Návrhy změn v ochraně přírody a krajiny se vlastníkům obecních lesů příliš nelíbí

Od 17. září se v meziresortním připomínkovém řízení nachází návrh novely zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, z dílny Ministerstva životního prostředí (MŽP). Vláda by tento návrh měla obdržet k projednání na přelomu října a listopadu. Připravovaná novela se však příliš nelíbí Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL).

Jak poznamenává předseda SVOL Ing. František Kučera, materiál jako takový byl »před širokou veřejností držen víceméně pod pokličkou«. Na text návrhu, který sdružení v létě získalo, kriticky reagovalo i svým prohlášením z konce srpna. »Obavy, které jsme tehdy zveřejnili, – a samozřejmě tlak Svazu obcí Národního parku Šumava – přiměly předkladatele k určitým úpravám návrhu oproti červencovému znění. Připomínky k oficiálnímu znění, které už je v meziresortním připomínkovém řízení (na webu uveřejněno až 22. 9.) ještě nemáme zkompletované a pracujeme na nich. Ale do 15. října, kdy příjem připomínek končí, to stihneme. Ono totiž ani upravené znění návrhu naše obavy nerozptýlilo. Jen namátkou: Dříve bylo s dotčenými obcemi vše předjednáváno a muselo být dohodnuto. Nyní se má tato pravomoc svěřit radě národního parku – a tudíž je pozice obcí zeslabena,« říká František Kučera.

Nevyplývá tedy z tohoto příběhu závěr, že by SVOL měl být oficiálním připomínkovým místem?

Naše sdružení opravdu není oficiálním připomínkovým místem k zákonům. Skutečná a smysluplná ochrana přírody se však bez vlastníků lesů dělat nedá, o tom jsem zcela přesvědčen. Vlastníci lesů jsou významnou dotčenou stranou a příprava legislativních změn v ochraně přírody by s nimi měla být vždy projednána. V případě aktuální novely nás však Ministerstvo životního prostředí opomnělo. Problematikou ochrany přírody se velmi intenzivně zabýváme a využíváme různé formy, jak naše stanoviska prosadit, zejména od roku 2004 v souvislosti s tzv. naturovou novelou zákona č. 114/92 Sb. Pořádáme tematické semináře, prezentujeme své názory ve vlastním i veřejném tisku, reagujeme na výzvy partnerů k vyjádření názorů především v oboru lesnictví. Podíleli jsme se rovněž např. na přípravě souhrnu doporučených opatření pro evropsky významné lokality (EVL), poskytujeme našim členům poradenství. Vzhledem k tomu, že od roku 2011 máme zastoupení v radě Národního parku Šumava (NPŠ) a vývoj dlouhodobě sledujeme i v terénu, věnujeme se velmi aktivně související zákonné problematice národních parků. Speciálně v NPŠ, neboť naši členové se podílejí 12 % na výměře lesních pozemků tohoto parku. Spolupracovali jsme také na přípravě Plánu péče NPŠ na léta 2010-2020 a podíleli se rovněž na dlouhodobé přípravě speciálního zákona o NPŠ, která vyústila ve znění verze schválené v Senátu v letošním roce.

Ministerstvo životního prostředí se rozhodlo řešit zákonnou problematiku pro všechny národní parky v České republice již uvedeným návrhem novely zákona č. 114/1992 Sb., kterou předložilo v pracovní verzi radě parku 25. července k informaci, a to bez jakékoliv předchozí spolupráce s ní. SVOL se k této verzi veřejně kriticky vyjádřil. Výkonný výbor rady NP měl po seznámení možnost prvně jednat s tvůrci zákona a prosadil dílčí změny.

Co je z pohledu SVOL špatné na tom, že národní parky by napříště už nebyly vyhlašovány samostatnými zákony, nýbrž i se svými ochrannými pásmy přímo novelizovaným zákonem o ochraně přírody a krajiny?

Možnost řešení touto cestou na straně resortu životního prostředí je zcela legitimní. Problémem ovšem je, pokud skutečné přírodní parametry vůbec neodpovídají základnímu obecnému parametru nastavenému v zákoně pro vyhlášení národního parku. A to je právě příklad NPŠ. V § 15 v odst. 1 návrhu zákona je uvedeno, že »… rozsáhlá území s převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo ovlivněných ekosystémů lze vyhlásit jako národní park«. Takových zachovalých systémů je však podle podkladů NPŠ ve skutečnosti pouze 28 %, zbylých 72 % jsou kulturní lesy se silně změněnou dřevinnou skladbou. Zatímco v současnosti tam podíl smrku činí více než 80 %, v minulosti přirozený podíl smrku dosahoval pouze 41 %. Národní park má navíc nevhodný tvar: 70 kilometrů délky, šířka se mění od tří do 17 kilometrů, přičemž uvnitř parku se nachází sedm významných sídel (obcí). Podíl lesů zničených kůrovcem se ztrátou řady přirozených funkcí – a především negativním vlivem na vodu v krajině – nemá obdobu nejen mezi národními parky u nás, ale ani ve střední Evropě. Tyto příklady ukazují na nutnost specifických řešení, a tedy i na význam speciálního zákona pro NPŠ.

V čem spočívají vaším sdružením rovněž kritizovaná rizika navrhovaného nového způsobu vymezování základních ochranných podmínek národních parků?

Základní ochranné podmínky (jde o zákazy) byly vymezeny již také v aktuální platné verzi zákona č. 114/92 Sb. Celkem jich je v něm 19. Nový návrh jich však předpokládá už 34. Problém je i v praktické účelnosti a kvalitě těchto nově navrhovaných základních ochranných podmínek. Např. podle navrhovaného § 16, odst. (1), písm. j »je zakázáno umisťovat světelné zdroje mimo uzavřené objekty, které směřují světelný tok nad vodorovnou rovinu procházející středem světelného zdroje«.

Už v létě jste kritizovali, že orgán ochrany přírody by napříště nemusel změny v zonaci národních parků projednávat se zástupci obcí delegovaných do rady příslušného národního parku. Ale že nově by stačilo, aby tyto změny projednal s radou národního parku jako celkem.

Obce, zvláště ty uvnitř parku, jsou zásadně ovlivněny z hlediska rozvoje, ale i standardní funkčnosti všemi dokumenty, které jsou přijímány. Přenesením aktů dohod a projednávání na celou radu národního parku, jak předpokládá návrh novely, bude vliv obcí samozřejmě omezen.

Sdružení nevyhovuje ani uvažovaný nový způsob vyhlašování maloplošných zvláště chráněných území…

Ano. Podle tohoto návrhu by maloplošná zvláště chráněná území měla být vyhlašována opatřením obecné povahy. Tento způsob považujeme za sporný. V kombinaci na soudní přezkum je totiž nevyzkoušený a může vést k dlouhodobým sporům v neprospěch věci samé.

Kdyby se něco mělo v legislativě změnit, ať už ohledně vyhlašování národních parků, vymezování jejich základních ochranných podmínek či v tvorbě zonace národních parků, co by to mělo být a proč?

Základní ochranné podmínky patří do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. A měly by v něm být zahrnuty pouze ty, které mohou mít obecnou platnost (v dosud platné legislativě tomu tak bylo). Je proto potřebné znovu prověřit i návrh Ministerstva životního prostředí s téměř dvojnásobným počtem zákazů než dosud. Z důvodů, které jsem již uvedl, vyžaduje Národní park Šumava vlastní speciální zákon. Základní rozhodnutí musí respektovat skutečný stav, a to z hlediska dlouhodobého cíle – cíl vtělený do § 15 odst. 1 v návrhu MŽP je nereálný a vedl by opět k velkoplošnému rozpadu na zbývající ploše lesa. Je nezbytné vrátit zonaci úlohu rámce odstupňované péče, protože na většině zhruba dvou třetin plochy lesních ekosystémů je nutno zasahovat k zachování vitálního stavu porostů včetně prevence proti škůdcům. Z hlediska péče o lesní ekosystémy a zachování přírodního bohatství, které tvoří nenahraditelnou složku životního prostředí, je podle našeho názoru senátní návrh úpravy podmínek v Národním parku Šumava vhodnější.

Novela zákona bezbřehý prostor pro správní akty orgánu ochrany přírody neotevře, tvrdí MŽP

Podle Ministerstva životního prostředí (MŽP) byla v návrhu novely během jednání před meziresortním připomínkovým řízením (s kraji, obcemi i odborníky) řada ochranných podmínek s nejasnými pojmy a obtížnou použitelností v praxi již upravena. »Jsme přesvědčeni o tom, že tyto podmínky bude podle námi navrhované novely možné využívat efektivněji a bez zbytečných omezení pro místní obyvatele a majitele či nájemce pozemků,« uvedla pro Moderní obec Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení MŽP.

Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL) – i s odvoláním na názor experta na lesní právo JUDr. Martina Floru – tvrdí, že návrh novely zákona z dílny MŽP by mohl vytvořit »prakticky bezbřehý prostor pro správní uvážení orgánu ochrany přírody«, takže ten by mohl jakýkoliv hospodářský postup na pozemcích mimo zastavěné území obcí označit na odporující zákazu, a tudíž za nezákonný.

MŽP ústy Dominiky Pospíšilové namítlo: »Uvedená obava se zřejmě týká návrhu ochranné podmínky používat na pozemcích prostředky nebo vykonávat činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů v rozporu s cíli ochrany národního parku. Jedná se o úpravu již 22 let platné ochranné podmínky, kdy je zakázáno hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch. V návrhu byl vypuštěn pojem intenzivní technologie, protože v praxi aplikace tohoto ustanovení přinášela nejasnosti – a naopak přibyla vazba na jednoznačně stanovený cíl ochrany NP. Nyní je tedy zřejmé, že se zákaz týká prostředků a činnosti s popsaným dopadem. K aplikaci stávající ochranné podmínky byl vydán podrobný výklad MŽP, jsme přesvědčení, že obava z bezbřehého prostoru pro správní uvážení není namístě.« MŽP poukázalo rovněž na to, že stanovisko SVOL kritizující fakt, že změny v zonacích příslušného NP by se napříště už neprojednávaly se zástupci obcí v radě parku, je již dalšími změnami v návrhu novely překonané. »V dokumentu, který byl rozeslán do meziresortního připomínkového řízení, je plně zachován proces projednávání návrhu zonace v radách národních parků a měnit by se nemělo ani jejich složení. Návrh zonace musí být dohodnut s radou NP, jejíž součástí jsou zástupci obcí, krajů a dalších právnických a fyzických osob, i z podnikatelského sektoru. Dohodnutý návrh se dále projednává v procesu stanoveném správním řádem pro opatření obecné povahy. Obcím navíc oproti platné právní úpravě návrh novely ZOPK přiznává v tomto procesu postavení dotčených orgánů státní správy,« konstatovalo tiskové oddělení MŽP. Ministerstvo také připomnělo, že nyní v ČR existuje 10 národních přírodních rezervací, 114 národních přírodních památek, 814 přírodních rezervací a 1483 přírodních památek. Návrh rozeslaný do meziresortního připomínkového řízení zachovává stávající způsob vyhlašování těchto území formou různých právních předpisů příslušných pro jednotlivé kategorie zvláště chráněných území.

František Kučera: Dříve muselo být s obcemi vše předjednáno a dohodnuto. Nyní by se tato pravomoc měla svěřit radě národního parku, čímž pozice obcí oslabí.

FOTO: ARCHIV

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *