Ozvučná deska nechává zaznít názorům odborné veřejnosti

Dobré řízení měst a obcí se opírá o rozvojový plán, který však přesahuje čtyřleté funkční období vedení samospráv. Mohou být »pojistkou« koncepčnosti těchto dokumentů odborníci?

V řadě zemí tzv. na západ od nás je pravidlem, že místní vedení (větších) měst se při svém rozhodování opírá o názor zástupců odborné veřejnosti, kteří jsou zapojeni do různých poradních komisí či výborů. Vloni se o totéž pokusilo vedení pražského magistrátu, jmenovitě první náměstek primátora RNDr. Tomáš Hudeček, Ph.D. odpovědný především za územní rozvoj, který inicioval vznik Metropolitní ozvučné desky (MOD).


RŮZNÉ FORMY, KTERÉ POJÍ DIALOG

»Termín ozvučná deska obecně označuje různé komise či instituce, které fungují jako poradní orgány při radnicích měst, např. v Nizozemsku, Velké Británii, Německu či Spojených státech,« vysvětluje Mgr. Eugen Liška, koordinátor projektu MOD. »Bývají zřizovány za účelem komplexních řešení strategických otázek, jež se týkají správy města. Každá radnice využívá různé ozvučné desky, jinak je organizuje a úkoluje. Spojujícím prvkem je však dialog, který představitelé radnice vedou s přizvanými odborníky potažmo občany. Pražská Metropolitní ozvučná deska zahrnula tento obecný termín do svého názvu, protože se chce přihlásit k tradici dialogu, k otevřenému způsobu řízení města,« dodává.

MOD by měla poskytovat Radě hlavního města Prahy kritickou zpětnou vazbu v problematice řízení a rozvoje metropole. Souběžným cílem je kreativní propojení různých odborných oblastí, jako jsou urbanismus, sociální geografie, kultura, komerční i neziskový sektor, a obnovení dialogu mezi odbornou veřejností a politickou reprezentací.

ODBORNÍCI A POLITICI U STOLU

Pražská ozvučná deska čítá na šedesát jmen (viz www.ozvucnadeska.cz/seznam-clenu) osobností a uznávaných odborníků, kteří dlouhodobě projevují aktivní zájem o stav veřejného života v Praze. Členové MOD se účastní naplánovaných setkání, na něž mohou být přizváni též vybraní hosté podle tématu jednání.

»Cílem do budoucna je, aby se složení účastníků setkání obměňovalo podle potřeb jednotlivých témat, která budou ležet na jednacích stolech – hladkost tohoto procesu a návaznost činnosti ozvučné desky by měl garantovat tzv. řídicí výbor ozvučné desky. Nominace do širšího pléna by měly přicházet nejen ze strany politiků ale primárně od samotných členů ozvučné desky,« říká Eugen Liška.

V období duben až prosinec 2012 se MOD sešla třikrát. Celodenní jednání probíhala o sobotách formou workshopů a kulatých stolů ke konkrétním tématům pod vedením moderátorů. Závěr patří společnému plenárnímu zasedání. Hlavními tématy úvodní dubnové ozvučné desky byly vztahy a procesy v územním rozvoji hlavního města, udržitelný dopravní systém v Praze a především způsob spolupráce pražských politiků s významnými osobnostmi z řad architektů, sociologů, ekonomů, developerů, umělců či aktivistů. Program říjnového setkání se točil kolem Strategického plánu, dopravní koncepce a veřejného prostoru. Zatím poslední zasedání MOD navázalo na předchozí debatu. Průběh všech tří setkání je zdokumentován a záznam je zveřejněn na webových stránkách projektu. Čtvrté jednání se uskuteční koncem ledna.

»To, že se podařilo dát ozvučnou desku dohromady v takto hojném zastoupení, ukazuje na to, že odborná veřejnost chce vést dialog s politickou reprezentací města a váží si toho, že politici mají o konstruktivní kritickou debatu konečně po dvaceti letech od sametové revoluce zájem,« uzavírá Eugen Liška.

Záběr z pléna prvního zasedání Metropolitní ozvučné desky loni v dubnu.
FOTO: ARCHIV

Simona Dvořáčková

 

 

Ptáme se prof. Zdeňka Zavřela, děkana Fakulty architektury ČVUT, člena ozvučné desky

Metropolitní ozvučná deska čerpá ze zahraniční inspirace. Jak fungují obdobné poradní orgány např. v Nizozemsku?

Veřejná debata o rozvoji měst v Nizozemsku začala asi před 40 lety. V 70. letech tam skončil tradiční přístup k urbanismu a rozvoji měst, kdy plánovací sektor dostal »rozkaz« od vedení města, který poslušně rozpracoval. Od té doby proběhly v různých městech nejrůznější procesy participace.

Je třeba si uvědomit, že Nizozemsko je decentralizovanou zemí, kde jsou přinejmenším čtyři velká města s vlastní problematikou, tradicí a historií, a ta další menší města tak trošku čerpají z toho, co se děje v těch větších.

Struktura toho, jak se odborná i neodborná veřejnost podílí na plánování, se v době mého pobytu v Nizozemsku (v letech 1978-2006) velmi lišila. Ale některé věci se opakují. Žil jsem v Rotterdamu, jenž byl, jako další velká města, v rukou sociální demokracie, která měla v té době progresivní přístup, pokud se týká podpory zapojování obyvatel do veřejných záležitostí.

Avšak vedle toho je dáno zákonem, že v každém větším městě (ale nejen v nich) existuje poradní orgán »Welstandscommissie«, jakýsi estetický výbor. Ale nejde jen o estetickou kontrolu, jsou tím myšleny i základní odborné přístupy. Tato komise, jmenována každé čtyři roky, posuzuje plány, které žádají o stavební povolení, a to z hlediska estetického a památkového, zkrátka z celkového úhlu pohledu. Komise má poradní hlas. Avšak politická reprezentace jej v 95 % bere v potaz.

V Rotterdamu proběhl od 70. let téměř chaotický proces velké decentralizace, kdy se participace dostala téměř až do anarchistické formy, ale postupně přešla do formy, která byla trochu víc pod kontrolou radnice.

Jak hodnotíte Metropolitní ozvučnou desku po jejích prvních třech zasedáních?

Tato iniciativa nového vedení pražského magistrátu navazuje na pokusy o to najít formu debaty o dalším vývoji města s platformou odborníků. Počátkem 90. let v Praze fungovalo např. Pražské grémium pro ochranu a rozvoj kulturního prostoru hlavního města. Sympatické je, že politické vedení města zkouší najít odezvu na to, co chystá, aspoň u odborné veřejnosti. To je správné.

Debatu politiků s odbornou veřejností je však třeba strukturovat. První jednání ozvučné desky bylo orientační, tzv. oťukávací. Druhého zasedání jsem se bohužel neúčastnil. Třetí už bylo specifičtější, s konkrétnějšími tématy. Zásadní je formulace témat, protože je nutné, aby účastníci debaty předem dobře věděli, o čem se bude diskutovat. Aby se nestalo (jak je to u nás časté), že každý začne hovořit o něčem jiném a nejvíc práce má moderátor, aby vše ukočíroval. Je třeba mluvit k věci. V tomto ohledu jsem zaznamenal posun k lepšímu.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *