Přes překážky k zavádění energetického managementu v krajích a větších městech

Příspěvek nabízí poznatky z implementace energetického managementu podle normy ČSN EN ISO 50001 »Systémy managementu hospodaření s energií« ve dvou krajích ČR.

I když je pravdou, že výše uvedená norma je určena organizacím libovolné velikosti, složitosti nebo charakteru vlastníků, může být užitečné popsat některá specifika, s nimiž jsem se setkal. Tyto zkušenosti mohou být využity při dalších podobných aktivitách.

STRUKTURA A ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ

Co může komplikovat dobré fungování energetického managementu?

Typický kraj je zřizovatelem mnoha (až několika stovek) příspěvkových organizací.

Tyto organizace jsou samostatnými právnickými osobami se svými jednateli a řediteli.

Jejich provoz je financován ze dvou zdrojů: zřizovatel hradí náklady spojené s provozem (tedy i energie), zatímco ministerstva školství, zdravotnictví či kultury hradí zejména mzdové náklady.

Jednotlivé skupiny těchto organizací jsou řízeny různými odbory kraje/města (školství, zdravotnictví apod.).

To vše se výrazně liší od soukromého sektoru s jednodušší hierarchií odpovědností a práv.

Implementaci systému dále ztěžuje:

Úředníci nejsou předem dostatečně informováni o tom, co norma ISO 50001 skutečně znamená, jaké má cíle a jaké komplikace může její implementace přinést.

Na úřadech často chybí jednotná a věrohodná elektronická databáze budov, energetických spotřebičů a odběrných míst.

Neexistuje jednotná politika informačních technologií. Jinými slovy – na každé zřízené organizaci jsou jiné počítače, jinak nastavené, s jinými programy a prohlížeči, jinak spravované, na kterých různě kvalitně poběží internetová aplikace energetického informačního systému.

Nemusí být jasné, kde je uložena a jak hodnověrná je dokumentace staveb, energetické audity, dodavatelské smlouvy na energie, faktury za energie a další podklady. Řešením je zavedení společné (přes všechny příspěvkové organizace) správy dokumentů.

ENERGETICKÝ MANAŽER KRAJE

Energetická politika ve zřízených organizacích musí být jednotná a být prosazována mj. prostřednictvím energetických manažerů. Nejdůležitější z nich, energetický manažer kraje, by měl být cílevědomou osobností schopnou metodicky a organizačně řídit do značné míry jemu podřízené energetické manažery příspěvkových organizací.

Do funkce energetického manažera příspěvkové organizace bývají jmenováni stávající pracovníci s nejrůznějšími kmenovými funkcemi (správci budov, účetní, učitelé atd.) a tedy i s různorodými kvalifikačními předpoklady pro zvládnutí této nové činnosti. Přibudou jim povinnosti, avšak prostor pro zvýšení mzdy je minimální.

Pokud energetický manažer příspěvkové organizace skutečně ušetří náklady za energie, bude asi plán nákladů na příští rok o tyto úspory nižší. Přitom pravděpodobně neexistuje způsob, jak úspěšného energetického manažera z dosažených úspor odměnit.

GEOGRAFICKÁ ROZPTÝLENOST

U krajů vzniká problém s geografickou rozptýleností zřízených organizací. Mnohým z nich, resp. energetickým manažerům vznikají relativně velké náklady na dopravu a časové ztráty spojené se školením na úřadu kraje, vzdáleném mnohdy až 90 km. Toto lze řešit přenesením školení např. do bývalých okresních měst.

Energetický manažer kraje by měl alespoň občas celé jím metodicky řízené energetické hospodářství navštívit. Ze stovky organizací někdy zvládne i tři za jeden den, na ty větší či vzdálenější bude potřebovat celý den, ne-li více. Jen tato práce představuje včetně přípravy a vyhodnocení rok čistého času.

ZNALOST MÍSTNÍCH POMĚRŮ

Příspěvkové organizace musí být energetickým managementem vedeny k úspornému provozu energetických systémů. Jejich energetickými manažery by měli být odborníci, kteří znají specifika vlastního provozu a mají motivaci k tomu, aby možné úspory odhalovali a navrhovali konkrétní opatření. Je přitom nepředstavitelné, aby tuto funkci za ně prováděl superspecialista ze vzdáleného úřadu. Pokud by to přesto měl dělat, potřeboval by na jednoduchou analýzu jedné příspěvkové organizace jistě několik dnů práce. Jinými slovy – více než třetinu za celý rok jich nemůže zvládnout.

Těžiště práce energetického manažera je tedy skutečně nezbytné přenést na osobu, která zná specifika místního provozu, avšak bude krajským energetickým manažerem odborně školena a metodicky vedena.

Implementace energetického managementu v krajích a velkých městech přináší nové výzvy. Navzdory jim je nezbytné vzrůstajícím nákladům za energie čelit: jde o kontrolu částek v řádu stovek (kraje) nebo desítek (velká města) milionů korun ročně.

(S implementací normy ve veřejném sektoru může pomoci i publikace, která bude začátkem roku 2014 k dispozici na webu Ministerstva průmyslu a obchodu.)

TOMÁŠ CHUDOBA

energetický poradce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *