Spočítejte si »městskou« inflaci

Ačkoliv řada obcí se potýká se zadlužením, mnohé jiné si na-opak kladou otázku, jak naložit s dočasně volnými finančními prostředky, aby z nich inflace neukrajovala. Právě teď získává taková otázka vyšší důležitost než dosud.

Nechávat volné peníze na běžných účtech znamená ztrácet. V našich podmínkách, kdy inflace byla donedávna nízká, to může vypadat spíše jako teorie. Přesto v letech 2006 až 2010 dosáhla průměrná roční inflace hodnoty 2,84 %. Kdo přitom při průměrné roční inflaci okolo tří procent nechá jeden milion korun na účtu bez zhodnocení, přijde za 10 let o více než čtvrtinu jeho hodnoty.

Letos se navíc očekává podstatně výraznější růst cenové hladiny než v letech minulých. V lednu šlo meziročně o 3,5 %. Pravda, velká část připadá na změny v DPH a regulovaných cenách. Jde tedy o skok, částečně ovlivněný administrativním rozhodnutím. Přesto, např. ceny tepla rostou a může tomu tak být nadále. Zdražují i potraviny a vývoj kolem ropy tlačí na zdražování pohonných hmot. Je zde řada nákladových faktorů a s těmi lze měnovými nástroji bojovat jen minimálně. Spíše vůbec ne.


K OFICIÁLNÍ SPOTŘEBITELSKÉ INFLACI SI PŘIPOČTĚTE PROCENTO

Než se rozhodnete, jak naložíte se svými volnými prostředky, spočítejte si vlastní »městskou« inflaci. Tato rada se zpravidla dává bohatým lidem. Ceny jejich osobního nákupního koše totiž mohou růst mnohem rychleji nebo pomaleji než u zboží, jež sledují statistici. Možná potom také u vás na radnici zjistíte, že řekněme ceny potravin a nájmů vás bezprostředně tolik nezajímají. Zato ceny energií, pohonných hmot či třeba stavebních prací ano. Nebo jinak. Z našich výpočtů vyplývá, že české municipality by ke spotřebitelské meziroční inflaci oficiálně vyhlašované ČSÚ měly v průměru připočítat zhruba 1 % ročně. Dostanou pak reálnější obrázek růstu cen ve vlastním »spotřebním firemním« koši.

A přestože v české ekonomice nevidíme v posledních třech letech žádné závratné oživení, je i tak po přihlédnutí k inflaci průměrné zhodnocení vkladů institucí v bankách záporné. Reálná ztráta kupní síly municipálních prostředků se v tomto období mohla pohybovat okolo -1,5 až -2 % ročně.

JAK BOJOVAT S NÍZKÝMI ÚROKY?

Chcete-li s tím něco udělat, nezbude než začít hledat. Jak? Nejprve můžete zkusit vyjednat u banky vlastní úrok. Jako dlouhodobí a velcí zákazníci takovou možnost máte. Jen s tím však asi nevystačíte. Budete muset zvolit vhodné investiční nástroje. Jistěže se nabízejí tradiční konzervativní investice typu obligací či obligačních fondů. Ale jak moc je to v současnosti riziková investice?

Zůstaneme-li v české kotlině, je zatím poměrně bezpečná. Celkový dluh České republiky se sice už pohybuje nad 40 % HDP, ale to je dnes vcelku komfortní stav. Vždyť i Německo výrazně překračuje smluvně zakotvenou hranici dluhu v evropském Paktu stability a růstu z roku 1997. Ten »povoluje« zadlužení nanejvýš na úrovni 60 % HDP. A spolu se SRN jej porušuje dalších 13 zemí včetně Francie, Velké Británie, Nizozemska či Belgie. Nemluvě o Řecku, Itálii, Portugalsku a Irsku, kde zadlužení přeskočilo 100 % HDP. Česko má zatím sedmý nejnižší dluh v celé EU. Odhlédneme-li od různých hrátek ratingových agentur, jsou zdejší dluhopisy relativně bezpečné.

DNES JE LEPŠÍ KRATŠÍ HORIZONT

Jinou otázkou je možný vývoj dluhopisových výnosů. Kdyby byly úrokové sazby a očekávání stále stejné, platilo by, že delší dluhopisy (s pozdější splatností) musí nést vyšší výnos. Neboť kupující by se vzdával své likvidity na delší dobu, za což by měl podle finanční teorie dostat odměnu. Dnes jsou však sazby nízko. Potrvají-li inflační tlaky a dostaví-li se časem nějaké ekonomické oživení, mohou sazby logicky vzrůst. Pak se objeví na trhu i emise nových dluhopisů s vyšším výnosem. Kdo ty staré včas neprodá, utrží za ně hodně nízkou cenu. Nebo je bude držet do splatnosti s výnosem nižším, než nabídnou papíry vydané později.

Jenže zatím nic nenaznačuje výraznější oživení v evropské a české ekonomice letos či napřesrok a za delší horizont nikdo příliš nevidí. Proto bych doporučoval soustředit se spíše na obligace s kratší splatností. Případně nakoupit některý špičkový korunový obligační fond (kvalitu můžete porovnat podle ratingu udíleného agenturou Morningstar). Ten namixuje portfolio z různých obligací a investici do něj lze navíc kdykoli přeměnit zpět na peníze. Některé fondy nabízejí i dividendové třídy. To znamená, že pravidelně vyplácejí investorům dividendu. Ta je pro instituce daňově výhodnější než realizace výnosu zpětným prodejem.

NEJLEPŠÍ VARIANTA? PROFESIONÁL!

Chcete-li si být jisti, že se staráte s maximální péčí o své volné peníze, můžete je svěřit profesionálům do investiční správy. Nadiktujete jim, na jak dlouho se hodláte jaké části likvidity vzdát a jak vysoké riziko jste ochotni podstoupit. Některý institucionální správce majetku vám může namíchat portfolio např. z přímých dluhopisových pozic či i v kombinaci s konzervativními podílovými fondy. A vymyslet, jak co nejlépe na poplatky. Nebo vám zprostředkuje některý specifický bankovní produkt.

Ve vašem portfoliu se tak mohou objevit např. strukturované dluhopisy. U nich je konstrukce garantované části zpravidla shodná s výší jistiny klasických dluhopisů (tedy se vrací 100 %), avšak výnos závisí na pohybu ceny nějakého aktiva. Třeba indexu komodit. Jde o investici s vysokou mírou bezpečí a přitom s nadějí na vyšší výnos. Podobných kousků může profesionální správce nalézt více. Dokáže-li nakupovat produkty v rámci jedné finanční skupiny, nemusejí jeho služby vyjít vůbec draho.

A ještě drobnost na závěr. Pokud byste četli něco o mimořádně nízkých výnosech státních bondů, věnujte pozornost tomu, o jakých papírech se hovoří. Americká vláda si dnes půjčuje na deset let za 1,98 %. České dluhopisy v této době nesou na různých délkách 2 až 4 %.

MILOŠ FILIP
obchodní ředitel ING Investment Management, C.R.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *