Odkrytí tabu kapitálových trhů /2: cesta k nástrojům

Také města a obce musí za časů slabé a nejisté koruny hledat způsoby, jak co nejlépe ochránit svá aktiva. Na prosperitě světa totiž lze finančně participovat jen přes kapitálové trhy. Určitě však k tomu raději volme zprostředkovatele než prostředníky.

Fakt, že loni 7. 11. ČNB intervenovala, tedy že nakupuje eura a činí korunu levnější, je jedním z mnoha signálů, že ekonomika České republiky není vůbec v dobré kondici. Stále se tu hovoří o podporách: Podpořte podnikatele, podpořte důchodce, podpořte rodiny, podpořte nezaměstnané, podpořte nákup léků, plenek či knížek. Dosud nikdo však stále neřeší vytváření dobrých podmínek pro podnikání, šetření a práci. Nikdo nečiní práci a šetření výnosnější, naopak: Daně, podpory a dluhy, to je české krédo.

Učinili jsme práci a šetření méně výnosnými než lenošení a mrhání. Zvedáme daně a myslíme si, že to tím spravíme. Negramotnost lidí v oblasti financí se hodí hlavně státu a bankám. Kup státní obligaci, založ zdarma účet v bance, vezmi si zdarma kreditku s 20% úrokovou sazbou p.a., založ si zdarma stavební spoření a zdarma se penzijně pojisti. Státní dluh ČR překonal vysoce hranici 500 tis. Kč na každou domácnost a levné vývozy a drahé dovozy to jen zhorší. Vše dovážené se zdraží, spotřeba domácností ještě více klesne a lidé zchudnou.

PRO PŘÍPAD, ŽE BY NASTALO JEŠTĚ NĚCO HORŠÍHO NEŽ SLABÁ A NEJISTÁ KORUNA…

Nic se proto nadále nemění z mého doporučení v minulém vydání Moderní obce: Finanční hodnotu, kterou vytvoříte, dnes v České republice rozhodně neochráníte. Sic finančně lze hodnoty uchránit jen diverzifikací finančních rizik účastí na prosperitě světa cestou kapitálových trhů. Druhou možností je, že se sami vydáte do světa, což je méně využívaná, ale také dobrá možnost.

Je jasné, že hlavním a nejtěžším finančním cílem není vydělat, ale vydělané hodnoty ochránit před bankrotáři. Mezi mé klienty patří města, jimž jsme pomohli diverzifikovat finanční rezervy. Např. nemálo měst si je ochránilo před znehodnocením, protože mělo pokryto riziko měny. Ale pro případ, že by se stalo ještě něco horšího než to, že koruna je slabá a nejistá, rovněž pokrylo riziko teritoria, nástroje a správce využitím vhodných a pestrých nástrojů kapitálového trhu (viz MO č. 12/2013). Jenže jak se k těmto nástrojům dostat?

NA ROK, ČI NA DELŠÍ OBDOBÍ? ANEB JAK JE TO S FINANČNÍM A KAPITÁLOVÝM TRHEM

Připomeňme si rozdíl mezi kapitálovým a finančním trhem. Finanční trh využívá nástroje s vymezením do jednoho roku, zatímco kapitálový trh pracuje s nástroji přesahujícími jeden rok.

Finanční trh má nástroje zpravidla vysoce likvidní, jako je běžný účet apod. Vysoká likvidita je však vykoupena ztrátou hodnoty za poplatky a inflaci. Kapitálový trh naopak umožňuje ochránit finance před výkyvy měny, ekonomickou stagnací země, bankrotem nějaké banky apod. To je však podmíněno tím, že musíme vytvářet majetek dlouhodobě, aniž bychom usilovali o to rychle zbohatnout okamžitým využitím svých prostředků. Rychlé zbohatnutí je štěstím a investovat pro štěstí a spekulace bychom neměli. Investovat je nutné pro rozum. Má-li být zachován cíl ochránit hodnoty a zároveň je zhodnocovat, je třeba obětovat likviditu. Dostat se k nástrojům kapitálového trhu je nejlepší prostřednictvím odborných zprostředkovatelů s registrací u ČNB.

Jak tedy postupovat, chceme-li ochránit své peníze před riziky? Již jsme minule psali, že cílem je mít zcela pokrytu matici diverzifikace finančních rizik portfolia.

Nejlepší je vystříhat se prostředníků, jimiž je u nás zhruba 95 % všech subjektů působících na kapitálovém a finančním trhu. Prostředníky poznáme tak, že jim pošleme peníze a oni s nimi »nějak« nakládají a »něco« vám za to slíbí. Jsou to různé akciovky a »eseróčka«. Zpravidla s našimi penězi pracují a mají mnohem vyšší výnos, než jaký nám pošlou. Proto to ostatně dělají.

Naproti tomu zprostředkovatel nás přivede do »obchodu« s nástroji kapitálových trhů, kde si můžeme vybrat. Seriózní zprostředkovatel by měl být také schopen dobře poradit, měl by nám být partnerem, hájit naše potřeby a požadavky. Za to by mu měla náležet odměna jako podíl na zhodnocení našeho portfolia. My vyděláme, on dostane podíl. Nikoliv opačně. Česká praxe je, že místo zprostředkovatelů tu máme většinou prostředníky, kteří vydělávají a nám posílají jen nějaké drobné za to, že je necháme pracovat s našimi penězi.

ABY PRÁCE A ŠETŘENÍ BYLY »VÝNOSNĚJŠÍ, ŽÁDOUCNĚJŠÍ A ČESTNĚJŠÍ NEZ LENOŠENÍ A MRHÁNÍ«

Pamatujme si, že na konci cesty by neměla být naše pohledávka za prostředníkem, ale přímo bychom měli vlastnit majetek nakoupený pomocí zprostředkovatele. Majetek, jehož výnosy i jeho hodnota jsou celé naše. Zprostředkovatel by měl být honorován za přidanou hodnotu k našemu portfoliu. Na našem monitoru by se měly objevit jak nakoupené nástroje, tak vývoj jejich ceny – a také bychom měli přímo obdržet výnosy. Taková je praxe investorů v jiných zemích. Praxe, jejíž osvěta a šíření zabere ještě v České republice mnoho let. Protože jsme konzervativní a Češi to neumí dělat k velké radosti prostředníků a státu.

Čeká nás ještě hodně a hodně práce, abychom ochránili naše úspory do budoucna a vzkřísili Baťovo rčení »učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání«.

Příště o nástrojích kapitálového trhu.

LUDĚK TESAŘ

www.cityfinance.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *