Žen působících v české politice je obecně málo; není proto divu, že se rády setkávají, a to na nejrůznějších úrovních. Na severu Čech vzniká tradice schůzek starostek a místostarostek obcí patřících do působnosti městských...
Žen působících v české politice je obecně málo; není proto divu, že se rády setkávají, a to na nejrůznějších úrovních. Na severu Čech vzniká tradice schůzek starostek a místostarostek obcí patřících do působnosti městských úřadů České Lípy a Nového Boru. Listopadové setkání v České Lípě bylo zatím druhé a zúčastnilo se ho asi 60 žen. Probírala se témata, která byla zvolena na základě přání starostek a místostarostek: tvorba regionálních projektů, situace na trhu práce a působnost Územního střediska záchranné služby Liberec.
Největšímu zájmu se těšily informace, které poskytl ředitel Úřadu práce Česká Lípa Mgr. Bořivoj Pavlas. Čísla o nezaměstnanosti v tomto regionu nejsou příliš povzbudivá: Okres Česká Lípa je sice se svými 9,04 % jen mírně nad celostátním průměrem, ale zároveň je z 60 obcí regionu v devíti nezaměstnanost vyšší než 15 %.
Čísla starostky a místostarostky zaujala a dožadovaly se konkrétních informací, jak na tom kde jsou. Bohužel Úřad práce příliš konkrétní být nesmí. Je možné sdělit jen celkové počty nezaměstnaných v příslušném městě či obci, ale uvést jména nelze - zakazuje to zákon na ochranu osobních údajů. Radnicím to vadí především při využívání institutu veřejně prospěšných prací. Starostky a místostarostky celkem oprávněně namítaly, že by se jim s Úřadem práce spolupracovalo mnohem lépe, kdyby znaly konkrétní jména, protože by jim pak mohly uzpůsobit i výběr prací odpovídající možnostem a schopnostem dotyčných lidí. Novinkou byla pro většinu z nich informace, že Úřad práce může zaplatit i organizátora veřejně prospěšných prací.
Starostky středních i menších obcí si možnost zaměstnávat na určité práce lidi za minimální mzdu celkem pochvalovaly. Většinou organizují veřejně prospěšné práce přes některou svou organizaci, například Technické služby. Jejich pracovníci řeknou, o kolik lidí mají zájem, a obec o ně požádá Úřad práce. Většinou prý jim úřad vyhoví. Starostky zcela malých obcí (do stovky obyvatel) však říkaly, že tuto možnost příliš využívat nemohou - rozpočet neumožňuje zaplatit ani minimální mzdu.
Tento problém odpadá v případě alternativních trestů, i když je velice často nutné čelit různým úhybným manévrům odsouzených. Nejčastějším je "hodit se marod". V diskusi se pak všichni přítomní shodli na tom, že existuje určitá skupina lidí, kterou k práci nic nedonutí, protože české zákony jsou nastaveny příliš měkce. I přes tato úskalí si ale starostky a místostarostky možnost zaměstnávat odsouzené na veřejně prospěšné práce pochvalovaly jako už celkem zavedenou a užitečnou praxi.
Zaujala i informace o evropském projektu Leonardo, který je zaměřen na zařazení minoritních skupin do společnosti. V Evropě mají s tímto projektem už značné zkušenosti. Nejde o dotace, ale o používané nástroje, jimiž společnost dává zejména mladým nezaměstnaným, často z řad exulantů, ještě jednu šanci. Úřady práce považují tento projekt za úspěšný.
O tom, jak postupovat při výběru a sestavování projektů, na jejichž základě je možné se ucházet o domácí i evropské dotace, hovořil ředitel Agentury regionálního rozvoje Liberec Tomáš Kafka. Nastínil schéma postupu: nejdůležitější etapou je rozhodování. Je nutné si stanovit priority, mít vůli se shodnout a schopnost nést odpovědnost za toto rozhodnutí i v budoucnu vzhledem k tomu, že vynaložené investice bude nutné splácet dlouhodobě. Při tomto rozhodování řeší snad každá obec tři zásadní problémy: zda bude mít na realizaci projektu peníze, bývá potíž s komunikací - uvnitř obce, regionu, a často se nedostává odborníků, kteří se v tematice orientují. Závěr, který ředitel Kafka vyvodil, zněl zhruba takto: Nedostatek peněz lze částečně eliminovat stanovením priorit a lobbingem, nedostatek komunikace je možné odstranit dobrou vůli a potíže v oblasti lidských zdrojů lze řešit vzděláváním a spoluprací s externími odborníky.
