU zůstalo a bylo tam aktivním a respektovaným hráčem. V Evropě se dnes hraje hra na »Černého Petra« a komu tahle karta zůstane v ruce, do dalšího kola hry zkrátka nepostoupí.

Není však teď jasným kandidátem na to mít »Černého Petra« Řecko než Česko?

Měl bych kandidátů z jihu Evropy více. Ale třeba také Maďarsko. Jenže ve srovnání s námi tyto země mají alespoň jednu výhodu: Jejich politické reprezentace nesměřují k tomu, aby své země z EU vyvedly. Naopak zřetelně deklarují, že v unii chtějí zůstat, byť je otázkou, zda se jim to podaří.

Může se tenhle ambivalentní vztah Česka k Evropské unii nějak promítnout do evropské pomoci naší zemi v novém programovém období EU?

Náš první problém, který se může neblaze promítnout do příštího programového období, spočívá v nynějším nedostatečném čerpání evropských fondů. Pro každý rozpočtovací proces obecně platí, že nečerpá-li některý subjekt plně cílové dotace, které mu byly přiděleny (a je v zásadě jedno, jde-li o obec, kraj nebo Českou republiku), tak se mu pro příští období přizná méně peněz. Jestliže jsme teď, pokud jde o míru čerpání evropských fondů, v rámci EU čtvrtí odzadu (před Itálií, Bulharskem a Rumunskem), mnoho zemí si po roce 2013 velmi radostně mezi sebe rozdělí prostředky, o něž bude Česká republika krácena. Jakkoliv se v ERAKu teprve sjednocujeme v našich názorech, v jednom jsme už nyní zajedno. Totiž že je třeba v tomto ohledu zachránit, co se dá, a onu přemíru priorit, kterou jsme si pro naši zemi zvolili v tomto programovém období EU, zredukovat na minimum a co nejrychleji do takto stanovených »superpriorit« ve spolupráci s Bruselem přesunout evropské peníze z oblastí, kde se nám je nedaří čerpat.

To je ten požadavek hejtmanů, aby se nečerpané prostředky přesunuly do regionálních operačních programů (ROP)?

Je to i tento požadavek. Ale vůbec nemusí jít jen o ROPy. Leč je pravda, že většina krajů, či chcete-li regionů soudržnosti NUTS 2, už přidělené prostředky prakticky vyčerpala, i když má v zásobě mnoho dalších dobrých projektů.

Jenže ani některým ROPům se nevyhnuly problémy, dokonce spojené s policejním vyšetřováním. A neříká to pouze ministr financí Kalousek…

Ano, ROP Jihozápad a ROP Severovýchod skutečně měly problémy a je dobře, že je Policie ČR řešila. Jenže pan ministr Kalousek si to hodně zjednodušuje. Jakmile byla po auditech obou těchto ROPů obnovena certifikace prostředků vyplácených na jimi podpořené projekty, jsou i ony nad průměrem míry čerpání všech operačních programů v ČR (viz i tabulka v tomto čísle Moderní obce na str. VI společné přílohy s čsp. Bankovnictví – pozn. redakce).

Měla by po roce 2013 zůstat zachována podpora pro kraje ve stávající podobě?

To je věc k jednání nejen v rámci České republiky, ale také s Bruselem. A znovu se vrátím k tomu, co jsem už naznačil. Leckomu v Bruselu a v nejedné »staré« členské zemi EU docela vyhovuje tak velký počet operačních programů, který nyní máme a jenž je i jedním z důvodů, proč tak neefektivně čerpáme pomoc z evropských fondů. Každopádně si neumím představit, že by u nás v příštím programovém období EU měla být opuštěna myšlenka podpory krajů z evropských fondů. Ať už by tato podpora zůstala v nynější podobě, nebo že by kraje dostaly možnost podílet se na rozhodování v rámci tematických operačních programů a toto rozhodování by nebylo už jen výlučně v rukou příslušného ministerstva.

Ovšem nemálo obcí vyčítá krajům, že si přes ROPy platí vlastní projekty a na menší obecní projekty pak peníze chybějí.

Vím o tom a tento problém určitě nezpochybňuji. Na druhou stranu jeho optimální řešení nespočívá v tom, že každá malá obec bude uskutečňovat projekty podpořené z fondů EU. I vy jistě dobře víte, že malé obce obvykle ani nedokážou takový projekt stoprocentně zadministrovat. Nehledě na to, že i samotné náklady administrace pro ně bývají vysoké. Ideální by bylo, kdyby si kraj díky pomoci z fondů EU zafinancoval několik svých velkých projektů, třeba silnice 2. a 3. třídy, a pak takto ušetřenými vlastními, »neevropskými« penězi podpořil menší obecní projekty. Jenže to mluvím o »ideálu« a je mně jasné, že dosáhnout jej nebude vůbec jednoduché.

Ale už po prvním jednání ERAKu jste přece hovořili i o nutnosti vytvořit »model financování krajů«.

S touto myšlenkou přišel ostravský primátor Petr Kajnar. Správně totiž v souvislosti s velmi citlivým tématem rozpočtového určení daní (RUD) řekl, že by bylo daleko lepší řešit tento problém souběžně – zároveň pro obce i kraje. RUD pro obce i RUD pro kraje jsou přece velmi silně provázané a měly by být i vyvážené, k sobě navzájem i vůči příjmům státu. Snažit se teď jen o spravedlivější RUD pro obce a nespravedlnost RUD ve vztahu ke krajům přezírat je proto přinejmenším nešťastné. Přitom i mezi kraji existují nemalé disproporce v čerpání sdílených daní v rámci RUD. Nehledě na to, že krajům by měl patřit větší podíl na celostátním inkasu sdílených daní – alespoň takový, jaký mají obce. Platí, že budou-li mít kraje více peněz, budou také moci více podporovat obce na svém území. Bohužel, pro otevření otázky RUD směrem ke krajům zatím chybí politická vůle. Troufám si však předpovědět, že nové politické reprezentace krajů, které letos na podzim vzejdou z krajských voleb, tento problém nastolí a budou jej chtít rychle vyřešit.

Jaké další priority by pro ERAK připadaly v úvahu?

Nepochybuji o tom, že to bude také velmi silné téma dopravy a lepší dopravní obslužnosti regionů. Jenže nebude to tak snadné. I v základní dopravní obslužnosti může nastat něco podobného, co očekáváme od roku 2013 v poštovních službách, ale co si zatím jen málokdo připouští. Od 1. 1. 2013 má dojít k liberalizaci poštovních služeb, takže obyvatelé odlehlejších obcí a osad budou (nejen) za dopis patrně platit více než lidé z velkých měst, kde poštovní služby jsou vzhledem ke koncentraci obyvatelstva a firem lukrativnější. Dosavadní kritizovaný monopol České pošty znamená, že za dopis platíte stejnou částku v Praze i v malé obci kdesi na Šumavě. Jenže jakmile tento monopol padne, soukromý sektor začne v poštovních službách dělat přesně to, co soukromí dopravci zavedli už dříve v autobusových spojích mezi Prahou a Brnem nebo mezi krajskými metropolemi. Na těchto výdělečných linkách jezdí ostošest, ale mají-li zajistit dopravní obslužnost malých »ztracených« obcí, musí jim radnice na spoje přispívat. Já teď na financování takových autobusových spojů, ani na záchranu regionálních železničních tratí určitě žádný zaručený recept nenabídnu. Pouze zopakuji, že ERAK svou činnost teprve startuje. Ovšem jsou to témata, jimž se budeme velmi věnovat a hledat pro ně co nejrychlejší a nejlepší řešení.

A co třeba krajské zdravotnictví? Nemůže se stát, že než je začnete řešit, zdravotní pojišťovny vám je spolu s Ministerstvem zdravotnictví tlakem na rušení lůžek totálně zredukují?

Takhle se neptejte ani v legraci. Jestli je pro kraje něco mimořádně důležité, tak to jsou jejich nemocnice. Ostatně většina nemocnic v této zemi je krajská a bez jejich sítě by zdravotní péče v ČR byla nemyslitelná. Pravdou je, že jsou kraje, kde běžně v okresech najdete dvě, ale i tři nemocnice. To je špatné. Například nizozemští experti doporučují jednu nemocnici na každých 100 tisíc obyvatel. V jiných krajích struktura nemocnic je naopak takřka optimální. Třeba v »mém« Jihočeském kraji na sedm okresů připadá sedm krajských nemocnic plus jedna městská nemocnice v odlehlejších Dačicích. Leckde tedy bude změna nutná. My bychom však asi nešli cestou rušení nemocnic. Ale spíše cestou optimalizace jednotlivých oborů s přihlédnutím k úrovni vybavení nemocnic drahou špičkovou technikou. Zkrátka někde by v okrese fungovala nemocnice jen se základní péčí, ale na náročnější vyšetření, například na CT, by si lidé museli zajet do lépe vybavené nemocnice v sousedním okrese. To bych já osobně považoval nejen za proveditelné, ale i za přijatelné.

Ale jen pokud mezi těmi dvěma okresy bude fungovat dopravní spojení, dostupné i pro babičku z odlehlé vísky…

Právě proto přece tvrdím, že tyto záležitosti je nutno řešit komplexně, byť ne vše mohou ovlivnit pouze samy kraje. Vezměme si sociální problematiku. Kraj může podporou firem na svém území přispět ke vzniku dalších pracovních míst, a řešit tak nepřímo i lokální nezaměstnanost. Jenže potřebujete-li se postarat o seniory a vybudovat pro ně další dům s pečovatelskou službou, tak vliv hospodářského rozvoje kraje na takový záměr je prakticky nulový. Proto se ptám, zda by kraje neměly dostat možnost ovlivňovat daňovou zátěž právnických osob na svém území. Například ve Švýcarské konfederaci je část daně z příjmů právnických osob určována kantonem. Podobný princip platí v Německu pro jednotlivé spolkové země. Já si z toho vyvozuji, že korporátní daň nemusí být jednotná po celém území státu. Opět však připomínám, že tyto záležitosti zatím nejsou v ERAKu hlouběji prodiskutovány. Nicméně obce už do jisté míry podobné kompetence mají, pokud jde o daň z nemovitostí.

Jenže obce ty kompetence dostaly, aby si mohly zvýšit své příjmy. Ale kraje by firmám jejich daně naopak snižovaly, aby je přivábily na své území. Nebo se mýlím?

Žádné takové snížení si představit ne-umím. Daň z příjmů právnických osob v ČR je na úrovni 19 %, tedy nižší než v řadě jiných vyspělých evropských zemí. Osobně bych byl pro to naopak umožnit krajům, aby na svém území mohly tuto daň, třeba u firem s vyšším obratem, zvýšit o 2, možná o 3 procentní body, ať už by se toto zvýšení nazývalo lokální daň, solidární přirážka či jinak. Podpořit podnikání lze totiž i jiným způsobem než pouze nižšími daněmi. Například kvalitní správou území, která je vůči podnikatelům vstřícná a korupce v ní nemá místo. Nebo sítí škol a školských zařízení, z nichž budou vycházet právě takoví absolventi, které firmy usazené v kraji nutně potřebují, či kvalitní dopravní infrastrukturou apod.

 

Složení Ekonomické rady Asociace krajů (ERAK)

Prof. Jan Švejnar, PhD., Columbia University New York, předseda ERAKu;

Ing. Jan Mládek, CSc., FONTES RERUM, výkonný místopředseda ERAKu;

Mgr. Libor Dušek, PhD., CERGE EI;

Ing. Martin Fassmann, ČMKOS;

Peter Havlík, zástupce ředitele, Vídeňský institut pro komparativní studia, Rakousko;

Ing. Petr Kajnar, primátor Ostravy;

Ing. Stanislav Kázecký, CSc., viceprezident Svazu průmyslu a dopravy;

Doc. Ing. Pavel Mertlík, CSc., hlavní ekonom Raiffeisenbank ČR;

RNDr. Luděk Niedermayer, CSc., Deloitte;

Ing. Alena Nešporová, CSc., ILO, Ženeva;

Prof. Ing. Václav Petříček, CSc., bývalý 1. náměstek ministra průmyslu a obchodu, prezident Komory pro hospodářské styky se SNS, s. o. k.;

Mgr. Ing. Vilém Semerák, PhD., CERGE EI;

Ing. Miroslav Zámečník, poradce primátora hlavního města Prahy;

Doc. Ing. Alena Zemplinerová, CSc., VŠE Praha, CERGE-EI a CEVRO Institut.

ZDROJ: ASOCIACE KRAJŮ ČR

 

Úřadující místopředseda ERAKu Ing. Jan Mládek, CSc., je stínovým ministrem financí ČSSD. Stojí i v čele Českého Institutu Aplikované Ekonomie, s. r. o., a je také předsedou FONTES RERUM, družstva pro ekonomická, politická a sociální studia.

FOTO: ARCHIV

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *