Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska (SHSČMS) má v současné době kolem 200 členů, na jejichž území žijí zhruba 3 milióny obyvatel. Jeho předsedou je Mgr. Petr Sedláček, místostarosta Kroměříže, kterému jsme položili několik otázek.
Jak členská města využívají servis, který jim SHSČMS poskytuje?
Většinu našich aktivit nabízíme všem historickým obcím. Naši členové ovšem mají tu výhodu, že jsou o těchto akcích informováni v předstihu (převážně elektronickou poštou) a samozřejmě se na jednotlivých aktivitách přímo podílejí. Mohou ovlivňovat například témata konferencí a seminářů. Našim cílem je pomáhat řešit aktuální problémy a k tomu rovněž potřebujeme odhalovat problémy, které mají všechna historická sídla společné.
Program regenerace městských památkových rezervací a zón (dále jen program regenerace) si za dvanáct let existence stále drží významnou pozici v péči o památky. Jaké jsou z vašeho hlediska jeho největší přínosy?
Za nejdůležitější považuji to, že jsou prostředky poskytované v rámci programu významně prorůstové. Podmínky poskytování dotací totiž vtahují do systému další zdroje obcí i soukromých vlastníků a církví. Bez programu by se většina těchto prostředků do obnovy památek nedostala. Navíc jdou tyto investice převážně do stavebnictví, tedy do podnikatelské sféry, která přináší další rozvoj ekonomiky v daném regionu.
Většina historických měst už svá centra v zásadě zrekonstruovala. Má program do budoucna ještě smysl?
Nevěřím, že v dohledné budoucnosti budeme moci s čistým svědomím říct, že program regenerace už není potřebný. Stále je na obnově památek moc práce. Jenom možná nejsou stávající nedostatky tak vidět. V objektech, které již vypadají, že jsou v pořádku, je ještě mnoho nedořešených dvorních traktů, sklepních prostor apod. A je také celá řada staveb, které zatím na svou šanci čekaly třeba proto, že pro ně není momentálně využití. To je totiž jeden ze základních problémů. Pokud se památka po obnově neužívá, hrozí, že za deset patnáct let bude potřebovat další regeneraci.
Kolik se celkem v roce 2004 investovalo do regenerace městských památkových rezervací a zón?
Bohužel zatím nemám přesná čísla. Avšak z minulých zkušeností se dá odhadnout, že v rámci akcí, které jsou z programu spolufinancovány se investuje do památek skoro trojnásobek. V roce 2004 bylo v programu regenerace 240 mil. Kč, předpokládám, že celkem to bylo více než 700 mil. Kč. Do památkových rezervací a zón však jde spousta dalších prostředků z rozpočtů měst a obcí - do veřejných prostranství, komunikací, inženýrských sítí, které památkově chráněny nejsou, ale dotvářejí celkový obraz rezervací a zón.
Památky a jejich využití v cestovním ruchu - jaký je přístup sdružení k tomuto aktuálnímu tématu?
Jednoznačně říkám, že to je pro nás klíčové téma. Sami se snažíme maximálně využít tento potenciál památek, o kterých se říká, že jsou naším mořem. Byli bychom rádi, kdyby se podařilo zajistit, aby alespoň malá část prostředků, které získává stát z cestovního ruchu, se cíleně vracela do obnovy a údržby památek. Ale věnujeme se i praktickému využití jednotlivých památek a shodou okolností se tomuto tématu bude věnovat letošní konference ve Znojmě ve dnech 21. a 22. října.
Je letošní soutěž o nejlepší realizaci programu regenerace v něčem jiná než v letech minulých?
Nemyslím si, že je v něčem výrazně odlišná. Je ale vidět, že města a obce věnují památkám systematickou péči, že i soukromníci se naučili spolupracovat s městy i s památkáři. A ve městech je to vidět.
Ve Zlínském kraji se nepřihlásilo do soutěže ani jedno město. O mnoho lépe - co se týče počtu přihlášených měst - na tom nejsou ani kraje Jihomoravský, Královéhradecký, Středočeský či Plzeňský. Je to tím, že tamní města už nemají co regenerovat?
Zapojení měst a obcí do programu regenerace nevyžaduje povinnou účast v soutěži. Za rok 2004 se soutěže zúčastnilo 42 měst a obcí, ale prostředky čerpalo celkem 43 rezervací a 255 zón. V soutěži se navíc hodnotí komplexní péče o celou rezervaci či zónu a mnozí možná hodnotí svou práci příliš sebekriticky. My se ale snažíme, aby se města a obce chlubily svými úspěchy a chceme využít krajských kol soutěže k aktivnímu zapojení krajů, které se o památky na svém území starají také a uvolňují na jejich obnovu finanční prostředky ze svých rozpočtů.
Co byste doporučoval starostům malých obcí, na jejichž území historické objekty chátrají, ale na jejich opravu peníze nejsou?
Na příkladu vesnických památek je právě vidět jaký obrovský význam má program regenerace, zejména jako dlouhodobý a systémový nástroj péče o památky. I na vesnické památky se však dají najít dotační tituly nejen z nadací a fondů, ale i ze státních a dnes i krajských zdrojů. Chybí ale větší systematičnost a pravidelnost a možnosti se musí složitěji hledat. Malé obce mají i jiné dotační programy, například Program obnovy venkova, který loni přešel z Ministerstva pro místní rozvoj na kraje. Tento program sice není výlučně zaměřen na památky, ale lze ho k tomuto účelu využít. Pro malé obce může být problém i malá povinná spoluúčast a tady nevidím jiné řešení než individuální dotaci. Dříve tuto solidaritu "velkých s malými" zajišťovaly okresní úřady a dnes by to měly být kraje.
