Výzvou pro rok 2013 se stávají výtečné standardy hospodaření

Veřejná správa původně vznikla k jedinému účelu, na nějž při sestavování rozpočtů v obcích a městech často zapomínáme. Tímto účelem bylo »vytvářet podmínky pro podnikání«. Podnikání chce a potřebuje bezpečnost, dobré komunikace, vzdělané a zdravé lidi. Lidé zase potřebují práci. To vše už neplatí.

Podle Evropské unie totiž lidé potřebují dotace, podnikání je prý nebezpečné, protože si dělá, co chce. Takže byrokracie (ta v tom dobrém slova smyslu), která původně dostala do vínku pomoc podnikání, postupně přerostla ve zhoubnou obludu, která určuje, co je pro podnikání potřeba. Podnikání je tu pro veřejnou správu, nikoliv veřejná správa pro podnikání – tak zní nová »filozofie«, jíž se řídí Brusel. Jenže to Baťa přece vystavěl Zlín, nikoliv Zlín Baťu!


»DOTAČNÍ« HRDINOVÉ NAŠÍ DOBY

Před rokem, v lednu 2012, jsem psal o tom, že hrát »první ligu« znamená změnu, propojit peníze s výsledky. Mnoho starostek a starostů, které jsem od té doby potkal, ať tyto ženy a tito mužové stojí v čele malých obcí nebo velkých měst, už získalo (pro ně leckdy trpkou) zkušenost, že opozice i občané je hodnotí zejména na základě objemu dotací, které pro obec či město získali. Jinými slovy řečeno: Umíš získat dotaci = Jsi úspěšný.

To je ovšem velmi nebezpečná politika, která zavání bankrotářstvím. Zejména investiční dotace bývají vstupenkou do finančního pekla hrozícího bankrotu. Výstavba velkých projektů, které do obce zkrátka nepatří, ale Evropská unie je podporuje, později nezvládání provozu těchto megalomanských zařízení a systémů v kombinaci s uměle vytvořenými pracovními místy, to je zkrátka nehorázné plýtvání peněz a žene nás to všechny do problémů.

ROSTE VLIV LIDÍ, KTEŘÍ HODNOTY NEVYTVÁŘEJÍ, POUZE KONZUMUJÍ

Obecně je Evropská unie v pasti – a píše o tom nejen týdeník Ekonom, ale stále častěji to zaznívá i z podnikatelských svazů. Rovněž mezi ekonomy se stále hledá řešení toho, že demokracie jaksi »bezděčně« vytvořila jeden velký nebezpečný fenomén doléhající na finance, likvidující nebo přinejmenším odrazující podnikání a úspěšné lidi. Podstata tohoto fenoménu spočívá ve skutečnosti, že o penězích rozhodují lidé, kteří je nevytvářejí, nýbrž pouze konzumují.

Zaměstnanci a podnikatelé se stávají menšinou. Naopak roste vliv lidí, kteří sporným způsobem čerpají dávky (ti, kdo mají na dávky nesporný zákonný i morální nárok, často bývají spíše na okraji dění) a závisejí na vybraných daních, těch, kteří si z nezaměstnanosti programově udělali »živnost« a o hledání práce jim už vůbec nejde, bankrotářů a spekulantů, kteří jako by opanovali veřejný prostor apod. Úměrně s tím roste vliv úředníků a byrokratů v EU. Jen průměrné platy mnoha desítek náměstků zbytečných resortů, stovek ředitelů nesmyslných odborů těžko kdy přinesou odpovídající užitky. Královsky platíme ve státní a veřejné správě sabotéry a vyděrače pracujících, úspěchu a podnikání.

ŘEČENO S TOMÁŠEM BAŤOU

Veřejné finance potřebují obrodu jako sůl. »Potřebujeme zaujmout mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nedělat dluhy, nepodporovat bankrotáře a nevyhazovat hodnoty za nic.« (Tomáš Baťa, 1932)

Je mně smutno, když ze strany byrokratů vidím zbytečnou a zhoubnou šikanu podnikatelů a zaměstnanců. Je mi smutno z vydírání pracujících vysokými daněmi, aby se získaly prostředky na obludnou mašinérii Evropské unie, na úplatky a státní zakázky pro kamarády politiků. Propaganda, že je to tak dobře, je však silná. Evropská unie je užitečná, dokonce přijímá Nobelovy ceny za mír. Je to však drahý, neefektivní – a hlavně finančně neschopný organismus.

Někteří lidé v České republice například naivně věří, že za 15 let obdrží své spoření na důchod, jako by snad neuměli počítat. Jestliže dluh ČR aktuálně hrubě orientačně činí nějakých 45 % HDP a každý rok se tvoří deficit přibližně 3-4 % HDP s tím, že se to bude vzhledem k sociodemografickému vývoji zhoršovat, pak za 10 let bude zadluženost ČR na zhruba 85 až 100 % HDP. A to je hranice k bankrotu. Jak si tedy lidé budou moci vybrat za 15 let své úspory z důchodového spoření? Jak může stát – bankrotář vůbec něco takového garantovat?! Co je to za dobu?! Porovnáváme si deficity! Máme radost ze státního rozpočtu sestaveného s deficitem optimistických 105 mld. Kč, který je notabene sestaven bez znalosti Lafferovy křivky výběru daní (viz Cimrmanovská dobrodružství přípravy rozpočtů na rok 2013, MO č. 11/2012, str. 15).

NEUMÍ-LI TO STÁT A EU, BUĎME DOBRÝMI HOSPODÁŘI SAMI

Úspěšní lidé a podnikatelé jsou – a vždy byli v menšině. Jenže do menšiny se přesouvají už také jejich zaměstnanci. Hrozím se toho, co přijde. Rád bych věřil v dobrou budoucnost ekonomiky, ale nemohu. Fakta by měla dobré hospodáře včetně těch dobrých a úspěšných měst a obcí připravit na horší časy.

Obce by se měly zbavit staveb, které nepřinášejí užitek a stojí peníze. Měly by přehodnotit zkostnatělé financování sportu, kultury, technických služeb, dopravních podniků a splatit své dluhy. Dokud nebudou zásady těch nejlepších hospodářů fungovat v českých, moravských a slezských obcích, nečekejme je ve vysoké politice, tím méně v Evropské unii.

Zasazeny do kontextu vývoje ekonomiky a finanční pasti EU si obce si stále málo uvědomují, že:

nemají žádné peníze navíc, a to ani po novele RUD;

vyhazují hodnoty za nic;

dluhy – i kdyby byly »zadarmo«, jsou ve veřejné správě nemorální a zhoubné (až na výjimky typu budování kanalizací apod.);

některé obce mají příliš mnoho majetku a málo peněz na jeho obnovu (za všechny obce a města – viz graf, to není tak zlé, ale města jsou na tom zpravidla mnohem hůře než střední a menší obce);

čerpat investiční dotace umí každý moula, ale dobrý hospodář v obci nepostaví »zdarma« drahé nesmysly;

nic, naprosto nic, není zadarmo;

rozpočty jsou postavené na lobby a síle zvyku,

často vládnou ti, kteří peníze čerpají a rozdělují, na úkor těch, kdo hodnoty vytvářejí a platí daně.

Inspirovat se těmi nejlepšími, mít výtečně standardy hospodaření, to je výzva do roku 2013. Je toho stále tolik ve veřejné správě, co lze změnit k lepšímu – a to je na té práci krásné a zajímavé. Mohu tedy v tomto zimním období paradoxně uzavřít svůj text konstatováním, které si vypůjčím od Vladislava Vančury »… „tento způsob léta,“ děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným“«.

 

LUDĚK TESAŘ
www.cityfinance.cz

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *