Nová, ale i starší stavba: Obě si zaslouží moderní okna

Stupňující se požadavky na energetické úspory a ekologicky šetrná řešení při rekonstrukcích a zateplování budov se stále častěji stávají charakteristickými i pro veřejné zadavatele. Ti však občas jako by zapomínali na fakt, že v rámci pláště budovy nejvýraznější příležitost pro úsporu energie představují moderní okna.

Inoutic je dceřiná společnost belgického koncernu Deceuninck, předního výrobce PVC okenních a dveřních profilů a stavebních systémů, jako jsou parapety, fasádní obklady a terasy. Skupina Deceuninck patří mezi tři největší výrobce okenních profilů v Evropě a dlouhodobě také investuje do výzkumu a vývoje v oblasti tepelných úspor z pohledu okenních profilů. Pochlubit se může i uzavřenou recyklační smyčkou, kdy zpracovává stará plastová okna z rekonstrukcí, z nichž následně vznikají další výrobky a stavební materiály.

O situaci na stavebním trhu i z pohledu veřejných zakázek jsme si povídali s Ing. Ondřejem Fridrichem, marketingovým manažerem české pobočky Inoutic, která má za sebou již dvacet let stabilního působení na trhu a nabízí ucelené řešení pro každého stavebníka.

Jak se vůbec orientovat v široké nabídce plastových oken? Podle čeho lze například u konkrétního typu plastového okna posuzovat jeho tepelně-technické vlastnosti, nenáročnost na údržbu, dlouhodobou životnost či cenu?

Nelze než souhlasit s vaším názorem, že zorientovat se v současné široké nabídce plastových oken určitě není jednoduché. Nicméně nejnižší cena rozhodně není všechno a každý typ okna má své »pro« a »proti«. Kvalitní plastové okno by předně mělo být nejen vyrobené, ale také namontované firmou, která prokáže své zkušenosti a ideálně i původ výrobku.

Pro uživatele jsou zásadní zejména tepelně-technické vlastnosti. Ty lze posuzovat podle ukazatele koeficientu tepelné prostupnosti celého okna (tzv. U(w), pozor, nezaměňovat s U(f) – tedy koeficientem rámu – nebo s U(g) – koeficientem skla. To dodavatelé často rádi zaměňují, a klamou tak zákazníka. U koeficientu tepelné prostupnosti platí, že čím je nižší, tím lépe.

Životnost by měl opět dodavatel garantovat certifikátem. Běžná záruka na vlastnosti okna dnes bývá v rozmezí 5 až 10 let. Nicméně životnost těchto oken je určitě mnohem delší, a to 20 až 50 let.

Nízké nároky na údržbu mají v podstatě všechna plastová okna. I v tomto ohledu opět záleží spíše na kvalitě použitých materiálů (plastových rámů, kování), která určuje, jak náročná bude údržba ve skutečnosti.

Jak je tomu s plastovými okny u starších staveb? Třeba u klasických školních budov postavených počátkem minulého století? Není v takovém případě vhodnější tyto budovy přece jen osadit dřevěnými okny?

Použití plastových oken i ve starších stavbách určitě není problém. Pokud se ovšem jejich výměna provede citlivě, a nikoliv s uplatněním jediného kritéria – co nejnižší ceny. Ano, svoji roli v takovém rozhodování jistě mohou hrát také památkáři. Ovšem je třeba si uvědomit, že novými okny (plastovými, ale i dřevěnými) starou budovu téměř hermeticky uzavřeme a ta pak přestane »dýchat«. Proto je třeba předem se seznámit s tím, jak se nová okna chovají a jak tato okna používat pro co nejlepší výsledky, a to nejen co do energetické účinnosti, nýbrž také co do komfortu osob, které budovu užívají.

Budeme-li hovořit o veřejných budovách, jak by si měl zadavatel veřejné zakázky na výměnu oken ošetřit, aby zhotovitel budovu osadil kvalitními okny?

Předně by měl dostát požadavkům zákona, který pro veřejné zakázky specifikuje, že musí být dodrženy požadavky norem, jež otvorové výplně budov řeší. Nad jejich rámec nesmí zadavatel ve svých požadavcích jít. Ostatně tuzemské normy jsou už beztak velmi přísné. V porovnání s mnoha dalšími členskými státy Evropské unie totiž naše normy, třeba z pohledu tepelně-izolačních požadavků, patří k nejpřísnějším.

Takže stačí, když okno vyhovuje ČSN?

Jestliže okno opravdu splňuje požadavky ČSN, určitě stačí pro potřeby současných investorů. Rozhodně neplatí, že nekvalitní okno je to, které je svými parametry na spodní hranici norem.

Nabízí-li však naopak dodavatel okno, které svými parametry míří nad rámec normy, není to »přidaná hodnota«, kterou dodavatel poskytuje zadavateli?

Rozhodně ano, a to jak v parametru tepelné izolace, tak třeba i zvukové izolace. Jenže praxe, o níž se zmiňujete, se bohužel dostává do konfliktu s požadavkem na co nejnižší cenovou nabídku. Ta totiž a priori vylučuje okna s lepšími parametry, než jsou nejnižší zákonné. Ale to je konflikt, který řeší nejen stavebníci, a proto všichni pevně věříme ve smysluplnou úpravu zákona o veřejných zakázkách i v tomto ohledu.

Okno samo o sobě je jedna záležitost. Druhá však jeho instalace do stavby, často již zateplené či právě zateplované. Co by si při tom měl veřejný zadavatel pohlídat především?

Plně s vámi souhlasím v tom, jak důležitá je i samotná instalace oken. Ve většině případů se doslova stává prubířským kamenem rekonstrukce nebo stavby. Sebelepší okno nedokáže vynahradit následnou chybnou montáž. I tady však jasně platí dané právní předpisy (nová ČSN účinná od května 2014), podle nichž rozhodně doporučujeme postupovat a montážní firmu kontrolovat. Což je ostatně úkol stavebního dozoru.

Už jste připomněl, že moderní oknasvými tepelně-technickými vlastnostmi de facto brání přirozenému větrání, které však staré typy oken svými netěsnostmi víceméně umožňovaly…

Základním požadavkem na okna v současnosti je jejich schopnost co nejdokonalejší tepelné izolace. Logicky vzato, když okno nepropustí studený vzduch zvenku dovnitř, nemůže přirozeně propouštět ani »vydýchaný« vzduch zevnitř ven. Takže jednou z nejpalčivějších otázek dneška je, jak zajistit větrání budov, aniž bychom snížili schopnost tepelné izolace.

Existuje na takové větrání budov rovněž nějaká norma a rozlišuje se přitom mezi řekněme obytným domem a třeba školní budovou?

V současnosti je platná jednoznačná legislativa (vyhláška č. 202/2012 Sb.), která stanovuje, kolik má být ve kterém typu místnosti školní budovy vyměněno vzduchu na jednoho žáka za hodinu. Například v učebnách je to požadavek na výměnu 20-30 m3/h. Tato norma zohledňuje zejména obsah CO2 ve vzduchu, pomocí tzv. Pettenkoferova kritéria (parametr ppm), ale také obsah dalších látek, například těkavých uhlovodíků.

Varianta větrání pomocí různých více či méně sofistikovaných větracích klapek zatím bohužel nedokáže tato kritéria splnit – navzdory tvrzením jejich dodavatelů. Jako jediné řešení se tak jeví buď klasické větrání otevřeným oknem (což je pro provozovatele neekonomické, protože ztrácí teplo) nebo větrání nucené (rekuperací), které je však zase drahé svými náklady při stavbě i během jejího užívání.

Berou tohle vše v potaz zadavatelé z řad obcí a měst, když rekonstruují a zateplují své školní budovy? Co z vašeho pohledu zhotovitele bývá v tomto směru nejčastější chybou radnic, jaká rizika obvykle nedocení?

Bylo by jednoduché odpovědět, že radnice nic z výše uvedeného nerespektují. Legislativa je složitá a ne každý se v ní orientuje. Nicméně mnohem častěji než s nevědomostí se potýkáme s tendenčními zadáními veřejných zakázek, ušitých na míru některému konkrétnímu dodavateli. Bohužel právě často bez ohledu na platnou legislativu. Takže se ve výběrových řízeních na veřejné zakázky dnes a denně setkáváme s různými požadavky na už zmíněnou tepelnou prostupnost skla vyjádřenou koeficientem U(g) – a nikoliv na tepelnou prostupnost celého okna (koeficient U(w) – s požadavky na stavební hloubku rámu, počet skel, počet komor v profilu, třídu profilů a na celou řadu dalších neoprávněných parametrů. Mnohé z nich dokonce ani nemají vůbec žádný vliv na kvalitu a funkci okna, ale jsou jen neoprávněným limitačním kritériem pro dodavatele.

Někdejší hornické učiliště v Dubňanech na Hodonínsku posloužilo jako jedna z budov tamní základní školy. Když odtud žáci přešli do nového školního objektu, byla budova přestavěna na pasivní bytový dům. V roce 2010 se mu dokonce dostalo titulu Český energetický a ekologický projekt. Mj. i díky instalaci plastových oken s profily Eforte s vynikajícími tepelně-technickými vlastnostmi.

FOTO: TOMÁŠ MALÝ

Ondřej Fridrich: Zadavatel veřejné zakázky musí brát v potaz zákon, který specifikuje, že musí být dodrženy požadavky norem vztahujících se k otvorovým výplním.

FOTO: ARCHIV

V pražském penzionu Palouček se použila plastová okna Inoutic Prestige s exkluzivní metalickou úpravou Titanium Plus se vzhledem hliníku.

FOTO: ARCHIV INOUTIC

Detail PVC okenního profilu Eforte, který se stal prvním standardním profilem pro okna do pasivních domů.

FOTO: TOMÁŠ MALÝ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *