Autor
Kategorie:
Správa a rozvoj

Obec cestou k jejímu symbolu nejsnáze provede heraldik

Již zhruba čtyři a půl tisíce obcí má vlastní symboly. Boom komunální heraldiky, který začal s přijetím zákona České národní rady o obcích v roce 1990, však už doznívá. Přesto přibližně půldruhé tisícovce obcí vlastní znak dosud chybí.

Heraldik firmy Alerion a archivář Moravského zemského archivu v Brně PhDr. Zdeněk Kubík za déle než patnáct let své praxe navrhl přes dvě stovky obecních znaků, vlajek a praporů. Hovořili jsme s ním o procesu vzniku jedinečného a originálního obecního symbolu, který vypráví příběh historie místa, a podtrhuje tak jedinečnost kraje.

Kolik sídel u nás má vlastní historické znaky, případně i historické prapory? A kolik si jich objednalo jejich vytvoření po pádu minulého režimu?

V českých zemích, tedy v Čechách, na Moravě a v části Slezska, známe zhruba tisícovku historických znaků měst a městeček (městysů) a desítky historických městských vlajek. Po roce 1990 umožnil zákon ČNR o obcích současný boom komunální heraldiky a vexilologie, kdy se opravují omyly v historických znacích a udělují městské vlajky. Obce, které nedisponovaly historickým znakem, jej konečně přijímají většinou společně s vlajkou. Vlajka přitom může vzniknout až tehdy, pokud existuje znak, obrácený postup není možný. Tento proces se však již pomalu chýlí ke konci. Nicméně stále ze zhruba šesti a čtvrt tisíce obcí jich zbývá přes půldruhého tisíce, které svůj znak nemají.

Jak při návrhu nového obecního symbolu postupujete?

Pokud neexistuje dobové znakové privilegium nebo zpráva o něm, a tam popsaný tzv. blasonovaný znak, což se týká většinou pouze měst a někdejších městeček (např. Nového Veselí známého díky panu prezidentu Zemanovi), je žádoucí čerpat z archivních pramenů. Podstatný je i název obce, neboť může být ve znaku zobrazen pomocí figury, tzv. mluvícího znamení. Do obecního znaku se dále mohou rovněž promítnout geografické reálie, místní pamětihodnosti, místní kláštery, zasvěcení místních kostelů a kaplí nebo přírodní zajímavosti.

Se kterými nejčastějšími chybami měst a obcí se při požadavcích u návrhu na nový znak setkáváte? Co když chce mít obec ve znaku města symbol, který není úplně typický či jde o novinku, která nevychází z historie daného místa? Jak potom postupujete?

To je velice individuální. Ovšem obvyklou chybou bývá představa, že do znaku lze vložit »téměř vše«, a pokud možno v maximální složitosti, rovněž pak i objekty ve své autentické podobě, téměř fotografie. Heraldika se přes osm set let vyjadřuje přesně a jasně, tedy heroldskými (geometrickými) figurami, obecnými (povšechně platnými, konkrétně popsatelnými a »představitelnými«) figurami, stejně jako heraldickými tinkturami – u nás dvěma kovy (zlatem a stříbrem) a čtyřmi barvami (červenou, modrou zelenou a černou). Výjimečně můžeme použít tzv. přirozenou barvu, např. kmene a koruny lípy či modřínu, případně dřevěných topůrek nástrojů.

Z tohoto výčtu je tedy jasné, že nelze zobrazit například konkrétní stavbu v obci nebo konkrétní palouk s květinami za vsí či třeba skálu s potokem u lesa. To vše se musí nahradit a symbolizovat. Stavba, řekněme kaple, se zobrazuje atributem světce, skála pak trojvrším, louka zase zelenou patou štítu či návrším, pro vodní toky se volí vlnité dělení či vlnité břevno, les je symbolizován zelenou pilovitou hlavou štítu apod. Toto vše je nutné hned na počátku v ideovém nástinu a v textovém výkladu obci podrobně a pečlivě popsat a vysvětlit. Práce heraldika je tedy hodně i o komunikaci, vzájemném respektu a znalostech. Heraldik zkrátka musí umět převést představy obce co nejvíce do heraldické formy. Znak odporující odborným pravidlům by totiž nezískal doporučení Podvýboru pro heraldiku a vexilologii sněmovního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, Jinak řečeno, veškeré snažení obce o udělení symbolu by tak bylo i z ekonomického hlediska marné. Naštěstí v České republice funguje vzorný odborný dohled a neexistuje zde svévole jako třeba v některých balkánských zemích, postsovětských republikách nebo na jiných kontinentech, kde o heraldice vůbec nelze mluvit.

Jak tedy probíhá proces schvalování nového obecního znaku a na jaké formality by obec přitom neměla zapomenout?

Ačkoli se může zdát, že administrativně je tento postup poměrně snadný, čekají v něm na žadatele mnohá úskalí. Alerion, jako odborná firma na heraldické návrhy obcí a měst a dodavatel těchto řešení na míru se zárukou udělení symbolů, si s tím vším poradí za měsíc až dva. Samotné obci však celý proces může trvat i rok a déle. Známe však i obec, která se takto »trápila« roky dva.

Nejdelší fází se z tohoto pohledu jeví samotný vznik návrhů obecního znaku, po němž následuje diskuse s představiteli obce a finální schválení či další provádění úprav. Tato fáze je někdy velice krátká a konstruktivní. Častěji se však taková jednání mohou protáhnout až na celý rok. Vždy záleží na samotné obci a její schopnosti dojít společného konsenzu.

Poslední fází je podání žádosti o udělení obecních symbolů na uvedený výbor Poslanecké sněmovny, kam již odchází konečná kresba návrhu znaku a vlajky. Tyto žádosti projednává Podvýbor pro heraldiku a vexilologii. Na základě jeho doporučení právo užívat obecní symboly uděluje předseda dolní parlamentní komory.

Zleva doprava: Ve znaku obce Nové Heřminovy, jíž kvůli výstavbě retenční nádrže hrozí zatopení, je zobrazena přírodní zajímavost. Znak obce Slapy s dvakrát prohnutým šikmým břevnem evokuje jak Vltavu a přehradu, tak monogram obce »S«. Ve znaku obce Pernštejnské Jestřabí byla jako tzv. mluvící znamení použita figura s pernštejnskou zubří hlavou a jestřábem.

FOTO: ARCHIV ALERION

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *