Kategorie:
Různé

Nerespektování doporučení zastupitelstva k nápravě nájemních smluv radou obce

Kontrolní výbor provedl kontrolu nájemních smluv uzavřených předchozí radou obce. Vytkl účelové a pro obec nevýhodné uzavírání smluv zejména na dobu určitou (až na 50 let), dále neodpovídající nájemné a poukázal i na další pochybení ve velmi nekvalitních smlouvách. Zastupitelstvo dvakrát uložilo...

Kontrolní výbor provedl kontrolu nájemních smluv uzavřených předchozí radou obce. Vytkl účelové a pro obec nevýhodné uzavírání smluv zejména na dobu určitou (až na 50 let), dále neodpovídající nájemné a poukázal i na další pochybení ve velmi nekvalitních smlouvách. Zastupitelstvo dvakrát uložilo radě obce podat zprávu o opatřeních, která rada k nápravě nájemních smluv přijala. Usnesení nebylo ani jednou splněno a nakonec na zasedání zastupitelstva starosta prohlásil, že se rada dohodla se starými nájemními smlouvami vůbec nezabývat, ale v zápisech z rady obce takové usnesení není. Jaké má zastupitelstvo další možnosti mimo odvolání starosty a rady, ke kterému není vůle? Naplňuje takové jednání porušení povinností při správě cizího majetku podle § 220, resp. 221 trestního zákoníku?

Z dotazu především vyplývá, že kontrolu uzavřených nájemních smluv provedl kontrolní výbor. Pro účely odpovědi předpokládejme, že kontrolní výbor jednal na základě pověření zastupitelstvem obce podle § 119 odst. 3 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, podle něhož kontrolní výbor plní další kontrolní úkoly, jimiž jej pověřilo zastupitelstvo obce. Bez takového pověření by totiž kontrolní výbor obsah nájemních smluv sám hodnotit nemohl [jde o zákonem stanovenou působnost výboru finančního, jak vyplývá z § 119 odst. 2 písm. a) zákona o obcích].

Podle § 119 odst. 4 a 5 zákona o obcích pořídí výbor o provedené kontrole zápis, který předloží zastupitelstvu obce. To se v dotazovaném případě stalo a zastupitelstvo podvakrát uložilo radě obce »zjednat nápravu«. Protože v posuzované situaci byl kontrolován postup rady obce při uzavírání nájemních smluv, které náleží do tzv. vyhrazené pravomoci rady obce [§ 102 odst. 2 písm. m) zákona o obcích], je nutné dále uvážit, zda zastupitelstvo obce vůbec mohlo v takové situaci ukládat provedení nápravy, neboť do vyhrazených pravomocí rady obce zasahovat nemůže (srov. § 84 odst. 4 zákona o obcích, podle něhož si zastupitelstvo nemůže vyhrazené pravomoci rady obce na sebe vztáhnout). Odpověď bude zřejmě záležet ve způsobu, jímž zastupitelstvo radě obce uložilo »provedení nápravy«. Vyhrazená pravomoc rady obce totiž s sebou nese též výlučnou odpovědnost rady a jejích jednotlivých členů za přijatá rozhodnutí. Zastupitelstvo obce proto může výkon této působnosti kontrolovat (skrze kontrolní nebo finanční výbor) a při zjištěném pochybení může vyzvat radu obce k vyjádření nebo k nápravě (srov. § 102 odst. 1 zákona o obcích), nemůže jí však závazně uložit, jaké opatření nebo rozhodnutí musí v záležitosti, které jsou radě vyhrazené (§ 102 odst. 2), učinit. Pokud tedy zastupitelstvo obce v posuzovaném případě vyzvalo radu obce ke zjednání nápravy, nemohlo tak učinit pro radu závazným způsobem.

Na druhou stranu pokud rada obce odmítne respektovat výzvu či doporučení zastupitelstva obce (byť tak může v rozsahu své vyhrazené pravomoci učinit zcela legálně), může zastupitelstvo vůči radě realizovat sice prakticky jedinou, nepochybně však účinnou »sankci« v podobě odvolání členů rady nebo rady jako celku. To může být zastupitelstvem učiněno dokonce bez jakéhokoli důvodu. Pokud ovšem v zastupitelstvu obce pro takový krok není vůle (potřebná většina hlasů), nelze než uzavřít, že zastupitelstvo obce v takovém případě dobrovolně rezignovalo na možnost prosazení své vůle vůči radě obce. Není-li v zastupitelstvu obce vůle odvolat radu obce, která odmítla respektovat usnesení rady obce, lze předpokládat, že ani jiná potenciální opatření např. v podobě snížení měsíční odměny členům rady obce nebo změnu výkonu funkcí (uvolněný/neuvolněný člen rady obce) se patrně taktéž nepodaří prosadit.

Pokud se budeme zabývat odpovědností rady, resp. jejích jednotlivých členů, v žádném případě tato nemůže být vyvolána již tím, že rada odmítla splnit (respektovat) úkol uložený zastupitelstvem obce. Případná odpovědnost za škodu by mohla být dána jen tehdy, jestliže rada svou nečinností nebo svým chybným postupem neodstranila nedostatky smluv (byl-li takový postup možný), čímž porušila povinnost řádného a hospodárného nakládání s obecním majetkem (§ 38 odst. 1 zákona o obcích), a jestliže obci v důsledku tohoto (ne)jednání rady skutečně vznikla škoda. Primárně by se jednalo o odpovědnost soukromoprávní. O odpovědnost trestněprávní jen, pokud by byly splněny všechny požadavky stanovené trestním zákoníkem. Takto lze zvažovat o trestní odpovědnosti za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 trestního zákoníku (Kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti) nebo o porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 trestního zákoníku (Kdo z hrubé nedbalosti poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku, a tím jinému způsobí značnou škodu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo zákazem činnosti). Zda skutečně ke spáchání těchto trestných činů v dotazovaném případě došlo, by bylo ryze spekulativní hodnocení, neboť údaje uváděné v dotazu nejsou pro závěr v tomto smyslu dostatečné.

JUDr. ADAM FUREK

právník

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *