O osvětlení jinak: Umělé světlo škodí

Ve Slovinsku a Itálii zákon ukládá tlumit večer světla nebo je vypínat úplně. Proč? Rytmus střídání nocí a dní je pulsem dění na Zemi a odráží se ve fungování všech živočichů a rostlin. Detektorem, že už skončil den, jsou speciální receptory na sítnici, objevené roku 2002. Synchronizaci našeho...

Ve Slovinsku a Itálii zákon ukládá tlumit večer světla nebo je vypínat úplně. Proč? Rytmus střídání nocí a dní je pulsem dění na Zemi a odráží se ve fungování všech živočichů a rostlin. Detektorem, že už skončil den, jsou speciální receptory na sítnici, objevené roku 2002.

Synchronizaci našeho metabolismu s denním světlem jsme během posledního sta let narušili. Užíváme totiž čím dál silnější elektrické osvětlení, noční fáze dění v našem organismu se omezuje pouze na dobu spánku. V dávné minulosti, kdy jsme si svítili jenom ohněm, slabé žluté světlo nebylo napodobením denního, které má silnou modrou složku. V současnosti však bývá noční umělé osvětlení interiéru silnější než rozptýlené světlo pronikající ve dne dovnitř okny. Dopady tohoto stavu na lidské zdraví zahrnují zvýšený výskyt rakoviny prsu, prostaty, obezitu a cukrovku. A to jak vlivem snížené tvorby melatoninu, tak vlivem nedostatečného spánku tím, že v ložnicích není dostatečná tma.

Světlo je v noci, je-li jej mnohem více než před dobou LEDek, zářivek a žárovek, škodlivé. Představuje závažné znečištění našeho prostředí. Nám škodí hlavně v interiérech, ostatním živočichům škodí venku.

Pro spoustu aktivit, které chceme vykonávat i v noci, umělé svícení potřebujeme. Jen málokdy ale musí být silné a ještě k tomu bílé. Okolí té plochy, v níž chceme vidět i drobné detaily, má být osvětleno o řád slaběji, aby úhrn světla jdoucího do očí byl co nejmenší.

ZTLUMIT SVĚTLA POZDĚ V NOCI A SVĚTLO BY MĚLO BÝT SYTĚ ŽLUTÉ

V exteriérech platí, že je potřeba se vyhnout oslňování. Lampy musí svítit strmě dolů, leckde i silně, do nich vzhůru ale nehledíme, díváme se před sebe; proti světlu shora pomůže dlouhý kšilt. V dáli bychom už lampy vidět neměli, nemají vůbec svítit vodorovně, natož šikmo vzhůru. To, co i v dáli vidět být má, jsou chodci, stromy, domy, překážky na cestě, nápisy (ale nanejvýš několikrát světlejší než samotný terén). Je zbytečné, aby lampy cestu kdekoliv osvětlovaly stokrát silněji než běžný úplněk, čili více než deseti luxy. Je-li na cestě sníh místo tmavého asfaltu, pak je i jeden lux přehnaný. Rozhodně pozdě v noci, když už venku chodí málo lidí. Světla lze tehdy leckde vypnout, jinde se mají aspoň hodně ztlumit, klidně i třicetkrát oproti době, kdy je před Vánoci v pět večer ve městě nejživěji. Svítí-li se diodami, pak to jde, jejich světlo lze také dokonale směrovat čočkami jen podél cesty místo např. do oken. Mělo by být sytě žluté až oranžové.

Taková pravidla platí ve Slovinsku a většině Itálie. Uzákonit je přes odpor elektrické a osvětlovací lobby není snadné, ale obce se jimi řídit mohou. Kvůli ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti mají radnice požadovat, aby oslňovat a svítit lidem do domů přestali i soukromníci a firmy.

JAN HOLLAN

Centrum pro výzkum globální změny AV ČR, v.v.i.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *