Před rokem 1989 osud památkám českého venkova vlivem vládnoucí ideologie příliš nepřál. Skutečného uznání se jim dostalo až po roce 1990.
Kdosud jediné existující vesnické památkové rezervaci (soubor vinných sklepů Plže v obci Petrov) přibylo v roce 1995 dalších 60 a v tomtéž roce vyhlásilo Ministerstvo kultury ČR 138 vesnických památkových zón. Rychlejší však byli Jihočeši, kteří vyhlásili ve svém kraji 20 vesnických památkových zón už v roce 1990. V následujících letech se počet vesnických památkových zón rozšířil až na dnešních 213. Památkové ochraně tudíž podléhá 274 rezervací a zón s dochovanými soubory lidové architektury.
NECITLIVÉ ZÁSAHY
Památky bohužel nezůstávají ušetřeny necitlivých zásahů. Vedoucí odd. vesnických sídel a lidové architektury ústředního pracoviště Národního památkového ústavu v Praze PhDr. Pavel Bureš říká, že snaha bourat památky je už sice minulostí, ale zato je tu jiné nebezpečí: "V 80. letech měly některé tehdejší KNV dokonce vypracované programy, jejichž cílem bylo snížit počet památek, zejména sakrálních. Takové tendence se dnes už neprojevují, naopak existují četná občanská sdružení, která se snaží tyto památky zachránit. Jsou tu ale jiné trendy - silný tlak na komerční přestavby, které pak vyústí v nesmyslné napodobení zbohatlických novodobých staveb, jež památku zničí. Nešťastný je i vznik urbanisticky a architektonicky nepovedených satelitních vesniček, které do kontextu krajiny nepatří a působí v ní jako pěst na oko."
PO PENĚZÍCH JE TŘEBA SE PÍDIT
Každý vlastník památky patrně uvede jako hlavní problém nedostatek finančních prostředků. Podstatný je však i zájem a dostatek informací, mj. o tom, jak se k penězům dostat. Patrně dostatečně známé jsou programy Ministerstva kultury, zejména Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny. V určitých případech může pomoci i tzv. havarijní fond, něco se dá získat z Programu obnovy venkova.
Existuje však velké množství dalších méně známých možností, jak získat příspěvek či grant, a to nejen z domácích, ale i z evropských fondů a od nadací. Dost často je možnost využít tyto prostředky omezena místně nebo obsahově, je proto třeba hledat. Seznam všech možností včetně charakteristik programů a kontaktů je na internetové stránce Národního památkového ústavu (www.npu.cz, oddíl přidružené stránky).
Po zrušení okresních úřadů je výkon památkové péče svěřen pověřeným obcím. Pavel Bureš to nepovažuje za optimální. "V případě pověřených obcí hrozí ze všech stran problém možného střetu zájmů, protože provázanost se samosprávou je tu značná. Kromě toho šly na zrušené okresy z centra peníze na běžnou a drobnou údržbu, z nichž mohli vlastníci s ohledem na své fyzické možnosti a sociální postavení někdy získat až stoprocentní úhradu nákladů na opravu památky. Kraje se dnes snaží tuto roli převzít a suplova,.vyčleňují prostředky na obnovu a údržbu kulturního dědictví, vypisují granty a dotace, ale jen s podmínkou finanční spoluúčasti. Spoluúčast na financování je jistě dobrá, protože motivuje, ale u některých lidí je vyloučená."
DOBRÉ PŘÍKLADY TÁHNOU
O tom, že se peníze dají sehnat, byť to stojí značné úsilí, svědčí nejeden pozitivní příklad. Jeden za všechny: Pěnčín, spadající pod obec s rozšířenou působností Železný Brod. V katastru obce se nachází tzv. Kittelův dům, nazvaný po svém někdejším majiteli, označovaném v pověstech za jakéhosi českého Fausta. Dům z roku 1755 je údajně největší zachované roubené stavení v Čechách, byť ve značně zuboženém stavu. Starosta Pěnčína vyvinul až neskutečně urputné úsilí, aby byl objekt převeden do správy obce, a ta se loni konečně mohla pustit do oprav domu, o němž se už ani nepředpokládalo, že jej bude možné zachránit. Akci obnovy se podařilo zařadit do Programu záchrany architektonického dědictví, příspěvkem pomohl i kraj. Opravený dům by se mohl stát dalším turistickým lákadlem.
Téměř stejně potřebná jako peníze je však podle dr. Bureše i osvěta, zejména u mladé generace. Aby ti mladí, kteří na venkově vyrůstají, věděli, že vesnice není bezvýznamná, že je součástí celku, který vytváří strukturu celé společnosti, osídlení, kulturní krajiny, a vážili si těchto hodnot. Proto doporučuje útlou brožuru Tady jsme doma aneb Poznej dobře svoje bydliště (nakladatelství Moby Dick, Bukovina n. L. 63, Staré Hradiště 532). Jde o učebnici pro základní školy, ale použitelnou i pro dospělé, dobře obsahově i graficky velmi dobře zpracovanou.
UNIKÁTNÍ NÁLEZY
O tom, že venkov dosud zdaleka neodhalil všechno své bohatství, svědčí i poměrně časté nálezy z poslední doby. Občas přitom jde o poklady pocházející až z pozdního středověku. Důvod, proč se na ně přichází až nyní, spočívá mj. v tom, že se velice zlepšila výzkumná a odborná činnost. Metoda zvaná dendrochronologie, což je datace podle letokruhů, umožňuje určit zcela bezpečně vznik roubených staveb s odchylkou plus minus dva roky.
Unikátní nález se podařil nedávno ve Vitějovicích na Prachaticku. Mladí manželé, kteří si zde koupili usedlost pro trvalé bydlení, nevycházeli z úžasu, když při opravách našli zbytky jakýchsi starých okének. Památkáři zjistili, že jde patrně o nejstarší dochovanou roubenou stavbu na našem území - její vznik stanovili na rok 1492. Nález sice zkomplikoval novým majitelům situaci, protože oprava trvala dvakrát tak dlouho, ale zato mají zcela unikátní bydlení. "Zvenku zůstalo stavení prakticky stejné, obezděné. Nakonzervovala se roubená konstrukce, objevené okenní otvory se obnovily, dosavadní okna zůstala, takže světla je uvnitř dost. Instalace rozvodů a další standardní vybavení bylo samozřejmě povoleno, takže bydlet se tu dá bez problémů," řekl dr. Bureš.
Jiný objev pochází z Podkrkonoší. Ve Rtyni narazili památkáři na roubenou stavbu, která měla být zbourána. Její navržení na kulturní památku a systematické přesvědčování majitelů demolici zabránilo a jak se ukázalo, oprávněně. Původní odhad, že pochází z 19. století, bylo nutné posunout o tři sta let nazpět, po dendrochronologické analýze až do roku 1547.
