Ponechme vodě její přirozený prostor

Období dlouhého sucha, kdy panovalo až na 70 % našeho území vysoké riziko nebezpečí vzniku požáru, vystřídaly prudké přívalové deště. V obou případech spočívá podle odborníků zásadní chyba ve špatném zadržování vody v krajině.

Jak vysvětluje krajinářská architektka Klára Salzmann: »Po roce 1948 zanikla řada původních cest, křížků, mokřadů, a tím i paměť krajiny. Toky řek byly narovnány a zatrubněny. Krajina je neprůchodná, s malou schopností zadržovat vodu a narůstá eroze.«

Současnou krajinu tvoří velké kompaktní lány polí, v nichž chybí drobné vodní prvky (tůně, mokřady), remízky, vymizela z ní různorodost, jež podmiňuje mikroklima. Krajina, v níž se voda nezachytí a rychle z ní odtéká, trpí poklesem úrovně podzemních vod i zřetelnými obdobími sucha. Při prudkých deštích není schopna dostatečně pohltit příval vody. Vodě zabírají místo i nepropustné asfaltové či betonové plochy a její přirozený prostor (niva) v okolí koryt řek je zastavován. Voda ztrácí potřebnou plochu pro rozliv i malé povodňové vlny.

PŮVODNÍ DŘEVINY, ZELENÉ PLOCHY

Možnostem zadržování vody v krajině se od letoška věnuje Nadace Partnerství ve spolupráci s firmou Nestlé. Na jaře rozdělily 12 grantů Nestlé pro vodu v krajině, díky nimž vzniknou v několika obcích mokřady, tůně či pásy dřevin. Tématem se zabýval i květnový seminář. Zúčastnění odborníci doporučili přiznat vodě prostor, posílit přirozenou říční krajinu s břehovými porosty, rozdělit scelenou půdu na menší jednotky, obohatit ji o prvky zadržující vodu.

Mezi lesohospodářská opatření ke zvyšování retenční schopnosti půdy patří podpora vyššího zastoupení původních listnatých druhů namísto smrkových monokultur nebo šetrnější těžba dřeva. U zemědělských ploch je to volba vhodných plodin, orba po vrstevnicích, snížení míry zhutnění půdy omezením pojezdu těžkých strojů nebo zlepšení kvality půdy použitím statkových a zelených hnojiv.

Na zvyšování vsakovací schopnosti krajiny lze nahlížet i ekonomicky. »Na utuženou plochu jsou třeba nové, silnější stroje,« říká Michal Pospíšil z Geodis Brno. »Pole ohrožuje eroze, půda je splachována na silnice, do nádrží nebo obcí. Odvoz bahna je nákladný. Pole jsou méně úrodná,« dodává.

Na vsakovací plochy se má myslet i ve městech. Množství zpevněných povrchů (dlažba, beton) hromadí teplo, které přitahuje dešťové mraky a způsobuje prudké lijáky. Pomoci snížit zaplavení ulic mohou nové zelené plochy (např. malé záhony, více místa kolem stromů, zatravněné pásy u parkovišť). Alternativou jsou střešní zahrady – zadržují vodu, čistí vzduch a díky vypařování vody »klimatizují« města.

ADÉLA BADÁŇOVÁ

Nadace Partnerství

Grant získal i projekt Josefovských luk, která se rozkládají v nivě řeky Metuje, poblíž Jaroměře (okr. Náchod).

FOTO: ARCHIV NADACE PARTNERSTVÍ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *