Zákon o Registru smluv by měl přinést úspory desítek miliard

V ČR se ročně ve veřejných zakázkách utratí asi 600 mld. Kč. Podle novely zákona o veřejných zakázkách účinné letos k 1. dubnu by se měla zveřejňovat data o 70 % z nich. Zbylých 180 mld. z veřejných rozpočtů je nadále netransparentních.

Připomíná to poslanec, starosta Semil Mgr. Jan Farský. Právě on je hlavním iniciátorem vzniku Registru smluv, v němž by se měly povinně zveřejňovat nejen všechny smlouvy uzavřené s veřejným sektorem, nýbrž také veškeré faktury a objednávky. Bez zveřejnění s lhůtou do tří měsíců smlouva jako by neexistovala. Od druhého dne zveřejnění ji však obě strany budou moci začít plnit. Jestliže smlouvu povinný subjekt ze státní správy a samosprávy nezveřejní, může tak už po sedmém dnu učinit jeho obchodní partner.


Jan Farský spolu s dalšími kolegy ve Sněmovně k tomu připravil a předložil návrh zákona, jímž by měl být Registr smluv uzákoněn a který přináší příslušné nutné změny do občanského zákoníku, obchodního zákoníku, zákona o svobodném přístupu k informacím a zákona o veřejných zakázkách (viz sněmovní tisk č. 740). Jakkoliv má návrh zákona dlouhý a komplikovaný název, neříká se mu už jinak než (Farského) zákon o Registru smluv.

Návrh zákona minulý měsíc v Poslanecké sněmovně hladce prošel do 2. čtení a nyní by měl být projednáván výbory ústavně právním a pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Jan Farský chce, aby zákon vstoupil v účinnost 1. 1. 2014.

Proč by měl být zaveden Registr, když zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, přece občanům umožňuje vyžádat si smlouvu, kterou město uzavřelo?

Vycházíme ze tří základních principů. První je ten, že s veřejnými prostředky by se mělo nakládat veřejně a efektivně. Pokud ovšem takový postup nezpůsobí natolik velkou administrativní zátěž, že se stane sám o sobě neefektivní. Druhý princip spočívá v tom, že nejefektivnější je kontrola motivovaná. A tou je kontrola ze strany opozice, neziskových organizací a konkurence. Tyto subjekty mají eminentní zájem, aby kontrola fungovala. A pozor! Vykonávají ji vlastně zadarmo. Třetí princip – a teď už se dostávám k vaší otázce, nesleduje nic jiného než to, aby se občan nedostával do role prosebníka, když si, dejme tomu na radnici, říká o informace. Vždyť přece už dnes tyto informace existují v datové podobě a jsou někde uloženy. Registr svou filozofií pouze vzkazuje úřadům: Když už máte tohle vše v datové podobě uloženo, nečekejte, až si o to někdo řekne, a vy mu to budete muset kopírovat, skenovat, složkovat. Prostě to rovnou sami zveřejněte.

Smyslem Registru tedy má být ještě větší transparentnost veřejného sektoru?

Samozřejmě že nám jde o transparentnost. Ale nejen o ni. Pouze pro názornost: Když jsme v Semilech přistoupili ke zveřejňování smluv od 30 tisíc korun výše, prioritně jsme transparentnost vůbec nesledovali. Především jsme však chtěli mít efektivněji fungující úřad. Zveřejňováním smluv se dostává pod veřejnou kontrolu i práce úředníků. Hlavně na nich je, jak kvalitní návrhy smluv připraví. Navíc některé smlouvy se už ani nepřipraví, protože by na ně takto bylo vidět a byly by neobhajitelné. Jistě by také vymizela praxe, kdy například resorty ke konci kalendářního roku honem začnou utrácet ve velkém a velmi často zcela neúčelně zbývající peníze pouze proto, aby jim v příštím roce nebyl snížen objem prostředků v příslušné kapitole rozpočtu. Na Slovensku odhadují, že zveřejňováním smluv, faktur a objednávek už od nuly eur takto ročně šetří desítky, ba stamiliony eur.

Jenže to jsou odhady. Jistě mnohem přesněji lze prokázat zvýšené náklady na takový systém…

Chápu obavy i mnoha starostů, zda nepůjde o další, pro obce složité administrativní opatření. Jenže Registr naopak mnohé administrativní úkony potlačí. Už třeba nebude nutné v naskenované podobě zveřejňovat smlouvu, na níž jsou podpisy a razítka. Ale bude možné ji bez problému odeslat do Registru ve formátu .doc nebo .pdf apod. Dokonce bude povinností poslat smlouvu do Registru v datově čitelné podobě. Jinak řečeno, zveřejňování smluv podle Registru bude spočívat v odeslání jednoho e-mailu. Úřad si nebude muset pořizovat žádný nový skener či kopírku, takže i pro nejmenší obce bude nová povinnost administrativně stravitelná. A protože se strojově čitelná data budou soustřeďovat na jednom místě – v Registru, lze očekávat, že to umožní vznik různých aplikací, díky nimž se například snadno dohledá, v jakých oblastech ta či ona firma získává tržby, zda se po změně vedení radnice změnily její ceny pro město apod. Doporučuji prohlédnout si jednu takovou slovenskou aplikaci – www.otvorene zmluvy.sk.

Nebo jiný příklad: Dnes si sice můžete na městském úřadě zjistit, za kolik tam dejme tomu nakupují papír do kopírek. Ale už stěží tuto cenu budete porovnávat s cenami téhož papíru, na které svým dodavatelům kývly jiné radnice v zemi. Čímž se dostávám i k povinnému zveřejňování faktur a objednávek v Registru. Jsem přesvědčen o tom, že ani této povinnosti nebude nutné se bát. V Semilech jsem ve funkci starosty už šest let a nevzpomínám si, že by k nám během té doby na městský úřad doputovala jediná faktura vyplněná ručně. Všechny jsou v elektronické podobě.

V našem městě s rozpočtem zhruba 130 mil. Kč jsme si již vše modelově ověřili. Všechny smlouvy od 30 tisíc Kč výše (ročně je jich zhruba do 30) zveřejňujeme už teď, zveřejňování smluv od 0 Kč nás už zásadněji další administrativou nezatíží. Faktur máme denně v průměru devět, objednávky dvě. Zvýší se částečně pouze personální požadavky, ale jen v řádu tisíců korun měsíčně. A ty se určitě vyplatí. Ostatně ani zavedení těchto povinností na Slovensku tam k žádnému kolapsu nevedlo.

A náklady na vybudování Registru?

Protože Registr by měl být jednou ze sekcí už vybudovaného Portálu veřejné správy vidím je jako minimální. Data se budou vkládat do Registru pomocí datových schránek a tato činnost by měla být pro veřejný sektor zdarma.

Mimochodem, proč zveřejňování smluv už od 0 Kč?

Můžete přece uzavřít třeba smlouvu o výpůjčce pozemků v hodnotě stamilionů korun se soukromou osobou, a ta z nich bude generovat zisk v řádu milionů nebo i desítek milionů. Kdyby se smlouvy s nulovým plněním nezveřejňovaly, jen stěží byste jako občan na tak »výhodný obchod« své radnice přišel.

Existovaly by přesto nějaké výjimky smluv, které by se v Registru nemusely objevovat?

Určitě by se nezveřejňovaly pracovně právní smlouvy a jistěže ani ty, jejichž publikování by mohlo ohrozit bezpečnost státu. Ale nevidím důvod, proč by nemohla být zveřejněna řekněme smlouva o nákupu pandurů. Samozřejmě s výhradou, že by zůstaly utajeny technické parametry výzbroje, síly pancéřování apod. Přebíráme i zkušenost ze Slovenska, kde dospěli k závěru, že není příliš vhodné zveřejňovat např. smlouvy o pronájmu hrobového místa.

Slovensko vás svým Centrálním registrem smluv velmi inspirovalo. Mezitím tam už dvakrát příslušný zákon změnili a chystají další změny. Je něco, v čem je váš návrh dál, než je zatím zakotveno ve slovenské legislativě?

Dál budeme v datové čitelnosti, protože na Slovensku v některých případech ještě musí používat sken. Na rozdíl od Slovenska u nás obce a města nebudou zveřejňovat smlouvy, objednávky a faktury na svých webech, ale přímo v Registru smluv. Našim samosprávám se tak v tomto smyslu náklady nezvýší. Díky tomu, že u nás budou všechny tyto informace na jednom centrálním portálu, bude možné veškerá data filtrovat a získat příslušné strukturované informace napříč celou republikou.

Jan Farský: Neoficiálně přinesl slovenský CRS úspory v řádu 20 až 30 %. To promítnuto do našeho prostředí by znamenalo úspory v řádu desítek miliard korun.

 

Na Slovensku Centrální registr smluv funguje už dva roky

Ve Slovenské republice je od 1. 1. 2011 uzákoněna povinnost zveřejňovat smlouvy, objednávky zboží a služeb i faktury na zboží a služby. Děje se tak ve dvou rovinách.

Centrální registr smluv (CRZ – www.crz.gov.sk) je seznamem smluv uzavřených ministerstvy a dalšími ústředními orgány státní správy, veřejnoprávními institucemi a jimi založenými nebo kontrolovanými subjekty.

Města a obce mají povinnost zveřejňovat smlouvy a faktury na svých webech. Nemají-li vlastní web, mohou tyto informace bezplatně zveřejnit v Obchodním věstníku, který je vydáván elektronicky.

Podle zákona č. 546/2010 Sb. každá taková smlouva nabývá účinnosti den po zveřejnění výše popsaným způsobem.

CRZ je veřejný seznam povinně zveřejňovaných smluv vedený Úřadem vlády SR v elektronické podobě.

 

Praktické zkušenosti našich východních sousedů s fungováním CRS mohou inspirovat i Česko

»Městům a obcím Centrální registr smluv bezprostředně nepřinesl nic. Ale povinné zveřejňování smluv jako podmínka jejich platnosti způsobilo, že obce a jejich obyvatelé získali lepší přehled o tom, jaká smlouva a s kým byla uzavřena. Potenciálně se tak eliminoval prostor pro „skryté smlouvy“, které dříve občas bývaly příčinou vážnějších problémů nových vedení municipalit, nebo které komplikovaly situaci kolem organizací podřízených samosprávám,« říká Ing. Milan Muška, výkonný podpředseda Sdružení měst a obcí Slovenska (Združenie miest a obcí Slovenska – ZMOS). »Pokud jde o vyšší technickou a administrativní náročnost, která pro města a obce vyplývá ze zavedení povinného zveřejňování smluv, hodně záleží na tom, zda daná municipalita měla už předtím zavedené moderní postupy pro nakládání a archivování smluv a jak vyspělým k tomu disponovala technickým zázemím. Subjekty, které ještě nemají vlastní web, však smlouvy mohou zdarma zveřejňovat v elektronickém Obchodním věstníku (OV).«

Milan Muška oceňuje, že publikovat smlouvu v OV může i druhá smluvní strana – pokud povinná osoba smlouvu nezveřejní sama. Mezi praktické problémy podle výkonného podpředsedy ZMOS patřily zejména vynucené požadavky na úpravy existujícího evidenčního softwaru, modernizaci digitalizační techniky, rozšíření kapacit webů, někde i na personální posílení příslušných úseků radnic. Nastaly i některé aplikační problémy, zejména pokud jde o ustálení postupů při nakládání s osobními údaji ve smlouvách, při nutnosti respektovat obchodní tajemství apod.

Město Martin jednoznačně přivítalo povinnost zveřejňování smluv, faktur a objednávek – samo totiž úspěšně rozvíjí vlastní projekt Transparentní město a na zveřejňování smluv se už beztak samo připravovalo. JUDr. Katarína Katinová, přednostka Městského úřadu v Martině, připouští, že nová zákonná úprava v praxi úřadu přinesla i poněkud vyšší administrativní a ekonomickou zátěž. Katarína Katinová vysvětluje: »Jen v roce 2011 naše město zveřejnilo 1744 smluv, 3639 dodavatelských a 1298 odběratelských faktur a 1124 objednávek. Proto jsme museli zakoupit nový skener, protože naše stávající skenovací zařízení nebyla dostatečně výkonná. Skener vyšel na zhruba 1600 eur včetně pořízení dvou softwarových programů převádějících naskenovaný text do podoby k editaci. Ve spolupráci s Úřadem práce, sociálních věcí a rodiny jsme také vybudovali chráněné pracoviště s jedním zaměstnancem, který zodpovídá za sken materiálů a ochranu osobních údajů při jejich zveřejňování. V tomto případě mzdové náklady městu refundoval stát a Martin se na nich loni podílel jen 1400 eury.«

Přednostka zmiňuje i některá rizika. Vidí je zejména v souvislosti s tím, že smlouva je platná teprve po zveřejnění. »Nezveřejnění smlouvy naopak ze zákona způsobuje její absolutní neplatnost. Sice nemám žádné povědomí o tom, že by někdo právě z tohoto důvodů napadl neplatnost některé smlouvy. Ale nemohu vyloučit reálné riziko, že se tak může stát, pokud by k nezveřejnění smlouvy přece jen došlo,« poznamenává Katarína Katinová.

Milan Muška si uvědomuje, že bez zvyšování transparentnosti veřejných nákupů se neobejdou ani na Slovensku. »Tato idea je v souladu se snahou samospráv být a zůstat vůči veřejnosti důvěryhodným partnerem,« poznamenává výkonnný podpředseda ZMOS. »Důležité však bude, jakou formulací podmínek těchto postupů se dosáhne zamýšlené efektivity. Naší snahou je, aby standardy transparentnosti a otevřenosti veřejných informací neubíraly zdroje a kapacity nutné pro věcné naplňování elementárních potřeb obyvatelstva. Koneckonců lidé zpravidla jako podstatnější v kvalitě veřejných služeb vnímají například pečovatelskou službu než kvalitu zveřejňovaných informací,«poznamenává Milan Muška.

Proto také na základě už bezmála dvouletých zkušeností Slovenska s Centrálním registrem smluv radí kolegům v českých samosprávách: »Doporučuji v úvahách o Registru smluv stát oběma nohama pevně na zemi a věcně diskutovat o rozsahu povinností a potenciálním přínosu zavedení standardů transparentnosti. Zahlcení obrovským množstvím informací vede ke ztrátě zájmu o věc ze strany těch, kdo jsou jejich adresáty a měli by vykonávat veřejnou kontrolu.« Milan Muška rovněž nabádá určitě příliš často neměnit pravidla struktury povinně zveřejňovaných informací a v tomto smyslu ani kapacity obcí a měst naráz nezahltit velkým objemem požadavků. »I jednoduché povinné naskenování smlouvy a její zveřejnění může být v řadě případů velkým krokem vpřed,« konstatuje výkonný podpředseda ZMOS. »Jednotná struktura zveřejňování smluv, objednávek a faktur sice umožní porovnávat ceny, ale nikoliv nevyhnutelně kvalitu a podmínky dodání,« varuje Milan Muška.

Rovněž přednostka Městského úřadu v Martině Katarína Katinová má pro kolegy v českých samosprávách vzkaz: »Při přípravě Registru smluv bych určitě kladla důraz na obsah zveřejňovaných informací a ochranu osobních údajů, přehlednost a možnost selekce údajů pro občana, dostatečný časový prostor pro povinné osoby k zajištění administrativně technického aparátu nutného pro zveřejňování smluv. Důrazně bych se také věnovala smlouvám, které povinnosti zveřejnění nepodléhají. V praxi jsme už také byli nuceni zveřejňovat smlouvy při poskytování sociálních služeb. Ovšem jejich obsahem jsou citlivé údaje o sociálním a zdravotním stavu klientů. Po novelizaci příslušného zákona už tyto smlouvy naštěstí zveřejňovat nemusíme.«

FOTO: ARCHIV

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *