01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Výstavba v historických centrech: Pietně zachovávat, či bourat?

Mezi těmito dvěma krajními póly se pohybovala dvoudenní diskuse účastníků konference o nové výstavbě v historických jádrech měst.

Zvolené téma bylo skutečně žhavé. Diskusní příspěvky na konferenci, kterou pořádalo Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska ve dnech 14. a 15. října, předneslo 30 špičkových oborníků, zástupců samospráv, architektů, urbanistů a památkářů. V téměř každém se ozývalo volání po dialogu, ale nutno říci, že převaha prvně jmenovaných vedla k tomu, že památkáři se občas ocitali v defenzívě.

Zpočátku mírně konfrontační tón udal už na předcházející tiskové konferenci náměstek primátora hl. m. Prahy Ing. Jan Bürgermeister. S odvoláním na stržení starého pražského Josefova a následný vznik Pařížské třídy řekl, že užitečné může být i bourání. Podobný kvas jako v 19. století podle něho existuje i dnes. "Je nutné dokázat totéž, co naši předkové. Není možné města jen zakonzervovat," řekl. Tvrdil dále, že uvnitř památkářské obce existuje rozpor mezi ultrakonzervativním a modernějším křídlem. Vlastníci památkových objektů podle něho často právem žehrají na památkáře a požadují kompenzace za omezení při nakládání se svým majetkem. Bürgermeistrovi se také nelíbí, že památkáři ve sporných případech často nacházejí řešení v zápisu příslušného objektu do seznamu památek.

Že se zájmy investorů a památkové péče často střetávají, potvrdil i předseda sdružení, místostarosta Kroměříže Mgr. Petr Sedláček. "Problém bývá v tom, že pravomoc mají památkáři, přičemž jejich pohled bývá občas subjektivní. Chtělo by to legislativní zakotvení, aby "volné tvorby" bylo co nejméně."

Zlepšila se péče o památky?

Ministr pro místní rozvoj Ing. Jiří Paroubek, který se zúčastnil začátku konference, se domnívá, že úroveň přístupu k památkám se velmi zlepšila. Připomněl také, že díky strukturálním fondům a využití památek v cestovním ruchu mohou na jejich opravy plynout desítky a později i stamilióny korun. Na základě zkušeností ze své předchozí praxe na pražském magistrátu potvrdil, že tlak investorů na stavění v historickém centru byl enormní a vedl mj. k živelné přeměně bytových domů na kancelářské prostory. Trend posledních let, kdy vznikají na okraji města velké developerské projekty (zejména nákupní a obchodní střediska), však dnes situaci mění, takže bytové domy v centru se opět vracejí ke své původní funkci.

Ing. arch. Petr Malínský (autor mj. velmi oceňovaného paláce Euro na Václavském nám. v Praze) má názor opačný. Domnívá se, že péče o památky u nás není dostatečná. Odhaduje, že na jednu zachovanou památku stále připadá tak deset zchátralých, přičemž mnohé každoročně nenávratně mizí.

Podmínkou úspěchu každé rekonstrukce je podle něho dokonalé poznání každé památky. Památkový zákon však bohužel připouští velké množství výkladů a neumožňuje investovat do památek tak, jak by si to investor představoval. Na druhé straně architekt Malinský z vlastní praxe potvrzoval, že se investoři někdy snaží památkáře obejít, stavějí načerno a památku zničí. Důvodem je i malá motivace vlastníků; prostor pro ni příliš neposkytují ani programy Ministerstva kultury. Vhodné by byly například daňové úlevy, které znal už středověk. Nedostatečná je i osvěta - proč například neexistuje cena, která by se udělovala zachránci památky? Problémem je i to, že památkáři jsou někdy nejednotní, až fundamentalisticky konzervativní, zahlceni úřadováním. Na druhé straně je mnoho těch, kteří jsou ochotni přistoupit ke kompromisu.

Dohoda je možná

Rozruch způsobil svými velice vyhraněnými názory Ing. arch. Roman Koucký, který je se svým týmem autorem oceňované rekonstrukce domu Anny Fárové ve Slavonicích a tamního náměstí. Prohlásil rovnou, že přístup památkářů je špatný: "Mělo by se postupovat úplně jinak. Rekonstrukce je uvedení do původního stavu, ale myšlení se přece nedá vrátit do doby před dvěma či pěti sty lety. Mělo by se hovořit o revitalizaci, protože nelze umrtvovat, ale nutné je oživovat. Mělo by se pracovat autenticky, ale ne identicky, tj. nikoli napodobovat, ale stavět přirozeně. A to i za cenu toho, že budeme někdy stavět špatně."

Jeho slova se dotkla památkářů. Architekt Ondřej Šefců z Národního památkového ústavu (NPÚ) a někteří jeho kolegové pak uváděli příklady, kdy zásah památkářů věci pomohl.

O tom, že moderní architektura si může rozumět se starým městem, přesvědčili přítomné také zástupci Písku. Jeho představitelé se rozhodli rozšířit městské centrum i na druhý břeh Otavy, na místo sousedící s historickou zástavbou, ale dříve působící spíše jako periferie. Kolaudace nového obytného souboru se uskutečnila v roce 1998. Jeho vzniku předcházelo schválení regulačního plánu v roce 1996.

Dalším příkladem pozitivního zásahu do památkově chráněného centra je Litomyšl. Její bývalý starosta a nynější náměstek hejtmana Pardubického kraje Ing. Miroslav Brýdl spolu s Ing. arch. Zdeňkem Sendlerem to dokládali na rekonstrukci historicky nesmírně cenného, dříve velmi zanedbaného prostoru klášterních zahrad a jeho přeměně ve veřejný park. Přestože i v tomto případě se ve Věstníku památkové péče objevily informace označující zásahy za brutální a zničující, při vlastní rekonstrukci už z tohoto hlediska žádné problémy nebyly. Dnes zahrady, navazující na renesanční parter zámku a všude důsledně bezbariérové, fungují jako žijící veřejný prostor. Ing. Brýdl s pýchou říká, že dnes se jezdí do Litomyšle za novou architekturou stejně jako za starou, a vypočítává, co bylo nutné: Přesvědčit zastupitelstvo, vyřešit majetkové poměry (byli tu čtyři vlastníci), vést dialog mezi účastníky a samozřejmě mít peníze (rekonstrukce stála přes 30 mil. Kč).

Byty jsou v centru žádoucí

Příklad stavění v centru představili také starosta Horažďovic Václav Trčka a Ing. arch. Josef Pleskot na projektu bytového domu. Architekt Pleskot hovořil o třech aspektech, které hrají zásadní roli: prvním je pochopení sociálního čili veřejného prostoru, druhým urbanismus a až na třetím místě, jako nadstavba, je architektura. Kvalita stavebního díla spočívá ve vyváženosti těchto tří aspektů, z nichž žádný nemůže existovat sám o sobě.

Zkušenosti s novou bytovou výstavbou prezentovali i představitelé Českého Krumlova, starosta JUDr. František Mikeš a autor projektu Prof. Ing. arch. Ladislav Lábus. I v tomto případě zazněl požadavek na lepší komunikaci. Architekt Lábus si postěžoval, že památkáři se občas dívají na území jako na prostor, kde skončil vývoj a jenž je třeba pouze ochraňovat. "Město nesmí být dokončeno, protože pak už je mrtvo. Vážit si minulosti je nutné, ale nelze naplňovat podobu města minulým. Ochraňovat je nutné, ale nelze obětovat ochraně vizi rozvoje města. To je pak lepší se nechat ze seznamu památkových měst vyškrtnout," řekl.

Ing. arch. Věra Kučová z NPÚ jako jedna z mála věnovala svou pozornost i vesnickým památkám. Uvedla rovněž kladné i negativní příklady výstavby v historických centrech. Svůj příspěvek uvedla třemi tezemi: Památková ochrana území není stavební uzávěra; nová výstavba je zde mnohdy žádoucí; nové stavby musí respektovat stávající historické stavby. "Chceme být bráni jako partner architektů a investorů, neradi jsme ale vystaveni posměškům, když za námi přijdou s hotovou věcí," řekla. Podle ní existuje mnoho historických center, která je žádoucí dostavět, například Prostějov, Jáchymov, Úterý, Třebíč, Dobřany, Bor u Tachova, Pacov či Česká Lípa.

Regulace: ano, či nikoli?

Jedním z jablk sváru mezi památkáři, investory a architekty je požadavek na regulaci, respektive na její míru. Památkáři jsou pochopitelně pro, architekti regulaci příliš nevítají. PhDr. Josef Štulc, hlavní konzervátor NPÚ, považuje zpracování regulačních plánů u městských památkových rezervací a zón za naprosto nezbytné: "Jen tak si tato města mohou udržet hodnoty, pro které byla jako rezervace a zóny vyhlášena. Šlo by o navázání na staletou tradici historických stavebních městských řádů, které jsou hlavní příčinou dnes tak obdivovaného harmonického obrazu našich památkových měst. Ten se dostává do stále většího kontrastu s neladným a bezútěšným obrazem chaotické komerční zástavby, vznikající - zřejmě bez regulace - na předměstích a podél tahů dálnic. Regulační plány by měly fixovat historicky vzniklou uliční síť a uliční čáry, městskou zeleň a historicky daný poměr zastavěných a nezastavěných ploch městského jádra a výškovou hladinu zástavby. Měly by vyjádřit preferenci funkcí, které do jádra patří, hlavně bydlení, a odmítnutí těch, které jsou zde nežádoucí či nepřijatelné, jako jsou hluková zátěž, neúměrné nároky na dopravu a parkování apod. Kvalitně zpracované regulační plány jsou tou nejlepší zárukou uplatnění principů fair play ve vztahu k investorům, zároveň jsou štítem před podezřením z korupce."

Souhlas s regulací vyslovuje i předseda sdružení, místostarosta Kroměříže Mgr. Petr Sedláček: "Jsem pravicovým politikem a domnívám se, že regulací by mělo být co nejméně. Přesto v tomto případě říkám - ano. Regulační plány mohou nejen výrazně přispět k ochraně památek v historických městech, ale také ušetřit spoustu zbytečně vyhrocených jednání a zabránit zklamání investorů." Míra regulace se však musí lišit s ohledem na lokalitu. "To proto, že vždy musí být podložena jasnými argumenty a odbornými stanovisky, která projdou veřejným oponentním řízením. Cílem by měla být dostatečná ochrana památkové podstaty prostředí s maximálním zachováním vlastnických práv. Podstatné je, aby investor věděl předem, jaké má možnosti. Pokud se památkáři vyjadřují k projektům až v rámci jednotlivých stavebních řízení, je zde velké nebezpečí individuálního přístupu příslušného úředníka s razítkem v ruce, což přináší nejen rozdílný přístup ve srovnatelných případech, ale také nebezpečí korupčního prostředí."

Naproti tomu Ing. arch. Lubor Sladký, autor projektu startovních bytů v Třeboni, se domnívá, že je nebezpečné si s regulací zahrávat. "Jak víme, že její požadavky budou správné? Vycházet je nutné ze vztahu ve společnosti. Nejsem zastáncem přísné regulace, ale zároveň chci znát jasná pravidla, aby se nerozhodovalo na základě názoru jednoho člověka."

Apel na tvorbu regulačních plánů se nakonec objevil i v závěrečném usnesení konference, zároveň ovšem s požadavkem na vyšší odbornost památkářů a stanovení mantinelů zásahů do architektonické tvorby.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down