Zakázky v architektuře: Jak obce chybují?

Je několik způsobů, jak mohou obce vybrat nejvhodnější projekt pro stavbu nebo rekonstrukci. Tím nejlepším je architektonická soutěž, jejíž kvalitu garantuje Česká komora architektů. Vypsaných architektonických soutěží je ovšem v poměru k počtu vydaných stavebních povolení jako šafránu - praxe je...

Je několik způsobů, jak mohou obce vybrat nejvhodnější projekt pro stavbu nebo rekonstrukci. Tím nejlepším je architektonická soutěž, jejíž kvalitu garantuje Česká komora architektů. Vypsaných architektonických soutěží je ovšem v poměru k počtu vydaných stavebních povolení jako šafránu – praxe je taková, že obec raději vypíše obchodní soutěž, kde je jediným hodnoticím kritériem cena. Nejenže tím investiční náměstci obcí a měst degradují kvalifikovanou duševní práci architekta na službu srovnatelnou s odvozem popelnic nebo dodávkou kancelářského papíru, ale mohou napáchat obtížně napravitelné škody na tváři své obce nebo v důsledku zaplatit kvůli nekvalitnímu projektu mnohem víc, než by je stála architektonická soutěž nebo nezávislý architektonický konzultant.


Česká komora architektů doporučuje vypisovat architektonickou soutěž zejména pro veřejné zakázky s vyššími investičními náklady nebo stavby v centrech měst, v chráněném území a dále u veřejných budov, jako jsou knihovny, školy, divadla, nádraží, náměstí.

ARCHITEKTONICKÁ SOUTĚŽ – ENFANT TERRIBLE SOUTĚŽÍ?

Jak jsem uvedl, obce možnosti vypsat architektonickou soutěž téměř nevyužívají. Pro ilustraci – v roce 2012 bylo vydáno téměř 98 tisíc stavebních povolení a architektonických soutěží bylo vypsáno 30. Motivy můžeme pouze odhadovat, na »obcházení« nezávislého a odborného institutu architektonické soutěže se nicméně nejvíce podepisují tři faktory – cena soutěže, závislost na rozhodnutí architektů a strach z přemrštěné ceny.

První faktor je relativně zřejmý – předpokládané náklady na architektonickou soutěž se pohybují v intervalu 2-2,5 % z celkových investičních nákladů na stavbu. Zahrnují přípravu soutěže, ceny a odměny, jednání poroty, činnost sekretáře soutěže a přezkušovatele a případně výstavu projektů. V praxi to znamená milion korun navíc za každých 50 milionů, které obec do stavby nebo rekonstrukce vloží. Zde vidím chybu jasně v tom, že velká část české společnosti stále ještě nedokáže vnímat architekturu jako vysoce specializovaný kreativní obor s velkými a hlavně dlouhodobými dopady na veřejný život. Práci architekta pak není schopna adekvátně posoudit.

Faktor číslo dvě, který podle mého názoru hraje nemalou roli při upřednostnění obchodní soutěže před soutěží architektonickou, jsou obavy o výsledek soutěže. Pokud se obec jako investor rozhodne pro architektonickou soutěž, její zástupci v porotě nemají většinu, což znamená, že jejich výběr může být architekty přehlasován. Žádný zastupitel si přece v obci, kterou spravuje, nechce nechat postavit stavbu, s níž nesouhlasí.

Třetím faktorem, který hraje v postojích obcí k architektonické soutěži také svou roli, jsou (opět) peníze. Tentokrát v podobě obavy, že vítězný projekt bude násobně překračovat tržní cenu. Proto obce raději vypisují klasické obchodní soutěže, v nichž je kladen důraz na cenu projektu. A řada zkušeností z praxe ukazuje, že to bývá nejen cesta do pekel, ale kvůli nedokonalostem nejlevnějšího projektu se nakonec realizace může v důsledku prodražit tak, že by nakonec obec vyšlo levněji uspořádat i architektonickou soutěž.

NEJČASTĚJŠÍ CHYBY

Existuje hned pět oblastí, v nichž obce při zadávání veřejné zakázky v architektuře nejčastěji chybují. Těmito chybami přitom obec připravují o veřejné finance, což může vést až k trestnímu stíhání. Chyby přitom většinou nejsou způsobeny nekalým záměrem zadavatele, ale spíše kombinací nedostatečné odbornosti a nevyužití služeb odborného konzultan-ta pro zadání veřejné zakázky v architektuře.

Asi největší chybou je rozdělení projekčních prací na více zakázek a soutěžit zvlášť například dokumentaci na územní řízení, stavební řízení a dokumentaci provedení stavby. Rizikem je zejména dělení profesní odpovědnosti různých dodavatelů projektu – v případě vady projektu může být komplikované určit, kdo z projektantů za ni nese odpovědnost. Dále do hry vstupuje nutnost zajistit si souhlas autora první fáze dokumentace k dílu. Rovněž je běžné, že zakázka na celý objem projekčních prací se dá pořídit levněji, než když se s každou novou fází musí s akcí seznamovat nový projektant.

Druhou nejčastější chybou je nedostatečně definovaný předmět zakázky, zejména v následujících bodech: Mnohdy ze zadání není jasné, zda mají být předmětem i průzkumné práce. Velmi často se zapomíná na interiér, informační systém budovy, ozvučení a jiné části stavby, které nejsou nezbytné pro vydání stavebního povolení, ale stavba se bez nich neobejde. Také nebývá definovaný standard vybavení a zapomíná se na specifické požadavky uživatele.

Každá stavba má nějaký vztah ke svému okolí a měla by do něj být citlivě zakomponována. Předmětem řešení by tak měly být i venkovní komunikace, zpevněné plochy, sadové úpravy, veřejné osvětlení a tak dále. Čím lépe a detailněji bude popsaný předmět zakázky, tím méně problémů bude při případných pochybnostech o úplnosti a správnosti dokumentace.

Další lapsus je nedostatečné ošetření autorských práv. Týká se nejen výše popsané situace, někdy již má zadavatel k dispozici nějakou architektonickou studii a přitom nemá s jejím autorem podepsanou licenční smlouvu.

Důraz na nízkou cenu projektu je také chyba, i když se obecní zastupitelé chtějí (a musí) chovat jako zodpovědní hospodáři. Nicméně cena by při výběru řešení, které se dotkne celé obce a změní její tvář na desítky let, neměla hrát hlavní a jedinou roli pro výběr. Pokud se bude soutěžit o nejlevnější projekt, těžko můžeme čekat, že bude dostatečně kvalitní. Je to podobné jako nutit řezníky vyrábět špekáčky, ve kterých není maso, protože jsou nejlevnější. Nebo si vybírat kadeřníka podle nejnižší ceny a ne-starat se o to, co mi na hlavě vykouzlí.

A na konec jsem si nechal příliš mírné technické kvalifikační předpoklady. Zadavatel by měl zúžit okruh účastníků na ty, kteří jsou schopni poskytnout dostatečné reference ze staveb obdobného druhu. S výběrem správných uchazečů s dostatečnými zkušenostmi mohou pomoci i referenční dopisy včetně od předchozích klientů.

JAK SNÍŽIT RIZIKO? ODBORNÝM KONZULTANTEM

Prvním krokem pro kvalitní zadání projektu je jasná vize, co by měl přinést. Je nutné si klást otázky a odpovídat si na ně. Když máme jasnou a odůvodněnou vizi, je třeba co nejlépe připravit zadání. Není-li si zadavatel jistý přesným zadáním, může využít tzv. soutěžní dialog, případně využít služeb externího konzultanta. Služby konzultanta představují jen nepatrný zlomek celkových nákladů každého stavebního záměru, ale vhodným zadáním za pomoci konzultanta lze ušetřit až 30 % nákladů, které by jinak byly vynaloženy neúčelně. Další výhodou externího konzultanta je vedle finanční úspory také garance kvality vítězného projektu.

Odborný architektonický konzultant představuje pro obce kompromis mezi jistotou a komfortem architektonické soutěže a rizikem divoké obchodní soutěže o to, který projektant předloží nejnižší cenu. Obce by si měly uvědomit, že stavby či rekonstrukce, o kterých dnes rozhodují, budou stát další desítky či stovky let a budou vytvářet životní generace nás, našich dětí, ale také dětí našich dětí. A neuvážené, narychlo spíchnuté zadání může způsobit obtížně napravitelné škody.

 

ADAM RUJBR
Adam Rujbr Architects

 

Existuje hned pět oblastí, v nichž obce při zadávání veřejné zakázky v architektuře nejčastěji chybují. Těmito chybami přitom obec připravují o veřejné finance, což může vést až k trestnímu stíhání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *