Proč je nutné novelizovat zákon o pohřebnictví?

S blížícím se datem účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen »NOZ«), se v Kanceláři veřejného ochránce práv začaly koncem loňského roku množit dotazy na vztah zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví (dále jen »zákon o pohřebnictví«), a NOZ. Jako vážný problém se velmi záhy...

S blížícím se datem účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen »NOZ«), se v Kanceláři veřejného ochránce práv začaly koncem loňského roku množit dotazy na vztah zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví (dále jen »zákon o pohřebnictví«), a NOZ. Jako vážný problém se velmi záhy ukázal právní režim opuštěných hrobek a hrobového zařízení. Strávil jsem řadu hodin konzultacemi nad tímto tématem s kolegy ze Sdružení pohřebnictví, Ministerstva pro místní rozvoj, obcí a měst jako vlastníků pohřebišť. Dotazy jsem kladl také lektorům na školení k NOZ. Výsledek proběhnuvších diskusí nad tématem pohřebnictví a NOZ bych si dovolil shrnout takto.

PROBLÉM OPUŠTĚNÝCH HROBEK

Bohužel se potvrdilo, že se při přípravě NOZ a ustanovení pojednávajících o opuštění věcí movitých a nemovitých na speciální právní úpravu v zákoně o pohřebnictví vůbec nepamatovalo. Za účelem alespoň částečného řešení situace po 1. 1. 2014 jsme s kolegou z Ministerstva pro místní rozvoj Mgr. Tomášem Kotrlým, Th.D., publikovali na stránkách Moderní obce č. 10/2013 článek o opuštěných hrobkách a hrobovém zařízen.1)

Zásadní problém je v tom, že NOZ už neupravuje právní následek opuštění věci obecně u všech věcí bez rozdílu, ale diferencovaně podle toho, zda jde o movitou, nebo nemovitou věc, a navíc už nestanoví, že by opuštěná věc připadala do vlastnictví obce. Problémy vyvolává také absence zákonné definice hrobového zařízení a hrobky. Podle NOZ si může opuštěnou movitou věc kdokoliv přivlastnit, vlastníkem opuštěné nemovitosti se po uplynutí 10 let stává stát. Otázkou je, kdo bude hradit náklady na údržbu hrobky po dobu těch 10 let? Obec jako vlastník pohřebiště nebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových?

K právní problematice hrobů a hrobek se v loňském roce na základě četných dotazů z praxe vyjádřilo také Ministerstvo spravedlnosti, resp. Komise pro aplikaci nové civilní legislativy zřízené za účelem výkladu NOZ (tzv. KANCL).2) Ani stanovisko KANCLu však nedává, a popravdě ani nemůže dát, jednoznačnou odpověď na to, jakým způsobem mají vlastníci a provozovatelé pohřebišť postupovat u opuštěných hrobek a ostatního hrobovéhoho zařízení.

Nejpalčivější výkladové problémy se přitom týkají zejména posouzení charakteru hrobového zařízení a hrobky jako stavby a věci movité či nemovité, včetně běhu lhůt nutných pro to, aby bylo možné opuštěnost věci dovodit.

SPORNÉ LHŮTY

S přihlédnutím k potřebám praxe jsem toho názoru, že ve vztahu k hrobovému zařízení i nadále platí (s odkazem na přednost speciální právní úpravy v zákoně o pohřebnictví před obecnou právní úpravou v NOZ) roční lhůta pro opuštění hrobového zařízení uvedená v ustanovení § 20 písm. g) bod 4 zákona o pohřebnictví.3) Neuplatní se tedy tříletá lhůta pro opuštění movité věci, která je uvedena v ustanovení § 1050 odst. 1 NOZ.4) Sporné jsou ovšem případy hrobek, které lze většinou považovat za podzemní či nadzemní stavby a zpravidla také za nemovitosti, u kterých NOZ stanoví lhůtu pro opuštění věci 10 let (viz ustanovení § 1050 odst. 2 NOZ).5)

Osobně bych se spíše přikláněl k tomu, aby se na hrobky vztahovala 10letá lhůta podle NOZ, a to s ohledem na charakter hrobky jako stavby a nemovitosti a její větší hodnotu oproti pouhému náhrobku (hrobovému zařízení). Pokud ovšem začala již v loňském roce běžet roční lhůta k opuštění věci podle zákona o pohřebnictví, domnívám se, že ve smyslu ustanovení § 3036 NOZ 6) tato lhůta v letošním roce ještě doběhne. V takovém případě se po uplynutí lhůty započaté v roce 2013 a skončené v roce 2014 nestane vlastníkem hrobky obec, ale stát prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Obecně se však 10letá čekací lhůta nutná pro to, aby podle NOZ nastaly účinky opuštěnosti, jeví ve vztahu k hrobkám jako neúměrně dlouhá a z hlediska potřeb provozovatelů a správců pohřebišť jako nevhodná, neboť významným způsobem blokuje možnost dalšího užívání hrobky, která by mohla sloužit novému vlastníku či nájemci. Z praxe jsou známé případy, kdy po dlouhá léta chátrají hrobky s ostatky vážených či známých osobností společenského života, které samy o sobě mají velkou uměleckou hodnotu (součástí těchto hrobek jsou například ceněné sochy či jiné ozdoby hrobu vytvořené na zakázku významnými sochaři apod.).

Za současného právního stavu se jako určité východisko jeví možnost postupovat obdobně jako v případě nálezu, tj. podle § 1057 NOZ 7), tj. že by obec jak v případě opuštěného hrobového zařízení (náhrobky, desky, sochy, kříže a jiná výzdoba hrobu apod.), tak v případě hrobky byla v postavení tzv. poctivého držitele. Poctivá držba dává obci oprávnění věc držet, užívat i jinak s ní nakládat v rozsahu § 996 NOZ 8) (v podrobnostech odkazuji na článek uveřejněný v Moderní obci č. 10/2013).

ZÁVĚR

Z výše uvedeného je zřejmé, že by Ministerstvo pro místní rozvoj mělo v co nejkratší době připravit novelu zákona o pohřebnictví, neboť stávající právní úprava vůbec nereflektuje závažné právní změny, které NOZ ve vztahu k provozování pohřebišť přinesl. Novela by měla zejména definovat důležité právní pojmy jako hrobové zařízení a hrobka a současně by měla ve vazbě na nová pravidla NOZ upravit právní důsledky jejich opuštění.

Z hlediska potřeb praxe se jeví jako žádoucí, aby se ve vztahu k hrobkám a hrobovému zařízení zachovala roční lhůta k opuštěnosti s tím, že by přímo v zákoně o pohřebnictví bylo uvedeno, že po uplynutí lhůty 1 roku se vlastníkem opuštěného hrobového zařízení a opuštěné hrobky stává obec. V tomto směru argumentuji tím, že smyslem a účelem právní úpravy v pohřebnictví je především zajistit řádné pohřbívání a pietní užívání hrobových míst. Zákon o pohřebnictví by měl zcela nepochybně stanovit pravidla, která by zamezila chátrání bezprizorních hrobů či hrobek, z nichž některé mohou mít významnou uměleckou či historickou hodnotu.

Jsem toho názoru, že by obcím měla být dána opětovně možnost stát se vlastníky hrobek, které se na jejich pohřebištích nacházejí. Současně si myslím, že by se v tomto směru mohl vůči Ministerstvu pro místní rozvoj angažovat například Svaz měst a obcí, neboť obce a města jsou většinovými provozovateli pohřebišť v České republice.

Poznámky:

1) Kotrlý T., Hanák M., Opuštěné hrobky a hrobové zařízení podle NOZ, Moderní obec 10/2013

2) Viz http://obcanskyzakonik.justice.cz/infocentrum/ caste-dotazy/lze-povazovat-stavbu-hrob-hrobka-kaplova-hrobka-na-hrbitove-za-vec/

3) Je-li provozovatelem veřejného pohřebiště obec, musí informovat vlastníka náhrobku a ostatního hrobového zařízení, které jejich vlastník neodstraní do dne zrušení veřejného pohřebiště, že pokud se do 1 roku o tyto věci nepřihlásí, bude s nimi naloženo jako s věcmi opuštěnými; není-li provozovatelem veřejného pohřebiště obec, odevzdat obci, spolu s adresou vlastníka, náhrobky a ostatní hrobové zařízení, které jejich vlastník neodstraní do dne zrušení veřejného pohřebiště, a o tomto postupu předem vlastníka informovat s tím, že pokud se do 1 roku o tyto věci nepřihlásí, bude s nimi naloženo jako s věcmi opuštěnými.

4) Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k movité věci po dobu tří let, má se za to, že ji opustil. Byla-li movitá věc, která pro vlastníka měla zřejmě jen nepatrnou hodnotu, zanechána na místě přístupném veřejnosti, považuje se za opuštěnou bez dalšího.

5) Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil.

6) Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

7) Nepřihlásí-li se nikdo o věc do jednoho roku od vyhlášení nálezu, může nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, nakládat s věcí jako poctivý držitel. Spočívá-li však nález v penězích, mohou je tyto osoby jen užívat; to platí i o výtěžku za věc strženém. Přihlásí-li se ten, kdo věc ztratil, nebo její vlastník po uplynutí doby jednoho roku od vyhlášení nálezu a před uplynutím tří let od vyhlášení nálezu, vydá se mu věc nebo výtěžek za ni stržený po zaplacení nákladů a nálezného. Uplynou-li tři roky od vyhlášení nálezu, nabude nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, vlastnické právo k věci nebo k výtěžku za ni strženému.

8) Poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, ba ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat, a není z toho nikomu odpovědný. Poctivému držiteli náležejí všechny plody věci, jakmile se oddělí. Jeho jsou také všechny již vybrané užitky, které za držby dospěly.

JUDr. MAREK HANÁK

Kancelář veřejného ochránce práv, Brno

Z hlediska potřeb praxe se jeví jako žádoucí, aby se ve vztahu k hrobkám a hrobovému zařízení zachovala roční lhůta k opuštěnosti s tím, že by přímo v zákoně o pohřebnictví bylo uvedeno, že po uplynutí lhůty jednoho roku se vlastníkem opuštěného hrobového zařízení a opuštěné hrobky stává obec.

Obecně se 10letá čekací lhůta nutná pro to, aby podle NOZ nastaly účinky opuštěnosti, jeví ve vztahu k hrobkám jako neúměrně dlouhá a z hlediska potřeb provozovatelů a správců pohřebišť jako nevhodná, neboť významným způsobem blokuje možnost dalšího užívání hrobky, která by mohla sloužit novému vlastníku či nájemci. Z praxe jsou známé případy, kdy po dlouhá léta chátrají hrobky s ostatky vážených či známých osobností společenského života, které samy o sobě mají velkou uměleckou hodnotu (součástí těchto hrobek jsou například ceněné sochy či jiné ozdoby hrobu vytvořené na zakázku významnými sochaři apod.).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *