Nebojte se lokálek /20 aneb Omyly, kterým lze úspěšně předcházet

Při tažení proti lokálním tratím se leckdy používá účelová argumentace, která - mírně řečeno - není seriózní. Zastavme se proto u některých omylů, nepravd a mýtů, které v této souvislosti zaznívají.

Mnoho starostů požádá o konzultaci »železniční problematiky« většinou až ve chvíli, kdy se dozvědí, že na »jejich« lokálce se plánuje omezení či zrušení dopravy. Často se setkávám s jednotnou argumentací, kterou strana obhajující zrušení dopravy na lokálce používá k přesvědčení starostů. Totiž argument, že »to tak logicky musí být«.

Taková odůvodnění nejenže většinou bývají účelová, ale především nikdy nejsou obecně platná a v případech konkrétních tratí mohou být zcela nepravdivá. Zastavme se tedy u těchto klasických lokálkových omylů či nepravd.

1. omyl: Lokální tratě vedou mimo obce podél nich. Tlak na rozšíření železniční sítě vedl ke vzniku sítě místních drah od 80. let 19. století. Tyto místní dráhy vznikaly většinou po dobudování hlavní páteřní sítě, která spojovala významná města a hospodářská centra mocnářství. Stejně jako dnešní společnost i tehdy Rakousko-Uhersko v budování kvalitní infrastruktury vidělo hlavní nástroj zvýšení plošné prosperity a hospodářské výkonnosti území. Proto využívalo legislativních a ekonomických nástrojů k tomu, aby tyto tratě vznikaly, ale zároveň využívalo nástrojů koncesního řízení k tomu, aby vedly tam, kde na tom byl zájem státu a kde tratě chtěly mít ekonomické elity.

Pochopitelně už tehdy existovaly různé politické tlaky, které někdy vedly k ne právě šťastným řešením. Proces budování místních drah ukončila 1. světová válka. I tak však území českých zemí už bylo pokryto poměrně hustě sítí sekundárních tratí.

Je tedy jasné, že důvod vzniku lokálních tratí byl většinou jiný než u tratí hlavních – šlo především o dopravní zpřístupnění venkovských sídel. Proto je řada lokálních tratí této venkovské obsluhy postavena daleko vhodněji k malým sídlům než tratě hlavní, neboť jejich projektanti se snažili kopírovat sídla coby zdroj cestujících a nákladní dopravy. Samozřejmě existují výjimky – tratě vzniklé primárně kvůli nákladní dopravě, např. v cukrovarnických oblastech, kde je to z dnešního pohledu s osobní dopravou neslavné. Může být pravdou, že řada stanic na lokálních tratích vznikala u sídel především v místě tehdejších »průmyslových zón«, které se samozřejmě – jako i dnes – nacházely na okrajích obcí.

Pokud jsou tedy tyto historické stanice již pro nákladní dopravu neatraktivní a lokální trať slouží především osobní dopravě, není nereálné vybudovat novou zastávku blíže centra obce nebo blíže obytných zón obce a původní stanici buď zrušit, či ji používat už pouze jako nákladiště.

(K dalším častým omylům a nepravdám v souvislosti s tlaky na rušení lokálních tratí opět příště.)

PETR TEJKL

poradce v oboru dopravního marketingu

Co je dobré vědět

Některé historické stanice na lokálních tratích původně sloužily někdejším, dnes již nefunkčním »průmyslovým zónám«,a byly proto obvykle umisťovány na okraji obcí. Nejsou-li dnes už pro nákladní dopravu atraktivní, ale slouží osobní dopravě, není nereálné vybudovat novou zastávku blíže centra obce či nedaleko obytných zón obce. Původní stanici pak buď zrušit anebo ji používat už pouze jako nákladiště.

Drážní dopravu na Železnici Desná, která je v majetku Svazku obcí údolí Desné, provozuje Společnost ARRIVA MORAVA.

ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV AUTORA

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *