Metoda »Pokus – omyl« bolí

Legislativní proces se za poslední tři roky velmi zrychluje, přičemž se však řada předpisů vydává až na poslední chvíli před jejich účinností. Navíc se zároveň vyznačují značnou chybovostí a nedomyšlením dopadu jejich aplikace v praxi.

Uveďme si k tomu namátkou pouze několik, v obcích a městech však velmi dobře známých příkladů ještě i z jiných oblastí, než je účetnictví.

Pokus o likvidaci tombol na plesech občanských sdružení v souvislosti se změnou zákonů o zdanění hazardu.

Neúspěšnost »přestavby« systémů vyplácení sociálních dávek.

Ohrožení investičních projektů obcí z důvodu vysokého navýšení poplatků za odnětí zemědělského půdního fondu.

Nízké daňové výnosy obcí dané mj. například i vlivem nesystémového zavedení »sociální dávky« na vyživované děti do daňových systémů a vlivem chybných technik převodů (této problematice se věnuje jiný text na str. 16 – pozn. redakce).

GENERÁLNÍ PARDON? NĚCO PODOBNÉHO JSME UŽ SLYŠELI, LEČ…

V účetnictví a zdaňování obcí máme v oblasti legislativy velkou nevýhodu. Jde o poměrně úzce zaměřenou odbornou oblast, která leží mimo odbornost i zájem mnoha zastupitelů, poslanců a senátorů. Proto je tak obtížné prosazovat nápravy chybných účetních předpisů. Již v předchozích článcích pro Moderní obec jsme se zmínili, že účetní předpisy jsou od roku 2009 takřka nepřetržitě novelizovány, zákon o DPH s vlivem na obce rovněž, a to často i několikrát do roka. Časté novelizace předpisů jsou jedním z indikátorů chybovosti a nepromyšlenosti předpisů.

Není bez zajímavosti, že například ministr financí vyhlásil na rok 2010 »generální pardon« s tím, že ve vztahu k účetnictví jde o »pokusný rok«, a ve vazbě k němu se tudíž nebudou uplatňovat sankce kvůli případné nepřesné aplikaci předpisů účetní reformy. Setkali jsme se i s tím, že při prezentaci nebo v připomínkovém řízení novel DPH s povinnostmi pro obce pracovníci Ministerstva financí slibovali, že první roky účinnosti novel budou pro obce bez sankcí, což však následně finanční úřady samozřejmě vůbec neakceptovaly.

HLAS LIDÍ Z PRAXE I AKADEMIKŮ ZŮSTAL NEVYSLYŠEN

Když se v roce 2009 zahájily diskuse k účetní reformě, byla odborná veřejnost značně překvapená záměrem Ministerstva financí přiblížit účetnictví veřejné správy účetnictví podnikatelskému. Pamatuji si diskusi na Výboru pro veřejný sektor Komory auditorů ČR i při stejné příležitosti vznášené připomínky docentů a profesorů z Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Praze. Takřka unisono tehdy zazněly velmi silné pochybnosti, zda právě přiblížení účetnictví veřejné správy účetnictví podnikatelskému splní požadavky na potřebné výstupy, které jsou vypovídací pro řádný chod veřejné správy.

Zavedení výkazu s názvem Pomocný analytický přehled (PAP) od roku 2012 je jedním z jasných důkazů, že tehdejší pochybnosti odborné veřejnosti byly oprávněné. Pro data vypovídající o veřejné správě se totiž zavádí jakoby druhá duplicitní účetní evidence. U účetní reformy veřejné správy probíhající za cenu velkých nákladů od roku 2009 tedy pravděpodobně jde o další pokus, který patrně zanedlouho bude prohlášen za »omyl«.

ARGUMENTY, KTERÉ JE MOŽNÉ LIDSKY POCHOPIT, NIKOLIV VŠAK ODBORNĚ AKCEPTOVAT

Při upozorňování na chybovost předpisů vydávaných k účetní reformě se často set-káváme s argumentací jejich předkladatelů, že při tak rozsáhlé reformě se přece nelze vyhnout chybovosti. Tyto argumenty je snad možné lidsky pochopit, ale určitě ne odborně akceptovat. Musíme si uvědomit, že jde o platný předpis; jeho neplnění je předmětem sankcí, přičemž samozřejmě nemůžeme přehlédnout ani s tím související neefektivní nakládání s prostředky veřejné správy.

Těm, kteří výše zmíněnou omluvnou argumentaci předkladatelů předpisu jsou ochotni přijmout, dávám podnět k zamyšlení: Myslíte si, že dopustíte-li se vy sami chyby, mávne nad ní například finanční úřad rukou, neboť taková chyba je pochopitelná, a odpustí vám třeba úroky z prodlení? Máte dobré zkušenosti s tím, že vyžadované pochopení pro pokusy a pochybení platí rovněž z druhé strany, ze strany státu pro obce?

»POKUSŮM« JEŠTĚ ZDALEKA NEODZVONILO, CHYSTAJÍ SE DALŠÍ

Ráda bych i upozornila, že v oblasti účetní reformy veřejných financí »pokusy« ještě zdaleka nekončí. Jasná většina odborné veřejnosti chová i vážné pochybnosti (resp. považuje ji téměř za nesmysl) o možnosti konsolidace dat mezi účetními jednotkami, které se vzájemně neovládají. Tak například kraje neovládají obce, přesto budou vstupovat do dílčích konsolidačních celků. V blízké budoucnosti můžeme očekávat další nárůst účetní evidence pro konsolidaci účetnictví státu, která s největší pravděpodobností opět nebude plně účelná.

Další velkou starostí jsou také situace, kdy se až v praxi projeví neefektivita předpisu – a i když je zjevná, není vůle k nápravě stavu. Příkladem je právě přenesená daňová povinnost u obcí. Zástupci obcí se snaží o získání výjimky jen pro územní samosprávné celky. Jejich požadavek je však soustavně Ministerstvem financí zamítán s tím, že výjimky jsou všeobecně zneužitelné. K jasné argumentaci, že nelze zneužít výjimku pro obce, protože obec je obec a nikdo jiný se za ni nemůže »vydávat«, se nepřihlíží. A nezohledňují se ani vedlejší efekty, které by taková výjimka přinesla v podobě významného snížení nákladů kvůli snížení pracnosti jak na straně obce, tak finančních úřadu jako organizační složky státu. Nemluvě už o zvýšení právní jistoty pro obce…

CO BY MĚLO PŘEDCHÁZET APLIKACI NOVÝCH PŘEDPISŮ DO PRAXE?

Podíváme-li se na problematiku vydávání předpisů systémem »Pokus – omyl« z nadhledu, je zřejmé, že pro nápravu současného stavu není dostatečné snažit se pro ni zaktivovat poslance, aby se pokusili o opravu předpisu po jeho vydání. Pokud se má současný hodně tristní stav zlepšit, je nutné zvýšit nároky na kvalitu legislativního procesu včetně zvýšení nároků na odborné zpracování předpisů.

Z hlediska účetních a daňových předpisů je nezbytné požadovat, aby v případě zavedení další evidence nebo požadavku státu na sběr dat, byl proveden řádný audit odborníky z příslušných profesí ohledně nadefinování cílů a jejich plnění předloženým předpisem, účelnosti požadavku předpisu, ceny informace, hospodárnosti a efektivnosti zajištění. Tento audit by musel zohledňovat nejen náklady státního rozpočtu, ale i náklady povinných subjektů.

Před aplikací požadavků nových předpisů do praxe je pro zlevnění nákladů rovněž třeba zajistit řádné testování postupů evidence (zkušební provoz pro »vychytání« nedostatků), spolupráci předkladatelů s dodavateli příslušných softwarů s nadefinováním cílů vykazování, včasnou metodiku a proškolení povinných organizací.

Obě tato opatření jsou nezbytná nejen k zamezení velkému plýtvání s veřejnými financemi, ale i k zefektivnění nákladů neveřejných subjektů.

Pro vládu rozpočtové odpovědnosti by přijetí těchto opatření mělo být samozřejmostí!

IVANA SCHNEIDEROVÁ

auditor, číslo pověření 1840

Acha obec účtuje s. r. o.

Dopustíte-li se sami chyby, mávne nad ní finanční úřad rukou a přejde ji, aniž by uložil sankci?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *