Trestní odpovědnost právnických osob: Nová rizika ÚSC

Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, umožňuje již od 1. ledna 2012 přímo stíhat tisíce právnických osob, které byly zřízeny územními samosprávnými celky (ÚSC) buď ve formě příspěvkových organizací, anebo ve formě organizací obchodních. Podle ustanovení...

Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, umožňuje již od 1. ledna 2012 přímo stíhat tisíce právnických osob, které byly zřízeny územními samosprávnými celky (ÚSC) buď ve formě příspěvkových organizací, anebo ve formě organizací obchodních.

Podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona nejsou trestně odpovědné územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci. Jejich majetková účast na právnické osobě ale nevylučuje trestní odpovědnost takové právnické osoby podle tohoto zákona (§ 6 odst. 2).

CO ZNAMENAJÍ TATO USTANOVENÍ V PRAXI?

Postavení územních samosprávných celků je založeno Ústavou ČR. Podle ní jsou územní samosprávné celky veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu. Postavení a činnost ÚSC podrobněji upravují zákony č. 128/2000 Sb., o obcích, č. 129/2000 Sb., o krajích a č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.

Územní samosprávné celky (prostřednictvím svých úřadů) vykonávají v každodenní praxi činnosti, jejichž obsah lze zahrnout do pojmu »výkon veřejné moci« (živnostenské agendy, agendy osobních dokladů a vedení matrik, poplatkové agendy, rozsáhlé oblasti sociální péče a zdravotnictví a mnohých dalších). Jejich činnost je současně stejně tak významná jako nezastupitelná, a je proto i z povahy věci zřejmé, že jejich přímý trestní postih jako právnických osob zde nepřipadá v úvahu. Pokud dojde při tomto výkonu veřejné moci k nějaké trestné činnosti, lze pro ni stíhat pouze ty konkrétní fyzické osoby, které se jí dopustily, a nikoliv územní samosprávné celky.

Není ale bez zajímavosti, že ÚSC, svazky obcí, městské části hlavního města Prahy nebo regionální rady regionů soudržnosti mohou být naproti tomu přímo postihovány pro správní delikty, týkající se porušení rozpočtových pravidel, stanovených zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (§ 22a). Za takové správní delikty jim může být uložena pokuta až do výše jednoho milionu korun, což není zcela zanedbatelné ani v porovnání s možnými tresty podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.

Ustanovení § 23 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, uvádí, že územní samosprávný celek může ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností:

zřizovat vlastní organizační složky jako svá zařízení bez právní subjektivity,

zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti nevytvářejí zisk,

zakládat obchodní společnosti, a to akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník),

zakládat obecně prospěšné společnosti podle zvláštního zákona (zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech),

zřizovat školské právnické osoby podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání),

zřizovat veřejné výzkumné instituce podle zvláštního zákona (zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích).

Územní samosprávný celek se může spolu s jinými osobami také stát účastníkem (společníkem) na činnostech jiných osob, zejména obchodních společností nebo obecně prospěšných společností, na jejichž činnosti se podílí svým majetkem včetně peněžních prostředků.

Toto ustanovení (ve spojení s tím, co již bylo citováno úvodem) znamená, že všechny tyto subjekty – pokud skutečně jsou právnickými osobami – mohou být trestně stíhány a odsuzovány v režimu zákona číslo 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.

V případě příspěvkových organizací zřizovaných ÚSC jde o širokou škálu nejrůznějších škol, zdravotnických zařízení, zařízení sociálních služeb, dětských domovů, domovů pro seniory, divadel, galerií, muzeí, zoologických a botanických zahrad apod. Například v hl. městě Praze jsou takových organizací stovky.

Co se týče obchodních organizací s účastí územních samosprávných celků, jde o subjekty vytvářené zejména za účelem správy komunální infrastruktury (provozování místní dopravy, hospodaření s bytovým fondem, údržby veřejných prostranství a zeleně, dodávek tepla, údržby a správy vodních toků, kanalizací, kolektorů apod.).

JAKÉ HROZÍ TRESTY

V praxi to ale znamená, že všechny takové příspěvkové a obchodní organizace již mohou být postihovány pro zhruba osmdesát, v uvedeném zákoně explicitně vyjmenovaných trestných činů. Za tyto trestné činy jim mohou být uloženy následující tresty:

a) zrušení právnické osoby,

b) propadnutí majetku,

c) peněžitý trest,

d) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,

e) zákaz činnosti,

f) zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži,

g) zákaz přijímání dotací a subvencí,

h) uveřejnění rozsudku.

Jisté je, že takové trestněprávní dopady mohou mít přímé a velmi negativní následky jak pro právnické osoby samotné, tak pro ÚSC jako pro jejich zřizovatele nebo subjekty, mající v nich majetkovou účast.

Zdá se být poměrně nespravedlivé, že by mohly být – teoreticky i k fatálním trestům – odsuzovány i takové právnické osoby, které nepochybně vykonávají nezbytné a užitečné činnosti ve prospěch občanů měst a obcí. Nicméně podle dikce zákona číslo 418/2011 Sb. tomu tak skutečně je. S touto novou situací je proto nyní třeba počítat. Určitou útěchou může být pouze to, že při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud obligatorně mj. k tomu, zda právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu (§ 14 odst. 1). Nicméně včasná úvaha o možnostech prevence je zde určitě namístě.

V případě tzv. »komunálních« právnických osob v praxi lze asi předpokládat zejména páchání kriminality tzv. »bílých límečků« (například trestné činy typu dotačních a úvěrových podvodů, dále trestné činy daňové, ale i trestné činy korupčního charakteru apod.).

TRESTNÉ ČINY KORUPČNÍHO CHARAKTERU

Posledně uvedená skupina trestných činů si zasluhuje zvláštní pozornosti, protože zde aktuálně dochází k souběhu několika faktorů.

Prvním a obecným faktorem je určitě celkový posun ve vztahu k chápání společenské škodlivosti korupčního chování, kdy lze kromě rétoriky občas už přece jen zaznamenat i konkrétní případy jeho trestního postihu – a to často na »komunální« úrovni. Jde vesměs o trestnou činnost, spojenou se zadáváním veřejných zakázek. Zákon číslo 40/2009 Sb., trestní zákoník, zná v této souvislosti tři speciální skutkové podstaty:

trestný čin Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248),

trestný čin Sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a při veřejné dražbě (§ 256),

trestný čin Pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži (§ 257).

Druhým faktorem je, že poslední dva uvedené trestné činy jsou obsaženy v explicitním výčtu »přičitatelných« trestných činů, kterých se podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, mohou od 1. ledna 2012 dopustit i právnické osoby, tj. i příspěvkové organizace nebo územními samosprávnými celky založené obchodní společnosti. (Samozřejmě pokud pomineme možnost centralizovaného zadávání veřejných zakázek, případně výhrady zřizovatele.)

Jde o úmyslné trestné činy, což znamená, že jejich pachatelé musí chtít popsanými způsoby porušit anebo ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem, nebo být s takovým následkem minimálně srozuměni. Ovšem pozor – toto ustanovení o formě zavinění platí pouze pro fyzické osoby. Právnické osoby z logiky věci nemohou ani »chtít«, ani »být srozuměny«, takže zákonodárce v jejich případě zvolil specifickou konstrukci tzv. »přičítáni« (tj. jakéhosi »přidělení« deliktního jednání osoby fyzické osobě právnické).

V praxi tak mohou nastat dosti velké problémy (jak při dokazování, tak při obhajobě), zvláště s přihlédnutím k tomu, že vyvození trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba takovým deliktním způsobem jednala.

Třetím faktorem jsou všechny nedávné změny zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. V roce 2011 totiž vstoupily v účinnost dvě jeho změny (zákon č. 73/2011 Sb. a zákon č. 258/2011 Sb.) a v letošním roce již dokonce čtyři (zákon číslo 367/2011 Sb., zákon č. 420/2011 Sb., zákon č. 1/2012 Sb. a zákon č. 55/2012 Sb.).

Některé změny zákona o veřejných zakázkách byly velmi výrazné, některé zcela okrajové, ale zvláště starostové malých obcí celkově mají z tohoto vývoje určitě velkou radost. Jistě přitom nezapomínají ani na ty části zákona č. 55/2012 Sb., které nabudou účinnosti až od 1. ledna 2014.

Předmětem současných diskusí je možnost a schopnost zadavatelů veřejných zakázek striktně se novými pravidly řídit (viz zvýšená administrativní náročnost, s tím spojené zvýšené náklady, potřeba či nepotřeba prováděcích předpisů). Někteří starostové dokonce tvrdí, že se v novele zákona prostě nevyznají a pro jistotu proto raději zadávání veřejných zakázek dočasně rovnou zastavili.

JAN VIDRNA

advokátní kancelář Dáňa, Pergl & Partneři

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *