V minulém čísle Moderní obce jsme publikovali první díl rozboru, který se zabýval platností či neplatností právních úkonů ve městech a obcích. Nyní přinášíme jeho dokončení. 3. Předmětem právního úkonu musí být možné plnění.V § 37 odst. 2...
V minulém čísle Moderní obce jsme publikovali první díl rozboru, který se zabýval platností či neplatností právních úkonů ve městech a obcích. Nyní přinášíme jeho dokončení.
3. Předmětem právního úkonu musí být možné plnění.
V § 37 odst. 2 najdeme ustanovení: "Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný."
Typickým příkladem by mohla být kupní smlouva, když se ukáže, že obec rozhodla o prodeji něčeho, co nevlastní. Kupní smlouvu tedy nemůže splnit, protože je v ní obsaženo nemožné plnění. Dotýká se to i budoucích smluv apod. To znamená, že to, co je ve smlouvě zakotveno, musí být plnění možné, reálné, splnitelné.
Sankce: Absolutní neplatnost.
4. Právní úkon musí být v souladu se zákonem, nesmí jej obcházet a nesmí se příčit dobrým mravům.
Významné ustanovení § 39, které stanovuje uvedené náležitosti, zní takto: "Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům."
Právní úkon odporuje obsahem a účelem zákonu. Obec jako každý jiný subjekt musí ctít právní řád. V jejích právních úkonech se to musí odrážet tím, že tento právní řád respektuje. Je to velmi široká definice, která v sobě zahrnuje jak obsah právního úkonu (tedy zpravidla to, co je výslovně v textu vyjádřeno), tak účel, který nemusí být uváděn výslovně, ale lze jej z textu dovodit. Nejčastěji se bude obec dostávat do rozporu se zákonem o obcích. Obec však může porušit i zákony jiné.
Příklad právního úkonu, který je v rozporu se zákonem: Prodej spoluvlastnického podílu bez respektování předkupního práva spoluvlastníka. Zadá zakázku bez respektování právní úpravy podle zákona o veřejných zakázkách.
Příklad právního úkonu, který by mohl být v rozporu s účelem zákona: Prodej bytových domů podle zákona číslo 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, jehož účelem je chránit stávající nájemníky a dát jim přednostní právo na odkoupení bytové jednotky, a to tak, že by obec připustila postupování práv na třetí, zcela cizí osoby. Tím by byl zmařen účel zákona o vlastnictví bytů. Současně by šlo také uvažovat o tom, že takový prodej by byl v rozporu se zákonem o obcích a povinností obce zveřejnit záměr prodat nemovitost a nabídnout tuto možnost všem.
Právní úkon nesmí zákon obcházet. To znamená, že z nějakého důvodu nechce obec postupovat tak, jak zákon předpokládá, ale obejde jeho ustanovení jinak.
Typický příklad obcházení zákona: Odměny pro členy zastupitelstev stanovuje příslušná vyhláška. Obci se to zdá málo, současně proto dává zastupitelům k odměně pravidelné dary. Obchází tím zákon, a také by šlo uvažovat o porušení účelu právní úpravy, která chtěla stanovit strop pro odměňování.
Další příklad: Prodej bytových domů formou spoluvlastnických podílů namísto respektování zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Tento názor ještě nebyl judikován, ale lze si představit úspěšné uplatnění tohoto výkladu u soudního sporu.
Právní úkon nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Je to opět velmi široká definice, která často svádí k subjektivním výkladům. V zásadě lze říci, že chceme-li napadnout nějaký úkon pro rozpor s dobrými mravy, musí být tento rozpor očividný, vnímaný objektivně.
Příklady právních úkonů v rozporu s dobrými mravy: Zastupitelé si navzájem odprodají levně nemovitosti obce. Přestože je dodržen zákon o obcích a většinové hlasování, přestože zastupitelé, kteří jsou ve střetu zájmů, nehlasují, je možné si představit, že soud by rozhodl o neplatnosti převodních smluv pro rozpor s dobrými mravy.
Ministerstvo požaduje po obci penále ve výši 100 % za nedodržení dotačních podmínek. Tuto výši penalizace by patrně u soudu neobhájilo. Již dříve bylo judikováno v obchodních vztazích, že taková výše penalizace je v rozporu s dobrými mravy, a soud by patrně tuto judikaturu respektoval i v daném případě.
Sankce: Absolutní neplatnost.
5. Právní úkon musí být učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.
Nejen obsah, ale i forma je pro platnost právního úkonu důležitá. Pro obce je typická forma písemná, a to ať už ji zákon vyžaduje (převody nemovitostí) nebo nevyžaduje (koupě movité věci).
S ohledem na nejasnosti právní úpravy by bylo vhodné, aby obec pravidlo písemných právních úkonů zakotvila rozhodnutím příslušných orgánů obce předem. S tím souvisí například otázka, zda obec může uzavřít například ústní smlouvu. Je možné říci, že ano - je-li jinak splněn procesní schvalovací postup, je-li projevena vůle hlasováním, a díky obligatorním zápisům i písemně zachycena, není nikde stanoveno, že smlouva musí mít písemnou formu. V každém případě ji však lze jen doporučit, protože v opačném případě mohou vznikat vážné nejasnosti. Obec pak může doplatit na některý z výše uvedených důvodů případné neplatnosti.
Pokud jde o formu, občanský zákoník k tomu v ustanoveních § 40 výslovně mimo jiné uvádí:
"Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak."
Neplatnost v daném případě by byla pouze relativní.
6. Další důvody neplatnosti, které se obce zpravidla netýkají.
Občanský zákoník pamatuje i na výjimečné situace, a to v ustanovení § 38: "Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou."
Toto ustanovení by obec mohla použít ve dvou případech - v případě, že by za ni taková osoba jednala, a v případě, že by se následně přišlo na to, že podobnou poruchou byla stižena protistrana - smluvní partner. Stát se to může, protože duševní porucha nemusí být na první pohled patrná.
Sankce: Absolutní neplatnost.
7. Specifické předpoklady platnosti právních úkonů u obcí a aktuální judikatura.
Obec má však ještě další specifika, která už nacházejí svůj výraz v soudních rozsudcích. Na co tedy ještě obec musí dbát a co mít na paměti, aby své právní úkony činila správně a nevystavovala se riziku jejich neplatnosti?
Zastupitelstvo obce musí vždy rozhodovat na veřejném zasedání. Vrchní soud zrušil rozsudkem rozhodnutí krajského soudu o tom, že směnečný platební rozkaz proti obci se ponechává v platnosti, a to proto, že krajský soud nezkoumal (odmítl zkoumat přes návrhy obce), zda rozhodnutí o přijetí směnečného rukojemství přijalo zastupitelstvo na řádném veřejném zasedání. Ve svém právním názoru vyslovil, že pokud by tomu tak nebylo, přijetí směnečného rukojemství by nebylo platné, a tudíž obec by z něho nemusela plnit. Je to další průlom v obecním právu, avšak rozsudek krajského soudu, k němuž se má dojít v novém řízení, nebyl ještě vynesen.
Zasedání zastupitelstva musí být řádně svoláno a zveřejněno s uvedením programu. Tentýž vrchní soud v téže věci vyslovil závěr, že i sama podmínka řádného svolání zastupitelstva je podmínkou platnosti rozhodování zastupitelstva. Jestliže zasedání zastupitelstva bylo pojato jako veřejné, nestačilo by to, kdyby nebylo řádně svoláno a oznámeno spolu s programem.
Záměr obce musí být prokazatelně zveřejněn po dobu 15 dnů. Tato podmínka již byla rozhodována před více lety, soudy ji nadále ve svých rozsudcích přísně vyžadují.
Záměr obce musí obsahovat údaje podle katastrálních zákonů. Na to si obce ještě příliš nezvykly, přičemž absence údajů z katastru nemovitostí v záměru může způsobit neplatnost následujícího právního úkonu.
O věci musí vždy rozhodnout k tomu příslušný orgán obce. Tento judikát až Ústavního soudu se dotýkal obce Dolní Bečva a přinesl první precedentní pohled na roli starostů v obcích.
Obec musí být schopna splnění těchto podmínek hodnověrně prokázat - samo tvrzení někdy nestačí. Je nutno vytvořit na obci takové mechanismy (byť jednoduché), které zaznamenají potřebné údaje, a zaevidovat například i zveřejněnou pozvánku na zastupitelstvo, která visela na úřední desce.
Jak obec projevuje svou vůli?
Obec má ve srovnání se soukromoprávními subjekty poněkud specifické postavení. To proto, že její základ je v právu veřejném. Je tak v něčem omezena (dispozice s majetkem, jasný schvalovací proces, veřejné zakázky), jindy má určitá privilegia (bezplatné informace z katastru, vyšší vliv na územní plán apod.). Specifika má i projev vůle obce.
Projev vůle především musí být dán, projeven. Projevem vůle obce je hlasování příslušného orgánu obce, a obec tak činí právní úkon - projevuje vůli jej učinit - hlasováním. Akt hlasování je aktem projevu vůle. Zákon o obcích dále ukládá vést zápisy zastupitelstva a rady, tedy tento akt projevu vůle je ze zákona (obligatorně - povinně) písemně zaznamenáván. Výkladem můžeme dojít k tomu, že i starosta obce, vykonává-li působnost rady, musí o svých rozhodnutích vést zápis (byť jednoduchý).
Základní schéma je následující:
1. Obec projeví vůli hlasováním příslušného orgánu obce. Okamžik hlasování je okamžikem projevu vůle obce.
2. V zápise se objeví písemné zachycení projevu vůle (důležité pro průkaznost).
3. Následně dochází k realizaci (k uzavření smlouvy, jinému právnímu úkonu).
Může obec učinit právní úkon opomenutím?
Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím. Jednání je případ rozhodování orgánů obce. Může obec něco opomenout? Ano (ale nikoli bez pochybností). Nepřihlásí se včas o svá práva, neplní včas povinnosti. Prakticky však vždy půjde o selhání konkrétní osoby, neboť těžko může něco opomenout kolektivní orgán, když se k němu daná věc například vůbec nedostane. Na selhání konkrétní osoby však potom doplácí obec.
Teoretickou otázkou je, zda to lze považovat za opomenutí obce. Posuzovat by bylo nutné případ od případu. Pokud obci bylo například něco řádně doručeno (standardním způsobem a v souladu s interními předpisy obce), má obec smůlu. Jestliže by doručení nebylo v pořádku, mohla by se obec bránit (může jít například o nepodání odporu proti platebnímu rozkazu, zde by mohla být obci navrácena lhůta).
Co je to absolutní a relativní neplatnost?
To, že právní úkon má takové vady, že může být prohlášen za neplatný. Ovšem to neznamená, že k tomu musí dojít vždy. Zákon odlišuje dva případy - neplatnost absolutní a neplatnost relativní.
Absolutní neplatnost. Působí od počátku, nemusí ji nikdo napadat a soud ji případně vysloví (v případě posuzování právního vztahu z takového úkonu) z úřední povinnosti. Nelze ji také nijak zhojit, nelze se dohodnout s druhou stranou a prohlásit, že úkon je platný. Absolutní neplatnost tedy nezávisí na projevu vůle účastníků, ani na uvážení soudu, ale je prostě neoddiskutovatelná - od toho též pojem absolutní. Má také většinou závažnější důsledky.
Relativní neplatnost. Právní úkon se považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá (například nepodá k soudu návrh na určení neplatnosti právního úkonu). Rovněž tak je možné takovou neplatnost zhojit, například dohodou o narovnání apod.
Zákon to řeší tak, že výslovně jmenuje ty důvody neplatnosti, které znamenají relativní neplatnost. Všechny ostatní jsou neplatné absolutně.
Právní úkon nemusí být neplatný jako celek. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu (§ 41 občanského zákoníku).
Určovací žaloby
Existují-li pochybnosti, jak si který smluvní vztah či jednostranný právní úkon stojí - co se týče právní jistoty - lze požádat soud o určení, zda je právní úkon platný, či nikoliv. Určovací žaloby jsou však jedny z nejsložitějších. Obec by se do nich neměla pouštět bez právní pomoci. Ani by se v roli žalovaného neměla bez právní pomoci bránit. Ne vždy je totiž takto možné žalovat, přičemž existují dva základní důvody, proč nelze určovací žalobu použít:
žalobce neprokáže naléhavý právní zájem (soud musí uznat, že tu naléhavý právní zájem existuje, což musí žalobce prokázat),
není možné žalovat na plnění - to znamená, že nelze chtít po soudu vynést výrok o platnosti či neplatnosti, je-li možné přímo zažalovat plnění z námi tvrzené neplatné smlouvy.
Příklad: Není možné žalovat neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti, když tento výrok sám nic neřeší. Je nutné žalovat o určení, že obec je nadále vlastníkem nemovitosti - tento výrok pak může sloužit k zápisu vlastnických práv do katastru nemovitostí.
Platnosti právních úkonů je důležité věnovat významnou pozornost. Není to pouhý formalismus - právní jistota je významnou hodnotou v právních vztazích, a to pro všechny zúčastněné včetně obcí. Nedbejme na to, že se tomu dříve nevěnovala taková pozornost. Byla to chyba. Obce by dnes měly ve vlastním zájmu volit odpovědný a profesionální přístup.
Na co si dát pozor
Obce by si měly dát pozor na uzavírání smluv s neexistujícími subjekty, na subjekty v konkursním řízení, na to, zda jednají s oprávněnou osobou druhé strany, zejména u právnických osob. I tyto specifické okolnosti mohou způsobit neplatnost právního úkonu.
Škody z neplatných právních úkonů platí ten, kdo je zavinil. V § 42 občanského zákoníku je na právní úpravu náhrad škod přímo odkaz: "Vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu." Ty škody mohou být někdy dost vysoké.
advokátka, spolupracovnice redakce
