Zákaz hlučných prací

Je možné, aby obec vydala vyhlášku, kterou by v určitých dnech nebo i hodinách zakázala práce spojené s hlukem? Jak už to tak v právu bývá, na položený dotaz bohužel nelze jednoduše odpovědět »ano«, či »ne«. K problematice obecně závazných vyhlášek obcí regulujících hluk existuje relativně rozsáhlá...

Je možné, aby obec vydala vyhlášku, kterou by v určitých dnech nebo i hodinách zakázala práce spojené s hlukem?

Jak už to tak v právu bývá, na položený dotaz bohužel nelze jednoduše odpovědět »ano«, či »ne«. K problematice obecně závazných vyhlášek obcí regulujících hluk existuje relativně rozsáhlá judikatura Ústavního soudu (který jako jediný může na návrh Ministerstva vnitra rozhodnout o zrušení vyhlášky, příp. jen některých jejích ustanovení), která se navíc v průběhu let zásadním způsobem vyvíjela.

Každá obecně závazná vyhláška obce bude muset při případném přezkumu před Ústavním soudem obstát v tzv. testu čtyř kroků, v rámci nějž soud zkoumá 1) pravomoc obce k vydání obecně závazné vyhlášky, 2) zda se obec nepohybovala mimo rámec zákonem vymezené působnosti, 3) zda tuto samostatnou působnost nezneužila, 4) obsah vyhlášky z hlediska rozumnosti a přiměřenosti.

Kritéria kontrolovaná v rámci prvních dvou kroků testu jsou kritérii formálními. K jejich naplnění je třeba, aby byla vyhláška vydána za splnění všech formálních náležitostí a aby materie upravená vyhláškou spadala do oblasti samostatné působnosti obce umožňující regulaci vyhláškou podle § 10 zákona o obcích (především jde o místní záležitosti veřejného pořádku) a zároveň nebyla vyhrazena k regulaci zákonné úpravě.

V minulosti Ústavní soud ustanovení obecných vyhlášek související s ochranou proti hluku několikrát zrušil, a to s poukazem na zákonnou regulaci překročení hlukových limitů obsaženou v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 14/99 ze dne 19. 10. 1999 či sp. zn. Pl. ÚS 41/04 ze dne 5. 12. 2006). Později se však od své judikatury odklonil, když konstatoval, že účelem zmíněného zákona je ochrana před dlouhodobou hlukovou zátěží, která je svou intenzitou a délkou trvání způsobilá ohrozit zdraví obyvatelstva, zatímco protihlukové vyhlášky obcí regulují naopak hluk jednorázový, méně intenzivní, který však může narušit veřejný pořádek a soužití v obci, jejichž ochrana bezpochyby spadá do samostatné působnosti obcí (např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 35/06 ze dne 22. 4. 2008 či sp. zn. Pl. ÚS 46/06 ze dne 21. 10. 2008).

Návod ke splnění třetího a čtvrtého kroku testu uplatňovaného Ústavním soudem je pak srozumitelně podán v Metodickém doporučení odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra k oblastem veřejného pořádku ve vztahu k možnostem jejich regulace. To zdůrazňuje, že dle judikatury Ústavního soudu nemohou obce používání hlučných zařízení plošně zakázat, mohou jej však přiměřeně omezit, sleduje-li tento zákaz cíl zajištění veřejného pořádku a zohledňuje-li právo občanů obhospodařovat svůj majetek.

Obec by tedy neměla zákazy formulovat paušálně, ale vždy v tom nejméně omezujícím rozsahu umožňujícím dosažení cíle zabezpečení veřejného pořádku. Regulace hlučných činností by se tak měla zásadně vztahovat k určitým místům, případně i době, s přihlédnutím k povaze činnosti a její způsobilosti narušit veřejný pořádek v obci. Zákaz by tedy měl být např. omezen na rezidenční zóny obce a na takové časy, aby ještě provádění nezbytných, byť hlučných činností rozumně umožňoval (např. ranní a večerní hodiny či celý jeden den pracovního klidu, je-li omezení kompenzováno možností využít k práci celý druhý den víkendu apod.).

Mgr. FRANTIŠEK KORBEL, Ph.D.

Partner, Havel, Holásek & Partners

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *