Platforma pro sociální bydlení je partnerem obcí

Nastavit a dále vést debatu o podobě sociálního bydlení v ČR chce Platforma pro sociální bydlení. Jejími zakládajícími členy jsou: IQ Roma servis, Armáda Spásy, Vzájemné soužití, Centrom, sociolog Štěpán Ripka, ROMEA o.s., Český helsinský výbor, Fakulta sociálních studií Ostravské univerzity. Ti všichni také vyzývají potenciální partnery ke spolupráci.

Současná česká legislativa nevymezuje sociální bydlení, cílovou skupinu, ani kompetence (a povinnosti) jednotlivých orgánů veřejné správy v oblasti zajišťování práva na adekvátní bydlení pro ty, kdo si je nejsou v tržních podmínkách schopni zajistit samostatně. Některé obce ve spolupráci s neziskovými organizacemi přesto již nyní pomoc v bydlení poskytují. Přestože v souvislosti s nemalým počtem ohrožených občanů jde o nepříliš rozšířené projekty, rozhodně je není možné považovat za marginální. Tyto iniciativy vystavěné na hluboké spolupráci je třeba vnímat zejména z hlediska jejich potenciálu inovovat nabízené nástroje. Z dosavadní praxe je však jasné, že současné nastavení, respektive neexistence, sociální-ho bydlení ze strany státu není uspokojivé.


NOVELA, KTERÁ PROBLÉM ŘEŠÍ POUZE »NAPŮL«

K prohloubení spolupráce mezi obcemi, neziskovými organizacemi a dalšími relevantními subjekty vybízí aktuálně i novela zákona o sociálně-právní ochraně dítěte účinná od 1. 1. 2013. Ta mj. přesněji vymezuje důvody pro nařízení ústavní péče o dítě, přičemž mezi tyto důvody nespadá sociální (rozuměj finanční) situace rodiny, potažmo její bytové zázemí.

Naprostá většina rodin v evidenci orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) však bydlí v nevyhovujících podmínkách ubytoven a samotní pracovníci OSPOD mnohdy zmiňují, že zlepšení situace dětí v rodině je podmíněno zlepšením bydlení. Nastalá situace je tak paradoxní, jelikož legislativa současně uznává, že mnoho rodin není schopno zajistit pro děti důstojné podmínky (nelze je trestat odebráním dítěte), zároveň však nejsou zákonem vymezené nástroje podpory ohrožených domácností, jež by radnice mohly využívat.

ZÁKON O SOCIÁLNÍM BYDLENÍ MUSÍ BÝT PRIORITOU

Jako členové Platformy pro sociální bydlení vidíme nezbytnou nutnost legislativního vymezení jednotlivých nástrojů podpory domácností, které nemají důstojné bydlení. Jinými slovy, prosazujeme přijetí zákona o sociálním bydlení, který by umožňoval použití všech efektivních nástrojů a jenž by vznikl na širokém základě (platformě) všech zainteresovaných subjektů.

Jsme přesvědčeni o tom, že bydlení je základní lidské právo a že jako takové je musí garantovat stát. Zároveň si nedokážeme představit jinou instituci než obec, jejímž prostřednictvím by nárok na toto základní lidské právo byl realizován.

Stát však musí obcím poskytnout náležitou podporu, aby se této úlohy mohly zhostit. Nemusí to přitom být pouze obec, kdo bude sociální bydlení poskytovat. Ale měly by to být municipality, kdo by především plánoval a garantoval potřebné kapacity s tím, že k tomu účelu lze využít i nabídky jiných vlastníků, podobně jako je tomu v procesu komunitního plánování.

Pokud samospráva někomu přidělí sociální byt, bude jistě také chtít, aby mu byla poskytnuta podpora. Proto by měl stát dlouhodobě garantovat financování služeb podpory samostatného bydlení, neboť jen tak se bydlení v sociálních bytech stane udržitelné. Podpora musí být v neposlední řadě finanční ve smyslu vzniku cílených dotačních titulů podporujících vznik sítě sociálního bydlení v daném katastru.

 

JAN MILOTA
IQ Roma servis o. s., koordinátor Platformy pro sociální bydlení
Jan.milota@iqrs.cz

 

Nedokážeme si představit jinou instituci než obec, jejímž prostřednictvím by byl realizován nárok na základní lidské právo na bydlení.

Současné nastavení, resp. neexistence, sociálního bydlení ze strany státu není uspokojivé.

FOTO: ARCHIV

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *