Změna, nebo nový územní plán?

Starší územně plánovací dokumentace typu územní plán (ÚP) sídelního útvaru, územní plán obce, regulační plán nebo územní plán zóny, schválené od 1. 7. 1992 do 31. 12. 2006 (pro zjednodušení dále jen starý územní plán) obsahovaly kromě grafické části [zahrnující obvykle výkresy: Širší vztahy;...

Starší územně plánovací dokumentace typu územní plán (ÚP) sídelního útvaru, územní plán obce, regulační plán nebo územní plán zóny, schválené od 1. 7. 1992 do 31. 12. 2006 (pro zjednodušení dále jen starý územní plán) obsahovaly kromě grafické části [zahrnující obvykle výkresy: Širší vztahy; Komplexní urbanistický návrh nebo později Hlavní výkres; Regulace funkčních ploch; Doprava; Technická infrastruktura; Územní systém ekologické stability a Výkres vyhodnocení záboru zemědělského půdního fondu (ZPF) a pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL)], také textovou (negrafickou) část [obvykle členěnou na Textovou část, Návrh regulativů územního rozvoje, Dokladovou část a Vyhodnocení požadavků na zábor ZPF a PUPFL)]. Do konce roku 2006 byly územní plány po schválení zastupitelstvem obce vydávány formou obecně závazné vyhlášky (vyhláška o závazných částech územního plánu), jejíž jádro, samozřejmě kromě dalších předepsaných náležitostí, tvořil jen Návrh regulativů územního rozvoje, přebíraný z dokumentace územního plánu. Ostatní části územního plánu, tj. Textová a Dokladová část a Vyhodnocení požadavků na zábor ZPF a PUPFL, nebyly ve vyhlášce o závazných částech územního plánu zmiňovány ani na ně nebylo dále odkazováno. V současnosti je územní plán vydáván formou opatření obecné povahy (OOP), které obsahuje část výrokovou (tj. vlastní návrh) a část odůvodnění.

VZÁJEMNÁ KOMPATIBILITA JEDNOTLIVÝCH TYPŮ ÚP

Podle ustanovení § 188 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění (dále jen nový stavební zákon), se při projednání a vydání návrhu změny starého územního plánu postupuje podle tohoto zákona. Z toho ale rovněž vyplývá, že při stanovení obsahu změny se podle nového stavebního zákona nepostupuje, neboť novou osnovu územního plánu podle přílohy č. 7 k vyhlášce č. 500/2006 Sb.1) (starý stavební zákon platný do 31. 12. 2006) nejde »naroubovat« na starý územní plán. Změna se tedy zpracovává ve struktuře starého územního plánu (nemění se názvy výkresů, textově se zpracovává jako změna obecně závazné vyhlášky) a podle § 16 vyhlášky č. 500/2006 Sb. se vydává v rozsahu měněných částí.

Změnou starého územního plánu se tedy mění jen závazná část původní územně plánovací dokumentace2) vymezená v obecně závazné vyhlášce. Ostatní části jsou podle tehdejšího zákona [viz § 29 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (starý stavební zákon platný do 31. 12. 2006)], směrné a ty lze měnit jedině úpravou podle předpisů platných před 1. 1. 2007 (viz § 31 SZ odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb.). Příslušný k úpravě je obecní úřad (viz § 188 odst. 3 věta druhá zákona č. 183/2006 Sb., v platném znění).

U změn nových územních plánů je to snazší, není závazná směrná část a mění se jen výroková část v rozsahu měněných částí.

V § 55 odst. 5 nového stavebního zákona je uvedeno: »Pořizovatel pro obec zajistí vyhotovení územního plánu zahrnujícího právní stav po vydání jeho změny a toto vyhotovení opatří záznamem o účinnosti« a v § 14 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., v platném znění, je uvedeno: »Vyhotovení územního plánu, včetně jeho grafické části, zahrnující právní stav po vydání poslední změny územního plánu, se opatří záznamem o účinnosti, …«. Z uvedeného vyplývá jednak, že vyhotovení územního plánu zahrnujícího právní stav po vydání jeho změny musí být provedeno pro všechny typy platných územních plánů, tedy nikoli pouze pro změny územních plánů vydaných po 1. 1. 2007, jednak, že každá nově zpracovávaná změna musí vycházet z právního stavu zahrnujícího závazné části územního plánu (tj. jeho »úplné znění«) a nikoli jen původní plán a jeho samostatné (dílčí) změny.

A zde se dostáváme k podstatě problému. Mnoho změn starých územních plánů bylo i v době platnosti starého stavebního zákona zpracováváno tak, že se tyto změny striktně neodkazovaly na závaznou část původní obecně závazné vyhlášky, jejíž jádro tvořil implementovaný návrh regulativů územního rozvoje, ale pro každou změnu byly ad hoc vytvářeny nové regulativy, takže každá další změna byla svébytným samostatným »malým územním plánem«. Důsledkem tohoto přístupu (a postupu) je skutečnost, že existuje celá řada územních plánů, které mají schváleny řadu dílčích změn (zhusta zpracovaných různými projektanty), přičemž každá změna má jiné regulativy, přestože měněné plochy v jednotlivých změnách mají stále stejné označení – např. plochy individuálního bydlení. Takto mohou existovat (a existují) na dvou sousedních pozemcích (parcelách) dvě plochy určené pro individuální bydlení, ale pro každou platí jiné podmínky pro rozhodování. Otázkou zůstává, zda je v tomto případě zajištěna proporcionalita v rozhodování v území.

ETAPY ZPRACOVÁNÍ A NEZBYTNÉ NÁLEŽITOSTI PRO ZMĚNU ÚP

1. etapa: vstupní podklady pro zpracování změny

Podkladem pro zpracování změny všech typů územních plánů musí být vždy:

Územní plán zahrnující právní stav po vydání jeho změny. Do (celé) grafické části původního územního plánu musí být zapracovány všechny předcházející změny. Část těchto výkresů bude následně využita pro návrh (výrok) změny a část pro odůvodnění změny. Tuto část podkladů pro změnu buď obec předá projektantovi, nebo si ji u projektanta objedná jako samostatnou zakázku. Finanční náklady hradí obec.

(Pozn.: Tato část je u mnoha starých ÚP neřešitelná, protože existuje řada územních plánů, kde v rámci změny nebyla měněna jen závazná část, dokumentace se zpraco-vávala podle nového stavebního zákona a pro každou změnu byly vymezeny nové regulativy).

Ve smyslu § 5 odst. 6 stavebního zákona (citace: Obce a kraje jsou povinny soustavně sledovat uplatňování územně plánovací dokumentace a vyhodnocovat je podle tohoto zákona. Dojde-li ke změně podmínek, na základě kterých byla územně plánovací dokumentace vydána, jsou povinny pořídit změnu příslušné územně plánovací dokumentace) musí být do změny promítnuty ty změny, které nastaly od doby schválení původního územního plánu, ale které do tohoto územního plánu nejsou promítnuty, a to ani v následně schválených (vydaných) změnách (např. zásady územního rozvoje, požadavky vyplývající z územně analytických podkladů, rozvojové programy a koncepce vydávané krajem, vyhlášení záplavového území, území NATURA 2000 ad.).

2. etapa: změna územního plánu

Součástí každé změny musí být aktualizovaná hranice zastavěného území [ve smyslu § 2, odst. d) nového stavebního zákona], a to v rozsahu měněných částí pro celé správní území obce, tedy nikoli jen pro území dotčené konkrétní změnou. Tuto část změny hradí obec.

(Pozn.: Ani tento požadavek nebyl nijak důsledně uplatňován, takže bylo obvykle řešeno jen nejbližší okolí ploch požadovaných pro změnu, tzv. »zájmové území změny«).

Následuje zpracování vlastní změny územního plánu, která se po projednání vydává opatřením obecné povahy. Tuto část změny by měl hradit ten, kdo ji vyvolává, resp. dává podnět ke zpracování změny, tj. zpravidla buď vlastník pozemku nebo investor či obec.

3. etapa: Právní stav dokumentace územního plánu po vydání jeho změny

Po vydání změny musí být vyhotoven právní stav územního plánu po vydání jeho změny. Ten se již neprojednává a obsahuje výrokovou část Návrhu – strukturovanou do textové a grafické části a Koordinační výkres (z části Odůvodnění). Neobsahuje textovou část Odůvodnění ani další výkresy patřící do Odůvodnění. Tuto část změny hradí obec.

VÝHODY A NEVÝHODY ZMĚNY STARŠÍHO TYPU ÚP

Je patrné, že vlastní proces pořízení a zpracování změny a nezbytné (povinné) vstupy a požadavky na zpracování změny jsou poměrně složité, takže i velmi jednoduchá změna se najednou stává rozsáhlejší a košatější. Tato skutečnost vyplývá jednak ze snahy o důslednou aplikaci nového stavebního zákona a jeho novely (včetně novely vyhlášky č. 500/2006 Sb.), jednak ze záměru na postupné nahrazování dřívějších územních plánů novými, protože i ty z nich, schválené do konce roku 2006, jsou již 6 let staré a ty nejstarší platí již dvě desetiletí!

Také délka pořízení, zpracování a vydání změny územního plánu je nyní prakticky shodná s dobou nutnou na pořízení nového územního plánu.

Rozdílná bude však cena za zpracování změny, která bude zcela jistě nižší než cena za zpracování nového územního plánu. Ale ani tak nebude nijak nízká, a to zejména v důsledku nezbytnosti (povinnosti) zpracování vstupního (a také výstupního) právního stavu územního plánu po vydání jeho změny, protože ten bude vždy zahrnovat celé správní území obce, byť by se jednalo pouze o jednu měněnou plochu.

Jisté zlevnění by mohlo nastat při pořízení více změn (nezaměňovat s počtem měněných ploch), protože nejnáročnější bude právě ta první etapa při pořizování první nové změny (tj. změny realizované po roce 2012). I tak bude mít obec koncepčně zastaralý dokument, protože většina změn představuje pouze »záplaty« na původním územním plánu.

Další relativní výhodou je při pořízení změny územního plánu skutečnost, že nebudou nově projednávány již dříve navržené (zejména zastavitelné) plochy, jež jsou již v územním plánu stabilizovány, a které se nebudou týkat předmětu změny. Což neplatí u nového územního plánu.

Nevýhodou však zůstává, že do konce roku 2020 by měly být staré územní plány nahrazeny novými, jinak pozbudou platnosti. Pro zpracování nového územního plánu je nutno včetně přípravných prací uvažovat časový interval přibližně 3 let (u menších sídel 2-3 roky, u větších sídel a měst i 3-5 let), který bude odvislý od složitosti územních vztahů, charakteru řešeného území, požadavků na provedení změn v území, ale také od kvality a stupně soudržnosti společenství obyvatel daného území.

Nazíráno prizmatem roku 2013 je rok 2020 ještě hodně vzdálený. Přesto by měli pořizovatelé i představitelé obcí zvážit, zda je ekonomicky únosné investovat do změny územního plánu, která je jen dočasným řešením, nebo se spíše zaměřit na koncepčně udržitelnější řešení, jímž je pořízení nového územního plánu.

Ing. arch. VLADIMÍR DUJKA

projektant člen Asociace pro urbanismus a územní plánování

Poznámky

1) Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence plánovací činnosti, v platném znění.é

2) V ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. je mj. uvedeno, že »závazné jsou základní zásady uspořádání území a limity jeho využití, vyjádřené v regulativech«.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *