Nové RUD a mikroregionální integrace malých obcí

Nyní připravovaná změna rozpočtového určení daní (RUD) se může, mimo prostého vyrovnání příjmů obcí, stát i motivačním nástrojem pro posilování mikroregionální spolupráce menších obcí, potažmo pro integraci některých funkcí místních samospráv.

Stačilo by, aby byl do současné diskuse o návrhu novelizace zákona o rozpočtovém určení daní zapojen ještě jeden určující prvek, a sice podmínka spolupráce obcí při využití budoucích vyšších daňových výnosů na podporu projektů a aktivit významově přesahující jejich katastrální území. Integrace mikroregionů může představovat základnu pro sdílený výkon povinných správních a administrativních úkonů, využití potenciálu úspor a venkovské oblasti mohou získat větší váhu při zastupování svých zájmů. Ostatně integrace části prostředků se může stát i cestou ze »slepé uličky« závislosti místních akčních skupin (MAS) na eurounijním financování programu LEADER.

PŘI OMEZENÝCH ZDROJÍCH PLATÍ »BLIŽŠÍ KOŠILE NEŽ KABÁT«

Za už poměrně dlouhá léta fungování činnosti místních samospráv se v České republice objevily či stále dosud objevují různé alternativní modely (svazky obcí, MAS, účelové svazky, společenství obcí apod.). V jejich podtextu lze tušit více či méně únikovou cestu z integrace, která by jim mohla hrozit nějakou variantou v minulém režimu zkompromitovaného modelu střediskových obcí.

Všechny tyto alternativy ovšem zůstávají nebo se doslova »zasekly« na půli cesty, spíše v důsledku absence stabilního rozpočtového zdroje než kvůli nesouhlasu malých obcí se »slučováním«. Současné modely dobrovolného sdružování obecních prostředků se totiž jeví jako bezperspektivní nejen proto, že menší sídla disponují nízkou rozpočtovou kapacitou, ale také proto, že jejich radnice neoplývají zřetelnější ochotou postupovat významnější příspěvky do společné mikroregionální pokladny.

Tento nezájem o vytváření mikroregionálních rozpočtů nakonec obvykle vyústí ve skutečnost, že různé svazky a sdružení vytvořené za účelem rozvoje mikroregionů s desítkami tisíc obyvatel nakonec hospodaří řádově jen s jednotkami stovek tisíc korun sdružených zejména z obecních rozpočtů. Tomu pak také odpovídá aktivita mikroregionů. Lokální rozvoj zaměřený na údržbu majetku a financování základní urbánní místní infrastruktury vždy dominuje a má přednost před rozvojem celého mikroregionu a opatřeními se zásadním pozitivním dopadem na jeho území.

Bohužel, hlavním motivátorem integrace obcí se stala – a dodnes zůstává, perspektiva získání prostředků z unijních fondů. Jenže bez další jasné vize integrace bez využití dotací považuji současnou cestu za neudržitelnou, na které se dříve či později objeví značka slepé ulice. Snad by nás to nemuselo znepokojovat, pokud bychom se dokázali ztotožnit s premisou, že výsledek snahy o kvalitu života na úrovni mikroregionu je prostým matematickým součtem úsilí všech obcí v daném území.

EXKURZ DO MINULOSTI

Podíváme-li se však v tomto kontextu do historie rozpočtového určení daní, zjistíme, že v minulosti existovala koncentrace sdílených daní na úrovni okresu. Tehdy s částí sdílených daní – nejdříve ve výši 60 %, následně už pouze 30 % – hospodařily okresní úřady kontrolované okresními shromážděními tvořenými zástupci obcí.

Okresní shromáždění se v plénu zabývala řadou meziobecních záležitostí (školství, schvalování rozpočtu, rozhodování o dotacích, společné zájmy obcí apod.), které ovlivňovaly život v regionu.

Od roku 2000, s vidinou konce okresních úřadů a nového správního uspořádání, se však v systému rozdělování sdílených daní objevil tlak na integraci prostřednictvím velikostních koeficientů obcí, které sloužily k přepočtu vyšších daňových výnosů na obyvatele početnějších sídel a zvýhodňovaly větší samosprávné celky. Jestliže se obec posunula (integrovala) do vyšší velikostní kategorie, získávala vyšší daňový výnos na obyvatele, a tudíž mohla nabídnout svým obyvatelům kvalitnější infrastrukturu i větší objem služeb.

V roce 2008 se jediné kritérium rozdělování sdílených daní doplnilo o další dvě (katastrální výměra a prostý počet obyvatel), které posílily příjmy nejmenších obcí a snížily nerovnost mezi největšími a nejmenšími sídly v rozdělování RUD na čtyřapůlnásobek. Současná snaha o nový model rozpočtového určení daní směřuje k dalšímu zrovnoprávnění obcí různých velikostních kategorií při rozdělování sdílených daní v přepočtu na jednoho obyvatele.

Bezpodmínečný růst, respektive vyrovnávání daňových výnosů, může mít ovšem i svůj negativní projev v podobě zakonzervování rozdrobenosti i prohloubení sice suverénního – leč jiným pohledem viděno, také izolovaného rozhodování obcí.

PŘÍLEŽITOST PRO PLNOHODNOTNOU SAMOSPRÁVU I V MALÝCH SÍDLECH

V úvodu načrtnuté integrační řešení stojí na vizi přesměrování části zvýšených příjmů obcí z rozpočtového určení daní do mikroregionálních pokladen, které by financovaly společné projekty ve shodě s místní rozvojovou strategií. K zavedení takového opatření mohou být využity již existující nebo mírně modifikované svazky obcí, popřípadě místní akční skupiny, které se do jisté míry naučily pracovat s místními potřebami na úrovni mikroregionů. Současně by se na takto vytvářené a pojímané svazky mohla převést agenda, kterou malé obce nejsou schopny vykonávat samy, ať už kvůli nedostatečné erudici, nebo z důvodu nízké kapacity svých úřadů.

Díky garanci zachování principu místní samosprávy by nehrozilo naplnění často připomínaného a velmi zdůrazňovaného rizika »rozplynutí svébytnosti a identit« malých sídel. Přínos takového řešení spatřuji v úlevě malých obcí od administrativní zátěže a ve vytvoření servisu pro plnohodnotný výkon samosprávy. Nutnou podmínkou pro aplikaci nového přístupu by se ovšem musela stát motivace k lepší provázanosti a regionální spádovosti mikroregionů, které obvykle vznikaly, ostatně stejně jako území místních akčních skupin, velmi živelně.

Sdílení části daňových prostředků prostřednictvím rozpočtového určení daní by přispělo k »zabití několika much jednou ranou«:

posílila by se efektivita řešení problémů malých obcí a zvýšila by se účinnost fungování místních samospráv;

podpořil by se zájem samospráv o potřeby a projekty mikroregionů;

mohla by se do budoucna vyřešit neudržitelná poptávka místních akčních skupin po dalších zdrojích, neboť jejich finanční ambice k řešení místních problémů už teď míří ke stovkám milionů korun ročně v příštím programovém období Evropské unie v letech 2014-2020.

Část zvýšených příjmů obcí z RUD by mohla být přesměrována do mikroregionálních pokladen na financování společných projektů.

JAN BALEK

REDEFIN s. r. o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *