Kategorie:
Různé

Nabytí nemovitosti obcí v dražbě

Naše obec má v úmyslu účastnit se dražby nemovitosti podle daňového řádu. Musí o získání nemovitosti v této dražbě rozhodnout zastupitelstvo obce? Pokud ano, může rozhodnout pouze o účasti obce v dražbě, tj. o nabytí nemovitosti v dražbě, a současně pověřit starostu stanovením nejvyššího dražebního...

Naše obec má v úmyslu účastnit se dražby nemovitosti podle daňového řádu. Musí o získání nemovitosti v této dražbě rozhodnout zastupitelstvo obce? Pokud ano, může rozhodnout pouze o účasti obce v dražbě, tj. o nabytí nemovitosti v dražbě, a současně pověřit starostu stanovením nejvyššího dražebního podání tak, aby jeho výše nebyla veřejně prezentována před ukončením dražby a nedošlo tím ke znevýhodnění obce jakožto účastníka dražby?

Podle § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, náleží do vyhrazené pravomoci zastupitelstva obce rozhodovat mj. o nabytí nemovitých věcí obcí. Výrazem »nabytí« je přitom v kontextu tohoto ustanovení nutné rozumět nejen převod vlastnického práva právním úkonem, ale i jeho přechod, tj.např. na základě pravomocného příklepu v dražbě (§ 177 odst. 1 daňového řádu, ve spojení s § 336l odst. 2 o. s. ř.). To znamená, že podmínkou účasti obce v dražbě nemovitostí na základě daňového řádu je předchozí rozhodnutí zastupitelstva obce. Toto rozhodnutí musí dostatečně určitě konstituovat vůli obce získat nemovitosti v dražbě, což znamená rozhodnout na základě příslušné dražební vyhlášky o tom, že obec dotčené nemovitosti hodlá získat v dražbě za podmínek dražební vyhláškou stanovených a dále určit nejvyšší dražební podání, k němuž bude zástupce obce v průběhu dražby oprávněn (neurčí-li zastupitelstvo jinak, zastupuje obec při dražebním jednání starosta na základě § 103 odst. 1 zákona o obcích).

Jako problematické se v této souvislosti jeví určení nejvyššího dražebního podání, neboť zastupitelstvo obce jedná veřejně (§ 93 odst. 3 zákona o obcích), přičemž veřejnost je považována za kategorickou podmínku jeho jednání. Praxe proto v těchto případech postupuje obvykle tak, že zastupitelstvo rozhodne o nabytí nemovitosti v dražbě a současně deleguje na radu obce, jejíž zasedání není veřejně přístupné, určení nejvyššího podání. Rada obce se v tomto případě musí »pohybovat« v mezích zastupitelstvem schváleného rozpočtu, takže ve stanovení nejvyššího podání není zcela neomezená. Přijaté usnesení rady obce pak není až do uskutečnění dražby zveřejněno či jinak zpřístupněno [argumentuje se analogicky ustanovením § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, které umožňuje vyloučit z poskytnutí nové informace, pokud vznikly při přípravě rozhodnutí, a to do doby, než je v dané věci rozhodnuto, tedy v tomto případě, než je dražba ukončena].

Takový postup je nutné považovat za přípustný a zákonný, neboť zastupitelstvo předem v souladu s § 85 písm. a) zákona o obcích formulovalo vůli obce získat nemovitosti formou dražby a současně pověřením rady obce určit nejvyšší dražební podání v mezích zastupitelstvem schváleného rozpočtu vytyčilo i konkrétní »materiální« rámec pro účast obce v dražbě. Rada obce při takovém postupu tedy de facto »doplňuje« již vytvořenou vůli zastupitelstva obce. Kromě toho tento postup odpovídá i celkové koncepci rozdělení pravomocí v majetkové oblasti mezi jednotlivé obecní orgány. Jejím smyslem je nepochybně posílit ochranu majetku obce, což v tomto případě lze zajistit, byť do jisté míry paradoxně, jen tím, že namísto veřejně konaného zastupitelstva rozhodne o dražebním podání neveřejná schůze rady obce, čímž nedojde ke znevýhodnění obce v dražbě oproti jiným dražitelům.

V dotazu k uvedené situaci je navíc zřejmé, že o získání dražených nemovitostí mají zájem i někteří členové rady obce. V tomto případě je přípustné, aby zastupitelstvo pověřilo určením nejvyššího podání v mezích příslušných položek rozpočtu přímo starostu obce. Z formálního hlediska lze takovou možnost opřít o to, že rada obce by na základě delegace zastupitelstvem obce stanovovala nejvyšší podání v rámci pravomoci podle § 102 odst. 3 zákona o obcích (zbytková rozhodovací pravomoc), pro niž platí, že může být radou svěřena starostovi nebo obecnímu úřadu (srov. § 102 odst. 3 věta druhá a contrario). Přitom může-li tuto pravomoc svěřit starostovi sama rada obce a platí-li současně, že pravomoc podle § 102 odst. 3 zákona o obcích si může vyhradit zastupitelstvo (srov. § 84 odst. 4 zákona o obcích), pak je jistě nutné připustit i to, že zastupitelstvo (a nikoli rada) pravomoc nebo část pravomoci podle § 102 odst. 3 zákona o obcích svěří přímo starostovi obce (de iure je v tomto úkonu obsaženo vyhrazení si pravomoci podle § 102 odst. 3 a § 84 odst. 4 zastupitelstvem a její ná-sledné svěření podle téhož ustanovení zákona o obcích starostovi).

JUDr. ADAM FUREK

právník

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *