Autor
Kategorie:
Téma měsíce

Plnit evropské směrnice a nezatížit veřejný sektor

Evropa volá po volném trhu, na druhé straně ho však sama omezuje. Pomohlo by důsledné zavedení volného trhu zpětným odběrům?

Evropská unie vymyslela směrnice a rozšířenou odpovědnost původce pro zpětné odběry obalů a některých výrobků. Jednotlivé státy delegovaly tyto povinnosti na průmysl – pro něj to však znamená omezení trhu a tržních mechanismů. Takže na jedné straně EU volá po naprosto volném trhu, na straně druhé volný trh velmi výrazně omezuje.

V modelu, který je uplatněn také v České republice, nese náklady na celý systém průmysl. V případě obalového odpadu je podpora separačních systémů v obcích financována z poplatků, které platí výrobci za uvedení obalu na trh (a vše zprostředkovává EKO-KOM). Je celkem logické, že se průmysl bude snažit, aby své povinnosti splnil efektivně a nemusel zdražovat své výrobky, protože by přestaly být konkurenceschopné. Průmysl je tedy sám sobě nejlepší kontrolou pro udržení funkčního a ekonomicky únosného řešení. To asi bylo původně cílem státu – splnit směrnice a zároveň nijak zásadně nezatížit spotřebitele.

V ČEM JE TRH VOLNÝ?

Snahou v současnosti je volný trh – avšak volný v čem? Zpětný odběr nebo jiný striktně vymezený obor mají velmi přísné podmínky existence a vymezené cíle a činnosti. Vstoupí-li do něj konkurence, musí s méně penězi zaplatit vyšší náklady: průmyslovým podnikům musí nabídnout nižší náklady (do dražšího systému průmysl platit nebude) a zajistit s nimi stále vyšší recyklaci a stále vyšší náklady spojené se službami v nakládání s odpady.

Otázka monopolu (ošklivé slovo) má ještě druhou stránku: administrativní náročnost pro obce. Pokud bude systémů dvacet, tak to znamená dvacet smluv s obcí, dvacet výkazů atd. K tomu si stát musí připočítat ještě náklady na mnohem lepší kontrolu, aby si všichni navzájem nezapočítávali jedny a tytéž odpady.

STÁT SE MUSÍ ROZHODNOUT

Můžeme mít přísně kontrolovaný zpětný odběr, který hradí náklady obalů či výrobků od sběru až po využití. Druhou možností je volný trh bez kontroly, kde budou spokojeni zastánci liberalismu a odpadářů, ale na němž se zpětný odběr a recyklace odpadů omezí jen na tržně zajímavé komodity a rozhodně nebude směřovat k plnění cílů EU, k nimž se Česká republika zavázala.

Stát se musí rozhodnout, co vlastně chce a jak dalece dokáže nastavené řešení řídit a kontrolovat, aby se neztratil původní záměr. Totiž zajistit recyklaci vybraných odpadů v dostatečné míře a většinové náklady přenést na průmysl tak, aby se zbytečně nezatížil veřejný sektor.

Více kolektivních systémů by nejspíš znamenalo i více administrativy pro obce.

ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV ELEKTROWIN

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *