Staronová pravda: Kdo chce developerem býti, musí s památkáři výti

Investor a památkář - pod tímto názvem se 3. června v pražské Národní technické knihovně konala konference Křižovatky architektury 2014. I konference potvrdila, že vztahy mezi těmi, kteří chrání naše architektonické dědictví, a těmi, kteří chtějí stavět, zjevně úplně idylické nejsou.

Ačkoli někteří si od tématu konference slibovali názorové jiskření a kontroverze, vše, co na ní zaznělo, svědčí o tom, že vztahy mezi investory a památkáři jsou konstruktivní a v diskusích umíme najít shodu. Zhruba tak Ing. arch. Naďa Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu (NPÚ), zhodnotila průběh letošních Křižovatek architektury. V posledním diskusním panelu konference – a hlavně v jejích kuloárech – však téma rezonovalo trochu jinak.

Stížností, byť zřídka ventilovaných veřejně, mají investoři hodně a zdá se, že leckteré mají reálný základ. Byť určitě ještě i dnes by řada investorů kvůli logistickému areálu byla ochotna zbourat románskou baziliku.

CO INVESTORŮM VADÍ VE VZTAZÍCH S PAMÁTKÁŘI

Investoři, resp. developeři, resp. architekti, si zpravidla stěžují na:

Zneužívání a vrtkavost institutu národní kulturní památky. (Koupíte od veřejného sektoru pozemek, kde se nachází stará budova. Vyprojektujete na něm – ve spolupráci s veřejným sektorem – komplex budov. Pak však je ona stará budova – veřejným sektorem – prohlášena za nedotknutelnou památku. Což se víceméně rovná vyvlastnění, protože povinností majitele takového objektu je mnoho, práv naopak logicky málo.)

Trojkolejnost památkové péče. (Ministerstvo kultury, NPÚ, výkonné orgány státní správy.)

Často příliš subjektivní názory památkářů (A jejich neochota k diskusi.)

Nevypočitatelnost. (Celé měsíce hledáte řešení a kompromis v diskusi s odpovědným pracovníkem. Ten je však najednou vyměněn a začínáte znovu.)

Konzervativismus a fundamentalismus. (Málo pochopení pro koexistenci staré a nové výstavby, jež by odpovídala změněným podmínkám, ale i stavebním normám: »Než výtah, ať to raději spadne!«)

Neznalost stavebního práva. (»Vždyť nemusíme vše opravit, na to chybějí peníze. Řada objektů může pomalu chátrat, ale přitom mohou fungovat jako dominanta lokality a místo sociálních kontaktů.« Slova toho, kdo nezná povinnosti a odpovědnost majitele jakéhokoli stavebního objektu.)

Systém »Ritz, nebo nic«. (Nízká ochota k ochraně částečné, zachování jen skutečně cenného prvku či detailu stavby, zatímco vše ostatní by se podle soudobých potřeb přestavělo. Odborníci tvrdí, že to vyplývá z neznalosti projektování a samotného stavebního procesu.)

Pomalost a nepružnost rozhodování. Přesto mezi památkáři a investory válka nezuří. Absolvování procedur souvisejících s památkovou péčí je pro stavebníky standardní součástí procesu výstavby stejně jako třeba EIA či prověrka požární bezpečnosti. V moderní společnosti výstavba zkrátka musí být striktně regulovaná – a zejména profesionální stavebník to chápe.

»OBJÍŽĎKY« SE NIKOMU NEVYPLATÍ

Orgány památkové péče jistě lze obejít, oklamat či snad i podplatit. Zákonů dbalý a hlavně osvícený stavebník to však nedělá. Ví totiž, že památková péče, byť nedokonale a s problémy a často proti naší vůli, chrání to, co je v Česku cenné a atraktivní. Historické architektonické dědictví je nepochybně jedním z hlavních aktiv naší země a lze jen stěží docenit či se přímo dopočítat, jak mnoho a kterými způsoby se na její prosperitě a kvalitě našeho života podílí.

Na straně stavebníků je v dialogu s památkáři namístě trpělivost, pochopení pro širší souvislosti jejich projektu – a snad i trochu velkorysosti. Strana druhá by zase měla vidět věci reálně, vnímat i ekonomické parametry a každou stavbu také v širším kontextu: Žijeme přece v 21. století, vše skutečně zachránit nelze. »Není proč si myslet, že naše doba je méně hodnotná a méně cenná než ty předchozí!« řekl na konferenci architekt, který se mj. významně podílí na záchraně baťovského areálu ve Zlíně. Moudrý člověk se samozřejmě dívá hlavně dopředu – ale také se často a bedlivě ohlíží. Bylo by proto dobré, kdyby stavebníci i památkáři svůj vztah viděli – když už ne pozitivněji – jako svého druhu manželství z rozumu. Ta koneckonců bývají nejtrvanlivější. A jejich dítka dobře vychovaná.

PETR BÝM

Stavební fórum

Vše z minulosti skutečně zachránit nelze. Není proč si myslet, že naše doba je méně hodnotná a méně cenná než ty předchozí.

Konverzí industriálních budov bývalého továrního areálu do podoby moderního kulturního, uměleckého a vzdělávacího centra vznikl loni 14|15 Baťův institut (autorem přestavby byl Juraj Sonlajtner).

FOTO: JURAJ SONLAJTNER

Společenské a obchodní centrum Breda & Weinstein v Opavě vzniklo rekonstrukcí a dostavbou bývalého pivovaru (autorem přestavby bylo studio Šafer Hájek Architekti s. r. o.).

FOTO: ŠAFER HÁJEK ARCHITEKTI

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *