Svěřenský fond – nová forma správy cizího majetku

Svěřenský fond neboli trust je nový nástroj pro správu cizího majetku, který do našeho právního řádu zakotvil nový občanský zákoník. Trust má staletou tradici v zemích angloamerického práva, tedy především ve Velké Británii a USA, ale i v bývalých koloniích britského impéria. V posledních...

Svěřenský fond neboli trust je nový nástroj pro správu cizího majetku, který do našeho právního řádu zakotvil nový občanský zákoník. Trust má staletou tradici v zemích angloamerického práva, tedy především ve Velké Británii a USA, ale i v bývalých koloniích britského impéria. V posledních desetiletích ale najdeme trusty i v zemích s kontinentálním právním systémem. Při zavádění tohoto institutu do české legislativy se zákonodárci inspirovali kanadskou provincií Québec, která má blízko ke kontinentální právní úpravě.

Česká forma trustu by tak měla být bez větších obtíží slučitelná s naším právním systémem. Protože je však vlastnictví fondu anonymní a nezapisuje se do žádného veřejného registru, panují obavy, aby tento institut nebyl zneužíván pro praní špinavých peněz či daňové úniky.

PODSTATA SVĚŘENSKÉHO FONDU

Svěřenský fond je označení zvláštní struktury práv k vyčleněnému majetku a jeho správy svěřenským správcem. Jeho podstata spočívá ve vyčlenění majetku zakladatelem svěřenského fondu za určitým účelem. Fond nemá vlastní právní osobnost, nemůže tedy vlastnit majetek, vystupovat v právních vztazích, žalovat ani být žalován. Veškerá jednání ohledně svěřenského fondu a majetku v něm tak na účet fondu činí jeho správce, a to vlastním jménem, ale na účet fondu. Svěřenský fond však není ani věc, takže „jeho“ majetek nemá vlastníka. Nepatří ani zakladateli, správci či tzv. obmyšlenému, tedy osobě, které má být ze svěřenského fondu plněno. Svěřenské fondy se svou podstatou blíží nadacím, na rozdíl od nich však nejsou právnickou osobou a mohou být zřízeny i za jiným než veřejně prospěšným či dobročinným účelem. Svěřenský fond lze zřídit k soukromým účelům, například k ochraně a dlouhodobé správě rodinného majetku, nebo k veřejnému účelu, například na podporu nemocnice, výzkumného centra atd.

ZALOŽENÍ SVĚŘENSKÉHO FONDU

Svěřenský fond vytváří zakladatel, a to smlouvou nebo pořízením pro případ smrti (závětí). Zakladatel vyčleněný majetek svěří k určitému účelu správci a ten se zaváže převzatý majetek spravovat a nakládat s ním jako jeho majitel. Správcem může být jakákoliv fyzická osoba. Z právnických osob to zatím mohou být pouze investiční a obecně prospěšné společnosti. Každý svěřenský fond musí mít statut ve formě notářského zápisu, který obsahuje označení fondu i jeho právní formy, dále označení majetku, který ho tvoří při jeho vzniku, a také v něm musí být uveden jeho účel. Mezi další náležitosti patří podmínka pro plnění ze svěřenského fondu (např. podmínky pro výplatu dividend), doba trvání fondu (např. na dobu neurčitou), určení obmyšleného a další práva a povinnosti smluvních stran (zejména právo udělovat pokyny, schvalovací pravomoci, informační povinnost).

Statut by však měl obsahovat více informací než výše uvedené minimum. Vzhledem k tomu, že právě jím se při správě svěřenského fondu řídí správce, doporučuje se ve statutu zakotvit pravidla pro nabývání, zatěžování a zcizování nemovitostí. Dále by zde měly být stanoveny pokyny ohledně rozvržení investičního rizika, nabývání akcií a podílů v obchodních společnostech nebo ohledně pojištění majetku, který je v něm obsažen. Ve statutu lze také upravit způsob jmenování a odvolávání správce atd. Statut fondu může být obsažen již ve smlouvě o jeho zřízení, ta však v takovém případě musí obsahovat veškeré náležitosti statutu a být uzavřena formou notářského zápisu. Odměna notáři za sepsání statutu svěřenského fondu se určuje podle hodnoty vyčleněného majetku.

OZNAČENÍ VYČLENĚNÉHO MAJETKU PŘI ZALOŽENÍ FONDU

Majetek vyčleňovaný do svěřenského fondu by měl být ve statutu, resp. ve smlouvě, podrobně popsán. Nejen proto, aby panovala jistota, jaký majetek byl do fondu vyčleněn, ale i z toho důvodu, že pokud je vyčleňovaný majetek předmětem veřejné evidence, bude smlouva nebo statut podkladem pro zápis majetku ve svěřenském fondu do veřejných rejstříků. Např. nemovitosti musejí být označeny údaji katastru podle katastrálního zákona. Vzhledem k tomu, že hlavním znakem svěřenského fondu je jeho anonymita, existují i názory, že přestože bude statut úřadům předložen, nestane se součástí sbírky listin přístupné veřejnosti. Vzhledem k tomu, že praxe katastrálních úřadů není v tomto směru zatím jednotná, není možné říci, jak se situace dále vyvine.

TRVÁNÍ A ZÁNIK FONDU

Doba trvání svěřenského fondu zřízeného za soukromým účelem je nepřímo omezena na 100 let od jeho vzniku. Pokud by však obmyšleným byla fyzická osoba, její právo na plnění zanikne až její smrtí. Naopak doba trvání svěřenského fondu zřízeného za veřejně prospěšným účelem omezena není. Kromě uplynutí doby, na kterou byl fond zřízen, a dosažení účelu fondu končí jeho správa i v případě, že se všichni obmyšlení vzdají práva na plnění. Svěřenský správce po zániku správy vydá spravovaný majetek do vlastnictví tomu, kdo na něj má právo. Pokud statut tuto osobu nestanoví, má se za to, že je jí obmyšlený. Pokud již obmyšlený není, má na majetek právo zakladatel. Po vydání majetku oprávněné osobě svěřenský fond zaniká.

BUDOUCNOST SVĚŘENSKÝCH FONDŮ

Ačkoliv je znovuzavedení svěřenského fondu (v českém právním prostředí byl institut svěřenství znám od účinnosti Obecného zákoníku občanského z roku 1811) vítaný počin, je v tuto chvíli účinná právní úprava vystavena tvrdé kritice. Fondy se totiž nezapisují do veřejných registrů, jejich majitel je anonymní a dosažení transparentnosti struktur akciových společností zrušením akcií na majitele v listinné podobě je ohroženo umožněním vložení akcií do svěřenského fondu, kde s nimi bude nakládat správce, aniž by byl odhalen jejich skutečný majitel. Nejen z tohoto důvodu existují odůvodněné obavy, že svěřenské fondy budou zneužívány pro daňové úniky či skrývání a legalizaci nečistě nabytého majetku. Právě svěřenské fondy se tak patrně stanou i předmětem zamýšlené novelizace občanského zákoníku.

V rámci nyní vedené debaty o využití cizího právního institutu se zapomíná, že namísto zavedení zcela neznámého právního institutu z Québecu by bývalo bylo principálně možné oživit původní institut svěřenství, který měl v českých zemích dlouhou tradici od doby zavedení Obecného zákoníku občanského v roce 1811.

Svěřenství podle rakouského Všeobecného zákoníku občanského (ABGB) je např. ještě dnes často využívaným institutem v Rakousku. Správce (Treuhänder) jako právní vlastník podléhá při výkonu svého vlastnického práva pouze omezením podle svěřenské smlouvy vůči složiteli (Treugeber) jako faktickému vlastníkovi. Vůči třetím osobám se omezení ze svěřenské smlouvy v zásadě neuplatní a správce vystupuje vůči nim jako neomezený vlastník. Majetek, který je předmětem svěřenství, je správce povinen kdykoliv na výzvu složitele vydat. V případě insolvence správce se majetek nestává součástí jeho majetkové podstaty a složitel má právo na vyloučení věci. I rakouské svěřenství může být neveřejné, ale orgánům daňové správy musí byt oznámen faktický vlastník.

THOMAS RECHBERGER

partner, TaylorWessing e|n|w|c advokáti

BARBORA MALIMÁNKOVÁ

associate, TaylorWessing e|n|w|c advokáti

Právní úprava je vystavena tvrdé kritice. Fondy se totiž nezapisují do veřejných registrů, jejich majitel je anonymní a dosažení transparentnosti struktur akciových společností zrušením akcií na majitele v listinné podobě je ohroženo umožněním vložení akcií do svěřenského fondu, kde s nimi bude nakládat správce, aniž by byl odhalen jejich skutečný majitel. Nejen z tohoto důvodu existují odůvodněné obavy, že svěřenské fondy budou zneužívány pro daňové úniky či skrývání a legalizaci nečistě nabytého majetku. Právě svěřenské fondy se tak patrně stanou i předmětem zamýšlené novelizace občanského zákoníku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *