Víte, jak chránit památky před ohněm?

Památky jsou nenahraditelnou součástí našeho kulturního dědictví, proto je naší povinností poskytnout jim ochranu před škodlivými jevy, které by je mohly nenávratně poškodit.

Pro historické stavby představuje velkou hrozbu zejména požár. Dokazují to trpké zkušenosti hasičů, kteří zasahovali při požárech sýpky hradu Pernštejn, kostela sv. Kateřiny Alexandrijské v Ostravě-Hrabové nebo národní kulturní památky dřevěnky Libušín na Pustevnách. Nabízí se otázka, proč mají požáry těchto historických skvostů tak ničivé následky. Neexistuje možnost minimalizovat tyto následky za použití současných nejmodernějších technologií?

OMEZENÝ PŘÍSTUP DO OBJEKTU

Historické stavby mají z hlediska požární ochrany (PO) svá specifika (či spíše negativa) – úroveň jejich celkového požárního zabezpečení je poplatná době vzniku. Před sto a více lety byly totiž požadavky na komplexní požární bezpečnost staveb méně přísné.

K největším problémům, s nimiž se hasiči při požárech potýkají, patří nedostatečná přístupová komunikace k objektu. Vybourat a rozšířit středověký most nebo bránu nelze, jak tento problém překonat?

Chytré řešení našli např. na zámku v Bečově nad Teplou instalací požární nádrže se suchovody (zjednodušeně potrubím, které není za normálních podmínek zavodněné). Požární nádrž byla postavena v nově obnoveném domku zahradníka v zámeckém areálu. Má objem 38 m3 a je napojena přes soustavu suchovodů do tří podzemních hydrantů. Při aktivaci systému začnou čerpadla vhánět do potrubní soustavy hydrantů vodu. Hasičům pak stačí napojit hadice a hasit. Napájení zajišťuje také výkonný dieselagregát.

ZAMČENÉ VSTUPY

Dalším problémem, který může hasičům zkomplikovat záchranné práce, jsou uzamčené vchody (brány). Tato komplikace nastala při požáru hradu Pernštejn, kdy se hasiči v jednu chvíli ve vší zoufalosti stali jeho novodobými dobyvateli. Bránu se nakonec vyrazit nepovedlo (středověcí stavitelé odvedli dobrou práci), vše vyřešil po určité časové prodlevě příchod kastelána, který je do dalších prostor vpustil. Tento problém však má také své řešení.

Může jím být i tzv. klíčový trezor PO. Tvoří jej kovová skříňka umístěná na fasádě budovy vedle jejího vchodu nebo na zvláštním stojanu. Vnější dvířka skříňky se při detekci požáru (díky elektrické požární signalizaci) uvolní. Za nimi je vnitřní zámek, jehož klíče má jednotka PO, která přijede na místo. Za vnitřním zámkem jsou umístěny vstupní klíče do objektu a dalších prostor. Objekt ale musí být dálkově napojen na pult centralizované ochrany HZS ČR.

VČASNÁ DETEKCE POŽÁRU

Je třeba se také zmínit o elektrické požární signalizaci, která pomocí vhodně umístěných citlivých hlásičů zajistí včasnou detekci požáru v raném stadiu. Dnes umíme samočinné hlásiče instalovat tak nenápadně, že si jich běžným okem nevšimneme (skrytý systém nasávacích hlásičů je instalován např. ve vile Tugendhat v Brně).

Zajímavé a účinné z hlediska potlačení příp. likvidace požáru jsou i mlhová stabilní hasicí zařízení, která vynikají menší spotřebou hasební vody než klasický sprinklerový systém a jsou tedy šetrnější k chráněným předmětům.

NOVINKA S BUDOUCNOSTÍ

Všechna zmíněná zařízení však reagují na požár, který již vznikl. Existuje však požárně bezpečnostní zařízení (PBZ), které vůbec nedovolí, aby požár vznikl. Toto PBZ trvale snižuje obsah kyslíku, aby se zamezilo vzniku požáru nebo aby se nerozšířil v chráněném úseku. Ve světě existuje více typů, všechny však pojí společný princip – snížení koncentrační úrovně kyslíku z atmosférických 21 obj. % na obvyklých 15 obj. %. Zároveň se zvyšuje obsah dusíku.

Systém může fungovat tak, že kompresor nasaje čerstvý vzduch a stlačí jej na 8-10 barů. Ze stlačeného vzduchu se postupně odfiltruje dusík, který je poté vháněn stále pod přetlakem do chráněného prostoru. Důležitou součástí systému je řídicí jednotka, na níž jsou napojeny detektory kyslíku, díky nimž jeho koncentraci kontinuálně hlídá. Systém je připojen na ústřednu elektrické požární signalizace, která provádí případná další opatření.

Možná se ptáte, zda je tato koncentrace, při které nemůže požár za normálních okolností vůbec vzniknout, bezpečná pro člověka. Odborná literatura přirovnává pobyt v prostoru se sníženým množstvím kyslíku k pobytu ve vysokohorském prostředí. Již zmíněná 15% objemová koncentrace kyslíku přibližně odpovídá nadmořské výšce 2700 m. Ta by pro zdravého jedince neměla představovat problém, přesto některé prameny upozorňují, že již leží v pásmu, kdy tělo reaguje na hypoxii (nedostatek kyslíku). V místech, kde je instalováno zařízení pro snížení množství kyslíku, proto musí být zaveden režimový vstup v závislosti na jeho koncentraci.

Přestože tento systém ještě v žádném historickém objektu instalován není, lze předpokládat, že se tak do budoucna stane (zejména v muzeích či galeriích).

OSVĚTY NENÍ NIKDY DOST

PO památek je rozsáhlá oblast vyžadující pozornost. V srpnu 2009 proto vznikla mezi HZS ČR a Národním památkovým ústavem dohoda o spolupráci s cílem provést audit PO památkových objektů, specifikovat rizika a navrhnout řešení jejich eliminace.

HZS a další organizace pořádají konference nebo semináře týkající se ochrany kulturních památek. Historické objekty se pozvolna vybavují účinnými PBZ. Je třeba ujít ještě velký kus cesty. Ale to, že se postupně přechází od slov k činům, je důležitý krok k tomu, aby všechny nemovité kulturní památky, kterých máme v České republice víc než 40 tisíc, mohly obdivovat i příští generace.

MAREK HÜTTER

Hasičský záchranný sbor ČR

Požární nádrž zámku Bečov nad Teplou.

FOTO: JIŘÍ ZELINGER

Příklad nenápadného využití klíčového trezoru požární ochrany (ve sloupku pod šipkou), který je umístěn na státním hradě Nové Hrady.

FOTO: MARTINA PEICHLOVÁ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *