Veřejné zakázky a střet zájmu

V našem městě jsou veřejné zakázky na služby či stavební práce často přidělovány firmám, které vlastní zastupitelé či radní města. Mají zastupitelé povinnost oznámit při projednávání takové zakázky střet zájmu? Stanoví zákon nějaké sankce za porušení této povinnosti? Povinnost oznámit svůj osobní...

V našem městě jsou veřejné zakázky na služby či stavební práce často přidělovány firmám, které vlastní zastupitelé či radní města. Mají zastupitelé povinnost oznámit při projednávání takové zakázky střet zájmu? Stanoví zákon nějaké sankce za porušení této povinnosti?

Povinnost oznámit svůj osobní zájem na projednávané věci ukládá zákon o obcích v § 83 odst. 2 všem zastupitelům. Každý člen zastupitelstva obce, u něhož by přijaté rozhodnutí mohlo znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu jemu blízkou, je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu obce, který má danou záležitost projednávat. Osobou blízkou je nejen jeho nejbližší rodina, ale i právnická osoba, ve které má majetkovou účast. Oznámení střetu zájmu by mělo být zaznamenáno rovněž v pořizovaném zápise z jednání, a to zejména pro účely kontroly, zda tato povinnost byla či nebyla naplněna.


Samotný střet zájmu na druhou stranu nebrání zastupiteli ve věci rozhodovat, zastupitel tedy může ve věci hlasovat, a to v zásadě jakkoli. Kolektivní orgán obce však musí být před projednáváním věci informován, že daná osoba má osobní zájem na určitém rozhodnutí. Zastupitelé, kteří střet zájmu neoznámili, často argumentují tím, že se v dané věci »zdrželi hlasování«, rozhodnutí obce tedy aktivně neovlivnili.

Tato interpretace zákonné povinnosti oznámit střet zájmu je však mylná. Smyslem oznámení je právě informovat zbytek kolektivního orgánu před přijetím rozhodnutí o skutečnosti, že daná osoba není ve věci nestranná a informace, které k věci uvádí, mohou být zavádějící. Tato skutečnost může být pro ostatní členy kolektivního orgánu natolik zásadní, že výrazně ovlivní konečné rozhodnutí.

Nedostatkem zákona o obcích je skutečnost, že uložená povinnost není stíhána žádnou sankcí, což je zřejmě i důvod, proč v praxi zastupitelé svůj střet zájmu zpravidla neoznamují, ač je takový postup občany (pokud se o něm dozvědí) vnímán velmi negativně.

Zákon o obcích však není jediným zákonem upravujícím povinnosti zastupitelů v souvislosti se střetem zájmu. Prakticky tytéž povinnosti stanoví i § 8 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu, tentokrát pod sankcí pokuty za přestupek. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že povinnost oznámit svůj osobní zájem podle zákona o střetu zájmu se nevztahuje na všechny zastupitele, ale pouze na ty, kteří byli pro výkon funkce uvolněni a dále na starostu, místostarostu a radní obce, zde již bez ohledu na skutečnost, zda byli pro výkon funkce uvolněni.

Projednat přestupek jsou příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností podle trvalého bydliště veřejného funkcionáře. V případě projednávání přestupku starosty či místostarosty je však na místě, aby obecní úřad jako celek dospěl k závěru, že ve věci pro podjatost rozhodnout nemůže. V takovém případě věc bez odkladu postoupí nadřízenému orgánu, který podle § 131 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu pověří projednáním a rozhodnutím přestupku jiný obecní úřad. Za přestupek proti zákonu o střetu zájmu lze veřejnému funkcionáři uložit pokutu až do výše 50 tisíc korun.

Mgr. PETRA BIELINOVÁ
advokátka spolupracující s občanským sdružením Oživení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *