Přenesená daňová povinnost

V souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 47/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, byl od 1. 4. 2011 zaveden nový systém přenesené daňové povinnosti v tuzemsku. Je tak nově nastaven režim, v němž je DPH přiznávána a odváděna nikoliv poskytovatelem plnění, ale jeho příjemcem. S účinností od 1. 1. 2012 je tento systém aplikován také pro oblast stavebních prací.

Základním důvodem zavedení tohoto nového systému je snaha omezit situace, kdy dodavateli vzniká vysoká daňová povinnost a odběrateli velký nadměrný odpočet DPH – přičemž v určitých případech byly takové vztahy vyvolávány uměle s cílem dosažení odpočtu DPH a následně dodavatel z nejrůznějších důvodů DPH neodvedl.

Danému ustanovení je tedy nutno přiznat určitý logický kontext (byť daný problém podvodů je takto eliminován pouze částečně). Nicméně v tomto příspěvku bych se chtěl zaměřit na cenu, kterou za tuto změnu musí územní samosprávný celek (ÚSC) platit.

Zrekapitulujme si proto základní problémy spojené s daným systémem.

1. KDY REŽIM PŘENESENÉ DAŇOVÉ POVINNOSTI APLIKOVAT

Vymezení, jaká plnění se mají podřadit pod CZ – CPA 41-43 – daný číselník (byť s vysvětlivkami), totiž nedává jasnou odpověď na zaklasifikaci řady případů, které mají hraniční charakter. Zmiňme například oblast oprav týkajících se veřejného osvětlení nebo práce spojené s dodávkami či opravami technologií, jako jsou čistírny odpadních vod, plavecké a zimní stadiony apod. Problémy také nastávají při drobných pracích spojených s opravami nemovitostí (výměny zámků apod.). Nově se sice začínají objevovat odpovědi Generálního finančního ředitelství (GFŘ) k zaklasifikaci některých prací do daného číselníku, ovšem v tak malém objemu, že je to pro operativní řešení této problematiky naprosto nedostatečné.

Diskutabilní je také informace Generálního finančního ředitelství a Ministerstva financí ČR (MF) z listopadu 2011, která začala počítat s tím, že systém přenesené daňové povinnosti má být aplikován pouze v případech, kdy jej příjemce použije byť částečně pro svou ekonomickou činnost. Toto omezení je však ve vztahu k ustanovení § 92a odst. 1 zákona o DPH dosti sporné. Pokud totiž přes veškeré pochybnosti připustíme, že je relevantní, znamená to obrovský problém spočívající v individuálním posouzení jednotlivých případů – zda je dané plnění využíváno v souvislosti s ekonomickou činností či nikoliv. V řadě případů je to velmi problematické určit – například některé subjekty v průběhu výstavby tuto informaci nemají, protože například způsob provozování budovaných vodovodů nebo kanalizací často bývá dodefinováván až následně. Navíc není jasné, co se stane, když se záměr v průběhu výstavby změní – například na začátku stavby bude režim přenesené daňové povinnosti aplikován, od poloviny akce však už nikoliv. Jak potom v takových případech řešit, řekněme, podmínky definované ve výběrových řízeních (platební podmínky, stanovení zádržného…)? Podle posledních dokumentů GFŘ začíná situace vypadat tak, že pokud se objevuje jakákoliv nejistota ve vztahu, zda dojde či nedojde k použití pro ekonomickou činnost, má být režim přenesené daňové povinnosti aplikován.

Výše uvedené na první pohled může vypadat relativně nevinně. Jenže si musíme uvědomit, že se bavíme o zásadních věcech, tj. kdo je podle zákona subjektem povinným odvést daň (respektive, kdo je potenciálním daňovým dlužníkem). Odpočet daně z přidané hodnoty je také možné uskutečnit pouze v případě, že bylo postupováno řádně podle zákona o DPH. Samozřejmě v případě dotací je obecně požadováno, aby daň z přidané hodnoty – má-li být uznatelným výdajem, byla odváděna přesně v souladu se zákonnými požadavky. Ve všech výše uvedených oblastech vznikají zásadní nejistoty, a to u prací, které jsou spojeny s daní z přidané hodnoty v řádu desítek miliard korun ročně. Zatím nevíme, jak se k případným »chybám« postaví nejen finanční úřady, ale také třeba poskytovatelé dotací (v případě kontrol ze strany finančních úřadů se však jejich stanoviska začneme dozvídat nejdříve až v létě 2012).

2. ZVÝŠENÁ MÍRA PRACNOSTI

Pracnost související s realizací daňové evidence – podchycení a zaúčtování každého jednotlivého případu z hlediska DPH – se ve vazbě na tuto změnu výrazně zvýší. Zněkolikanásobí se totiž počet případů, které budou muset být na obcích sledovány se zřetelem k DPH. Konkrétně se mnohem složitěji a pracněji budou podchycovávat jednotlivé přijaté daňové doklady.

Zvýší se rovněž pracnost sledování z hlediska třídění rozpočtovou skladbou. Nakonec totiž byla zvolena varianta, podle níž související platba daně z přidané hodnoty bude sledována na stejném rozpočtovém členění jako vlastní platba dodavateli. Což v důsledku znamená, že se každá platba zařazuje podle rozpočtové skladby nadvakrát.

V kumulaci lze odhadnout, že už pouze z tohoto pohledu se zvýší pracnost při administraci přenesené povinnosti dvojnásobně (bez vlivu nákladů spojených s hodnocením záležitostí uvedených v bodě 1 (Kdy režim přenesené daňové povinnosti aplikovat).

3. OTÁZKA ODPOVĚDNOSTI

Pokud důkladně projdete ustanovení § 92a, určitě zjistíte, že v režimu přenesené daňové povinnosti je odběratel povinen zajistit, aby daň z přidané hodnoty byla odváděna podle zákona, tj. včas a ve správné sazbě. Jenže vůbec se neřeší, co se stane, pokud problém vznikne v důsledku chybného postupu dodavatele. Zákon tak staví každého příjemce plnění do role plně odpovědného vůči státu.

4. RIZIKA Z HLEDISKA DOTACÍ

Přes všechna oficiální ujištění stále v řadě případů nevíme, jak se bude systém chovat tehdy, jestliže DPH hrazená obcí v režimu přenesené daňové povinnosti bude uznatelným výdajem z hlediska dotace, a to i ve vazbě na nejistoty popsané v bodě 1 (tedy nastane-li situace, kdy daň z přidané hodnoty nebude přiznána správným subjektem).

ZÁVĚR

Celkově je nutno aplikaci institutu přenesené daňové povinnosti považovat za krajně problémovou s vysokými riziky sankcí ze strany finančních úřadů nebo také s riziky v oblasti čerpání dotací. Rozhodně nejde již jen o nějakou drobnou záležitost, kterou si vyřeší pracovníci finančních odborů úřadů územních samosprávných celků. Tento problém totiž zasahuje chod obecních a městských úřadů jako celku. Zvládnutí daného systému pak jen v prosté administraci bude obce stát desítky či možná spíše stovky milionů korun ročně.

Protože obce se už ze samé své podstaty nezapojují do podvodných jednání uvedených v úvodu tohoto příspěvku, domníváme se, že je plně relevantní opětovně rozvinout diskusi o vynětí územních samosprávných celků z režimu přenesené daňové povinnosti.

ZDENĚK NEJEZCHLEB

auditor, číslo osvědčení 1940

Acha Obec účtuje s. r. o.

Obce se nezapojují do podvodných manipulací s DPH. Proto stojí za to opět zahájit diskusi o jejich vynětí z režimu přenesené daňové povinnosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *