Regionální železnice a rozvoj území aneb Nebojte se lokálek /8

Téma přínosů moderní veřejné dopravy pro rozvoj regionů je klíčové pro pochopení důležitosti regionální železnice jak pro současnost, tak především pro budoucnost.

Na základě znalosti socioekonomických trendů v moderní společnosti je jednoznačné, že veřejná mobilita je a bude zásadním parametrem úspěšnosti jak jednotlivých regionů, tak samozřejmě ve svém součtu i celé země. Je to parametr rozhodující o atraktivnosti a konkurenceschopnosti jednotlivých regionů, a proto je důležité, aby byla moderní veřejná a především železniční doprava takto jednotlivými municipalitami chápána. Je to bohatství, které rozhoduje o úspěšnosti obsluhovaných sídel a pro toho, kdo je má, je velkou konkurenční výhodou. Proto se tomuto tématu budeme věnovat v několika kapitolách poněkud obšírněji.


Hlavním přínosem moderní regionální železnice je především zlepšeni širší dopravní dostupnosti regionu a jeho sídel. Na tuto dostupnost lze nahlížet ze dvou opačných úhlů. Tedy jako na možnost dopravy z regionu ven do jeho okolí – externí dostupnost. Ći obráceně, jako na možnost cestovat z bližšího nebo vzdálenějšího okolí do regionu – interní dostupnost.

EXTERNÍ DOSTUPNOST REGIONU

Pro místní obyvatele jde především o výjezd do spádových měst a obcí, kde jsou úřady veřejné a státní správy, ale také zdravotní péče, kulturní centra, školy – a hlavně širší možnosti pracovních příležitostí. Jejich dostupnost je a ještě více bude zcela klíčová pro život a rozvoj regionů. Mimo centra je většinou nedostatek pracovních příležitostí a situace se dále zhoršuje. Stále výrazněji dochází k přesunům a koncentraci pracovních příležitostí ve spádových obcích a zejména větších městech, která mají lepší předpoklady pro umístění ekonomických subjektů. Pokud tento trend nemá pro venkov znamenat především odchod produktivní generace, je nutné s ním počítat a aktivně na něj reagovat.

Jedním z možných okamžitých a relativně nejlevnějších řešení je atraktivní dopravní napojení regionu na zdroje pracovních příležitostí. Pak může region využít svých předností, tedy místa, kde se ve zdravém a klidnějším prostředí příjemně žije a bydlí, zatímco spádové centrum je místem, v němž se pracuje. Tento model, který u našich západních sousedů už dlouhodobě funguje, se nám nemusí líbit, jenže ekonomické zákonitosti jsou neúprosné.

Klíčovým parametrem atraktivnosti dopravy z bydliště na pracoviště není vzdálenost, ale čas přesunu. V kontextu s regionální mobilitou její plánovači zatím velmi málo kalkulují s časem, který cestující stráví v dopravě. Vysvětlením je zřejmě fakt, že veřejná doprava (VD) není stále považovaná za moderní druh ekologicky přátelské mobility, ale hlavně za sociální službu pro ekonomicky nejslabší skupinu obyvatel, jíž je umožněno dostat se z bodu A do B za relativně levné jízdné, přičemž architekti těchto dopravních systémů předpokládají, že parametr čas pro tuto sociální skupinu nehraje roli.

ČAS NA CESTĚ: FAKTOR, KTERÝ NENÍ RADNO PODCEŇOVAT

Ačkoliv takové chápání VD je dnes spíše pravidlem, je zcela chybné. Nepřiláká-li VD cestující z ostatních segmentů sociálního spektra, nemůže plnit ani svoji společenskou funkci. Čas a jeho využití má dnes pro většinu občanů zásadní roli – a tedy svoji relativně vysokou cenu. Magickou hranicí doby, kterou je většina občanů ochotna trávit pravidelným dojížděním za atraktivní prací, je zhruba jedna hodina na jednu cestu. Podmínkou je, že vyšší výdělek nejen dostatečně kompenzuje dopravní náklady, ale že také investovaný čas a současně kvalita cestování je na akceptovatelné úrovni. Z hlediska obecně malé vzdálenosti regionů od příslušných spádových center v naší republice je možnost částečně řešit zaměstnanost v regionech formou atraktivní denní dojížďky za prací řešení okamžité, velmi účinné a relativně společensky levné. Část nákladů tohoto řešení si totiž výdělečně činný občan hradí sám.

Ideální VD je z tohoto pohledu především regionální železnice, protože na rozdíl od autobusové dopravy může v optimálních podmínkách nabídnout relativně vysokou přepravní rychlost a pohodlí, přičemž není současně ohrožena kongescemi jako silniční doprava (dopravní kolony apod.). Může tedy atraktivně obsloužit i vzdálenější oblasti od spádového centra a je přitom běžná i kombinace dopravy bus-vlak nebo auto-vlak (PaR).

Řešení autobusovou dopravou, která je teoreticky (na základě neobjektivních kalkulací) společensky levnější, je neúčinné. Tato doprava je nepříliš pohodlná, u cíle cesty trpí dopravními kongescemi, ale hlavně je pomalá, a obslouží tedy v akceptovatelném čase jen malé a nejbližší spádové území. Toto řešení se dosud příliš neosvědčilo ani z pohledu cestujících, ani co do naplnění předpokládaných společenských úspor.

Příště se budeme věnovat interní dostupnosti regionů.

 

PETR TEJKL
poradce v oboru dopravního marketingu

JAN ŠATAVA
odborný poradce v oblasti dopravy

 

Co je dobré vědět

Atraktivní dopravní dostupnost vaší obce a regionu je – a ještě více bude vaší konkurenční výhodou.

Takto sympaticky vyhlížejí zastávky na bavorské železniční síti Wald bahn.

ilustrační foto: archiv Petra Tejkla

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *