Obcím plynofikace pomáhá, pouze na ni nechtějí doplácet

Zemní plyn: Zájmy distributorů a zájmy obcí. Takový byl název konference, kterou pod odbornou záštitou předsedkyně Energetického regulačního úřadu Ing. Aleny Vitáskové loni 20. listopadu v Praze uspořádala redakce Moderní obce.

Přinášíme první zevrubné shrnutí některých vystoupení, jež na konferenci zazněla. K vystoupení jednatele společnosti RWE GasNet Ing. Miloslava Zaura, který na konferenci za všechny distribuční společnosti v rámci skupiny RWE hovořil k problematice odkupů a nájmů plynárenských zařízení obcí, se vrátíme příště. Připomeňme jen, že distribuční plynárenské společnosti už loni v květnu pozastavily uzavírání nájemních smluv k nově budovaným plynárenským sítím a do letošního 30. června chtějí všechny pronajímatele oslovit s novým typem nájemní smlouvy tak, aby do konce listopadu 2013 byly příslušné smluvní vztahy aktualizovány. Jak už dříve Miloslav Zaur uvedl pro Moderní obec (viz Skupina RWE chce změnu nájmů v distribuční síti, MO č. 10/2012, str. 9 – pozn. redakce), zhruba dvě třetiny obcí, jež svá zařízení pronajímají společnosti RWE GasNet za minimální částky, by si měly polepšit.


Hlavním partnerem konference byla společnost RWE GasNet, partnery pak byly Svaz měst a obcí ČR, Česká plynárenská unie a hotel Amarilis, v jehož příjemném prostředí se konference konala.

I při prodeji plynárenské sítě obec musí být řádným hospodářem

Obce a města se podílely a budou podílet na budování plynárenské infrastruktury, konstatoval za Svaz měst a obcí ČR předseda jeho komise životního prostředí a starosta obce Velký Osek na Kolínsku Mgr. Pavel Drahovzal. V mnoha případech se tak děje s pomocí dotačních prostředků státu či EU, a to i pod hrozbou sankcí za případné nesplnění zejména ekologických parametrů daných projektů, např. kvůli nedodržení kvóty počtu domácností aktivně využívajících plynovodního napojení kvůli razantně rostoucí ceně plynu (dotace státu v 90. letech minulého a počátkem tohoto století).

Jak Pavel Drahovzal dále zdůraznil, obce jsou koordinátory a garanty záměrů a činnosti na jimi spravovaných územích, a to v souladu s územními plány a jinými závaznými dokumenty, např. územními energetickými koncepcemi. I proto obce mají své zákonné povinnosti sladit a zohlednit různorodé, někdy též protichůdné zájmy, jako třeba mezi ochranou životního prostředí (ovzduší, voda aj.) a rozvojovými záměry dotčených obcí či soukromého sektoru.

KDY MOHOU BÝT ZÁJMY OBCÍ A ZÁJMY DISTRIBUTORŮ V ROZPORU

Hlavním motivem k činnosti obcí ve výše uvedených oblastech je umožnit moderní rozvoj v daných obcích a zkvalitnit služby pro jejich občany. Je logické, že města a obce se za dnešního hospodářského útlumu chovají více než kdy jindy jako velmi přísní a nekompromisní dobří hospodáři a snaží se eventuální převody nebo využívání obecního majetku maximálně zefektivnit, především ekonomicky. Proto i při prodejích obecního plynárenského majetku usilují o to získat maximální kupní cenu a při nájmech maximální výši nájmu.

Distributoři a dodavatelé plynu však samozřejmě mohou tento postup vnímat jako kontraproduktivní k zajištění bezpečných dodávek spotřebitelům, připustil Pavel Drahovzal. Zároveň však podtrhl, že tato snaha obcí je v souladu se zákony. Obec má totiž povinnost chránit svůj majetek a maximálně efektivně jej využívat (viz zákon o obcích).

OBOUSTRANNÁ VŮLE ŘEŠIT SPOLEČNÉ PROBLÉMY NECHYBÍ

Dodavatelé a distributoři mají na základě smluv se spotřebiteli plynu povinnost zajistit dodávky plynu, za což spotřebitel má povinnost zaplatit. Jakmile však obec změní nájemce nebo odprodá plynárenský majetek jiné osobě, než je stávající distributor, pak ten se dostává do svízelné situace. Zůstává mu totiž povinnost zabezpečit dodávky spotřebitelům, ale nemá možnosti využívat tuto infrastrukturu, neboť došlo ke změně jeho vlastníka, resp. oprávněného uživatele.

Jak ven z tohoto začarovaného kruhu? V této věci se již uskutečnilo úvodní jednání mezi zástupcem SMO ČR Pavlem Drahovzalem, předsedou svazové komise životního prostředí, a zástupcem skupiny RWE Miloslavem Zaurem. Na jeho základě bylo na letošní leden dohodnuto setkání se zástupci samospráv měst a obcí a odborného aparátu, kteří se při SMO ČR zabývají touto oblastí (Komise životního prostředí, Energetická komise).

»Jedním z návrhů do diskuse,« uvedl k tomu pro Moderní obec Pavel Drahovzal, »je možnost realizace změny vlastníka nebo dosavadního uživatele obecní plynárenské infrastruktury, pokud bude nový vlastník nebo uživatel (nájemce) garantovat převzetí závazků stávajícího distributora nebo umožní jejich plnění stávajícímu distributorovi. Účelem je zajistit kvalitní, bezpečnou a bezproblémovou dodávku zemního plynu obyvatelům, což je jistě v zájmu měst a obcí i distributorů. Při dnešní plošné plynofikaci České republiky (přes 90 % měst a obcí je plynofikováno) i při vědomí postupující liberalizace trhu s distributory a dodavateli zemního plynu je zřejmé, že tuto záležitost je vhodné a nutné dořešit co nejdříve a s oboustranně přijatelným závěrem.«

Podle Pavla Drahovzala ještě není zcela vyjasněna pozice Energetického regulačního úřadu, který takový komplex problémů dosud nijak souhrnně neřešil. Navíc ani není zřejmé, nebude-li k tomu nutné přijmout dodatečnou legislativní úpravu, tj. zda bude dostačující dohoda smluvních stran. Nicméně zabezpečení dodávek plynu je činností v zájmu nejen soukromém (obchodním), ale i veřejném (nemocnice, školy aj.), a proto se k této problematice vztahuje tolik regulatorních opatření Evropské unie a státu.

Pavel Drahovzal

Nepromyšlené daňové úpravy u zemního plynu by byly rizikem

Vyjádřeno v energetických jednotkách dodává se u nás dnes ze zemního plynu více energie než z elektřiny, připomněl ve svém vystoupení prezident České plynárenské unie (ČPU) Ing. Oldřich Petržilka. Plynárenství má k tomu podle jeho slov koncepčně velmi dobře rozvinutý zásobovací systém. Svědčí o tom i stupeň plynofikace, kdy v průměru přes 80 % obyvatel ČR má možnost užívat zemní plyn. K síti jsou již připojena všechna města nad 5 tisíc obyvatel, z menších sídel je to přibližně polovina, přičemž výhody plynu zná více než 2,8 mil. zákazníků. Přepravní systém je schopen provozu nejen ve směru východ-západ, ale již několik let i ve směru opačném, tedy od západu k východu, s možností dodávky plynu až na Slovensko. V podzemních zásobnících plynu na území ČR je možné uskladnit přes 40 % roční spotřeby celé republiky. Tp vše představuje obrovský prvek spolehlivosti dodávek. Tomu ostatně odpovídají i provedené průzkumy veřejného mínění (PPM Factum, listopad 2012), kdy se zemním plynem je spokojeno přes 98 % těch, kdo jej využívají.

CO PŮSOBÍ PROTI NÁRŮSTU SPOTŘEBY A CO JEJ PODPORUJE

Budoucí spotřebu plynu v České republice bude kromě vývoje klimatu, protože značná část plynu se užívá k otopu, pozitivně i negativně ovlivňovat celá řada dalších faktorů. Proti nárůstu spotřeby plynu působí nižší tempo ekonomického vývoje, technický rozvoj v oblasti obnovitelných zdrojů energie, snižování energetické náročnosti a řada úsporných opatření, stále výraznější vliv má rostoucí citlivost všech kategorií zákazníků na zvyšující se ceny plynu. U ceny plynu je ovšem nutné oddělit samotnou cenu komodity od následného zdanění, které se v poslední době stává pro státní orgány »velkým pokušením«.

A naopak, k nárůstu spotřeby plynu povede přechod od méně ekologických druhů energie k plynu, projekty velkých a středních zdrojů na výrobu elektřiny z plynu a přechod některých elektráren od tuhých paliv k plynu v důsledku úbytku tříděného hnědého uhlí, potřebného především pro teplárny.

DO SYSTÉMU RAZANTNĚJI VSTOUPÍ PLYNOVÉ ELEKTRÁRNY

S těmito trendy počítá i nový návrh aktualizované Státní energetické koncepce (SEK). Na základě analýz uvedených faktorů lze důvodně předpokládat, že spotřeba plynu v České republice bude v nadcházejících deseti letech postupně stoupat, přičemž největší vliv na rozvoj spotřeby budou mít plynové elektrárny.

Plynové zdroje v ČR již vznikají, takže s tímto segmentem spotřeby pochopitelněrádi počítáme, podotkl za Českou plynárenskou unii Oldřich Petržilka. Ostatně, první velký plynový zdroj ČEZ v Počeradech bude uveden do provozu už letos. Pro elektroenergetický systém mají plynové zdroje významné výhody ve své pružnosti a rychlosti najetí na plný výkon, jsou výborným doplňkem málo předvídatelné výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, pozitivní je také rychlost jejich výstavby. Hlavní vliv na celkovou spotřebu zemního plynu bude pochopitelně mít míra jejich hodinového nasazení. Do budoucna se u nás dá v roce 2020 očekávat celková spotřeba zemního plynu lehce přes 10 mld. m3.

PLYNÁRENSKÝ SEKTOR BY UMĚL PŘÍPADNÝM KRIZÍM ČELIT

Návrh SEK také počítá s tím, že ČR bude významný tranzitér zemního plynu na ose sever/jih i východ/západ, a to i v případě zásadního snížení významu tranzitní cesty přes Ukrajinu. V důsledku diverzifikace zdrojů a dopravních cest, díky významné kapacitě podzemních zásobníků plynu a schopnosti přepravní soustavy, bude plynárenský sektor schopen zajistit reverzní tok plynu také v budoucnu a zabezpečit přiměřené potřeby obyvatelstva i hospodářství, a to i v případě lokálních krizí v dodávkách plynu, a zajistit účinné řízení různých typů krizových a výjimečných situací. V návrhu SEK se dokonce přímo konstatuje, že dosavadní velmi dobrá připravenost plynárenského sektoru se již plně projevila během »krize« v lednu 2009.

Stejně tak SEK počítá s výstavbou dalších plnicích stanic na stlačený zemní plyn (CNG) a rozšíření počtu CNG vozidel, a to zejména pro městskou hromadnou dopravu, komunální vozidla na svoz odpadu, pro železniční dopravu a ve vozovém parku velkých podniků.

Paroplynové zdroje jsou navrhovány zejména pro překlenutí případných nedostatků výkonu po dobu výstavby jaderných elektráren. Svou další roli sehrají spolu s uhelnými teplárnami a teplárnami na biomasu k plnění regulačních funkcí elektroenergetického systému. V budoucím vývoji CZT je cílem podporovat přechod, zejména středních a menších systémů zásobování teplem, na vícepalivové systémy využívající lokálně dostupnou biomasu, zemní plyn, případně další palivo, kdy zejména zemní plyn bude plnit roli stabilizačního a doplňkového paliva.

K plusům našeho plynárenství podle Oldřicha Petržilky tedy patří progresivní, udržitelná a s EU srovnatelná Státní energetická koncepce (návrh říjen 2012) a dobře připravená infrastruktura v souladu s evropskými trendy (již připravené plynovody Stork, Gazela a chystaný plynovod Moravia). Naopak, k rizikům musíme řadit nestabilní a »přeregulované« prostředí, které ohrožuje investice, malou předvídatelnost legislativy – v poslední době především daňové, a samozřejmě pokračování diskusí o definitivní podobě SEK.

NEPROMYŠLENÉ DAŇOVÉ ÚPRAVY U ZEMNÍHO PLYNU BY MĚLY TVRDÉ DOPADY I NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Pokud jde o cenu plynu pro konečné zákazníky, ta se bude odvíjet od dvou skutečností. Nejdůležitější bude cena komodity, tedy cena kubíku zemního plynu. Ovšem nejnověji se výrazně prosazuje také druhý a navíc málo předvídatelný faktor, jímž je zdanění. To souvisí se snahou navyšovat příjmovou stránku státního rozpočtu. Podle Oldřicha Petržilky se tak ovšem děje bez hlubších analýz dopadů takového zvýšení daní na průmyslové podniky a zpětně na pravděpodobnost předpokládaného či očekávaného výběru daně.

Česká plynárenská unie si v uplynulých týdnech nechala u společnosti PPM Factum zpracovat průzkum veřejného mínění, mj. zaměřený i na ceny zemního plynu. Vyplynulo z něj, že cena plynu pro domácnosti se, a to přinejmenším v některých regionech, stává problémem. V menších obcích se tak dostali až k hranici únosnosti. Proto zatěžování dalšími daněmi může být v tomto smyslu velmi nebezpečná záležitost. Další zdražování plynu by totiž mohlo přimět zejména nízkopříjmové domácnosti k tomu, aby se vrátily k topení pevnými palivy, což by mělo negativní dopady na kvalitu ovzduší a zprostředkovaně i na zdraví obyvatel. Podle průzkumu lidé stále považují plyn za stabilní palivo a jisté problémy s jeho dodávkami zatím přiznává pouze 1,5 % odběratelů. Zároveň však 7 % zákazníků začíná zvažovat případný odchod od využívání zemního plynu.

Přitom od roku 2014 by se mohla cena plynu jen kvůli daním zvýšit o plných 100 korun za megawatthodinu. Na domácnosti by se totiž měla přestat vztahovat výjimka z placení spotřební daně ze zemního plynu a zároveň by navíc vstoupila v platnost ještě uhlíková daň. Mezi hlavní negativa, která by z navrhovaného dalšího zdanění vyplývala, patří významné zvýšení finanční zátěže jak pro celou ekonomiku, tak zvýšení nákladů na provoz domácností, které přispěje k dalšímu snížení kupní síly obyvatelstva, a tím zpětně ke snížení spotřeby zejména v oblasti výrobků průmyslových podniků.

Tak by se vlastně roztočil určitý »bludný kruh«, z něhož těžko hledat východisko. Zavedením uhlíkové daně na zemní plyn by se rovněž výrazně snížila motivace spotřebitelů používat paliva s nižšími emisemi, a to zcela nelogicky v souvislosti se skutečností, že zemní plyn je nejčistější fosilní palivo s nejnižšími emisemi nejen CO2, ale i ostatních skleníkových plynů.

Podle údajů Energetického regulačního úřadu bylo koncem roku 2011 napojeno na odběr zemního plynu celkem 2 869 023 zákazníků. Ovšem na základě průzkumu ČPU mezi provozovateli distribučních sítí víme, že více než 300 tisíc plynových přípojek se dnes nevyužívá. Proto již teď tzv. uvízlé náklady z plynofikace obcí dosahují celkem 13 mld. Kč.

Oldřich Petržilka proto varoval, že po zavedení spotřební daně by se nepochybně tato situace ještě zhoršila a že zejména domácnosti z finančních důvodů přestanou využívat zemní plyn a vrátí se k pálení veškerého odpadu s vysokými emisemi skleníkových plynů a prachových částic. Vybudovaná nákladná infrastruktura pro přepravu a distribuci zemního plynu pak bude využívána stále méně, až by se mohla dostat na hranici ekonomické provozovatelnosti.

Především by se však v cenách projevil známý »vodárenský efekt«, kdy zbývající zákazníci budou zatěžování fixními náklady, jež se projeví ve zvýšení cen zejména za distribuci plynu. To bude mít multiplikační efekt, další zákazníci se budou chtít odpojovat a tak dále a tak dále.

»Plynárenství je tedy dobře připraveno řešit budoucí výzvy, ovšem uváženější daňová politika by byla nanejvýš na místě,« uzavřel Oldřich Petržilka.

Oldřich Petržilka

Konference Zemní plyn: Zájmy distributorů a zájmy obcí se uskutečnila v příjemném prostředí pražského hotelu Amarilis.

FOTO: RADOVAN MIČA

SFŽP nepřestává podporovat vyšší využívání zemního plynu

Jak na konferenci připomněl Ing. Ondřej Vrbický, zástupce vedoucího odboru ochrany ovzduší a obnovitelných zdrojů energie Státního fondu životního prostředí ČR (SFŽP), fond se už od svého vzniku, tedy od roku 1991, významně podílel na plynofikaci České republiky ať formou budování plynovodních sítí, nebo přechodem na spalování zemního plynu u konečných odběratelů (pořízení plynového zdroje pro vytápění a ohřev TUV). Hlavním cílem přitom bylo zlepšování kvality ovzduší. V letech 1991-2004 byla podpora poskytována z prostředků SFŽP ČR v rámci národních programů, od roku 2004 jsou navíc využívány finanční prostředky z Evropských fondů (2004-2006 Operační program Infrastruktura a 2007-2013 Operační program Životní prostředí – OPŽP).

Přestože v rámci OPŽP není již podpora zaměřena na plynofikaci obcí a měst, Ondřej Vrbický na konferenci uvedl, že existuje hned několik opatření, která podporují vyšší využívání zemního plynu. Jde zejména o podporu z prioritní osy 2 – Zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí (PO 2) a okrajově i z prioritní osy 3 – Udržitelné využívání zdrojů energie (PO 3).

PODPORA POSKYTOVANÁ SFŽP ČR

V rámci PO 2 mohou žádat o dotaci jak podnikatelské, tak veřejné subjekty (města, obce, příspěvkové organizace apod.), např. na výměnu starého uhelného kotle za nový nízkoemisní kotel na uhlí či zemní plyn. V případě kotle na zemní plyn je způsobilým výdajem i plynovodní přípojka k objektu. Protože je pořízení nového kotle podmíněno splněním požadavku na tepelně technické parametry vytápěné budovy, je možné žádat o dotaci i na zateplení obálky včetně výměny oken.

Dalšími potenciálními projekty, na něž lze žádat o podporu z PO 2, jsou výstavba a rekonstrukce centrálních zdrojů tepla včetně rozvodů, případně pouze rozšíření či rekonstrukce teplovodní sítě. Tam, kde to podmínky umožňují, je možné podpořit i rozšíření stávající středotlaké sítě.

PO 3 je sice primárně zaměřena na podporu využívání obnovitelných zdrojů energie a úspory energie v budovách veřejného sektoru, nicméně i zde lze podpořit pořízení »plynového zdroje«. Jde o tzv. plynová tepelná čerpadla, jejichž využití se stává stále populárnější. I v tomto případě je v závislosti na vypsání pravidel výzvy možná kombinace se zateplením vytápěné budovy.

ZÁKLADNÍ PODMÍNKY POSKYTNUTÍ PODPORY

Pro poskytování podpory platí jasně stanovená pravidla, která jsou definována v základních dokumentech OPŽP, zejména ve Směrnici MŽP, Implementačním dokumentu a Závazných pokynech pro žadatele a příjemce podpory v OPŽP. Pro výše zmíněné projekty jsou to podle Ondřeje Vrbického hlavně následující podmínky:

u zdrojů do 5 MW instalovaného výkonu není možná náhrada »plyn za plyn«, také přechod z elektrického vytápění není způsobilým výdajem,

veškeré pořizované zdroje do 5 MW musejí splňovat definici nízkoemisního spalovacího zdroje podle specifikace v metodickém pokynu MŽP č. 2/2009,

v rámci rozšíření stávající středotlaké sítě musí být zajištěn přechod na spalování plynných paliv u jednotlivých zdrojů (např. není možné realizovat přípojku tam, kde je využívána k vytápění elektřina),

objekty vytápěné podpořeným nízkoemisním zdrojem musí po realizaci projektu splňovat požadavky platné normy na energetickou náročnost budov.

HLAVNÍ ZPŮSOBILÉ A NEZPŮSOBILÉ VÝDAJE

Do způsobilých výdajů pro výpočet výše podpory lze zahrnout veškeré vyvolané investice související s realizací projektu (např. náklady na pořízení zdroje vytápění včetně příslušenství, rekonstrukci či vybudování nové otopné soustavy, zateplovací systém včetně výplní otvorů). Kromě realizačních nákladů lze započítat i náklady na projektovou přípravu (např. vypracování žádosti a nezbytných příloh, jako je projektová dokumentace a energetický audit, dále pak náklady spojené s výběrovým řízením na realizaci stavby) a technický a autorský dozor.

Jak pro PO 2, tak pro PO 3 je nutné od způsobilých výdajů odečíst úsporu provozních nákladů, která je generována projektem za dobu pěti let. Rovněž jsou stanoveny maximální způsobilé měrné finanční náklady na m2 zateplovaných obvodových, vodorovných a výplňových konstrukcí.

Detailní informace jsou dostupné v příslušné kapitole Implementačního dokumentu.

VÝŠE POSKYTOVANÉ PODPORY

Podle konkrétních podmínek lze poskytnout maximální podporu ve výši 90 % ze způsobilých výdajů, přičemž nanejvýš 85 % je poskytováno z Fondu soudržnosti a zbytek z prostředků MŽP, kapitoly Státního rozpočtu 315 nebo z prostředků SFŽP ČR.

Skutečná výše podpory závisí zejména na skutečnosti, zda projekt podléhá či nepodléhá pravidlům veřejné podpory. Pokud tomu tak je (všude, kde je vykonávána ekonomická činnost bez ohledu na typ subjektu), podpora se pohybuje v rozmezí zhruba 30-60 %.

PLÁNOVANÉ VÝZVY PRO PŘÍJEM ŽÁDOSTÍ A LHŮTA PRO REALIZACI PROJEKTŮ

Vzhledem k tomu, že nynější programové období končí již v roce 2013, bude letošní rok poslední šancí pro případné podání žádosti o podporu. Vyhlášení výzev pro příjem žádostí je v předstihu avizováno v harmonogramu plánu výzev, který je zveřejňován na stránkách www.opzp.cz.

Veškeré podpořené projekty je nutné uskutečnit a profinancovat do konce roku 2015.

Ondřej Vrbický

 

Informace a kontakty

Veškeré relevantní informace a dokumenty lze získat především na stránkách Operačního programu Životní prostředí www.opzp.cz, dále na stránkách Státního fondu životního prostředí ČR www.sfzp.cz, případně na stránkách Ministerstva životního prostředí ČR www.mzp.cz.

Dotazy ke konkrétním záměrům je možné směřovat buď na Zelenou linku 800 260 500 (dotazy@sfzp.cz), nebo na následující pracovníky:

Ing. Bohdan Polak, vedoucí odboru ochrany ovzduší a OZE – 267 994 552, bohdan.polak@sfzp.cz;

Ing. Zdeňka Hlavatá, garant pro prioritní osu 2 – 267 994 466, zdenka.hlavata@sfzp.cz;

Ing. Ondřej Vrbický, garant pro prioritní osu 3 – 267 994 555, ondrej.vrbicky@sfzp.cz.

Regulované složky tvoří pouze pětinu ceny dodávky plynu

Za Energetický regulační úřad (ERÚ) na listopadové konferenci v Praze vystoupila Ing. Petra Grigelová, MBA, ředitelka odboru plynárenství ERÚ. Svůj příspěvek věnovala dvěma tematickým okruhům: problematice regulace cen a ochraně zájmů spotřebitelů.

REGULOVANÉ A NEREGULOVANÉ SLOŽKY CENY DODÁVKY ZEMNÍHO PLYNU

V první části přednášky tak prezentovala obecný model regulace, základní pojmy a principy včetně objasnění, z čeho se skládá cena plynu a jakou část ceny ERÚ ovlivňuje.

Jak Petra Grigelová vysvětlila, do regulované části ceny dodávky spadají: Cena za přepravu plynu, cena za distribuci plynu a cena za služby operátora trhu. Tyto regulované složky tvoří zhruba jednu pětinu ceny dodávky.

Do neregulovaných složek nemůže ERÚ (ani jiné orgány státní správy) zasahovat, neboť jsou dány smluvním vztahem mezi dodavatelem a odběratelem. Jde o tyto složky: Cena za odebraný plyn, cena za obchod (související náklady a marže obchodníka), cena za strukturování (náklady na vyrovnání výkyvů v dodávce a spotřebě).

Protože největší částí regulované složky ceny dodávky plynu tvoří cena za distribuci, byla část příspěvku Petry Grigelové věnována také této problematice.

Cena za distribuci plynu je dvousložková. Variabilní složkou je pevná cena za odebraný plyn stanovená v Kč/MWh, měnící se v závislosti na odebraném množství plynu. Zákazníci jsou na základě dosahované spotřeby zařazováni do pásem s určitým rozpětím odebraného množství plynu. V pásmech s vyšší roční spotřebou je jednotková cena nižší.

Fixní složku představuje stálý měsíční plat za přistavenou kapacitu stanovený v Kč. Jde o platbu za schopnost distribuční soustavy umožnit zákazníkovi odebírat plyn v kteroukoli dobu v množství podle smlouvy o připojení. Zákazník ji platí bez vazby na množství odebraného plynu, tedy i v případě nulového odběru.

Cena za přepravu plynu je také stanovena jako dvousložková. Pro konečné zákazníky je součástí ceny za distribuci.

CHRÁNIT ZÁJMY SPOTŘEBITELŮ A POSKYTOVAT POTŘEBNOU OSVĚTU A PODPORU

Z oblasti problematiky ochrany zájmů spotřebitele Petra Grigelová definovala základní okruhy podání, která přísluší k řešení Energetickému regulačnímu úřadu.

Základním úkolem a smyslem existence oddělení ochrany spotřebitele je chránit zájmy spotřebitelů a poskytovat potřebnou osvětu a podporu, uvedla ředitelka odboru plynárenství Energetického regulačního úřadu. Agenda oddělení ochrany spotřebitele řeší stížnosti, které se týkají zejména jednání podomních prodejců, smluvních vztahů, výše záloh, vyúčtování či neoprávněných odběrů.

Dalším okruhem, který spadá do kompetence tohoto oddělení je řešení podnětů, přičemž nejčastějšími podněty jsou žádosti o ověření správnosti vyúčtování dodávek elektřiny a plynu, prověřování, zda pozastavení či ukončení dodávky bylo ze strany distribuční společnosti oprávněné, dotazy k problematice změny dodavatele – objasnění principu a jednotlivých kroků v procesu změny dodavatele, zejména postup při ukončení smluvního vztahu odstoupením podle § 11a energetického zákona.

Účastníci konference byli také upozorněni na nekalé praktiky dodavatelů a možnosti jak se chránit.

Petra Grigelová

 

připravil Ivan Ryšavý

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *