Ostré útesy jsou už na dohled, strhneme kormidlo včas?

Připodobníme-li města a obce k plavidlům na širém moři a jejich vedení ke kapitánům, je na pováženou, kolik těchto lodí pod »politickým kurzem momentální prosperity« míří na »ekonomické útesy«. Na palubách se ovšem ještě tančí...

Mnohá města jako by řadu let žila v jakési letargii, než se na kapitánský můstek postaví velení schopné otočit loď od rychle se blížících útesů zpět na širé moře nabízející mnohé objevy, bohatství a radost pro celou posádku. Tu a tam mně zatelefonuje některý z municipálních klientů, s nímž jsem byl v kontaktu už před lety. »Jsme v koncích s financemi, potřebujeme pomoci,« sděluje. Po mé odpovědi »Vlastně jsem vaše zavolání už očekával« sluchátko mého mobilu zpravidla na chvilku oněmí. Pauzu pak přeruší až můj dovětek: »Dělal jsem vám přece výhled už před dvěma lety…«

Trendy jsou více než okamžitý stav, více než zůstatky na účtech, více než majetek. Jsou totiž výsledkem našich minulých rozhodnutí a pouze vyjadřují kurz, který si před lety radnice samy zvolily, přičemž už tehdy, pravda asi nevědomky, »svoji loď« nasměrovaly k »ekonomickým útesům«. Dlužno dodat, že nejedno vedení města před lety přitom nebralo ohledy na dobré rady a začíná hledat pomoc až teď, ve chvíli, kdy jsou ostré útesy již na dohled.

NÁMOŘNÍ MAPY MODERNÍ OBCE: INDIKÁTORY EKONOMICKÝCH ÚTESŮ

Lidé na kapitánských můstcích často ani netuší, že se svěřenou lodí manévrují už velmi blízko »ekonomických útesů«. Proto do »námořních map Moderní obce« zapisuji několik těchto informací o skrytých hrozbách pod hladinou.

– Útes = Trendy. Trendy hlavních ekonomických dat jsou důležitější než stav na účtech města či jeho nulová zadluženost apod. Měl jsem klienty z měst, jimž banka nechtěla půjčit, ačkoliv jejich dluhy byly nula a zůstatky na účtech poměrně vysoké. Mnohem podstatnější než tučné či hubené konto města je to, zda během posledních tří čtyř let konto dramaticky hubne nebo na-opak slibně »buclatí«. Konto, dluhy a majetek nejsou zdaleka tak důležité jako trendy.

– Útes = Majetek. Mnoha městům sice konto roste, ale jejich veřejný majetek chátrá. Je překvapivé, kolik měst takto žije na úkor stavu svého majetku (nemá na odpisy). Neustále mě ovšem také udivuje, že k takového praxi se uchyluje i mnoho malých obcí. Heslem posledních let je »Nemáme na údržbu majetku, ale postavíme si to či ono z dotace«. Přitom tolik let po revoluci člověka až zamrazí kontrast mezi běžnou českou (moravskou, slezskou, valašskou…) obcí na straně jedné a východoněmeckou na straně druhé. Tento rozdíl, jak pozoruji, se postupem času stále prohlubuje. Němci totiž velkolepě nehromadí veřejné budovy a majetek jako Češi, mají obce vybavené účelně, nestavějí megalomanské křižovatky s nadjezdy a zimní haly a aquacentra a obejdou se i bez »kulturáků« v malých obcích. Také k veřejnému majetku přistupují, jako by to byl jejich majetek doma. Fakt je, že i úroveň péče o majetek doma je tam rozdílná. Mnoho z toho je dáno výchovou a snad i geny, kdo ví. Rozhodně by se však radnice měly držet mého oblíbeného hesla »Co nejméně majetku, který nás stojí peníze, a maximum kvalitních služeb pro občany«.

– Útes = Finanční síla (kondice). Souvisí s oběma předchozími. Není ostudou, má-li obec nebo město malou finanční sílu. Ostudou je, když finančně slábne a nesílí, neudrží-li dobrou finanční sílu či alespoň tu nutnou k přežití – a zejména, nezná-li municipalita své hranice a připustí-li své předlužení či sáhne-li k rozpuštění rezerv, aby mohla »žít na vysoké noze«. Pravda, malé obce bývají do této pasti nevinně nahnány dotacemi a budováním kanalizací. Mnohá sídla také pykají za špatná rozhodnutí předchozích vedení – o megaprojektech z dotací jsme toho napsali už dost. Jakou neblahou roli v tom sehrávaly některé regionální rady, se ukazuje v posledních kauzách. Nyní jsou na řadě státní fondy, aby se také v jejich případě odkrylo, co vše nesmyslného podpořily dotacemi. Dotační byznys u nás ovládá nezákonná lobby z řad politických bílých koní a korumpujících firem. Každopádně bez ohledu na tato fakta existuje hned několik indikátorů pro finanční sílu a kondici města. Jednotlivý indikátor sám o sobě však nic neznamená. Proto je třeba všechny posuzovat komplexně s invencí a erudicí analytika.

Indikátory, které mohou ukazovat na špatný stav financí města/obce:

a) Struktura příjmů a výdajů s ohledem na stabilitu alespoň za posledních pět let.

b) Provozní saldo – nebezpečná je hranice pod 10 % běžných příjmů.

c) Dlouhodobé dluhy (závazky) – nebezpečná je hranice pětinásobku provozního salda (záleží však na trendech). Stejně tak je třeba zohlednit cenu dluhů.

d) Rezervy – nebezpečná je nízká rezerva (nižší než přibližně 20 % ročních běžných příjmů).

e) Odpisy – pokud nemá město na odpisy základního majetku, žije na jeho úkor a majetek pravděpodobně chátrá.

– Útes = Hospodaření organizací a společností měst. Styl »Od deseti k pěti« nebo hodně časté »Až se jednou na „jejich“ hospodaření podíváme«. Nebo komické a úsměvné »My si to uděláme sami, bude to levnější«. To je jako kdyby například místo Zdeňka Pohlreicha naučil v restauraci kuchaře vařit dobrá jídla účetní, učitel tance či doktor psychologie. Zkrátka podle toho, kdo je zrovna majitelem restaurace. Nebo – a to už bez přirovnávání, kdo je právě starostou či kteří lidé jsou místostarosty. Nemálo zaměstnanců města (kuchařů), leč odborníků, již totiž má letitou špatnou praxí otupělé smysly a vaří »smažák« s třicetiprocentním eidamem a pizzu s hermelínem. Zkrátka ztratili přehled, invenci a často také rozhled. To je normální a běžný jev vyhoření. Zabránit mu je možné pouze vlastním rozvojem, cestováním do nejvyspělejších míst a erudicí spojenou s motivací.

– Útes = Standardy kvality a motivace lidí, a to nejen v úřadě města, ale především také v organizacích a společnostech města. Mnohá vedení měst se domnívají, že posádka je od toho, aby poslouchala. Avšak už méně se starají o to, s jakým zápalem a nasazením zaměstnanci radnic pracují, neboť jejich motivaci považují za plýtvání zdroji a energií. To je však jeden z největších omylů a velmi silný indikátor, velmi nebezpečný »útes« hrozící ztroskotáním. Jeden motivovaný námořník vydá za deset běžných.

– Útes = Zavedený interní předpis, který říká, kupujme vždy nejlevnější produkty. Bývají to však nakonec často lživé, kradené či kamuflované produkty pseudofirem. Některé firmy na trhu nabízejí například audity a zlepšení hospodaření organizací za 40 tisíc korun apod. To jsou nesmysly. Stále přece platí, že dobrý, spolehlivý, kvalitní a nekradený mercedes nekoupím za cenu žigulíka nebo trabanta. Tím spíše je to nesmyslné, když ani zákon to radnici neukládá. Jediné měřítko v podobě ceny je vždy značně rizikové, ať již kupujeme jogurt, poradenské služby nebo zimní stadion. Některé radnice se dají poměrně snadno napálit, když stanoví pouze cenu jako hodnoticí kritérium také u zakázek malého rozsahu. Jistěže lze namítat, že za to může dokonce i v našich korupčních podmínkách stále ostřejší zákon o veřejných zakázkách. Jenže za činy nemůže zákon, nýbrž lidé. Zákon by měl hájit veřejný zájem, a tím je dobrá kvalita za dobrou cenu. Tedy nikoliv nepoživatelný škrobový jogurt, byť třikrát levnější než mléčný a sedmkrát levnější než smetanový. Něco takového jistě nebylo záměrem zákonodárců a není to ani v zájmu obcí a měst i jejich obyvatel.

LUDĚK TESAŘ

www.cityfinance.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *