Kategorie:
EU

Přípravu Dohody o partnerství je třeba řádně a včas dokončit

Chce-li Česká republika v programovém období EU 2014-2020 co nejdříve začít čerpat zhruba 20,5 mld. eur, musí nejprve s Evropskou komisí uzavřít Dohodu o partnerství. Znamená to mj. i odstranit několik překážek, jež dohodě stojí v cestě.

Koncem loňského listopadu jsem se v Bruselu jako jediný zástupce českého Parlamentu zúčastnil jednání Výboru regionálního rozvoje Evropského parlamentu společně se zástupci národních parlamentů k nastavení budoucí Kohezní politiky pro období let 2014-2020. Jde o vysoce aktuální téma, protože týden před tímto setkáním schválil Evropský parlament víceletý rozpočet EU a legislativní balíček této druhé největší politiky EU. Celkem bude v právě začínajícím novém programovém období na rozvoj regionů vydáno 325 mld. eur.


I pro období let 2014-2020 se České republice podařilo vyjednat velmi slušný finanční obnos ve výši zhruba 20,5 mld. eur. Nyní už je tedy především na nás, jak rychle se podaří s Evropskou komisí (EK) sjednat tzv. Dohodu o partnerství, nastavit nové operační programy a zahájit čerpání s pokud možná co nejmenším zpožděním.

MENŠÍ POČET PRIORIT: HROZBA, ALE TAKÉ ŘADA PŘÍLEŽITOSTÍ

Nové sedmileté programové období se bude od dosavadního (2007-2013) značně lišit. Nová kohezní politika by se měla soustředit na oblast růstu a tvorbu pracovních míst namísto budování »pouhé« infrastruktury. Novinkou bude také koncentrace na několik málo priorit, ať to již mj. budou vzdělávání, výzkum, inovace či podpora malých a středních podniků apod.

Menší počet priorit s sebou i pro obce, města a regiony přináší příležitosti, ale zároveň také hrozbu. Příležitost spočívá v tom, že zvolíte-li primární priority správně a podaří-li se vám je efektivně podpořit (může to být třeba výuka cizích jazyků, podpora počítačové gramotnosti apod.), sekundárně rovněž dojde k postupnému naplnění dalších rozvojových cílů – např. se zvýší konkurenceschopnost, zaměstnanost apod. Děje se tak proto, že vhodně zvolené primární priority za sebou vlastně táhnou (jsou důsledkem – startérem) dalších pozitivních sekundárních rozvojových změn.

Hrozba koncentrace podpory jen na několik málo priorit naopak spočívá v riziku vzniku nespokojenosti zástupců oblasti, na niž se tzv. nedostalo, přičemž samozřejmě také existuje riziko špatné volby a obava z odpovědnosti s touto volbou jen několika málo priorit spojená. Bohužel často právě tyto důvody vedou k alibistickému přístupu, kdy všichni něco dostanou – ale přitom se vlastně ničemu zásadním způsobem nepomůže. Přirovnal bych to s určitou nadsázkou k cukrování buchty nebo bábovky: Na první pohled se dostane na všechny, ale z hlediska rozvoje území vlastně jde pouze o efekt. Stejně jako se pocukrováním zásadně nezmění kvalita buchty nebo bábovky, tak se malou plošnou rovnoměrnou podporou všeho a všech vlastně také nic zásadního s rozvojem území nestane.

OD LETOŠKA ZAČÍNÁ PLATIT: CHCEŠ-LI PENÍZE EU, NEJRPVE SPLŇ NASTAVENÉ PODMÍNKY

Velká obezřetnost při přípravě čerpání a jeho samotném průběhu by se v České republice měla věnovat tzv. ex-ante kondicionalitám – a pak také tzv. makrokondicionalitám. Pokud totiž předem stanovené makrokondicionality a ex-ante kondicionality nebudou uchazečem o evropské peníze naplněny, tak může být pro daný stát, který stanovené podmínky neplní, čerpání z evropských fondů omezeno či zcela zastaveno. Zjednodušeně řečeno, v právě zahajovaném programovém období EU by pro státy čerpající podporu EU mělo platit: »Chceš-li evropské peníze, nejprve splň dohodnuté a stanovené podmínky. Když to neuděláš, počítej se zásadními problémy.«

Zde vidím zatím největší problémy. Jak známo, Evropská komise podmiňuje zahájení čerpání funkčností zákona o státní službě. Není to její jediný požadavek: EK nám ve svých připomínkách k poslední verzi Dohody o partnerství vytýká také v českém právním řádu dosud plně nezohledněnou evropskou směrnici o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí EIA.

Víckrát odložená účinnost zákona o státní službě, stejně jako Českou republikou neimplementovaná evropská směrnice EIA dnes zásadním způsobem ohrožují dokončení Dohody o partnerství mezi ČR a EK. Bez jejího podepsání samozřejmě nemůžeme v programovém období 2014-2020 dostat z fondů EU ani jedno euro. Podle mých informací se na Ministerstvu životního prostředí na úpravách realizace EIA intenzivně pracuje. Jak rychle zvládneme v Parlamentu projednat zákon o státní službě – a hlavně jej implementovat, tedy uvést v život, se ukáže v nejbližší době.

Proto by měly příslušné orgány státní správy (ve spolupráci s partnery ze samospráv i krajů) okamžitě jednat. Velké riziko vidím i v naší horlivosti. V dosavadním programovém období EU, jak jistě potvrdí mnozí starostové a další zastupitelé obcí a měst, se naší republice často podařilo být »papežštější než papež« a značně – a navíc velmi zbytečně jsme si proto zkomplikovali využívání evropských peněz.

PRUŽNĚJŠÍ MUSÍ BÝT ČLENSKÉ STÁTY I SAMA EVROPSKÁ KOMISE

S kolegy z ostatních národních parlamentů i z toho evropského jsme se shodli, že investice do regionálního rozvoje ze zdrojů EU mohou být pro většinu regionů zásadní. Je proto třeba k nim takto i přistupovat a problematice se náležitě věnovat. Zároveň jsem však upozornil přítomného komisaře Johannese Hahna, že problémy s přípravou nového programového období nejsou způsobeny pouze členskými státy.

Pokud totiž dnes některý členský stát EU převádí evropskou směrnici do svého národního práva a dopustí se nepřesností, zašle mu Evropská komise upozornění, kde uvede, kterých chyb se dopustil – a vyzve jej, aby se ve stanovené lhůtě k těmto výtkám vyjádřil. Stát zašle v určené době odpověď Komisi a pak už jen čeká a čeká, než dostane odpověď. Pro EK však žádné lhůty pro zaslání odpovědi neplatí! Případný liknavý přístup EK proto může vést až k tomu, že by daný stát nemusel stačit přijmout všechny požadované předpisy včas, což by ohrozilo jeho čerpání evropských fondů. Proto by podle mého názoru Evropská komise mohla i ze své strany snahou o rychlé reakce na členské státy či přímo zavedením jasných lhůt celý proces vyjednávání dohod o partnerství značně uspíšit.

 

MILOŠ VYSTRČIL
senátor, člen senátního Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

RNDr. Miloš Vystrčil, původním povoláním středoškolský profesor, byl mj. i starostou Telče a hejtmanem Kraje Vysočina.

FOTO: ARCHIV

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *